Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Komplikovaný tříleťák
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
10.10.19 22:26
- Citovat
- Upravit
10.10.19 22:40
No podle popisu je to teda živel 
Ono je asi fajn být splachovací. Děti to tak taky většinou mají: jednu minutu řvou a za minutu se smějou. U nás byl během vzdorování největší problém s oblékáním. Řev, scény, trvalo to neskutečně. Dokonce sousedka řekla, že koho u nás vraždí 
Pak jsem pochopila pár věcí - prostě začít s oblékáním s předstihem, netlačit, že do 5 minut musíme vyjít, nechat dceru si v rámci možností oblečení vybrat (je celkem jedno, jestli bude mít žluté nebo červené triko), taky jsem jí i vyhrožovala, že když bude řvát a dělat scény, tak nedostane žádné kokino,… Jo a taky u dcery je největší problém, když není pořádně vyspaná. Prostě je o to víc nervní. Třeba oblečení dceři už nechystám vůbec, protože ona je „modelka“ a chce se vyparádit sama. Už to neřeším a jsme obě víc v klidu. Občas ji teda strčím na balkón, ať pochopí, jaké je venku počasí, že na kraťasy to asi teda není… Ale nejdu příkazem a zákazem v tomto případě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 22:48
@Anonymní píše:
@_0812_ No, však řve, řve, kolikrát i na zadek nasekám a co dál?. Řve dál, je úplně na zabití.Kolikrát mi říká ať si jdu s ním hrát. Třeba domyju talíř a jdu. Otázka 20 vteřin? Ale on na mě za tu dobu + cesta do pokojíku ještě 40× zavolá ať už jdu a kde jsem. Popravdě bych ho v tu chvíli nejradši zatloukla do země a ne si ještě s radostí hrát. Ale co s tím? On to prostě nechce pochopit, že i ostatní mají právo žít. A nebude se všechno točit jen kolem něj.
Víš co? Však ať si 40× zařve, že něco chce… To je jeho problém. Ale chápu, že ne každý má nervy na to mít za zadkem 5 minut ječící dítě. Ale on aspoň pochopí, že prostě tím řvaním nic neurychlí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 23:24
@Anonymní píše:
Díky všem. Co chci dodat. Já jsem na něj a mladší dítě prakticky sama. Muž často chodí až spí. Párkrát do roka si jednoho vezme babička. Takže já jsem prostě veškerý zajišťovatel programu, hraní, jídla, nákupů, cestování… Obě děti jsou prostě živelné katastrofy, nezůstanou ani vteřinu na místě, pořád se hýbou, křičí, bouchají… A já se snažím s tím pracovat. Celé dny si hraju. Občas vyzkouším prostě odmítnout. Tuhle jsem si chtěla třeba na hřišti rozlousknout oříšky. Mohli se mnou, nechtěli. A já jsem zase nechtěla na houpačku. Nevidím v tom nic špatného.No budu dál trvat na důležitém, ať má hranice a radši moc nekopat do vosího hnízda.
Tak onu situaci s houpackou jsem si predstavovala jinak. Jako ze si dite hralo na hristi a pak prislo za maminkou(ktera dohlizela nekde z lavicky) a chtelo, aby se sla s nim houpat.To si vazne cele dny hrajete? Vubec si to neumim predstavit. Je to umorne byt cele dny na deti sama, proto Vam asi lidi doporucuji tu skolku, aby to vse nebylo jen na Vas.Taky by to asi chtelo zapracovat na tom, aby si deti dokazali hrat i sami. A alespon o vikendu zaprahnout manzela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.19 07:03
@Anonymní píše:
Díky všem. Co chci dodat. Já jsem na něj a mladší dítě prakticky sama. Muž často chodí až spí. Párkrát do roka si jednoho vezme babička. Takže já jsem prostě veškerý zajišťovatel programu, hraní, jídla, nákupů, cestování… Obě děti jsou prostě živelné katastrofy, nezůstanou ani vteřinu na místě, pořád se hýbou, křičí, bouchají… A já se snažím s tím pracovat. Celé dny si hraju. Občas vyzkouším prostě odmítnout. Tuhle jsem si chtěla třeba na hřišti rozlousknout oříšky. Mohli se mnou, nechtěli. A já jsem zase nechtěla na houpačku. Nevidím v tom nic špatného.
