Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte maminky,
máme doma dva a čtvrt roku starého kluka a čtyřměsíční holčičku. Matěj je za poslední měsíc velmi lítostivý - všechno ho rozbrečí, pořád se chce od mámy nebo od táty chovat, pořád vyžaduje, aby nás měl v dohledu. Začal chodit na jeden půlden v týdnu do jesliček, ale vždy je to s divadlem - brečí při příchodu, brečí i v rámci pobytu v jesličkách (naštěstí ale ne pořád).
Dá se s tím něco dělat nebo to prostě jednoho dne odezní? máte podobné trable?
Díky za rady.
Kamila
Ahoj Kamilo,
já mám zkušenosti s těmi jesličkami. Jak dlouho tam chodí? Když začal ve 2 letech chodit syn, tak to bylo taky velké divadlo. Brečel doma, v autě, v šatně i ve třídě. Po úvodním pláči se uklidnil a v jeslích už nebrečel (tedy pokud se mu něco nestalo, nelíbilo, atd.) Postupně se to začalo lámat - nejdřív přestal brečet doma, pak v šatně, pak ve třídě a pak se začal těšit. Dobrovolně dokonce řekl, že tam chce s dětma i spinkat
Celé to zvykání trvalo necelé 2 měsíce, asi 8 návštěv. Bylo to pro mě hrozné, ale vydrželi jsme to - s každou návštěvou tam byl vidět pokrok. Osvědčilo se nám - hned po převlečení ještě v šatně předat tetám a okamžitě odejít - prodlužovat odchod nemělo smysl. Ale pokud tvůj syn do jesliček už chodí déle a pořád pláče, tak asi opravdu není zralý a zatím potřebuje být s rodiči.
Martina
Já jsem měla takhle brečavou dcerku, když začala ve 2,5 letech chodit do školky. Chodila jen 5 dní v měsíci, takže taky tak jeden den v týdnu jako tvůj synek.
Všechno se zlepšilo, když začala chodit do školky každý den na 4 hodiny.
Nemůže být opravdu rozhozený z těch jeslí? Tohle občasné docházení mi z vlastní zkušenosti pro dítě přijde horší, než kdybys ho tam dala třeba čtyřikrát v týdnu na půldne. Víc si na jesličky zvykne a bude klidnější. Toť moje zkušenost.
Do jeslí bych dítě nedávala, pokud to není nezbytně nutné. Ve 2 letech potřebuje rodiče, né kamarády. Navíc osobně si myslím, že se cítí odstavený… jeho dáte od sebe a zůstanete doma s miminkem. Možná i proto se s vámi pořád mazlí, má možná strach, že ho časem vyměníte za miminko… Na tvém místě, bych se mu snažila věnovat co nevíc, než si zvykne na novou situaci v rodině.
KAKAMILO - ja se taky priklanim k nazoru, ze kombinace jeslicek a noveho sourozence neni moc vhodna. At je malej zkusi nekolik tydnu vynechat plus bych se snazila mu venovat co nejvice solo, pokud to bude mozne, a uvidis.
Děkuji za názory a možná upřesňuji: do jesliček začal chodit asi před třemi týdny.Dva roky měl při narození dcery a právě proto, aby neměl pocit, že jsme si donesli miminko a ho šoupli na druhou kolej, jsme s ním začali chodit do jeslí až teď . Jeho lítostivost trvá ale déle, spíš se přikláním k názoru, že žárlí. V rodině máme kombinaci tříletého chlapečka a malého miminka a tam ta žárlivst dopadla tak, že malý sestřičku bije..... Holt si asi i ty dětičky musí zažít tyto situace, aby se z ní poučily ![]()
V jeslích mi říkali, že jeho pláč je naprosto v normě a uklidňovali mě, že to časem přejde. Takže budu doufat, že celá situace se prostě vyřeší časem, protože i když si sestřička zabrečí, tak k ní hned neběžíme a čas, kdy malá spí trávíme pouze s Matějem a věnujeme se mu jak to jde.
K.
