Má práce mě ničí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Má práce mě ničí
Ahoj, mam problém s prací a se svým osobním životem. Před 3 měsíci jsem se přestěhovala do města, kam jsem nechtěla, ale matka mě nenechala se sama rozhodnout, protože nechtěla za mnou dojíždět takové dálky. Chtěla jsem z počátku žít v Táboře, jenže v dubnu, jsem si našla přítele, který je z Prahy. Tak jsem si to naplánovala tak, že v Táboře budu tak půl roku, a následně se přestěhuji k přítelovy, ale zatím jsem si to nechala pro sebe.
Ale matce to bylo fuk. Ta mi sdělila, že budu muset žít v Pelhřimově, aby mě měla na blízku……. Bylo jí fuk, jakou prací se chci zabývat a kam pak dál budu směřovat. Už od března mě chtěla vykopnout z baráku, jenže v tu dobu jsem se připravovala na zkouškové období, takže na to neměla právo. Bylo to děsné období. Prostě stres a deprese, které nadále přetrvávají. Maturitu jsem téměř zvládla, až na český jazyk. V 1. termínu jsem měla jen 19 bodů z 22, abych prošla. Takže jsem se o prázdninách musela bichlit, jenže matka mě už nechtěla mít doma, a i když dobře věděla, že se připravuji na své opravky, tak mě přestěhovala do města, kam nechci a našla mi práci v oboru, kterého se já už 5 let štítím.
Byla to kuchařina. 3 roky jsem totiž studovala NEDOBROVOLNĚ kuchaře. MATKA mi ho vybrala, protože můj vysněný obor neměl budoucnost. Jelikož jsem o sobě věděla, že mám umělecký talent, tak jsem se chtěla přihlásit na uměleckou školu s tím, že budu grafičkou a budu dělat reklamní tvorbu. Ne, prej na to ani nemám, protože jsem mentálně retardovaná.
Takže to byla 1. Věc, která negativně zasáhla do mého budoucího (současného) života. Po 3 letech toho učňáku, jsem si podala přihlášku na sš nástavbu. Délka studia byly 2 roky, ale v prváku jsem tam byla až do března, protože následně vypukla ta věc s coronou. No a ve druhém ročníku jsem tam byla 2 měsíce (září a října). Bylo to děsné období. Ani jsem si ten poslední ročník nijak neužila.
Každopádně ta práce je doslova peklo. Pracuji v nemocniční kuchyni. Každé ráno musím stávat ve 4:00, abych tam v 5:15 byla…. Každé ráno umírám. V té kuchyni se ani nezastavím. Mám na starosti x činností + mi šéf, který mě jaksi nemusí, neustále přidává úkoly. Dokonce mu vadí má výška. Jak jsem malá (měřím 147 cm), tak si stěžuje, jak nejsem schopná, abych dosáhla na horní police, ani na nízké dno velkého kotle a ke všemu si mě ani při cestě nevšimnou. Takže o mě vždy zakopávají, narážení, nespočetně krát opařili, 1 i přeřízli mou bradu (když si kolegyně brala přes ze mě) a srazili i k zemi.
Cítím se tam jak otrok. I když ve své pracovní smlouvě mám napsáno, že dělám kuchaře, tak mám pocit, že dělám spíš pracovní sílu a myčku, protože k vařením jsem se za ty 2 měsíce nedostala. Stále jsem ve zkušební době (2 měsíce), brzy bude říjen a do už mi ta zkušebka skončí. Už od září jsem posílala 7 žádostí o novou práci do různých firem a podniků. Včera mi přišel mail z květinářství, že nemají zájem… Další podniky a firmy se za ty 2 týdny neozvali.
Dny se mi krátí a já mám o svou budoucnost obavy. Nechci tam dělat otroka. Nesnáším pracovní uniformy, sepnuté vlasy, práce s jídlem a honění se po place jak šílená. Jenže nevím proč, matka chce, abych se tím nenáviděním oborem více zabývala, protože doufá, že budu umět vařit…. Uměla jsem vařit už od té doby, než jsem nastoupila do té kuchařské školy, která mě k vaření ani nedostala. Navíc fotr má sny, že jednoho dne si udělám vlastní podnik, ve kterém budu šéfkuchařem….
Nevím proč mě nutěj do toho děsného oboru. Ani mě nevyslechnou. Prej si nemohu dovolit dělat práci, která by mě bavila. Ani nevím zda mě mají vůbec rádi. Každopádně jak se mi ty dny krátěj, tak zvažuji, že bych si na konci září, podala výpověď a přestěhovala se k příteli do Prahy, kde bych si určitě našla práci v oboru polygrafie (tiskař) nebo do knihkupectví (prodavačka).
