Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@marmelada78 píše:
No podle mě už se tady trošku srovnává nesrovnatelné, ono že si 10 letý pamatuje kde byl v 5 letech mi už fakt přijde úplně normální. Vzdyt v těch 5 letech už je poměrně velký.Spíš mě zaráží, že si ve 2,5 letech vzpomene na místo kde byl naposledy v roce.. tam mě to vždycky překvapí, že člověk má pocit že ten ročák je takový větší mimino, sice už běhá, lítá, všechno, ale že si z toho bude něco pamatovat to mě vždycky udiví.
@marmelada78 píše:
Náš to dělá taky tak jak popisuješ. Z toho ale dokáže vysypat pět krabic hraček a chodit mezi tím a neuklidí to ani omylem. Myslím že jsem pro to slyšela výstižný název: „Bordelář s pedantstkými návyky“
Je to normální. Syn mě také udivil asi v roce, přišla k nám teta a zanechala u nás igelitku. Já ji schovala, dítě si ji absolutně neprohlíželo. Asi po půl roce jsem jí vytáhla a dítě na ní ukázalo a řeklo „teta“.To mě taky celkem překvapilo. Jinak mladší dcera se ve 4 letech naučila komplet číst, psát a počítat sčítat a odčítat do 20.Četla normálně plynule, jak druhák:)Nikdo jí to neučil, jen mezi hraním odposlouchala starší dceruj-prvňačku. Před vstupem do první třídy měla sešit opakuji o prázdninách-1.třída a udělala ho za 2 dny levou zadní jen tak ze zábavy ![]()
@jannina1 hele a nenudila se pak ve škole? když se to děti teprve učily a ona to už uměla? to ho se celkem bojím.
@jannina1 píše:
Je to normální. Syn mě také udivil asi v roce, přišla k nám teta a zanechala u nás igelitku. Já ji schovala, dítě si ji absolutně neprohlíželo. Asi po půl roce jsem jí vytáhla a dítě na ní ukázalo a řeklo „teta“.To mě taky celkem překvapilo. Jinak mladší dcera se ve 4 letech naučila komplet číst, psát a počítat sčítat a odčítat do 20.Četla normálně plynule, jak druhák:)Nikdo jí to neučil, jen mezi hraním odposlouchala starší dceruj-prvňačku. Před vstupem do první třídy měla sešit opakuji o prázdninách-1.třída a udělala ho za 2 dny levou zadní jen tak ze zábavy
Jak se jí teď vede ve škole? Nenudí se? Já se nudila úplně ukrutně a strašně jsem trpěla tím, že ostatní jsou tak pomalí - postupem času jsem si vypěstovala super odpor ke škole
došlo to tak daleko, že jsem málem nedodělala ani VŠ a pokud jsem někdy měla nějaké nadprůměrné vlohy, spolehlivě jsem je zazdila (omlouvám se za anonym, ale je to pro mě citlivé téma).
Synovec už od dvou let rozeznával písmena, číslice, pamatoval si kde co, v té době frčeli pokemoni pamatoval si jména úplně všech, v pěti letech už četl, uměl spoustu básniček, písniček, anglických slov. Vždy mě dokázal něčím udivit… dnes jako puberťák naprostý průměr, na střední má trojky a jediné co ho zajímá je hraní pc her a nepamatuje si lautr nic, hlavně to co se po něm chce ![]()
@Anonymní píše:
Tuto diskuzi nezakládám proto, abych se chlubila, jak super inteligentní dítě mám. Spíš mě zajímá, zda některé vaše děti to taky tak mají, příp. zda je náš syn opravdu výjimečný, co se týče paměti a zda bychom tuto jeho dovednost měli někam v budoucnu směřovat.
Protože nechci, aby se do mne některé „rýpavé“ maminky pouštěly i v jiných diskuzích, prosím o zachování anonymity.Našemu synovi budou brzy 3 roky, fyzicky je na tom už od mala velice dobře. Psychicky bych řekla, že odpovídá těm 3 letům.
