Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolegyně bulimička
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.3.23 22:25
@smile_xxx píše:
Nechci se kolegyně zastávat. Ale všechny, co tu píšete, jak byste jí to vytmavily a pod. K čemu by to asi tak vedlo? Vždyť už ji konfrontovali, a dělá to zase, nepřestala. Kolegyně je závislá, stejně jako člověk na drogách. Je mu jedno, odkud dávku získá a za jakou cenu, ale musí ji mít. Stejně jako ona musí mít jídlo. A nebo peníze na něj. A klidně tomu obětuje svou důstojnost. A bude hůř. Opravdu bych šla za vedením, a vysvětlila, že by se měla jít léčit. Ideálně, kdyby jí v tom podpořila rodina. Rozumím tomu, proc jsou kolegyně naštvané, taky bych byla. Ale přečtěte si něco o poruchách příjmu potrevy- bulimie, anorexie, záchvatovité přejídání. A pak pochopíte, že ani projímadlem, ani případným „já bych jí to vytmavila, že by si to za rámeček nedala“ se nikam nedostanete. Tohle je na dlouhodobou psychiatrickou léčbu. Záleží, z jakého města je, ale zavolala bych na nějakou krizovou linku, jak dále postupovat.
Odkdy člověk nemůže druhému člověku říct, pokud mu žere oběd, že ho se.re? Klidně denně. Zase jsi mi snědla oběd. Už mi dlužíš tisícovku. Jak tam chce pracovat? Štve všechny, ale je to v podstatě nemocná chudinka. Pití mléka přímo z krabice je taky kvůli nemoci, nebo je jen čuně a nevezme si sklenici?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
4.3.23 22:31
@smile_xxx jako ze bych mela kolem toho prasete, co pije mliko rovnou z krabice mozna potom, co se vybleje na hajzlu a zasmradi to tam, mela chodit po spickach a nekonfrontovat s tim, ze mi sezrala obed za kilo minimalne? Ani omylem, ona pacha opakovane trestny cin a pokud konfrontace nepomohla, sla bych s tim pisemnou formou na personalni a na Vaseho primeho sefa a sefa nad nim, vsechny pekne v kopii a zadala bych o zjednani napravy.
- Citovat
- Upravit
5.3.23 10:05
@Lilie_Kvetoucí píše:
Kolegyně je velmi vážně nemocná. Dokud neprojde úspěšnou léčbou, moc se nezmění. Nebo dokud se tímto způsobem nezničí fyzicky úplně.Nápady s projímadlem jsou smutné a zároveň mimo. [/citac normální odpověď.
Tedy pokud to tak je, co asi slečna dělád oma,@Lilie_Kvetoucí píše:
Kolegyně je velmi vážně nemocná. Dokud neprojde úspěšnou léčbou, moc se nezmění. Nebo dokud se tímto způsobem nezničí fyzicky úplně.Nápady s projímadlem jsou smutné a zároveň mimo.Jedna z mála normálních reakcí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 11:16
Dámy, co píšete o tom kradení jídla, ono to patří k té diagnóze. Jak už tu padlo, je to závislost a ta paní udělá všechno, aby dostala do sebe všechno, co není pod zámkem. Taky jsme měli takovou na oddělení a než jsme se vzpamatovali, ukradla jídlo i personálu. Tohle je na dlouhé lokte a velice obtížně se to léčí a to i když dotyčná chce. A dá to zabrat naprosto všem, kdo s dotyčným přijde do kontaktu. I kdybste jí udělaly všechny možné naschvály s projímadly nebo nevím čím, ona se prostě neovládne. Rozhodně ji to „nevycvičí“. Ona to nedělá, protože chce, dělá to, protože „musí“. Tyhle psycho nemoci jsou fakt peklo hlavně pro toho postiženého, je to život na nic. Vždyť ona celé dny neřeší nic jiného než to jídlo a jak to pak dostat ven.
