laska k diteti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Neboj, to přejde, hormony pracují, po šestinedělí bude líp. A počkej, až na tebe vybalí takový ten „sociální úsměv“ to je paráda. Sama mám pocit, že si to mateřství užívám teprv od doby kdy se začal smát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
tak to na me po tydnu dnes zase padlo, brecim od rana, dite rve a rve, davame baby calm na brisko a mam pocit ze je to snad horsi:(
navic mam tedc porad myslnky na to, jak nam samotnym bez mimca bylo dobre a ze jsme to mzna uspechali to rozhodnuti mit mimi:( achjo, kdy se to obrati k lepsimu?:(
- Citovat
- Upravit
tak to na me po tydnu dnes zase padlo, brecim od rana, dite rve a rve, davame baby calm na brisko a mam pocit ze je to snad horsi:(
navic mam tedc porad myslnky na to, jak nam samotnym bez mimca bylo dobre a ze jsme to mzna uspechali to rozhodnuti mit mimi:( achjo, kdy se to obrati k lepsimu?:(
- Citovat
- Upravit
Obrátí a já jsem toho důkazem, po hnus těhu,hnus porodu, nepřisátí malého, jeho šíleným kolikám (7h řevu nonstop) a následné laktačce, zákazu kojení (no stejně nebylo už co odstříkat) jsem se léčila až do teď léky.
No a malýho jsem postupně začala milovat, když spí tak se na něj koukám a říkám si, po kom je tak krásnej, páč po nás asi né 
Momentálně se už umí vztekat a to bych ho fakt někdy přetrhla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vsechny matky jsou na tom uplne stejne a prejde to do sestinedelky vsechno!neboj se 
jinak co se tyce me ja si zas pamatuji ze jak jsem na porod.kresle porodila dcerku,byla jsem tak stastna ze uz mam za sebou ty vsechny bolesti u utrpeni z tehotenstvi a nespani,ze jedine co me zajimalo bylo,ze uz je konecne venku a dnesni noc v porodnici se krasne vyspim a sverim jim malou na pohlidani-vzdycky tohle maminkam umozni pokud se citi byt velmi unavene.stacilo mi jak mi malou prinesli do meho pokoje jak byly navstevy a vecer hojdala zpet k nim.dokonce mi v porodnici bylo nejlip kdyz mala spala.kdyz byla vzhuru,citila jsem se nesva jeste k tomu kdyz brecela.a kolem me maminky byly nejstastnejsi jak jim mimco koukalo a bylo vzhuru.vse prejde a bude lip-tato veta neni utesujici ale pravda pravdouci.kazda maminka proziva to sve zacinajici materstvi jinak ale myslim,ze kazda ma narok na to mit i takove sobecke myslenky do sestinedelky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni a myslim zes neuspechala nic.takove pocity zacatecni bys mela i za deset let
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Musim se přiznat, že jsem teprve po šesti nedělí začla opravdu milovat Honzíka, tak jak bych si představovala. A to sem se na mimi tak moooc těšila. Byla jsem z toho strašně špatná. 
Takže všem co máte stejný problém, vyčkejte těch pár „hormonálně divných týdnů“ a všechno bude úžásný 
Teď bych ho láskou sežrala, a je to hlavně proto, že se začal v šesti nedělí smát a povídat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,nasemu Samovi jsou dva tydny a ja brecim skoro kazdy den,obcas si pripadam jak neschopna,kdyz ho nedokazu utisit a ani uspat,kojeni mi dava zabrat,boli me prsa a to pak kdyz zacne u kojeni rvat on,tak rvu i ja.Nastesti mam super pritele,ktery me dokaze podrzet a rikala jsem mu,ze kdyz bych byla fakt nesnesitelna,at mi jednu uz vrazi,jsem obcas protivna i sama sobe 
Jen doufam,ze za mesic bude lip a budem si jeden druheho vic uzivat.Svoje detatko miluju nadevse,moc jsem se na nej tesila,ted si obcas rikam,ze jsem si mozna neuvedomovala vic veci,co vsechno se zmeni,ale jednou to dite tu je a tak se o nej postaram a vsechno zvladnem!
