Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Komplikovaný tříleťák
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.10.19 14:53
Nevím, ale můj syn je něco podobnýho. Tři roky mu byly v létě. Taky si načne jogurt, jednou do něj hrábne a nic. Tak si ho vezmu já a už je u mě, že ho chce, pokud jsem něco ujedla, tak je schopný se vztekat, že je tam málo. Když je plný, tak do něj dloubne a zase nechá, a tak pořád do kola. V úterý se vztekal, když jsme šli do KFC, a manžel objednával jídlo, že hranolky nechce, že pití nechce, a začal zdrhat. Tak jsem ho chytla, že nic nemusí, ale ať sedí s námi. No, za chvíli začal jíst i pít. Prostě tyhle jeho záchvaty přecházím. Dám mu jídlo, pití - tady to máš. On předvede výstup, jak nebude jíst ani pít, přehlížím to a za 10 minut přijde a jí a pije 
Fakt nechápu. Ráno je schopný se vztekat, že má moc lehkej batoh, protože v něm má jen bundu a plyšáka. No, on závidí ségře prvňačce těžkou aktovku 
Ráno rozháže oblečení, že se nechce oblíkat, když ho začnu oblíkat já, začne ječet, že chce sám. Tak se pak za 5 minut obleče. Ale prostě je pořád v opozici, když řeknu ano, on křičí ne a obráceně. Ale něco je daný povahou, něco hodně věkem a obdobím vzdoru. Jeho ségra to měla míň, ale taky to byl občas oříšek. A prostě důslednost, důslednost a důslednost. Já taky dost narážela na manžela, že já něco zakázala a on povolil. Ale teď byl dva měsíce na neschopence a měl je oba dost na starosti, takže už začíná stát za mnou a přitvrzuje. Teď už to kazí jen tchyně. A to bys měla probrat s manželem, abyste ve výchově byli jednotní, protože tohodle umí ti prckové setsakra pěkně využívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 15:20
Z mých zkušeností naprosto normální tříletý dítě. Mám už druhý úplně stejný. Mladší bude mít 3 za par dni, be školce už je a stížnosti na něj nejsou. Jo, učitelka říká, že je hodně zivej, že je ero neposedny, ale prý. v pohodě. Víc práce mají se starším, který toto už dávno nedělá. Každopádně já bych neustupovala, když už něco řeknu. Zároveň se ale snažila tomu všemu předcházet. Když víš, že ten jogurt nejí a nikdy jíst nebude, tak mu prostě nedovol ho otevřít. Nebo rekni, že si ho otevreš ty a on může od tebe ochutnat, to funguje u nás. Pomalu ho zacni učit kompromisy. „Teď se chvilku bez houpat s dětma a já pak přijdu za tebou a budeme se houpat spolu.“
S bitim bohužel neporadím, náš mladší to taky dělá. Vždycky mu chytnu ruku a velmi důrazně řeknu, že takto fakt ne. Zároveň řeknu, jak by to měl. udelat správně (rekni tomu klukovi, ze se ti to nelibi, at te necha, at ti to vrati, odejdi…) Někdy to funguje bezvadně, jindy se vztekne a nehnu s nim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 15:34
Testuje hranice. Jeden psycholog říkal, že je velká chyba něco říkat desetkrát. Proto tě má na háku. Potřebuje pocítit důsledky svých činů. Neoblékl si ponožky, ok, tak si ale nemůže hrát a musí ležet pod dekou, aby nenastydl. Nechce rohlík, ok, další jídlo je svačina v deset.
Neposlechne napoprvé, beru oblíbenou hračku nebo nebude pohádka v tv, nebude hřiště, nebude sladkost apod. A neustupovat! Nikdy!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 15:40
@chaela nemyslím si, ze normální dítě, můj tři a půl lety toto fakt nedělá a to byl jako batole fakt náročný. Podle mě ve 3 letech by měl už mít rozum trošku víc, není normální ve 3 letech bouchat děti a pod. Nevím, já bych toto nezvládla co uvádí zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 15:47
@Terez001 to, že to nedělá tvoje dítě a že ty bys to nezvládla, neznamená, že to není normální. Je To normální úplně stejně jako to, že jiné dítě je hodné a nedělá to. Ano, není vhodné mlátit děti, ale některé to prostě dělají a je na rodičích, aby je naučili správně reakce. Bohužel ne vždy to jde snadno a hned. Mluvím z vlastní zkušenosti. Starší syn byl v tomto super, k dětem se vždy choval pekne, takže jsem na maminky blokových děti koukala s opovrzenim a myslela si, jak neumí vychovat své dítě. Ale mladší syn je opak, je jak hurikán. Můžu se třeba stavět na hlavu, ale stejně často něco vyvede. Troufám si tvrdit, ze to není mým výchovným selháním, výchovu má přísnější, než straší syn a stejně je to k ničemu. Je tedy pravda, že mu hrozí nejaka diagnoza, nicmene můj pohled na zlobivé děti diametrálně změnil. Už nevinim rodiče, teď je lituju a soucitim s nimi. Tedy s těmi, co se o výchovu snaží. Pokud někdo sedí na lavice na hřišti a ignoruje svoje terorizujici dítě, tak je to na facku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.10.19 15:49
@Terez001 a co je teda normální dítě? Nebo jako co mám dělat podle tebe? Co bys nezvládla? Mlátila bys ho? Nebo tlumila práškama? Nebo mu dovolila všechno aby neřval? 