S přítele jsem už skoro 7 měsíců, tak nevím zda je to vhodný nápad a zda by mě k sobě přijal. Navíc v tom novém bytě bydlím skoro 3 měsíce a příjde mi blbé se hned odstěhovat, když na tom bytě mí rodiče 1 týden pracovali, abych se v něm cítila útulně.
ZA VŠE MŮŽE MATKA. 2X MI ZNIČILA MŮJ BUDOUCÍ ŽIVOT.
Nejdřív za mě vybrala budoucí školu a teď i bydlení…. Navíc mě přestěhovala a donutila, abych si sama zaplatila kauci, která mě přivedla na mizině a stále jsem. Dostávám 14 000 čistého a nájem platím 8 000, ten plat mám jen na ten nájem, takže se ani moc neuživím. Matka o tom ví a neřeší to, ta mi jen řekla, že se mám co snažit a že ty peníze stejně moc nepotřebuji….
Věděla, že jsem chtěla po maturitě podat přihlášku na další střední (uměleckou) abych si splnila sen. To mi však nevyšlo a kvůli tomu mi neustále přihazuje, jak je hloupé si napřed něco plánovat, když nemám ani na český jazyk. Tohle září jsem měla opravky. Minimální úspěšnost je 22 bodů, jenže já to nedala o 1 bod. Nechápu to. Doma jsem to zvládala kolem 24-31 bodů, jakmile jsem byla v té třídě, najednou jsem byla nesvá….
Achjo, další opravky jsou až v květu. Chce ji zvládnou, chci si splnit sen a chci dát výpověď. Jenže pokud dám výpověď a nebudu moc jít kam, tak nebudu mít ani na nájem. Mám strach.
Prosím Vás o radu, jak se mám rozhodnout? Další měsíc v té práci už nedám.
Děkuji za Vaší pozornost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ty hlavne musis prevzit zodpovednost za svuj zivot a za zadnou cenu nedopustit, aby Ti ho ridil kdokoliv jinej. Prestan hledat vinika, tim nic nevyresis, a bojuj za sebe. Udelej, co Ty chces.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nedocetla jsem - za všechno muže mama. Nechápu, jak muže někdo dospělého člověka donutit k něčemu takovému. Proste to neudělám a odstehuju se kam chci ne. Chápu ze muže donutit rodič studovat blbou skolu. Ale teď už jsi dospela. Tak se s ni o tom nebav a zarid si to jak potřebuješ- tomu se říká dospělost - prevezmes odpovědnost za svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Peta02 Máš pravdu, jenže já mám obavy, že mě vydědí, protože nejsem její biologická dcera. Jsem adoptovaná. Nechci přijít o svou rodinu… Ale jo, jsem už dospěla, chápu. Takže si myslíš, že to přestěhování se je skvělý nápad?
Každopádně děkuji moc za Vaší radu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@taDarja píše:
@Peta02 Máš pravdu, jenže já mám obavy, že mě vydědí, protože nejsem její biologická dcera. Jsem adoptovaná. Nechci přijít o svou rodinu… Ale jo, jsem už dospěla, chápu. Takže si myslíš, že to přestěhování se je skvělý nápad?Každopádně děkuji moc za Vaší radu
Je smutné, že jsi neměla štěstí na svoji vlastní biologickou rodinu a nemáš ani štěstí na tu adoptovanou, ale hlavně je důležité aby jsi byla TY ŠTASTNÁ a je smutné, že adoptivní matka, ty to nepřeje, přitom když má tebe, své děti mít asi nemohla, tak by ti měla přát o to víc šťastní život.
Jestli tě vydědí či ne neřeš, protože upřímně - nevím kolik ji je, ale ber to tak, že když se nic nestane, tak umře kolem 70 - 80 tobě bude dejme tomu 50 let (odhad)
Budeš se 50 let podřizovat a doufat, že budeš dědit, když u notáře pak zjistíš že veškerý majetek přepsala na kdoví koho 
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko podle toho co a jak píšeš jsi prostě natolik inteligenčně a i jinak slabá, že je to s Tebou na hraně schopnosti jakékoliv samostatné existence.