Kdyz to tak ctu,tak koukam ze v tom nejsem sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pajule22 - opravdu se to o 100% zlepší po šesti nedělí, uvidíš! Já tomu taky nevěřila, ale je to tak úplně se divim manželovi, že to se mnou těch šest neděl vydržel, občas sem byla nesnesitelná i pro sebe. TeĎ už se tomu všemu směju, ale do smíchu mi ještě před pár týdny fakt nebylo… 
Tak se drž a pak napiš jestli se to zlepšilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, v šestinedělí jsem měla podobné pocity. Nevěděla jsem, co dělat, když synáček křičí, jak ho uspat, ani jak ho zabavit když byl hodný a občas mě napadlo, že bych byla radši zase těhotná, aby se někdo staral o mě. Připadala jsem si u toho strašně sobecky a jako hrozná matka 
. Přešlo to po šestinedělí, když jsem nabyla trochu sil a zbavila se největší únavy . Taky mi pomohlo, že jsem si pořídila šátek, to jsem se někdy i těšila, až se vzbudí a já ho ponosím přitisknutého k sobě .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak nám jeste neni ani 6 tydnu a ja uz jsem relativne fakt v pohode,hodne se to zlepsilo,nejhorsi byl prvni tyden doma,nez jsem si na to vsechno zvykla.Ted uz nebrecim zvykli jsme si na sebe a jsem neskutecne stastna,ze toho prcka doma mame,i kdyz nekdy bych ho vratila,kdyz se tak vzteka a ja nevim co s nim,ale pak se na me usmeje a ja rozatju
Takze opravdu staci jen vydrzet a vsechno se zlepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pajule buď ráda, že to „přešlo“ tak rychle. Se mnou to cloumalo tedy o dost dýl. TAky jsem byla na ránua divím se, že to manžel vydržel a neodvezli ho od bohnic. Já řvala snad v kuse a pořád kvůli něčemu. Navíc jsme měli problém s kojením a nepřibíráním (malá byla dřív narozená a hodně spala a nechtěla jíst) což mi teda vůbec nepřidalo. Do toho prdíky a noční hysteráky kdy pravidelně od jedné do 3 vnoci řvala a já nevěděla proč a jak jí utišit
No když si na to vzpomenu tak už bych to teda nechtěla vrátit. Smát se začala až někdy koncem 2. měsíce a od té doby je to o dost lepší. Jo a taky jsem jí asi 3. prořvanou noc kdy jsme usnuly spolu na guači ona na mém bříšku a já zapřená v rohu abych nespadla tak před tím jsem jí řekla, že jí vrátím do proodnice No jasně že bych to neudělala a oni by jí ani nechtěli
Dnes už se tomu taky směju, ale tenkrát to bylo děěěěěěěsný. Takže holky chce to jen vydržet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mám dotaz na lásku k dítěti o pár let později. Je mi 24 a hodně přemýšlím o tom, co je opravdu rodičovská láska a jak se projevuje.
Moc by mi pomohlo, kdybych se dověděla od víc lidí, jaký mají názor na rodičovskou lásku, jak vypadá, jak se projevuje… k dětem malinkým i velkým, k těm velkým mě to zajímá asi o trochu víc
- Citovat
- Upravit
Milé maminky,
mému synovi jsou teď dva roky a kousek a vše (i ty těžké začátky) mi přijde jako by bylo včera. Danielek se narodil císařským řezem a hned jak jsem ho uviděla,měla jsem hrozný strach,že se mu něco stane,že mu někdo ublíží nebo,že mu ublížím já. V porodnici jsem málem obrečela jen to odloučení když jsem potřebovala na záchod,který byl hned vedle.No prostě hrůza.
Hodně dlouho se mi pak zdávali sny,že od někud padá (například z jídelní židličky,ze stojícího kočárku…)pokaždé jsem vylítla z postele a chytala přítelovu nohu nebo ruku…lampičku na nočním stolku nebo šprušle u postýlky v domění,že zachráním své dítě. 
Teď už je to lepší.
Z Danielka vyrostl velký klouček,co je např.na hřišti velmi samostatný.Hned se zapojuje do kolektivu a do her a je mu fuk kde jsem já nebo přítel.Až se divím,že já „máma závyslačka“ mám takovéto dítko.
Děsím se dne,až Danielek nastoupí do školky.Vím,že mu tam bude dobře.Má rád děti a hry…učitelky jsou moc milé,ale mě při pomyšlení,že tam bude beze mě je hrozně.Říkám si,co kydž mu bude zima,co když si ublíží na houpačce nebo mu nebude dobře a já budu v jiném městě v práci…Bude to v pořádku,vím že ano.I když tam bude sám…Potřebovala bych „odvykací kůru“.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