Maminky prosím o radu… mám 3,5 letého syna, který je poslední dobou (cca měsíc) hrozně lítostivý, rozbrečí ho každá blbina… Manžela to trošku vytáčí, chtěl by mít doma „chlapa“… Já sama jsem taky cíťa a brečím i u reklam, tak to docela chápu…
Jen teda nevím, proč je to z ničeho nic… Má sourozence (rok) a začal chodit do školky, ale s tím není problém, tam se mu líbí…
@Anonymní píše:
Maminky prosím o radu… mám 3,5 letého syna, který je poslední dobou (cca měsíc) hrozně lítostivý, rozbrečí ho každá blbina… Manžela to trošku vytáčí, chtěl by mít doma „chlapa“… Já sama jsem taky cíťa a brečím i u reklam, tak to docela chápu…Jen teda nevím, proč je to z ničeho nic… Má sourozence (rok) a začal chodit do školky, ale s tím není problém, tam se mu líbí…
ahoj, já mám 4leťáka, který mě dneska v noci vzbudil pláčem, že se mu stýská po babičce
taky chodí do školky, kde se mu líbí, ale je maman a radši by byl doma, taky má mladšího sourozence (přes rok) a já jsem taky cíťa, co bulí u reklam, filmů, knížek… u nás je to povaha, je kamarádský, fajn, ale holt vélká citlivka. Beru to tak, že každý má něco. jo a u nás bývá období, kdy je v pohodě a období, kdy je citlivý více, je to podmíněno i okolnostmi, kdy se třeba necítí úplně dobře, něco na něj leze, změny apod.
U vás mě napadá, že to může být nástupem do školky, kt. byl asi před měsícem, kdy to začalo, i když se tam dětem líbí, je to pro ně velká změna a ke všemu ty jsi asi doma s mladším…
Máte zkušenost s lítostivými dětmi kolem 4-5 let? Syn už 2 týdny brečí, že jsem mu vyřadila malé triko. Podobně reaguje u každého vyřazeného oblečení. Většinou to dělám tajně, toto triko se mi utajit nepodařilo. Dneska kvůli tomu brečel asi 20 minut. Když se mu natrhl oblíbený plyšák, tak měl hysterák. Stejně tak, když se mu plyšák umazal a musel ho dát prát. Už oplakal i roztržení tepláků.
Dost často pláče, že se mu po někom stýská - táta, babička, na výletě plakal, že nemá s sebou plyšáka.
Dneska bylo teplo, tak jsem myslela, že půjde ven bez punčocháčů a udělal scénu, tak šel v punčocháčích. Loni trvalo skoro měsíc, než akceptoval, že nepotřebuje zimní bundu a punčocháče. Čepici nosil snad ještě v květnu ![]()
Nejedná se o období, ale je to dlouhodobý problém. Dokonce kvůli tomu ani nechce jíst maso, protože je mu líto zvířátek, takže je vlastně vegetarián z přesvědčení. Nemůžu před ním ani plácnout mouchu. Doufala jsem, že z toho vyroste, ale myslím, že to je spíš horší než lepší.
Dcera si musí všechny malé věci ( oblečení, hračky, papírky, co někde posbírá) před tím než je vyhodím nebo někomu dám vyfotit. Pak s tím nemá problém. Nikdy žádnou fotku těch věcí nechtěla vidět, ale potřebovala asi mít pocit, že bude na to mít vzpomínku.
Syn když měl cca 2,5 roku, tak tak jsem mu koupila vánoční svetr s 2 bambulkama a sněhulákem. Odmítl ho vyslíknout 2 dny a ten svetr za ty 2 dny opravdu dostal zabrat. Pak jsem mu ho hodila hned do pračky, že se do rána vypere - to tehdy byla taky plačící scéna. Pak pochopil, že se svetr ráno objevil a mohl ho opět nosit. Nosil ho měsíc v kuse a pak ho to naštěstí přešlo. A svetr jsem naštěstí pak už mohla prát přes noc bez scén ![]()
Teď bude mít v dubnu 5 roků a je to lepší - už si nevynucuje všechno pláčem a dokážu mu hodně věcí vysvětlit a nebo na hodně věcí příjde sám od sebe, že to tak funguje.
Tu fixaci na věci bych asi řešila. Lítost nad ostatními bytostmi ne. Co je na tom? Chcete ho přesvědčovat, ze zvířata umírají rada, abychom je mohli sníst?
Nechte ho. Ještě mnohokrát muže změnit názor.
To bude asi normalni obdobi. Ja mam dite, ma skoro 4 roky, kamaradka taky. Kdyz jsme spolu na kafi, bavime se o detech, tak se vzajemne uklidnime, ze to je normalni. Nyni maji oba dva litosti. Reknu, at si vybere hracku do skolky. Tuhle treba reknu, ze ne, ze se rozlozi a pak se ty kousky nenajdou. Place. Pak treba reknu, at neco doji, place. Pak place, kdyz se neco rozbije, i kdyz to tata vzdy opravi. Pak, ze nema bubakovy triko, ze je v pracce. Pak place ani nevim proc, protoze si neco mumla a ja mu proste nerozumim. Tak ho vzdy objimam a vysvetluju a furt dokola no. Uz to byva trochu lepsi. Ja myslim, ze deti mivaji divna obdobi a ty zase prejdou a pak prijde zase neco jinyho.
pritom nase dite je normalne vesela kopa. Ale miva tyhle stavy…