Podle mě stejně psycholog řekne prostě má takovou povahu, smiřte se s tím a naučte se s ním vycházet. Fakt někdy nevím.
- Citovat
- Upravit
10.10.19 15:51
Zaprvé bych mu absolutně neustoupila a trvala si na svém. A jednou by na mě zkusil začít řvát, tak bych mu normálně nasekala zadek. Tohle by dceři neprošlo ani omylem a to taky mívala období na zbláznění…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 16:04
@_0812_ souhlasím.
Zakladatelko, nechci se pouštět do rád typu - co bych, když nejsem ve stejné situaci, ale syn taky není zadny andílek a umí zlobit. Ale ví, kde jsou hranice, vi, co bude následovat a ze fakt neustooupim a hned si uvědomí, ze tudy cesta nevede. Prostě domysli následky. Jinak zkus trošku hořčíku, nebo hlavně rybi tuk na ty výbuchy. Doporučuje se to právě pro takové děti jako máš ty 
Příspěvek upraven 10.10.19 v 16:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 16:04
Promiň, ale musím se tomu smát. Je to tříletý dítě a podle toho se chová. Ještě nemá vyzrálý mozek. Jsou i hodnější děti, ale to je spíš vyjímka. Můj syn byl taky takovej, když jsem chtěla někam přijet včas, musela jsem ho do oblečení ječícího narvat. Pak do autosedačky. Děti teda nemlátil, za to nejedl skoro nic, byl to hroznej boj. Ještě máme na videu natočené, jak mu u jídla hrajeme komedii, aby otevřel pusu a my mu tam lupli jídlo 
Ale jinak to byl malej srandista a je doteď. Uječenej a zabejčenej je taky doteď 
Ve školce byl moc hodnej, jako vyměněnej. Vydrž, já vím, že je to na palici, ale ber ho jako malýho tříleťáka. Lepší je některým situacím předcházet - viz jogurt na stole. Ať na tom stole není. Taky se můžeš snažit přesměrovat jeho pozornost, chválit ho, když se mu něco daří a odměňovat ho za to. Je to jednodušší než neustále střety, najdi taktiky, které fungujou. Hodně štěstí a pevné nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.10.19 16:05
@_0812_ No, však řve, řve, kolikrát i na zadek nasekám a co dál?. Řve dál, je úplně na zabití. Kolikrát mi říká ať si jdu s ním hrát. Třeba domyju talíř a jdu. Otázka 20 vteřin? Ale on na mě za tu dobu + cesta do pokojíku ještě 40× zavolá ať už jdu a kde jsem. Popravdě bych ho v tu chvíli nejradši zatloukla do země a ne si ještě s radostí hrát. Ale co s tím? On to prostě nechce pochopit, že i ostatní mají právo žít. A nebude se všechno točit jen kolem něj. Co bys jako udělala víc, aby to dceři teda neprošlo? Mám kolem sebe spíše lidi s hodnými dětmi, kterým řekneš jdeme ven a oni si jdou pro oblečení, maximálně houkneš, když něco nechceš, aby dělaly. Ale s ním to fakt ani nehne. Když zařvu nech ho, pusť ho (třeba mladšího bráchu) - dělá že neslyší a až nasekaním na zadek se teda zasekne. Zakážu mu za do obvykle hrát si a tím kvůli čemu se pere a on řve. Při nejbližší příležitosti to ovšem zopakuje znovu.
- Citovat
- Upravit
10.10.19 16:06
Jidlo - jezte vsichni to same a spolecne. Pokud otevre jogurt a nechce ho, nenutila bych, akorat si jidlo zprotivi. Proste jezte vsichni to stejne nebo dejte na stul X veci a at si vezme co chce. Co se nesni schovejte na dalsi den.
