laska k diteti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
To je jasný že se to změní,hned jak si najdete svuj režim uvidíš že bude vše v pořáku 
a najdeš si čas i na spaní i na mazlení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neboj, změní se to, až si zajedete nějaký režim a zvyknete si na sebe. Já se považovala za totálně neschopnou matku asi do 4týdnů. Nevěděla jsem, proč pláče, jak ji utěšit, co po mě chce, k tomu nevyspání a vyčerpání a chmury jsou na světě. Kolikrát jsem si říkala, proč v porodnici nedávají k miminkům sebou domů i návod na ně 
. Po šestinedělí už bylo všechno fajn a i když pořád bude něco, tak si to začneš užívat čím dál tím víc a to malé Ti ty těžké začátky vynahradí .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Joo joo, prejde, neboj 
Byla jsem na tom uplne stejne jako ty… a ta prava materska laska prichazela pomalinku, polehounku, a dopadlo to na me az nejak 3 tydny po prichodu z porodky… Kdy uz jsem si zacinala trochu zvykat na novy zivot a novy rezim........ Nejvic mi pomahalo, byt porad s malym. Kdyz jsem ho prvni tyden pokazdy vrazila do ruky moji mamce, kdyz prisla z prace, nemohla jsem proste nic citit........ Ale cim vic jsem s nim byla, chovala ho, prohlizela si ho, tim vic jsem ho milovala.........
Dodnes mu tech prvnich nekolik dnu vynahrazuju..... proste ho zboznuju..... Neboj se. Za nejaky cas si uvedomis, ze uz bys bez miminka nemohla byt......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jejda nesmutněte bude líp.......
tady jedna diskuzička, kterou sem zakládala..........https://www.emimino.cz/modules.php?name=Forums&file=viewtopic&t=20839&highlight=
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MOc se o tom nemluví, ale není to nic nenormálního. U prvního sjem byla také překvapená, že ho „nemiluju“, tak jak se všude psalo, od prvního podívání se do očí. Ten pocit, že už mi to dítě nikdo neodpáře, že uřvance šoupnou vždycky mně a já už nemám úniku byl děsný, ale člověk si na tu zodpovědnost zvykne a dostaví se i láska, neboj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Matýska jsem měla ráda od narození, ale opravdu milovat jsem ho začala tak za měsíc. Najednou mi docvaklo, že to miminko je tady, že je zdravý, nad čímž jsem se rozbulela, že má moje tvářičky, ale jinak vypadá jako manžel, když byl miminko…
Všechny ty střípky a kousky do sebe zapadly a já na něj teď hledím vlhkým okem milující matky.
A taky mě napadalo, jaký jsem měla jednoduchý život a jak jsem se mohla sebrat, kdykoli jsem chtěla. Pak jsem měla po jeho narození párkrát cuky si vyrazit třeba na nákup a pak mi teprve došlo, že už se nemůžu jen tak odpíchnout, páč mám na starosti toho prcka a i mě to zamrzelo.
Určitě to k tomu patří, ber to s klidem a nadhledem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Normální reakce,
je to pro tělo i pro duši velká změna - plus hormonální bouře po porodu a v šestinedělí.
Je proto lepší tyto pocity si připouštět, a pokud se mámě chce třeba plakat nebo se vyvztekat, tak je lepší se vybouřit a vybrečet.
V jedné knize (Myslím „Dítě a já“) se píše taková rada, která mi hodně pomohla. Citace bude nepřesná, ale něco v tom smyslu, že tyto pocity jsou u čerstvých matek časté - a že člověku pomůže, když dítě bude považovat za „nepřekonatelně krásné“ - možná to zní jako blbost nebo moc jednoduše, ale opravdu to pomáhá.
- Citovat
- Upravit
Tak to jsem já „Anonymní“ z předchozího příspěvku, už mě to přihlásilo.
Anonymní zakladatelko, našla jsem kvůli tobě tu pasáž v té knize:
"Během těchto prvních dní se netrapte, necítíte-li nic, co byste mohli nazvat láskou. (.....) V minulosti byla natolik idealizována, že rodiče, kteří ji nepocítili, mají někdy strach, že ve vztahu ke svým dětem trpí od samého počátku základním nedostatkem. (…)
Láska se vyvine, avšak za určitou dobu.
Smíšené pocity ve vztaku k dítěti nejsou vodítkem pro tuto chívli, ani varováním do budoucnosti. Ohromná vlna něhy, která vás zaplaví, když držíte v dlani jeho těžkou ochmýřenou hlavu, může v mžiku ustoupit zuřivé podrážděnosti způsobené jeho pláčem. Vaše rodičovská hrdost se může změnit až v chorobnou úzkost, když si uvědomíte, že jste s ním navždy svázána a nebudete již nikdy zcela nezávislá, svébytná osoba.
Necháte-li svým citům volný průběh, začnete dítě fyzicky milovat ještě dříve, než se stane skutečnou osobností. (......)
atd atd je to na dvě a půl stránky.
Tahle kniha je opravdu moje oblíbená, je tolerantní, dává spoustu možností a řekne za tebe věci, které si uvědomíš třeba až když to v ní čteš - a jsou pravdivé.