Matku chápu, že Tě nechce a nehodlá mít do nekonečna na krku, snaží se Tě naučit samostatné existenci a zároveň chce, abys žila někde poblíž a měla Tě pod kontrolou, což Ty potřebuješ jako sůl a měla bys být mamce vděčná. Taky Tě mohla s nástupem Tvojí dospělosti tzv. „hodit do vody a plav“.
Přestaň vymýšlet blbosti s pracovními pozicemi na které nemáš nejmenší šanci dosáhnout, postav se nohama na zem a podle toho se zařizuj dál.
Už jsi tady měla jednu diskuzi na podobné téma…a ne opravdu ne.. s Tvými schopnostmi, úrovní znalostí, IQ a ne/vzděláním na pozici knihovnice, knihkupce a jiné podobné nemáš šanci dosáhnout i kdyby jsi o tom snila 100× denně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@smajlik345
Matka má své děti, 2 vlastní. Takže mám 2 starší nevlastní sourozence. Oba se mají lépe. Ve svém dětství si jen vzpomínám, jak jsem hodně žárlila, jak jim kupuje sladkosti nebo hadříky. Ale vždy jsem mlčela, páč mé šestileté já dobře vědělo, že by mělo být vděčné, že má rodinu. Jaké si pamatuji, jak mě s nimi pořád srovnávala. Vím, že nejsem chytrá, ale také vím, že není dobré své děti srovnávat. Adoptovala si mě, protože sestra chtěla mít znova mladší sestru. Před několika lety měli totiž nehodu a jejich 2. dcera to nepřežila, proto mě tu mají… jenže dobře vím, že ke mě nemá TY city, páč jí nepatřím. Kdysi, asi před 2 lety, mi před Vánoci povídala, že jsem jí jedno protože jí nepatřím. Říkala to z důvodu, že jsme jí nepomohli s úklidem, ale my jsme se jí se ségrou právě, že neustále pobízeli, ale ona nás odmítala. Sestře řekla že jí zklamala a mě tamto před tím co jsem vám napsala. Ona mě prostě dokáže přivést k pocitu, že jsem špatná dcera, což pochybuji, nikdy jsem nic zlého neprováděla. Možná ta lenost, ale to byla i sestra a přesto jí tyhle věci nijak nevytýkala. Ano, všimla jsem si té nerovnováhy, jak se k nám matka má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@prokr píše:
Zakladatelko podle toho co a jak píšeš jsi prostě natolik inteligenčně a i jinak slabá, že je to s Tebou na hraně schopnosti jakékoliv samostatné existence.
Matku chápu, že Tě nechce a nehodlá mít do nekonečna na krku, snaží se Tě naučit samostatné existenci a zároveň chce, abys žila někde poblíž a měla Tě pod kontrolou, což Ty potřebuješ jako sůl a měla bys být mamce vděčná. Taky Tě mohla s nástupem Tvojí dospělosti tzv. „hodit do vody a plav“.
Přestaň vymýšlet blbosti s pracovními pozicemi na které nemáš nejmenší šanci dosáhnout, postav se nohama na zem a podle toho se zařizuj dál.
Už jsi tady měla jednu diskuzi na podobné téma…a ne opravdu ne.. s Tvými schopnostmi, úrovní znalostí, IQ a ne/vzděláním na pozici knihovnice, knihkupce a jiné podobné nemáš šanci dosáhnout i kdyby jsi o tom snila 100× denně
To možná měla udělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stojí ti to za to, když o tebe vlastně nemá zájem? Změnila bych práci, dala se trochu do klidu. V květnu dokončíš maturitu, jestli budeš bydlet s přítelem nebo si najdeš spolubydlení se ukáže.
- Citovat
- Upravit
@prokr píše:
Zakladatelko podle toho co a jak píšeš jsi prostě natolik inteligenčně a i jinak slabá, že je to s Tebou na hraně schopnosti jakékoliv samostatné existence.
Matku chápu, že Tě nechce a nehodlá mít do nekonečna na krku, snaží se Tě naučit samostatné existenci a zároveň chce, abys žila někde poblíž a měla Tě pod kontrolou, což Ty potřebuješ jako sůl aměla bys být mamce vděčná. Taky Tě mohla s nástupem Tvojí dospělosti tzv. „hodit do vody a plav“.
Přestaň vymýšlet blbosti s pracovními pozicemi na které nemáš nejmenší šanci dosáhnout, postav se nohama na zem a podle toho se zařizuj dál.
