Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolikrát za den vás napadne, že svou tchyni zastřelíte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.7.12 10:20
@martinaaaaaaaaa7 píše:
Regina hero - ono se snadno soudí a řeší něco, o čem nic nevíš a v čem nežiješ. Jinak ke tvým radám, ano, můj muž i já umíme říct, že nám to vadí, nicméně, i když to říkáme stále dokola, nic se nemění. Rady ohledně čehokoli pokračují i přesto, že se jimi nikdy neřídíme a stále jí nedochází, že se tím ani v budoucnu řídit nehodláme a máme vlastní rozum. Těžko jí řekneš, aby si zašla na návštěvu do cukrárny, když chodí několikrát měsíčně k doktorovi asi 100 metrů od nás. V téhle situaci jí říct, hele, tak k nám nechoď, ale čekej někde ve městě půl dne a my se pak připojíme na půl hodiny do cukrárny, to je trochu divný, ne? Mě je 31 a manželovi 35, jsme zcela samostatní a stejně ten problém nevyřešíme. Protože ten problém prostě nejsme my. Bohužel všechno v životě neovládáme. Jinak díky za analýzu, je vidět, že tu situaci vůbec nechápeš, to se totiž musí zažít.
No, neradím věci, které nemám vyzkoušené… i když jde k doktorovi, tak přece nemusí jít k vám… co kdybyste nebyli doma? Co kdybyste měli jiné plány? I na takovou návštěvu musí přece být dvě strany… jedna, která přijde a druhá, která je doma a návštěvu čeká…
Jinak můžu klidně říct, že s manželovou matkou si to oni dva pěkně vyříkali, když babička prostě nechtěla být rozumná a chtěla vše rozhodovat sama, nejlépe i bez nás, tak jsme prostě omezili styk a vídali jsme se na narozeniny, vánoce a podobné příležitosti… s úsměvem a zadobře… a jde to, jen se musí chtít… za nějakou dobu pochopila, že nám život plánovat nebude, že jsme dost velcí, abychom to zvládli sami… teď se na její návštěvy i těšíme a doufáme, že už taková rozumnější zůstane…
Ono je to totiž jak s malým dítětem… říct ne je jen jedna polovina věci… druhá polovina je být důsledná a dodržet i to další, co následuje, když na NE nereaguje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:22
Spoustu vidíme jak u sebe, tak i u svých dětí. Svého syna jsem taky vedla k tomu a onomu a stejně to nedělá a jde to mimo něj. Kdo má patent na výchovu a na rozum, nechť se ozve, ráda zajdu na školení. Všechno přece hraje svou roli. A taky přes nejbližší přichází ty nejtěžší zkoušky. Koho si do života zvolíme, od toho se máme něco naučit, pochopit a naopak. Tak se snažím přijít na to, co se mám naučit od té mojí (časem to vyplave). Moje máti měla tchyňku, která je snem spousty z nás a to musím podotknout, že spolu trávily i tři měsíce v kuse a to třeba 2× do roka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:27
@Lynette píše:
@nellaskrobakova Normálně za ní dojdi a řekni že se jdete milovat a ať vás neruší následujících pět hodin. Hotovo. Tečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:30
@martinaaaaaaaaa7 píše:
Papavlinka33 - sprdnout by si dokonce zasloužila, ani ona ani tchán nemají vztah ke zvířatům, pořídili si kotě ( nechápu proč), v těch největších mrazech ji nechávali venku (měla pár týdnů), odjeli na 14 dní na dovolenou a nechali ji zavřenou na zahradě, nikomu neřekli, aby se o ni staral, dal jí tam vodu, jídlo, nic. Vidím to, je mi z toho zle, ale není to moje věc. Já prostě taková nejsem a je mi proti srsti někoho poučovat, asi že mám svých starostí a povinností dost a na ty cizí nezbývá prostor. Ale zvážím to jako možnost, kterou jsem ještě nevyzkoušela
chudák kotě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:30
@woodcock Nevím, kolik let je tvému synovi, ale ta důslednost, o které se zmiňuji, se pozná až o hodně později… tak kolem puberty… ve dvou až třech letech se to může zdát, že házíme hrách na zeď… že si dítě stejně dělá, co chce a vše mu jde jedním uchem tam a druhým ven… některé děti jsou jasně hodné a klidné, jiné zase jako pytel blech… ale všechno to, co a jak dítěti nastavíme a jak se mu věnujeme, to vyplyne na povrch až později… těch prvních pár let života pak může vypadat všechna snaha marná… no, nejhorší je, že člověk si všechny ty chyby, které kdy udělal, uvědomí až potom… jo, povaha dítěte je jedna věc, ale pak jsou tady taky všechny ty zvyky, návyky, přístup k řešení problémů, komunikace a další aspekty, které má dítě nevědomky uložené v podvědomí a v nejtěžší chvilce je na člověka vytáhne a pak se ukáže…
Jinak moje první tchýně byla ve spoustě věcí úžasná a měla jsem ji raději, než vlastní matku… i když nejlépe a nejvíce jsme se vzájemně pochopily až mnohem později, až když už z ní byla extchýně a obě jsme se mohly na to vše podívat zpětně a s odstupem…
A když mluvíš o tom, že je asi něco, co se máme v životě naučit a poučit se, tak spousta lidí se právě má naučit říkat ne a necítit se přitom provinile, špatně a nebo se pak trápit a litovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:34