Tak to chápu, je to těžký. Já to měla stejný, taky jsem občas vypěnila. Klidně ho nech ječet, když tě chvíli nenechá sedět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lorellin
11.10.19 07:19
Moje starsi dcera mela obdobi vzdoru od roku ze pry to prejde…no nepreslo. Je vztekla po tatinkovi a i ucitelky mi rikaly ze na to nic nepomuze, jen to musime prezit. Musi znat hranice. Kdyz treba porad prudila a schvalne me provokovala tak jsem ji zavrela na chvilku v pokojicku nebo proste na ty schvalnosti (pokud to zrovna slo) nereagovala. A to ji vadilo nejvic…oni to vesmes delaji jen kvuli pozornosti. Tatinek samo taky dela problemy…je to jeho holcicka a kdyz prijde z prace tak chce mit klid a neresit hadky ale ma smulu. Je to tezke, on treba nechape proc ma zakazy a tak ale trvejte si na svem. Dceri je dnes 11, je porad sveraz ale je to mnohem lepsi…driv dostavala na zadek. To uz nejde ale osvedcily se nam zakazy. A protoze mam problem s tim dodrzet termin a nepovolit tak ji rikam do odvolani a ono to docela funguje…vydrzte bude lip 
- Citovat
- Upravit
11.10.19 16:39
Ja som si povedala, že kričať nebudem - aj ked občas je to ťažké a mám chuť vypeniť. asle keď som kričala, kričal aj syn a aj tak neposlúchol, prípadne poslúchol so strachom a to nechem. Keď mu to poviem pokojne, tiež vždy nepočúvne, ale aspon si nemíňam energiu. A ešte mám jednu teoriu. ked neposlucha a rozprávam sa s ním o tom, vie o jeho neposlušnosti iba najbližšie okolie. Ked však začnem vrieskať, tak to, že dieťa nerobí to, čo cchem, viecelý vchod, prípadne celá ulica.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.10.19 09:54
A ešte niečo. Minulý rok som bola s ligou proti rakovine na dovolenke. A jedna, ktorá má dcéru s Aspergeerom, mi radila, že dieťa mám čo najviac objímať. a naozaj, odkedy to praktizujem, tak je nejaký lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Díky všem. Co chci dodat. Já jsem na něj a mladší dítě prakticky sama. Muž často chodí až spí. Párkrát do roka si jednoho vezme babička. Takže já jsem prostě veškerý zajišťovatel programu, hraní, jídla, nákupů, cestování… Obě děti jsou prostě živelné katastrofy, nezůstanou ani vteřinu na místě, pořád se hýbou, křičí, bouchají… A já se snažím s tím pracovat. Celé dny si hraju. Občas vyzkouším prostě odmítnout. Tuhle jsem si chtěla třeba na hřišti rozlousknout oříšky. Mohli se mnou, nechtěli. A já jsem zase nechtěla na houpačku. Nevidím v tom nic špatného.
Princip nevýchovy se mi zdá takový prapodivný, ale myslím, že základ je respektovat a být respektován, ne? 
Zatím to je tak, že všichni musíme výsostně respektovat syna, jinak je scéna. Tak ať si taky on trochu porespektuje nás. Třeba tím, že mu odmítnu houpačku (a předtím i potom si celé dny hraju.) 
Nenechá mě ani rozlousknout ten oříšek, nedejbože si tam sednout a knížkou nebo mobilem. 
No budu dál trvat na důležitém, ať má hranice a radši moc nekopat do vosího hnízda. 