Oblekani - je takovy problem nechat ho doma bez kalhot/ponozek/..? Jina situace je, kdyz se jde ven. Zkuste mu dat na vyber - “obleces se sam nebo ti pomuzu”? “Chces tyto kalhoty nebo ty druhe”?
Ze si chce zrovna v ten moment hrat s vami - asi bych mu vyhovela a proste si s nim pohrala. Muzete mu pomoct se seznamit s jinym ditetem. Napriklad si hrajte a navrhnete “co kdybychom pozvali tamtoho chlapecka at se k nam prida”. Atd..
Zkuste se podivat na web Nevychova. Je tam mnoho prikladu a ukazkovych situaci.
Podle toho popisu to vypada ze hodne konfliktu vznika, protoze ho do neceho tlacite a on nema tak uplne svobodnou vuli a asi se neciti byt respektovany. Dala bych mu vetsi svobodu. Nechces se oblict, ok, bud nahy, obleces se az ti bude zima. Nechces jist jogurt, ok, vezmi si na co mas chut.
Prilisna liberalni vychova je urcite spatne, deti maji mit hranice, ale vztekani a hadky to nevyresi. Dejte mu pocit ze je plnohodnotny clen rodiny a ne hloupe ditko co potrebuje ve vsem usmernovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 16:56
@Anonymní píše:
@_0812_ No, však řve, řve, kolikrát i na zadek nasekám a co dál?. Řve dál, je úplně na zabití.
Tak dcera třeba neubližovala jiným, ale scény s oblékáním nebo to, že během minuty na mě zahulákala snad 50× u nás bylo taky plus záchvaty vztekání a naschvály… Jednou jsem se už tak nervla, že jsem prostě vzala vařečku, sundala jí kalhoty a tu zadnici jí pořádně nasekala. Občas jsem opravdu byla zralá na skok z okna. Pak jsem otěhotněla a říkám dost, nebudu se rozčilovat a zkusila to úplně jinak. Přestala jsem řvát i dávat na ten zadek. Teda jako jo, občas jednu dostane, když to už fakt jinak nejde, ale jestli to za posledního půl roku bylo 2×? V záchvatu řevu a vzteku jsem jí prostě klidně i na sílu popadla a pevně objala. Chvíli se škubala a pak povolila jak hadrová panenka a po chvíli bylo ticho. Když se vztekla u oblékání a já fakt spěchala třeba do obchodu, tak jsem prostě vzala leták a sedla si k ní a začala ukazovat co musím jít koupit, abych mohla uvařit a k tomu ukázala třeba na obrázek bonbónů, že pokud to stihneme, tak jí je můžu koupit a po cestě se můžeme zastavit třeba na hřišti, ale musí se hned obléknout a musíme jít, abychom to stihly. Nebo hulákala ať si s ní jdu hrát, ale já musela ještě posbírat prádlo. Takže jsem jí zase s nějakými prupovídkami přinutila mi jít pomoct s tím, že to bude rychlejší a budeme si dřív hrát. A samozřejmě jsem za to všechno pak chválila a projevovala radost, že je šikovná. Trvalo to pár týdnů, ale pak pochopila, že na vztek nereaguju, ale za to když udělá co se po ní chce bude následovat pochvala, já nebudu křičet a ještě z toho kápne nějaký užitek, třeba delší společné hraní a celkově bude pohoda. Ale když něco provede, tak si jí nevšímám do doby, než se přijde omluvit. A teď mám dva měsíce do porodu a tímto stylem mám z nerváka a malýho zlobivýho smrada parťáka, se kterým se dá domluvit a všechno bez scén. Doprovází mě k lékaři, nakupovat chodíme jenom spolu… A třeba něco po mě chce a já zrovna nemám čas, protože něco dělám, tak řeknu až to dodělám a ona už sama od sebe nabízí pomoc, protože ví, že stejně si svoje nevyřve a tak to bude mít rychleji. Prostě se vše snažím směřovat nějak tak, abychom obě dosáhly v klidu svého a funguje to na principu ty mě a já tobě a fakt po pár týdnech to začalo fungovat, až se i manžel divil co jsem s ní prý provedla… Takže za mě určitě vše co nejvíc vysvětlovat, uvádět příklady proč se to po něm chce a co budeme dělat a co všechno bude následovat, popřípadě se pokusit nějak domluvit na kompromisu, za poslechnutí s úsměvem pochválit… Sice mě už kolikrát bolí pusa, ale opravdu to u nás má úspěch a ten kliiiiiiid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 20:53