@Regina Hero píše:
@woodcock Nevím, kolik let je tvému synovi, ale ta důslednost, o které se zmiňuji, se pozná až o hodně později… tak kolem puberty… ve dvou až třech letech se to může zdát, že házíme hrách na zeď… že si dítě stejně dělá, co chce a vše mu jde jedním uchem tam a druhým ven… některé děti jsou jasně hodné a klidné, jiné zase jako pytel blech… ale všechno to, co a jak dítěti nastavíme a jak se mu věnujeme, to vyplyne na povrch až později… těch prvních pár let života pak může vypadat všechna snaha marná… no, nejhorší je, že člověk si všechny ty chyby, které kdy udělal, uvědomí až potom… jo, povaha dítěte je jedna věc, ale pak jsou tady taky všechny ty zvyky, návyky, přístup k řešení problémů, komunikace a další aspekty, které má dítě nevědomky uložené v podvědomí a v nejtěžší chvilce je na člověka vytáhne a pak se ukáže…Jinak moje první tchýně byla ve spoustě věcí úžasná a měla jsem ji raději, než vlastní matku… i když nejlépe a nejvíce jsme se vzájemně pochopily až mnohem později, až když už z ní byla extchýně a obě jsme se mohly na to vše podívat zpětně a s odstupem…
A když mluvíš o tom, že je asi něco, co se máme v životě naučit a poučit se, tak spousta lidí se právě má naučit říkat ne a necítit se přitom provinile, špatně a nebo se pak trápit a litovat…
a můžu se zeptat, kolik let je Tvým dětem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:42
Když máš dospělé děti, pak jistě dobře víš, jak to je. Každý máme hlavně a na prvním místě svou povahu. Puberťáci jsou kapitola sama pro sebe, ale zase záleží na tom, jaký kdo je. Takže se vracíme opět k tomu, že je třeba vždycky začít u sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.12 10:42
No tak to máš hustý, když se nelze odstěhovat, tak jí to asi řekni, jak se věci mají, jak to ty vnímáš a buď se chytne za nos a urovná se to, nebo ne, ale budeš vědět na čem jsi a ona taky…
mě se po porodu chtěla tchýně nakvartýrovat do bytu, tak to jsem řekla, že teda neeeee!!! asi bych to nedala - i když to asi myslí dobře, je otravná jak noc…takže jak už napsaly ostatní - odstěhovat se, nebo si to vysvětlit ústně a když to nepomůže, tak jedině ignorovat a stát si za svým! Mě kdyby malou chtěl někdo odnést v půlce kojení, tak ho rychle pošlu kamsi!!! 
Tak hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
martinaaaaaaaaa7
4.7.12 10:57
Regina hero - řešení, které navrhuješ mě taky napadlo, ale nepovažuju za řešení situace, že manžel bude smutnej, že vztah s jeho máti není ok, tchýně bude ve dne v noci brečet, tchán to bude chudák poslouchat, malej přijde o babičku a já budu mít výčitky svědomí. Pro nás tohle řešení není. Pokud tohle někdo rozjede a je z toho v poho, tak to mu závidím (kamarádka to tak má a strašně jí to závidím), já vím, že by mě to žralo ještě víc než teď. Taky mi švagrová radila, že pokud to půjde, neměli bysme mít děti, tak dlouho, jak to bude možný, protože se z tchýně zblázním, až budeme mít mimi - dobrá rada, ale řešení nemít děti je taky dost nereálný.
- Citovat
- Upravit
Silky123
5.7.12 15:42
Přesně!!! Tchýně mi nemůže přijít na jméno, protože oni mají velký barák a my hypotéku na byt. Mně to neřekne, ale manžovi to vyčítá kdykoli.
Jsem ráda, že jsme zatím v pronájmu, jinak bych se složila mnohem dřív.
- Citovat
- Upravit
6.7.12 06:47
@Silky123 píše:Jo jo, manželův brácha tam s nima bydlí a furt si stěžuje na nějaký prkotiny, mně je to fuk, podle mně má co chtěl, platí nějaký dva tisíce, já dvanáct, tak ať drží h..u a krok
@lucotekPřesně!!! Tchýně mi nemůže přijít na jméno, protože oni mají velký barák a my hypotéku na byt. Mně to neřekne, ale manžovi to vyčítá kdykoli.
Jsem ráda, že jsme zatím v pronájmu, jinak bych se složila mnohem dřív.
. Naši jsou sice v pohodě, ale ani tak bych tam nešla, bála bych se že se to pokazí, nejde mi ani tak o soukromí, a vím že by mi do ničeho nemluvili, to nikdy nedělali, ale ségra s rodinou tam byli rok a něco, než koupili byt, a taky tam něco nepříjemného proběhlo, co mámu dodnes mrzí…A když si představím že by věděli o každým mým odchodu z domu, a každý návštěvě…teď už sice ne co mám malýho, ale dřív…jéje to nééé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Qwentin
6.7.12 22:38
@nellaskrobakova píše:
@1simona1jo stim soukromim mam taky prihodu kdysi nam tchyne prisla nahoru uprostred milovani bez klepani v pulce prvniho pokoje se zastavila a zarvala MUžuchlap na nu že ne rušíš vite co udelala dosla ke dveřím a zustala stat u nich a po chvilce zařvala UŽ MŮŽUtak a bylo po chuti na milovani a ted kdyz se milujem pořád poslouchám jestli třeba nejde takže většinou s toho mam velke kulove to se prostě neda
NO to je konečná. To bych nevydržela. Tlač na přítele,ať se odstěhujete, nebo vám ta čarodejnice zničí vztah. Vím o čem mluvím. Držím Ti pěsti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