Už jsi tady měla jednu diskuzi na podobné téma…a ne opravdu ne.. s Tvými schopnostmi, úrovní znalostí, IQ a ne/vzděláním na pozici knihovnice, knihkupce a jiné podobné nemáš šanci dosáhnout i kdyby jsi o tom snila 100× denně
No, pokud je pravda, co zakladatelka píše (matka jí řekla, že je retardovaná, že je jí jedno, protože není její vlastní apod.), tak s tím, že by matce měla být vděčná, fakt nesouhlasím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele, vím že nejsem dokonalá a ne moc inteligentní, ale šťastný život si mohu dopřát za ta děsná léta a dřiny ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kec. Nikdo tě nemůže donutit žít a pracovat tam, kde nechceš. Jednoduše ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@taDarja píše:
@Peta02 Máš pravdu, jenže já mám obavy, že mě vydědí, protože nejsem její biologická dcera. Jsem adoptovaná. Nechci přijít o svou rodinu… Ale jo, jsem už dospěla, chápu. Takže si myslíš, že to přestěhování se je skvělý nápad?Každopádně děkuji moc za Vaší radu
Tzn ze Ti jde o majetek? Pokud má dvě své děti a a Tobe říká, co říká (což je hnus) tak přeci vůbec nic dědit nemusis ani tak. Na to bych se vykaslala. Zařídila bych si život po svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@taDarja píše:
Ahoj, mam problém s prací a se svým osobním životem. Před 3 měsíci jsem se přestěhovala do města, kam jsem nechtěla, ale matka mě nenechala se sama rozhodnout, protože nechtěla za mnou dojíždět takové dálky. Chtěla jsem z počátku žít v Táboře, jenže v dubnu, jsem si našla přítele, který je z Prahy. Tak jsem si to naplánovala tak, že v Táboře budu tak půl roku, a následně se přestěhuji k přítelovy, ale zatím jsem si to nechala pro sebe.Ale matce to bylo fuk. Ta mi sdělila, že budu muset žít v Pelhřimově, aby mě měla na blízku……. Bylo jí fuk, jakou prací se chci zabývat a kam pak dál budu směřovat. Už od března mě chtěla vykopnout z baráku, jenže v tu dobu jsem se připravovala na zkouškové období, takže na to neměla právo. Bylo to děsné období. Prostě stres a deprese, které nadále přetrvávají. Maturitu jsem téměř zvládla, až na český jazyk. V 1. termínu jsem měla jen 19 bodů z 22, abych prošla. Takže jsem se o prázdninách musela bichlit, jenže matka mě už nechtěla mít doma, a i když dobře věděla, že se připravuji na své opravky, tak mě přestěhovala do města, kam nechci a našla mi práci v oboru, kterého se já už 5 let štítím.
Byla to kuchařina. 3 roky jsem totiž studovala NEDOBROVOLNĚ kuchaře. MATKA mi ho vybrala, protože můj vysněný obor neměl budoucnost. Jelikož jsem o sobě věděla, že mám umělecký talent, tak jsem se chtěla přihlásit na uměleckou školu s tím, že budu grafičkou a budu dělat reklamní tvorbu. Ne, prej na to ani nemám, protože jsem mentálně retardovaná.
Takže to byla 1. Věc, která negativně zasáhla do mého budoucího (současného) života. Po 3 letech toho učňáku, jsem si podala přihlášku na sš nástavbu. Délka studia byly 2 roky, ale v prváku jsem tam byla až do března, protože následně vypukla ta věc s coronou. No a ve druhém ročníku jsem tam byla 2 měsíce (září a října). Bylo to děsné období. Ani jsem si ten poslední ročník nijak neužila.
Každopádně ta práce je doslova peklo. Pracuji v nemocniční kuchyni. Každé ráno musím stávat ve 4:00, abych tam v 5:15 byla…. Každé ráno umírám. V té kuchyni se ani nezastavím. Mám na starosti x činností + mi šéf, který mě jaksi nemusí, neustále přidává úkoly. Dokonce mu vadí má výška. Jak jsem malá (měřím 147 cm), tak si stěžuje, jak nejsem schopná, abych dosáhla na horní police, ani na nízké dno velkého kotle a ke všemu si mě ani při cestě nevšimnou. Takže o mě vždy zakopávají, narážení, nespočetně krát opařili, 1 i přeřízli mou bradu (když si kolegyně brala přes ze mě) a srazili i k zemi.
