Kolegyně "chudák"
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@warita píše:
Jako, kdyby se urazila a uz nikdy s tebou nepromluvila, tak bys to urcite „prezila“. Problem by mohl akorat nastat, kdyby se zacala mstita delat naschvaly, hlavne v pracovni sfere a to se klidne muze stat.
No právě. Toho se docela bojím. Neříkám, že je mstivá, ale kdo ví, co by to udělalo s jejím sebevědomím. Už jsem teda zažila, že si na mě zasedla kolegyně a rajtovala po mně, a nikdy víc.
Ono je těžký říct, jaká ona vlastně je. Snaží se působit dojmem, že „je v pohodě“ a hlavně že je jakože drsná, protože má strašně moc zdravotních problémů a je prostě hrdinka, páč to překonává atd., ale to malý sebevědomí z ní hrozně čiší, je ten typ člověka, co se přizpůsobí, než aby si prosadil svou, co se za každou cenu snaží zavděčit a nedělat si zle, o to hůř se mi pak bude dělat to „odmítnutí“… Tuhle mi říkala jiná kolegyně, že ta moje je taková dětská a nezralá. S čímž teda bez výhrady souhlasím. Ale to ji neomlouvá.
Nekomfortní situace to bezpochyby je, přesazení do jiného kanclu také zvážím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já měla kolegyni, která celý den mlela. O čemkoliv. Pomlouvala ostatní, co dělali doma s dětma a manželem, o nemocích. Bylo jí jedno i že jsme si dávaly před ní sluchátka. Ale jinak byla neškodná. Já jsem se pak naučila to nevnímat a pracovat a to její mluvení vnímala jen jako šum.
Pak jsem měla kolegyni a ta byla pěkná svi*ě. Donášela na každého, když jsem odešla pět minut před koncem pracovní doby, psala mail šefům atd. A do toho na mě přehazovala svojí práci. To bylo horší. navíc se neustále tvářila jak když snědla citron. Přitom mladá holka.
Mě se taaak ulevilo, když odešla.
jinak co poradit na hypochondra - nevnímat nebo naopak přejít do protiútoku. „Tak tys byla na vyšetření a nic nenašli? Neříkej, moje známá taky neměla příznaky a málem umřela“ nebo ji přinést všechny možný vizitky doktorů včetně patologa a otravovat jí otázkama, tak co, už ses objednala k těm specialistům co jsem si sehnala?
Nebo jí říct na rovinu"nechci poslouchat řeči o nemocech, nedělá mi to dobře, bud tak hodná a neříkej mi o svých zdravotních problémech" podle me nejjednodušší řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jinak soucítím a situaci nezávidím, ať uděláš cokoliv, určitě se nafoukne, ale je tu reálná možnost že jsi najde jiného posluchače a budeš mít klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@bberundaa píše:Nebo jí říct na rovinu"nechci poslouchat řeči o nemocech, nedělá mi to dobře, bud tak hodná a neříkej mi o svých zdravotních problémech" podle me nejjednodušší řešení.
ja si mysli, ze tohle by i zabralo. Kdyz reknes velice jasne, ze to poslouchat nechces, bude ticho. Ale vztahy v kyblu.
Jo a jako kamaradka si tenhle luxus dovolit nemuzes, ty musis poslouchat, ona te prece take posloucha. Ze se se nase problemy lisi jak cetnosti vyskytu, tak zavaznosti a objektivitou nehraje roli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@warita píše:
ja si mysli, ze tohle by i zabralo. Kdyz reknes velice jasne, ze to poslouchat nechces, bude ticho. Ale vztahy v kyblu.Jo a jako kamaradka si tenhle luxus dovolit nemuzes, ty musis poslouchat, ona te prece take posloucha. Ze se se nase problemy lisi jak cetnosti vyskytu, tak zavaznosti a objektivitou nehraje roli.
mluvíš mi z duše
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nebo jí dej přečíst tuhle diskuzi a myslím, že vlastní kancl máš jistej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@warita píše:
ja si mysli, ze tohle by i zabralo. Kdyz reknes velice jasne, ze to poslouchat nechces, bude ticho. Ale vztahy v kyblu.Jo a jako kamaradka si tenhle luxus dovolit nemuzes, ty musis poslouchat, ona te prece take posloucha. Ze se se nase problemy lisi jak cetnosti vyskytu, tak zavaznosti a objektivitou nehraje roli.
Ale ty tu kamaràdku taky nemusíš poslouchat a nevídat se s ní. S kamarádkou si postěžujem na různé věci, ale kdybychom neměnily témata, brzy bychom jedna druhé lezly na nervy.
Pokud tě vysává, není ti v její přítomnosti dobře, nescházej se s ní. To zakladatelka musí v kancelàři být, pokud si nenajde jiné místo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@bberundaa píše:Nebo jí říct na rovinu"nechci poslouchat řeči o nemocech, nedělá mi to dobře, bud tak hodná a neříkej mi o svých zdravotních problémech" podle me nejjednodušší řešení.