Co nás ale s manželem každý den udivuje, je jeho paměť. Pamatuje si různé věci (pro nás nepodstatné) už cca od roka svého života. Jdeme třeba po ulici (kde jsme byli před 2 lety) a on mi ukazuje, kde byli svíčky, kde hořela dýně apod. Na velikonoce dostal spoustu dobrot a on mi dnes ukazoval igelitku, ve které dostal jedno velké čokoládové vejce. Nebo třeba dostal tričko, utíkal domů do knihovny a nalistoval mi stránku v knížce, kde má úplně stejný obrázek.
Asi před rokem jsme se byli podívat v Brně na Brněnského draka. Včera si prohlížel knížku, byl tam Krokodýl, tak mi začal vykládat, jak v Brně jsou taky 2 krokodýli. Pořád jsem ho přesvědčovala, že tam byl jen 1. No a on mi řekl, že 1 visel ve vzduchu, druhý byl na obrázku na plakátě (pak jsem si uvědomila, že tam opravdu něco takového bylo).
Pamatuje si, kdy měl kdo jaké boty na sobě, kdo si koho někde fotil, kdo mu dal jakou sladkost (ale opravdu třeba rok zpětně).
Když něco hledám, zeptám se ho a on jde většinou na jistotu a danou věc mi donese.
Je taková paměť normální? Nebo je v tomto náš syn výjimečný?
Dcera si taky takhle pamatuje. Připadá mi třeba, že puzzle skládá po paměti - nejede podle návaznosti tvarů a barev, ale pamatuje si, že tenhle kousek byl tama a tam. Nebo když jsme sbírali z Billy kartičky se zvířátkama, už jsme měli polepenou dobře půlku knížky a stejně každý balíček s kartičkama hned třídila - tohle už mám, tohle taky, tohle dvakrát, tohle ne…
Děti mají tu mozkovnu ještě nezanesenou, tak můžou ukládat kdeco. ![]()
@pampeliška189 píše:
@jannina1 hele a nenudila se pak ve škole? když se to děti teprve učily a ona to už uměla? to ho se celkem bojím.
Nenudila se vůbec
Právě chodila do školy ráda a bez stresu. Učitelka říkala, že by byla pro ni akorát 2.třída, ale to jsem nechtěla. Myslím, že v podstatě je to pro dítě výhoda. Dcera neměla žádné stresy z toho, že se musí něco naučit apod. Odbyla si úkoly během pár minut a věnovala se svým zájmům. Nyní je již na VŠ a pozitivní vztah ke škole jí provázel i na gymplu i teď na VŠ. Takže si zpětně myslím, že něco umět, je pro dítě výhoda. ![]()
@lekarnicka28 píše:
Přijde mi, že sem píší jen matky „geniálních dětí“ a ty těch negeniálních radši mlčí
Chceš vidět obrázek mýho dítěte po dvou letech ve školce? Není schopný vymalovat jeden jediný chlíveček, není tam ani snaha se do něj trefit… ono málokdo je ve všem průměrný, většinou když v jednom vynikáš, tak v druhém to stojí za starou bačkoru.
@Anonymní píše:
Jak se jí teď vede ve škole? Nenudí se? Já se nudila úplně ukrutně a strašně jsem trpěla tím, že ostatní jsou tak pomalí - postupem času jsem si vypěstovala super odpor ke školedošlo to tak daleko, že jsem málem nedodělala ani VŠ a pokud jsem někdy měla nějaké nadprůměrné vlohy, spolehlivě jsem je zazdila (omlouvám se za anonym, ale je to pro mě citlivé téma).
já jako dítě chodila do školy pro nadané děti a z VŠ mě 2× vyhodili pro blbost
shodou náhod dělám práci, ke které své kdysi rozvíjené znalosti absolutně nepotřebuju. Jak s oblibou říkám, stejně se všechny po letech sejdem na jednom pískovišti ![]()
Denně mě můj starší syn udivuje, co všechno si pamatuje, stačí se jen o něčem zmínit a on to má v tý hlavě snad už napořád. ve dvou letech byl s námi na dovolené a dodnes o tom vypráví, kouká na obrázky a říká co tam dělal, co jedl, kde co bylo..to ani já sama už nevím a díky jeho postřehům se mi to vybaví, že to tak opravdu bylo
ovšem už dnes vím, že sportovec z něj nebude ![]()
@wobludka tak ja jsem priznala, ze syn sice ma take takovou pamet (pamatuje si i veci po vice, jak pul roce. Ale take jsem priznala, ze i ve 3 letech jsou pro nej vsichni ptaci kaceny. Prvni ptaky proste poznal kachny v parku, kdyz mu byl sotva rok a od te doby jsme dokazali naucit akorat slepici. Vsechno ostatni jsou proste kaceny. Vcetne tucnaku.