Cítím se tam jak otrok. I když ve své pracovní smlouvě mám napsáno, že dělám kuchaře, tak mám pocit, že dělám spíš pracovní sílu a myčku, protože k vařením jsem se za ty 2 měsíce nedostala. Stále jsem ve zkušební době (2 měsíce), brzy bude říjen a do už mi ta zkušebka skončí. Už od září jsem posílala 7 žádostí o novou práci do různých firem a podniků. Včera mi přišel mail z květinářství, že nemají zájem… Další podniky a firmy se za ty 2 týdny neozvali.
Dny se mi krátí a já mám o svou budoucnost obavy. Nechci tam dělat otroka. Nesnáším pracovní uniformy, sepnuté vlasy, práce s jídlem a honění se po place jak šílená. Jenže nevím proč, matka chce, abych se tím nenáviděním oborem více zabývala, protože doufá, že budu umět vařit…. Uměla jsem vařit už od té doby, než jsem nastoupila do té kuchařské školy, která mě k vaření ani nedostala. Navíc fotr má sny, že jednoho dne si udělám vlastní podnik, ve kterém budu šéfkuchařem….
Nevím proč mě nutěj do toho děsného oboru. Ani mě nevyslechnou. Prej si nemohu dovolit dělat práci, která by mě bavila. Ani nevím zda mě mají vůbec rádi. Každopádně jak se mi ty dny krátěj, tak zvažuji, že bych si na konci září, podala výpověď a přestěhovala se k příteli do Prahy, kde bych si určitě našla práci v oboru polygrafie (tiskař) nebo do knihkupectví (prodavačka).
S přítele jsem už skoro 7 měsíců, tak nevím zda je to vhodný nápad a zda by mě k sobě přijal. Navíc v tom novém bytě bydlím skoro 3 měsíce a příjde mi blbé se hned odstěhovat, když na tom bytě mí rodiče 1 týden pracovali, abych se v něm cítila útulně.
ZA VŠE MŮŽE MATKA. 2X MI ZNIČILA MŮJ BUDOUCÍ ŽIVOT.
Nejdřív za mě vybrala budoucí školu a teď i bydlení…. Navíc mě přestěhovala a donutila, abych si sama zaplatila kauci, která mě přivedla na mizině a stále jsem. Dostávám 14 000 čistého a nájem platím 8 000, ten plat mám jen na ten nájem, takže se ani moc neuživím. Matka o tom ví a neřeší to, ta mi jen řekla, že se mám co snažit a že ty peníze stejně moc nepotřebuji….Věděla, že jsem chtěla po maturitě podat přihlášku na další střední (uměleckou) abych si splnila sen. To mi však nevyšlo a kvůli tomu mi neustále přihazuje, jak je hloupé si napřed něco plánovat, když nemám ani na český jazyk. Tohle září jsem měla opravky. Minimální úspěšnost je 22 bodů, jenže já to nedala o 1 bod. Nechápu to. Doma jsem to zvládala kolem 24-31 bodů, jakmile jsem byla v té třídě, najednou jsem byla nesvá….
Achjo, další opravky jsou až v květu. Chce ji zvládnou, chci si splnit sen a chci dát výpověď. Jenže pokud dám výpověď a nebudu moc jít kam, tak nebudu mít ani na nájem. Mám strach.
Prosím Vás o radu, jak se mám rozhodnout? Další měsíc v té práci už nedám.
Děkuji za Vaší pozornost
Ty jsi nesvéprávná?
Jsi plnoletá, a o svém životě rozhoduješ sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@OpportunityNox píše:
No, pokud je pravda, co zakladatelka píše (matka jí řekla, že je retardovaná, že je jí jedno, protože není její vlastní apod.), tak s tím, že by matce měla být vděčná, fakt nesouhlasím
Fakt nechci vyznít jako bezcitný cynik, ale s lidmi typu zakladatelka, kde je to na rozhraní nějakého aspoň trochu normálního samostatného fungování nebo věčné závislosti na rodičích je jakékoliv jednání a rozhodnutí strašně těžká záležitost.
Chápu její matku, že ji nechce mít do nekonečna na krku a chce aby byla alespoň do značné míry soběstačná a zodpovědná sama za sebe.
A zakladatelčino vymýšlení konin typu „jak pracovat jako knihovnice“ tak to její matku naprosto chápu, že je úplně běsná
Pro děti člověk udělá první poslední stejně tak jako pro ty poctivě studující i hodně nad 20 let Ale podporovat do nekonečna s prominutím jasné dementy v nějakých nejasných vizích a studiích pro nic za nic, tak to opravdu ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