Zakladatelko, dokud se někdo z vás neodhodlá jít za vedením, tak se nic nezlepší. A víš jak se to říká, kdo může něco udělat, tak by to udělat měl. Tak to vezmi na sebe a jdi tam v dobrém. Že máte tenhle problém a že se to musí nějak řešit, protože je to neúnosné pro všechny. Že by třeba šéf mohl se slečnou promluvit a zapůsobit na ni víc než vy, podej to tak, že chcete pomoct jí a tím pádem vlastně všem. Ale jak říkám, tyhle holky i když se léčí, tak to kolikrát ani nikam nevede…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 14:54
@Liška32 píše:
Dámy, co píšete o tom kradení jídla, ono to patří k té diagnóze. Jak už tu padlo, je to závislost a ta paní udělá všechno, aby dostala do sebe všechno, co není pod zámkem. Taky jsme měli takovou na oddělení a než jsme se vzpamatovali, ukradla jídlo i personálu. Tohle je na dlouhé lokte a velice obtížně se to léčí a to i když dotyčná chce. A dá to zabrat naprosto všem, kdo s dotyčným přijde do kontaktu. I kdybste jí udělaly všechny možné naschvály s projímadly nebo nevím čím, ona se prostě neovládne. Rozhodně ji to „nevycvičí“. Ona to nedělá, protože chce, dělá to, protože „musí“. Tyhle psycho nemoci jsou fakt peklo hlavně pro toho postiženého, je to život na nic. Vždyť ona celé dny neřeší nic jiného než to jídlo a jak to pak dostat ven.Zakladatelko, dokud se někdo z vás neodhodlá jít za vedením, tak se nic nezlepší. A víš jak se to říká, kdo může něco udělat, tak by to udělat měl. Tak to vezmi na sebe a jdi tam v dobrém. Že máte tenhle problém a že se to musí nějak řešit, protože je to neúnosné pro všechny. Že by třeba šéf mohl se slečnou promluvit a zapůsobit na ni víc než vy, podej to tak, že chcete pomoct jí a tím pádem vlastně všem. Ale jak říkám, tyhle holky i když se léčí, tak to kolikrát ani nikam nevede…
Když musí, tak musí. Holt to bude mít následky. Pokud se neovládá, nemůže počítat s tím, že se budou ovládat všichni okolo. Měli jsme v kolektivu kleptomanku. Pomohlo, až když byla vyhozena. Od té doby se zas nic neztratilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 15:33
@Russet píše:
Když musí, tak musí. Holt to bude mít následky. Pokud se neovládá, nemůže počítat s tím, že se budou ovládat všichni okolo. Měli jsme v kolektivu kleptomanku. Pomohlo, až když byla vyhozena. Od té doby se zas nic neztratilo.
To je bohužel tak. Osobně si myslím, že je to jediné řešení i tady, protože ta léčba to není jak zlomená noha, že to je za 6 týdnů vyřešeno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 23:15
Je to těžká diagnóza a velice špatně lecitelna, nemocní nad sebou opravdu ztrácí kontrolu. Pokud se bojíte jít s tím za šéfem, nezbývá než ji konfrontovat, zas a znova. Pohrozit policií. Natvrdo jí říct, že sice chápete její těžkou situaci, ale tím, jak obtěžuje, okrádá a ohrožuje ona vás překračuje všechny hranice tolerance a vy budete muset nastoupit s radikálním řešením, jako je PČR. Vím že to zní krutě, člověk pod tím vším stejně má ten soucit, to ona ale nesmí zneužívat. Pokud je v ní ještě něco málo zdravého, mohl by jí takový náraz a otřes pomoct. Prostě ultimátum-jdi se léčit a budeš mít naší podporu, pokud ne, policie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.23 23:29
Já jsem trpěla bulimii od 15 do cca 20 let. Sice jsem nikoho neokradala, ale ještě teď si umím vybavit ten příšerný nutkavy pocit k jídlu, k sežrání téměř všeho a pak tu nevolnost, ani ne od žaludku, ale tě těžkosti celého těla, brnění, nešlo jasně myslet a ten pocit úlevy a zároveň hanby, když to bylo venku. Problém poruch příjmu potravy paradoxně málokdy přímo souvisí s jídlem nebo touhou po stihlosti, to je jen takový obal, pod kterým je totální nepřijetí sebe sama. Mě probralo, když jsem poprvé zvracela krev. Tehdy jsem pochopila tak nějak naplno, kam se to ritim. Terapie, antidepresiva, tvrdý, ale laskavý přístup okolí. No, je mi líto holky, i vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