Ja mám tiež divocha a záchvaty zlosti bol des. Tiež som na neho kričala, aj dostal na zadok. Prestala som kričať, namiesto toho ho veľakrát denne objímem. Samozrejme, že tiež ma občas vytočí, ale namiesto kriku mu to riadne ofrflem. A snažím sa byť dôsledná. Príklad - večer nebol manžel doma a dieťa dostalo večeru. Odbiehal od jedla - pričom som mu povedala, že jim jam mu zapnem, až keď doje a môže pozerať do ôsmej. Bolo okolo siedmej.. Kým dojedol, bolo 19:50!!! Telku som mu zapla, o ôsmej vypla, protestoval, že to bolo krátko. A ja na to: " Čo už, nesedel si za stolom, odbiehal si, tak teraz vidíš." A už bol ticho. Alebo keď necche upratať nejaké hračky, tak mu ich na niekolko dní vezmem. S obliekaním do škôlky mu pomáham ja, leboto by sme prišli o desiatej. A ešte, robil v škôlke deťom zle, sácal do nich, búral im stavebnice, tak jeden deň kvôli tomu nemal rozprávky, ale tie ďalšie dni som mu povedala, že ho ľúbim a že budem smutná, keď bude iným robiť zle a zatiaľ sa týždeň držal. A rešpektuje aj to, keď sa mi necche rozprávať čítať alebo rozprávať rozprávku, poviem mu, že mám unavený hlas - čo je aj pravda - tak mu stačí, že ho držím pri zaspávaní za ruku. Tak možno skús viac , aj keď je ťažké objímať 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.19 21:28
S nekterymi detmi je to slozitejsi. Napisi, co funguje u nas na hodne narocne ditko. Oblekani udelat soucasti ranni rutiny, ktera se kazdy den opakuje ve stejnem poradi. Napr.: snidane, cisteni zubu, oblekani, odchod ven.Ten jogurt (pokud to nedela furt) bych neresila a snedla bych ho sama. U nas si maly v obchode sam vybira jogurty. Trvam na tom, co mi prijde dulezite. Konfliktnim situacim se snazim predchazet. S tou houpackou bych malemu vyhovela. Rekla bych treba, tohle dodelam a prijdu, abych ho ucila, ze musi chvilku pockat. Dobu, po kterou musi cekat, postupne prodluzuji. Na hristich nacvicovat socialni situace. Ukazat mu, jak nekomfliktne navazat kontakt s ostatnimi detmi. Pomoci mu resit konfliktni situace prijatelnym zpusobem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Poraďte mi prosím, jestli jednám s tříletým správně. Období vzdoru u něj ustoupilo asi na měsíc a pak se vrátilo ještě v horší podobě. Umí být moc šikovný, hezky mluví, ale jsou dny (tak obden), kdy s ním prostě není možné vyjít. Asi je to hodně mnou, prostě snažím se být máma parťák, ale moje nervy jsou jen jedny. Kolikrát už v 8 ráno absolutně vylítnu, protože nemám náturu mu 8× říct - oblíkáme se, abys neměl studené nožičky. A on než by se nasoukal do těch tepláků by snad byl večer. Neumím to převést v legraci a pořád dokola dělat chichi, jéjda tys vyskočil.
Prostě tady ty nikdy nekončící živelnosti mě dokážou spolehlivě vytočit a než abych se s ním párala hodinu, chytnu ho, donutím obléci a on se samozřejmě vztekne. Nevím jestli v konfliktu za nějakých podmínek už ustoupit nebo trvat na svém v každém případě. Situace: 1) Syn obecně je úplně šílený s jídlem, ale to s tím úplně nesouvisí. Chce k snídani rohlík, jdu pro máslo, na stole leží můj jogurt. Syn se k němu žene, že ho chce a už ho rozdělává (nikdy ho nechtěl), tak nic neříkám, on si lízne půl lžičky a začne dělat šílené scény, že to nechtěl, začne se nadavovat a prostě je z toho hrůza. 
Tak jsem mu řekla, že si jogurt sám prohlídnul, rozdělal, nikdo mu ho nenutil, tak že musí sníst aspoň půlku, že tady to zbytečné rozpiplávání věcí, které nesní se mi opravdu nelíbí. No seděl a řval další hodinu. Načež manžel začal vyčítat, že ty scény zapřičiňuju já, no ustoupil mu a jogurt je prominut. Ono je to blbost, ale to je každý den 3×, nehledě na to, že jí fakt jenom minimum věcí, tak já mu ustupovat nechci. Ale on prostě neudělá co já chci ani kdyby tam seděl týden. Jdu zbytečně do konfliktu já?