Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Syn by měl jít k zápisu do školky, ale nevím, jestli to zvládne.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.2.26 21:53
Kousání se řeší s logopedem, jsou různé logo pomůcky. Může mít problém jak s kousáním tak jen s polykáním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.2.26 22:24
@AAnnyys píše: Více
Nám taky klinická psycholožka i neurolog tvrdili, že je syn zdravý. Není. V 5 letech potvrzen autismus a to na tom byl tedy lépe než tvůj syn.
Určitě to chce minimálně klinického logopeda a já už bych tedy rovnou zkusila alespoň ergoterapii.
- Citovat
- Upravit
4.2.26 22:57
Už tady bylo řečeno v podstatě vše. Je mi líto, ale máš dítě se specifickými potřebami a už včera bylo pozdě. Náš syn 28 měsíců má Downův syndrom a je na tom lépe než tvůj. I tak je psychomotorický opožděný cca o 8 - 10 měsíců, záleží v jaké oblasti. I přesto kouše, nají se sám, včetně polévky, začíná používat cca čtyři slova a pár citoslovců. Znakujeme, takže se lépe dorozumíme. Venku kvůli hypotonii také moc chodit nechce, ale přidáváme metry a čas mimo kočár každý den a pomalu to jde. Jo a děti teda miluje a nevadí mu, ale má tři starší sourozence, tak je zvyklý. Logopedii jedeme od čtyř měsíců ( tedy spis orofaciální stimulaci), hipoterapie, fyzioterapie, ergoterapie, lázně, intenzivní pobyty. Musíte začít makat. Vím, že je hrozně těžké si to přiznat a já už zpětně beru pozitivně, že my to víme od druhého dne po porodu a mohli jsme hned začít. Dej svému dítě šanci na co nejlepší život a samostatnost. Jen to bude stát velkou dřinu a velmi mnoho trpělivosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.26 14:03
@AAnnyys píše: Více
Tak mne se junior naucil chodit na nocnik prazdniny pred skolkou az a uplne bez nehod, takze ve skolce v pohode v tomto. Zapsala ho a riskla jsem to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 15:09
Já teda musím autorku podpořit a mám na to umírněnější názor. Taky mám náročnější holčičku. Taky vše dělá později, ale vždy nakonec vše udělala. Od narození jsme všude chodili a na nic se prostě nepřišlo. V 10 měsících se plazila, od roka lezla a od 17 měsíců chodila. Řeč se rozvinula sama od 2 let. Do té doby vůbec nespojovala ani 2 slova a najednou ze dne na den tvořila věty a do měsíce i souvětí. Jídlo nejí dodnes. V roce vážila 7 kg, ve 2 letech 9,5 kg a nyní ve 2 letech a 9 měsících máme 11 kg. I když jsme chodili po všech doktorech a vyšetřeních, na nic se nepřišlo. A že by nám teda extrémně pomohli, to se taky říct nedá. Od mala jsme byli na ortopedii, fyzioterapii, neurologii, krevní testy na vitamíny a alergie se dělaly, dělaly se rentgeny a sona, 3× jsme byly hospitalizované nejprve kvůli odmítání mateřského mléka a UM, později i kvůli nejezení a bez úspěchu. Krev byla vždy dobrá, tak nás po 3-5 dnech pustili a že máme prostě zkoušet. Kvůli nekousání jsme od roka chodili ke klinické logopedce v Plzni, mohu když tak předat kontakt, ale taky nic neshledala.
U toho logopeda to funguje v podstatě tak, že první návštěvu koukne do úst, zkusí reflexy, zda fungují a to je v podstatě vše. Pak už jen buď, když je něco v puse špatně, tak předepíše orofaciální pomůcky nebo jen dá rady, co zkoušet, kdy a jak. A další návštěvy v podstatě se jen na dceru podívala, občas koukala jak třeba ukousne rohlík, a to bylo celé. Co se týče dalších lékařů, tam nikdy dcera nespolupracovala a byl to boj, takže přínos 0. Na fyzioterapii jsme osobně nechodili, ale paní cvičitelka byla tak hodná, že jsme si domluvily sezení on-line. Protože osobní návštěva vždy akorát dopadla tak, že se dcera akorát řevem pozvracela a stejně nic nepředvedla, přitom doma při cvičení spolupracovala v pohodě. To by ani nikdo nevěřil, že chodí, protože dlouho cizím nechtěla nic ukazovat. Nyní už umí vše kromě plenek a jídla. Na vše prostě skutečně potřebovala pouze čas a věřím, že kdyby jsme s ní nikam nechodili, tak to bude stejné.
Nyní jí, ale taky nechce jíst sama. Jídlo pro ni není důležité. Začíná si hrát s dětmi na hřišti, ale do nějakých 2 let vůbec nejevila o žádné děti zájem, hrála si pouze sama. Záchod ještě zcela neumí. Je ochotná si sednout, předtím nedělala ani to, ale potřebu zatím nevykoná. Umí se částečně svléct, ale obléct zatím taky ne. Spíš mi pomáhá, abych ji oblékla rychleji. Ruce si sama umyje i se utře a vysmrká si nos, to zvládne. Jíst příborem ve školce? To mi přijde už trochu moc ne? Já když jsem chodila do školky, tak se jedlo lžící a jídlo jsme si taky nenosily, ale tác nosily paní učitelky. My jsme si tedy šly akorát samy umýt ruce a posadily jsme se ke stolu. Příbor se u nás tedy začínal rozhodně až v 5 letech, součástí předškolní výchovy. Takže já bych autorku zas tolik nestrašila. Některé děti potřebují skutečně více času a nevidím na tom nic špatného. Já taky malou zkusila přihlásit do školky a uvidíme, jak to v září bude. Buď nastoupí nebo ne. Mám do konce roku půl úvazek s možností 100% home office a uvidí se. Makám už teď i s dcerou, dělám buď ráno, když ještě spí nebo večer, když ji uspává tatínek, a taky to nějak jde. Když to nepůjde, tak bude ještě se mnou doma a budeme řešit dětskou skupinu. A práci na plný úvazek budu hledat až od nového roku, nejsem blázen, abych po takto malém dítěti chtěla superghrdinovský výkon, aby někde vydrželo celý den, co já budu v práci. Autorko, držím palce a kdybys potřebovala kontakt na klinického logopeda v Plzni, dej mi vědět zde nebo sz a předám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