Teď si představuju, jak to říkám, tohle je fakt dobře podanej backhand
sice na to budu myslet po zbytek dne, ale už jsem zahnaná ke zdi a po dobrým to asi nepůjde. JInak se z toho fakt zblázním, kolikrát se už večer předem osypávám, že zase budu muset od božího rána poslouchat její plácání jater.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ale souhlas s tím, že to půjde na úkor vztahů. Nepochybně se jí tím dotknu. Ona je doopravdy nezralá, sociálně i emočně, vůbec se nechová jako třicetiletá ženská. Ach jo. Chudák já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Russet píše:
Ale ty tu kamaràdku taky nemusíš poslouchat a nevídat se s ní. S kamarádkou si postěžujem na různé věci, ale kdybychom neměnily témata, brzy bychom jedna druhé lezly na nervy.
Pokud tě vysává, není ti v její přítomnosti dobře, nescházej se s ní. To zakladatelka musí v kancelàři být, pokud si nenajde jiné místo.
Uz spolu nekamaradime. Je mi trosku smutno, ze to takhle dopadlo, ale je to tak lepsi, hodne se mi ulevilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lisdoonvarna - tak aspoň nesmrdí (zatím). Velký a neřešitelný problém v kancelářích, ani bys nevěřila. Ale vážně:
Problém je ten, že ty se na to stále díváš z úhlu, jak ji změnit. Ve skutečnosti ji nezměníš, můžeš ji jen umlčet a pak se budeš bát její pomsty nebo ti bude, jako bys zmlátila chromou stařenku jejími vlastními berlemi.
Ono to vlastně není o ní, ale o tobě. Zamysli se nad tím, proč tě to tak vysává a nemůžeš pustit jedním uchem tam a druhým ven - máš pocit, že se něco po tobě chce, co nejsi schopna jí poskytnout? Co to je? Pomohlo by to? Je to stejný mechanismus jako tekoucí nervy z kňučícího psa. Pokud budeš mít dojem, že se tě to týká a měla bys něco udělat, bude tě to nervovat. Jestli si uvědomíš a budeš stále opakovat, že se tě to netýká a přijmeš to, dojde k úlevě a budou to jen nudné řeči, které budou maximálně jen rušit, ale už ne vysávat.
Můžeš změnit její hypochondrii? Vyléčit ji? Naplnit jí život zážitky, o kterých by si s tebou povídala, aby sis tu konverzaci užila? Najít jí chlapa, aby se soustředila na něco jiného? Udělat z ní dobrodružku nebo intelektuálku, která se bude dobře poslouchat? Věřím, že nikoliv. Přijmi ji tedy takovou, jaká je a už toto samo bude úlevné.
Další velké téma - proč se bojíš jí říci, co si myslíš a poprosit ji vynechat hovory o zdraví. Ostatně takové hovory jsou neprofesionální, člověk by si na pracoviště neměl tahat své soukromí, nedělá to dobrotu. Nejsi tam ani jako její lékař, ani psycholog, ani kamarád. Je to spolupracovnice, to je od slova pracovat. I když to může vypadat velmi lákavě, vztahy se mohou zkazit, důvěrné info může být zneužito, navíc to docela ruší ty, kdo do práce opravdu přicházejí pracovat. Ono jde na nervy, i když by ti někdo líčil zdlouhavě třeba co bylo v tv, co uvařil nebo problémy a potíže svých dětí, zejména ty zdravotní. Jakákoliv mnohomluvnost je obtížná a ruší soustředění druhých, takový člověk je na pracovišti často neoblíbený a jde na nervy všem, často též bývá vyhozen a nechápe, že je to právě z tohoto důvodu. Je to tedy problém s asertivitou, který máš a který ti brání si prosadit to, co potřebuješ a na co máš nárok.
Kdyby ses ocitla ve špitálu na pokoji s paní, která bude neustále žvanit a nenechá tě usnout, přestože bys to tak ráda udělala, abys zaspala bolest, taky bys řešila, že je ti jí líto, protože má třeba rakovinu? Nechala by ses trápit až do propuštění, nevyspalá? Nebo to má svou hranici a poprosila bys ji, aby zmkla, že chceš spát, číst si atd.?