(pro mě třeba mimo jiné, že člověk chce domů z porodnice, ale první dny doma jsou šok a člověk vzpomíná na porodnici jako na přístav bezpečí, zatímco doma je nejistý a trošku zoufalý)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
holky dekuju za „uklidneni“, ja si vazne pripadala hrozne, kvuli tomu co citim, je mi prcka lito, ze ma prastenou mamu:) ale u me je to asi vycerpanim, jsem vazne moc unavena, i kdyz mi doma vsichni pomahaji.....porod jsem mela pohodovy, citila se po nem jak vitez, ale tim to skoncilo.....kolikrat me i napadlo, jak by bylo super jit z porodnice sama domu, do klidu jaky tu byval…naliskala bych si.....
snad tedy bude lip, dnes rano jsem tatkovi brecela na rameni, ze jsem hrozne unavena a uz nemuzu.......
- Citovat
- Upravit
Anonymní
je dobře že jsi „brečela na rameni“ - je opravdu lepší se z toho prostě vybrečet.
Ta únava je dána i fyziologicky, tělo se vrací do normálu a dává mu to zabrat - a o psychiku se starají hormony.
Taky když by sis zrovna chtěla odpočinout, tak zrovna třeba prcek něco potřebuje - a já když mám mluvit za sebe, tak když malá třeba odpoledne na tři hodiny usnula, tak jsem se tak strašně soustředila na to, že TEĎ se vyspím, že jsem stejně neusnula…
Většina matek v šestinedělí připomíná mátohy.
Plus skutečně se shoduje např. to co napsala Maky, a to co píšou v té knize.
Je to pro člověka tak prudká změna, že málokdo do toho vpluje jak ryba do vody.
To přejde, budeš skákat přes kaluže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni neboj se to ci popisujes jsem mela uplne stejne!!! porad jsem cekala kdy me prepadne ta vlna matzečrske lasky a ono nic a ja byla jen nestastna a vycitala jsem si strejne jako ty ze jsem spatna mama a kazde zaplakani me bolelo jeste vic, ze to to miminko citi a nema me rado 
a ver tomu ze ta laska vazne prijde az se malinko zajedete a hormony se uklidni (prece jen sestinedeli je dost zahul!). a ted tu svoji holku zlatou miluju tak, ze se to ani vypovedet neda
no a ted cekame druhe mimi a ja myslim ze uz to pujde samo budu mit vetsi nadhled a tak tak snad se nepletu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak já se taky přidávám, měla jsem stejné pocity jako ty, taky jsem to řešila u nás v diskuzi, připadala jsem si jak ta nejhorší matka pod sluncem, u mě to tedy neskončilo šestinedělím, u nás to pokračuje stále(myslím brečení, nevyspání atd.), ale čím dýl je s námi tím víc jí miluju, takže neboj, to všechno přijde a nemusí to být hned po šestinedělí, třeba i dýl, ale přijde. Já jí teď úplně zbožňuju a to určitě na začátku nebylo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahojky, taky se přidávám do klubu, tyhle pocity jsou podle mě naprosto normální, člověku se změní od podlahy celý život, u mě to po šestinedělí začalo vyprchávat postupně tak do toho třetího měsíce, Táďa je moc hodné miminko a pláče opravdu málo ale o to víc mě to vždycky zdeptalo, že nevím co s ním a brečela jsem, že si tak skvělý mimčo nezaslouží tak strašnou mámu jako jsem já 
a přítel vyhrožoval že nás oba strčí do babyboxu 
někdy se mi taky zasteskne po těch čase, kdy jsem nebyla 2v1, mohla si zajít kam jsem chtěla, dělat co jsem chtěla, ale zpět už to nejde, i když malého třeba hlídá babička, stejně na něj pořád myslím, jestli je všechno ok a jestli mě nepotřebuje
btw. mě hrozně pomohlo při tom vytváření vztahu kojení, to byly a jsou chvilky kdy jsme takřka jedno tělo, jedna duše, já se dojímám jak mám krásné a úžasné miminko, v noci je to sice náročné a ráno pak taky padám únavou, ale nedokážu mu to potěšení zatím odepřít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ani nevite jak mi pomaha vedet, ze v tom nejsem sama:) v mym okoli jsou vsechny maminy hned od zacatku nadseny ze svych deti, tak ani nemam odvahu takovy tema s nima resit:(
ty pocity jsou presne takovy jako jste tu nektera psala: vim, ze mam najednou zodpovednost za toho prcka, a asi to na me nejak padlo.....zaroven mi chybi ten klid doma co byval - to mam z te unavy.....bojim se i jaky dopad to bude mit na partnersky vztah, ikdyz tatka mi pomaha jak jen muze........sileny myslenky:(
ke kojeni: bohuzel nemam mliko, takze kojit nemuzu:(
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
mam tyden stare miminko, takze momentalne jsem v jedom kole - kojeni, prebalovani, utesovani......jsem z toho tak vystavena, ze si miminko vubec neuzivam a na radu prichazi vycitky, ze jsem spatna matka
kolikrat si v noci rikam, jak to bylo fajn, kdyz jsem mohla celou noc v klidu spat, jak jsem nemela zadny starosti, na druhou stranu me tyto myslenky trapi. sve dite mam moc rada, ale mam pocit, ze mi porad chybi ta obrovska materska laska:( zmeni se to?