Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, nevím co už mám dělat, proto se obracím na Vás. Jak by jste se zachovaly, kdyby jste zjistili, že vaše šestileté dítě krade? Na první krádež jsme přišli cca před rokem. Byla to guma sebraná v obchodě. Od té doby se to často opakuje. V obchodech krádeže sladkostí, malých hraček ( už mám i strach s ním jít do obchodu, abychom nepípali ), ve školce dětem krade hračky a následně je zničí ( autíčka apod. ). Když jsme na návštěvě u babičky a dědy tak tam krade také, sice jen maličkosti ( např. CD, malé sošky, sladkosti atd). Naposledy ukradl dědovy 2 000,– a rozdával je ve školce dětem. Už jsme naprosto zoufalí. Snažili jsme se mu vše vysvětlit, domlouvali jsme mu, musel jít i třeba do obchodu prodavačce vrátit gumu ( před tím jsem se s ní byla domluvit ), dostal za to i na zadek, ale vůbec nic nepomáhá, at je to po dobrém či po zlém. On vám na to řekne, že se mu ti věci líbí, proto si je vezme. Když se mu to snažíme vysvětlit, tak je na něm vidět, že nás vůbec neposlouchá a myslí úplně na něco jiného. Co s tím? Máme strašný strach, že to bude pokračovat dál a to v září máme nastupovat do školy. Jsme naprosto zoufalí, hlavně z důvodu, že manželova bývalá žena ( mimo jiné strašné věci ) kradla a krade dál. Syna má v péči manžel a máme strašný strach aby z něho nevyrostlo něco podobného jako je jeho matka
Děkuji moc a omlouvám se za délku dotazu.
A dostava kapesne aby si mohl koulit co chce a naucil se ze penize nerostou na stromech?
Určitě bych se poradila s dětským psychologem, sama nevím, jak bych toto řešila ![]()
Rozhodně psycholog, mohlo by jít o počínající poruchu chování. Je nutné to řešit. Kdyby byla krádež jen jedna, tak budiž - ale toto je už často. V praxi jsem se setkala s dětmi, u nichž krádeže přerůstaly v závažnější problémy. Hlavně jednejte a nenechávejte to být.
Odbornou pomoc, jiné řešení asi není. Každé dítě má potřebu vyzkoušet zakázané a někdy se pokusí něco podobného udělat - např. náš syn v krámku sebral z protrženého a vysypaného pytlíčku pár gumiček na pletení, ale řekl mi to ještě před placením, takže jsme to vyřešili vrácením a vysvětlením, myslím, že už to neudělá…
Psycholog, tam už měl být asi dávno
Tohle je na odborníka, je to nějaké divné, takhle malé dítě ![]()
Do obchodu bych ho často nebrala a pokud jo, šel by za ruku a byl pod neustálým dohledem. Před odchodem od dědy i babičky prošacovat u dveří, mít ho tam pod kontrolou, nesměl by být nikde sám. Dokud s tím nepřestane, tak přísný režim ![]()
A třeba se s ním dohodnout, že v obchodě mu někdy koupíte něco malinkého, co by si přál. Můžete to řešit i malým kapesným, které ale nedostane, pokud něco někomu sebere. ![]()
Psycholog urychleně, už jste tam s ním měli být dávno. Jiná rada není. Promiňte mi anonym, brácha to dělala taky, postupně se to stupňovalo, nakonec jsme měli doma trzor a museli všechno zamykat do trezoru. Bylo to strašný s ním žít. Nakonec skončil v kriminále za přepadení benzínky. A to jsem zbytek rodiny vysokoškoláci se slušnou prací a spořádná rodina.
Jak byl starší, už nezabíralo nic, naprosto nic. Řešte to s odborníky, nechte si od nich poradit, sami to nezvládáte a jak bude chytřejší, bude to horší.
Anonym 2
A jsou s ním ještě nějaké jiné potíže? Nezvyklé chování? Ničení, stříhání, zapalování (i fascinace ohněm…) - cokoliv.
Je empatický?
Příspěvek upraven 11.02.15 v 10:19
Právě že on ty věci vždycky schová někde v pokojíčku a já na to přijdu když jdu např. neohlášeně uklízet do pokojíčku. Lže do očí, že neví kde se to tam vzalo, když třeba něco zničí, tak vám bude tvrdit přímo do očí, že to neudělal, začne třeba brečet nebo se vztekat, že to nebyl on, ale po nějaký době, když vidí, že víme že to udělal on, tak pak se teprve přizná. A lhaní je další věc, kterou se nám nedaří odbourat ![]()
Je pravda, že cca před tím rokem ničil své sestře věci, vyryl díry do zdi, ve školce byl každý den na hambě. V posledním půlroce se uklidnil, věci skoro vůbec neničí ( kromě svých hraček, např. autíčku ulomí kolo atd.).
@bombonek009 píše:
Právě že on ty věci vždycky schová někde v pokojíčku a já na to přijdu když jdu např. neohlášeně uklízet do pokojíčku. Lže do očí, že neví kde se to tam vzalo, když třeba něco zničí, tak vám bude tvrdit přímo do očí, že to neudělal, začne třeba brečet nebo se vztekat, že to nebyl on, ale po nějaký době, když vidí, že víme že to udělal on, tak pak se teprve přizná. A lhaní je další věc, kterou se nám nedaří odbourat
psycholog, dobrý psycholog a to okamžitě, už včera bylo pozdě. Nic rozumnějšího ti tady nikdo z nás nedokáže poradit.
Anonym 2
Pridavam se ostatnim tady sami nic nezmuzete chce to odbornou pomoc. Drzim palce.
Může tohle jeho chování být i ovlivněno tím, že jeho matka v období těhotenství užívala drogy?