Práce je hodně o lidech. Pokud pracuješ s někým fajn, dá se dělat cokoliv - a naopak - i skvělou práci otráví špatná kolegyně. Zkus se porozhlédnout po jiných možnostech a kancelářích, kde si myslíš, že by se ti fajn dělalo, zkus ty kolegyně víc poznat, protože někdy zdání klame. Jestli dospěješ k závěru, že by ti jinde bylo lépe a byla bys přínosem i pro druhou stranu, pak je čas na pohovor se šéfem. Život je krátký a jestli to má řešení a práce se ti líbí, pak lze ponorkovou nemoc z hypochondrické kolegyně snadno vyléčit. Jak jsi psala - došlo ti to až po změně na záskok, jak jsou fajn ostatní lidi. Až tam jednou nebudeš pracovat a třeba po letech se s touto kolegyní setkáš a zas uslyšíš o chorobách, sama se budeš divit, jak dlouho jsi to vydržela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@nostress píše:
Problém je v nás. Neumíme říkat NE.Je potřeba naučit se jednat s lidmi asertivně. Pokud ti kolegyně soustavně povídá o nemocech, není nic snažšího, než jí slušně požádat, aby ti o nemocech nemluvila, že ti to nedělá dobře, a krom toho, se musíš soustředit na práci. Takto jsem to musela taky vyřešit s jednou kolegyní. Ona byla zase velmi negativní, a hned od rána měla potřebu mi převyprávět celou historii jejich rodiny, jak jí kdo ublížil v jejím okolí, co snacha, jak je nemožná, všechny kolegyně, které zrovna nebyly přítomny, jaké jsou třeba šmudly, nebo tak.Tak jsem ji odpálkovala, sice se urazila, mluví se mnou jenom tak „na půl pusy“,chvíli dělala různé naschvály, jak někde ve školce, ale když viděla, že to se mnou nic nedělá, tak mě téměř ignoruje. Mě to vůbec nevadí, naopak, mám klid na práci.
přesně tak, je potřeba se naučit nenechat si líbit věci, které vysávají. Tak mě napadá ještě jedna věc, třeba vůbec neví o tom, že to zakladatelce vadí… Prostě má pocit, že má posluchače, tak drnčí…
Já bych možná přece jen zkusila nejprve takovou taktičtější verzi, např. převést řeč jinam…Zas když to bude moc drsné tak se urazí a bude v kanclu nepříjemné dusno a pracovat za hrobovýho ticha taky nic moc.
Já bych jí vytáhla na skleničku a po pár deckách to na ní vybalila. „podívej, já mám pocit, že se moc sleduješ…“ prostě navést řeč tak, aby to nevypadalo že tobě vadí, že mluví o nemocech, ale aby pochopila že to s ní myslíš dobře. říct jí, že polovina nemocí je psychického původu a at zkusí se o tom tolik nebavit, třeba se jí zdraví zlepší. Normálně se s ní pobavit jako s kámoškou nebo členem rodiny. Třeba je fakt trochu psychicky nemocná nebo labilní, cítí se sama a když uvidí, že to s ní myslíš dobře, tak se nad tím zamyslí.
Rozhodně to bude znít líp než „mě vadí co říkáš.“
No a když by to nepomohlo tak bez okolků natvrdo na ní vybalit že už ti to leze na nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lisdoonvarna píše:
Jinak tu mp3 už taky provozuju. Blbý je, že já jsem taková moc mírumilovná povaha a nemám ráda, když musím někoho odmítat a ranit. Jinak možnost od @inakřivák super, to se mi líbí, ale je to hodně ostré
No tak jí neříkej, že ti to říkala devětkrát, jenom že ti to už říkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj. Mám kolegyni, která hodně přehání. Např. její syn měl úraz na noze a nemohl od února do dubna do školky. Vodila ho do práce (nikoho se nezeptala, najednou tam s námi byl v kanceláři), každému vyprávěla jak je to strašné, že už ho má půl roku domu (jednou jsem jí opravila, že to není půl roku a byl klid). Teď si udělal úraz na druhé noze a šup už ho máme v kanceláři znova. A vypráví jak už je to podruhé a jak chudinka se o něho musela předtím starat osm měsíců…Zatím jsem jí neopravila, ale když to řekne někomu jinému tak jí hned litujou. Sama měla problémy s rukou a všude vyprávěla, že půjde na operaci a to i bez toho, aby to měla potvrzené od doktora. Držela si ruku a pořád hekala jak jí to bolí. Jaké bylo překvapení, že na operaci nemusela. A od té doby jí už ruka nebolí a nefňuká. Ono to není jen o nemocech -přehání ve více věcech. Např. musí chodit do práce o víkendech, brát si práci domu, protože nestíhá (v pracovní dny přijde o půl hodiny dýl, občas odchází dřív, čumí pořád do telefonu - jako jediná vždy zjistí, že přestala jít wifi, kafíčkuje atd.). Drží diety (pečivo vůbec nejím, k objednu 2 knedlíky) a pak si dá rakvičku se šlehačkou, chlebíček a zapije to energiťákem. Je často unavená, protože se stará o syna (je samoživitelka, jak nezapomíná často říkat), od září půjde malý do první třídy a už teď se hrozím co všechno mi bude cpát do hlavy. Teď má dovolenou a je mi jasné, že až se vrátí tak uslyším jak toho má moooooooooc a jak se to na ní navalilo, jako kdyby na ostatní ne. Jsem si už musela postěžovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
