Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Malé lži dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
27.2.10 19:32
Malé "lži"
Potřebuju poradit, jak mám reagovat, když to moje zlato lže. Někde jsem četla, že tak malé dítě nelže v pravém slova smyslu, že je to jen fantazie nebo jak to tam bylo. Anežka začala tím, že na dotaz, kdo rozházel hračky nebo rozlil pití, odpovídala „já ne“. Teď už to „hází“ na panenky (má je pojmenované takže např. „to udělala Verča“ popř. jméno jiné panenky), nebo mi řekne „to rozházel pán“. Nebo se jí babička půl hodiny po snídani zeptá, jestli snídala, tak její odpověd je „mamka mi nedala“ 
(samozřejmě zbaštila krajíc chleba se šunkou a hrnek mlíka). To samé, když si pro ni po obědě přijel bejvalej a jen tak mimo řeč ze zeptal, co měla k obědu a ona udělá smutný oči a zase „já jsem nedostala protože mamka mi nedala“ Připadala jsem si jak debil. Tak se chci poradit, jak byste reagovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.2.10 19:37
Ahoj..Říká se tomu „bájivá lhavost“ a přichází v určitém období dítěte..Náš Adámek si tím taky teď prochází..Např.vyprávěl babičce,že mu pan zubař trhal zub - pár dní po návštěvě zubaře,a vyprávěl tak barvitě,kdo neví,uvěří..Dále tvrdil,že mu ve školce nadali najíst,že všechny děti malovaly jen on ne a další podobné situace..
Je to normální a časem to samo od sebe vymizí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 19:41
Aha, netušila jsem, že něco takového je 
Můžu se zeptat, jak reaguješ v takové situaci? Ono to totiž zní naprosto věrohodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 19:49
Poslouchám ho a užívám si,co si ještě vymyslí 
Ne,vážně,vyslechnu si ho,potom se ho chvíli ptám,pokládám otázky a řeknu mu,jak si myslím,že to bylo..Že mě určitě šidí..On si to samozdřejmě převrátí a přibarví ještě jinak.Vymyslí další detaily,příběh.Jak to bylo doopravdy,se většinou nedozvím 
Jinak na to reagovat ani nejde.Trestat v žádném případě a vymluvit to taky nejde.Dítě má svoji pravdu.
Byla jsem poučena,že to souvisí se sebeuvědoměním dítěte..Je to fáze,která zákonitě přichází a časem zákonitě odejde.
Adámek taky navykládá kde co,občas se děsím,aby tomu někdo nevěřil Ale učitelky ve školce a i všichni kolem nás,co mají děti,to znají.Tak se zas až tak nestydím a netrápím se tím.
U Adámka toto začalo až kolem 3 let.Vidím,že holčičky jsou napřed.Jsem zvědavá,co mě čeká podruhé
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 19:58
Ok díky moc, taky to nijak netrestám, to ani nejde, ale co občas vymyslí je fakt šílený. Říkáš, že kdo má zkušenosti s dětma, tak tohle období většinou zná, to mě uklidnilo. Ostatním to vysvětlím sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 20:27
Murko, u nás to je taky tak mne tak teď napadlo… ale nějak jsme to neřešili Třeba že táta ráno nedal kakao a jogurt… a je jedno jestli byl táta doma nebo v práci… v prvním případě si vymýšlí, ve druhým to je logický, když není táta doma, nemůže dát jogurt Horší je že taky všude po sousedech a prostě tam co chodí s babičkou vykládá jak ho trápím hlady 
Jak jde s babčou „na kafe“ k sousedce tak už ani nedělám večeři, protože pro něj teta vždycky uvaří polívku… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 20:56
To je právě ono, ona vykládá, že ji nedám najíst a co já vím, kdo to veme vážně a pošle na mě sociálku třeba Jsem ráda, že to aspon není žádnej hubeňour, a je na ni vidět, že najíst dostane. Ale fakt mě ti její řeči dost často dostávají do varu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 23:19
Slyšela jsem na radiožurnálu rozhovor s psycholožkou, která říkala, že pokud dítě prochází tímto obdobím, tak máme být rádi, protože to znamená, že se vyvíjí tak, jak má. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.10 23:37
eviah píše:
Slyšela jsem na radiožurnálu rozhovor s psycholožkou, která říkala, že pokud dítě prochází tímto obdobím, tak máme být rádi, protože to znamená, že se vyvíjí tak, jak má.
Ježiš tak to jsem ráda, uff! U nás je to pořád, třeba když jí tuhle tatínek našel modřinu, tak tvrdila že to jí udělala máma, přitom stoprocentně vím, že ráno před odchodem do jeslí ji neměla a odpoledne jo 
Taky se vždycky snažím dopátrat dalšími dotazy jak to je, většinou se nic nedozvím… Tuhle začala v autě zničeho nic ječet „mami někdo mě trápí“ a když jsem se ptala kdo, tak prý „ňákej pán“ asi začnu věřit že máme v autě ducha nebo co 
ale pravda bude asi ta, že někde slyšela, že kdyby ji někdo trápil, tak mi to má říct 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.10 06:42
Tak tohle jsem prý taky dělával… 
A přestalo to u mě až s nástupem do školky… Moji synovci a neteře si tím taky prošli… Ale protože mám hubaté sestřičky, tak veškeré diskuse o vymýšleném ubližování utnuly hned v zárodku a bylo to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.10 10:04
Nejhorší je, že někdy člověk fakt nepozná, jestli si dítě vymýšlí=fantazíruje nebo je to pravda, já volím metodu - když si nejsem jistá, tak budu věřit, což znamená, že jí to nespolknu celé jen tak, ale aby věděla, že má moji důvěru, tak jí to odkývu se slovy jako třeba „no to je zajímavé“ apod. Protože ono se to časem ještě vylepšuje. 
Oblíbená věta dcerky: „Mami, opravdu je to tak.“ No a já na to: „Dobře, já ti věřím.“ Protože když jsem u toho nebyla, tak ji nemůžu jen tak obvinit, že to není pravda, když ona tomu navíc ještě fakt věří. U tříleťáka to ještě jde většinou dost dobře poznat, ale teď je to čím dál tím rafinovanější. Dokonce jsme se jednou ptali ve školce Přišla s tím, že na plavání jedno dítě museli křísit, popisovala to tak barvitě, až jsem z toho měla husí kůži - no a co myslíte? Nikdo se netopil. A takových zážitků je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.10 14:25
Včera si bral bývalej Anežku odpoledne, aby oslavili svátek. Večer mi ji přivezl a tak se ji ptám co dělali atd. Dostala jsem z ní, že byli u babičky (bývalé tchýně) a že měli buchtu. Pak sem se ji zeptala jeslti dostala i nějaký dárek. Odpověděla mi, že krabici. Na otázku co bylo v ní, mi řekla, že nic Tak já nevím, asi dostala od babičky prázdnou krabici
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.3.19 06:34
Ahojte, mám dotaz. Je normální tato bájivá lhavost i u dítěte ve věku 7 let? Nebo to už řešit? Nejde o moje dítko, ale jsem s klučinou dost v kontaktu a občas se nestačím divit. Většinou má nějaké hrozné nemoci a u nich doma se dějí samé tragédie. Nevím, zda upozornit rodiče nebo je to ok.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