@jančamamča píše:
I já si dovolím připojit se k diskuzi - taky by mě zajímal Váš názor, protože někdy je to pro mě samotnou dost těžký. Máme doma holčičku - 4 roky. Sama napočítá do dvaceti. Umí bezchybně sčítat a odčítat do desíti. Nikdy jsme ji to neučili ani ji do toho netlačili - myslím, že na to má času dost, ale ona si i tak hraje. Dává k sobě panenky a říká, že teď má tři, ale když mi jednu dá tak má jen dvě - uvádím jako příklad. A takto jak jsem říkala umí bezchybně do desíti a zkouší jít výš. To samé dny v týdnu. Umí všechny jak jdou po sobě. Ví, že před úterý je pondělí a po pátku je sobota. Už s tím máme trošku potíže i ve školce, protože děti si normálně hrají a naše malá počítá a hromádkuje a nechce si hrát jinak…
Nepřipadá mi to ničím vyjímečné, dcera napočítala do deseti již ve 2 letech, písmena se naučila o rok později / sama-prostě si hrála s dětským notebookem/ pak se je naučila sama psát, nejdříve své jméno a pak vše ostatní co jí člověk nadiktuje. Číst zatím nečte, nijak to s ní neprocvičuji, ale myslím, že brzy se to sama také naučí.
Dny v týdnu, měsíce to také umí. A s tím pamatováním si věcí, míst atd…ano, děti mají výborně vyvinutou vizuální paměť a kolikrát nad tím zůstává rozum stát, co vše si pamatují. ![]()
Já si tedy myslím, že ty děti, které takhle rychle „čtou“ - znají písmena, číslice atd. musí být bystré a zcela bez problémů (žádné zpomalení vývoje, dysfázie atd.) a žít v podnětném prostředí, pak se rychle naučí takové kousky.
Ale pravdu je, že se to v určitém věku víceméně srovná, protože, jak to napsat vhodně, prostě děti se dají vytrénovat k ledasčemu, jako pejsci. Ale obvykle to neznamená, že lepší cvičitel má chytřejšího pesana.
(jen metafora) Tím nemyslím, že rodiče cvičí ty děti záměrně, prostě se jim věnují. A když už je to dítě dozrálé
Ta paměť je věc jiná, to je dáno neobvyklým způsobem, jakým si děti zapamatovávají věci.
A bych uklidnila maminky pomalejších dětí - můj bratranec dělal všechno pomalu, měl dokonce odklad v době, kdy odklad bylo obrovské stigma, dokonce ještě na základce patřil k těm pomalejším (na prvním stupni), já jsem mu byla dávána za vzor, dnes má titul MUDr. a dělá ve výzkumu, a to je prosím kluk, který měl u každé prohlídky v batolecím věku poznámku „zaostalý“ nebo jak se to tehdy psal
Chtěla jsem tím napsat, že ačkoli já jsem četla před školou ve věku, kdy můj bratranec říkal „auto brrrrm“, tak on je dnes doktor a já ne. (ale VŠ mám, to pro uklidnění maminek rychlých dětí, že jim nezhloupnou úplně) ![]()
Mám 4 letou ale toto co píšeš mi dělá dlouho, pamatuje si i detaily z dovolené kde jsme byli když neměla ani 2 roky. ví kde co je kolikrát lépe než já atd. podle mě je to normální, děcka mají bystrý mozek, nemají ho plný starostí jako my a tak si můžou vše pamatovat, genialitu bych tomu nepřisuzovala.