Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Lituju že mám děcko
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.7.23 21:15
@Anonymní píše:
Ahoj, z pochopitelných důvodů dávám anonym.
Nikdy jsem děcko nechtěla, ale nechala jsem se přemluvit partnerem, který po něm toužil, s tím, že mi mateřská láska naskočí, až se to narodí.
Nestalo se tak. Nenávidím to, starám se o to s velkým odporem a jen na té nejzákladnější bázi, aby to neumřelo hladem a špínou, jinak se mu nevěnuju, nechávám klidně celý den řvát, naštěstí bydlíme tak, že to nikoho v okolí neruší, a díky tomu potom celou noc spí, a já se můžu vyspat taky. Nedostek spánku mě tedy nijak netrápí, ale strašně mě štve, že jsem tomu musela přizpůsobit koníčky, dřív jsem byla hodně aktivní a cestovala batůžkářsky, byla pořád někde venku, v pohybu, jenže s tím uřvancem teď musím dřepět doma, a hrabe mi z toho. Babičky bydlí na druhé straně republiky a kamarádky se svým děckám věnují, takže si moc nerozumíme.
Chci zpět svůj život před děckem. Opravdu to nenávidím a lituju, že jsem se do toho nechala natlačit.
Jenže co teď s tím? Máte někdo podobnou zkušenost, ať už vlastní nebo z okolí?
Jako s matkou hyenou? Bohudíky neznám. Snad jen trol 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:17
@hospodki píše:
Jako s matkou hyenou? Bohudíky neznám. Snad jen trol
Snad je to troll. A jestli ne, ať příteli nechá miminko a odejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
8.7.23 21:21
Se mi zda, ze jsem tohle presne uz tu nekdy cetla.🤔 a neverim, ze je to realita.
- Citovat
- Upravit
8.7.23 21:23
Ikdyby tohle bylo jen vymyšlené, tak je to jedna z těch nejodpornějších věcí, co jsem tu četla.
Je mi zle už jen z toho, že takový text někdo vymyslí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:27
Nejsem troll, jen popisuju svoje reálný pocity a nebalím je do eufemismů. Nedokážu tomu třeba říct “miminko”, protože k němu prostě cítím nenávist. Jinak je mu 8 měsíců.
Edit: Lol tak jsem si omylem propálila nick, co už 
Příspěvek upraven 08.07.23 v 21:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:27
Tak co už může, já bych ji neurážela.
Zakladatelko, svěř se partnerovi, ať nastoupí ihned na rodičák. Miminko za to fakt nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:31
@Eleeenka píše:
Nejsem troll, jen popisuju svoje reálný pocity a nebalím je do eufemismů. Nedokážu tomu třeba říct “miminko”, protože k němu prostě cítím nenávist. Jinak je mu 8 měsíců.
Edit: Lol tak jsem si omylem propálila nick, co už
No a jak to hodlas řešit? Příteli to přijde ok, že se o dítě v podstate nestaráš a nazyvas ho „to“?
Odborníka v podobě psychoterapeuta jsi vyhledala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:32
@Eleeenka píše:
Nejsem troll, jen popisuju svoje reálný pocity a nebalím je do eufemismů. Nedokážu tomu třeba říct “miminko”, protože k němu prostě cítím nenávist. Jinak je mu 8 měsíců.
Edit: Lol tak jsem si omylem propálila nick, co už
Neviem či ťa to poteší, ale to dieťa ľutuje, že má teba 
choď do prace a o dieťa nech sa stará partner. Ušetrí si čas so psychológom v dospelosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:33
Jinak zkušenost s tím, že se rodič dítěti nevěnuje a děcko ho akorát obtěžuje je ta, že z děti rostou deprivanti se všemi dusledky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 21:35
Nevim kolik je dítěti, ale zní to trochu jako poporodní deprese.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, z pochopitelných důvodů dávám anonym.
Nikdy jsem děcko nechtěla, ale nechala jsem se přemluvit partnerem, který po něm toužil, s tím, že mi mateřská láska naskočí, až se to narodí.
Nestalo se tak. Nenávidím to, starám se o to s velkým odporem a jen na té nejzákladnější bázi, aby to neumřelo hladem a špínou, jinak se mu nevěnuju, nechávám klidně celý den řvát, naštěstí bydlíme tak, že to nikoho v okolí neruší, a díky tomu potom celou noc spí, a já se můžu vyspat taky. Nedostek spánku mě tedy nijak netrápí, ale strašně mě štve, že jsem tomu musela přizpůsobit koníčky, dřív jsem byla hodně aktivní a cestovala batůžkářsky, byla pořád někde venku, v pohybu, jenže s tím uřvancem teď musím dřepět doma, a hrabe mi z toho. Babičky bydlí na druhé straně republiky a kamarádky se svým děckám věnují, takže si moc nerozumíme.
Chci zpět svůj život před děckem. Opravdu to nenávidím a lituju, že jsem se do toho nechala natlačit.
Jenže co teď s tím? Máte někdo podobnou zkušenost, ať už vlastní nebo z okolí?