Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám anorexii?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.2.22 01:57
Podle me to anorexie je, kdyz se snazis jist co nejmene a mas vycitky svedomi z jidla. I to, ze je ti zima, i nedostaveni menstruce.
A k postave - kdyz jsem mela BMI jako ty, tak jsem nevypadala hubene, ale rozhodne ani tluste, hubnout jsem fakt nechtela, MS jsem mela pravidelnou, byla jsem plna energie. Jenze ono strasne zalezi na celkove stavbe tela. Nekdo pri takovem BMI vypada jako chodici kostra, nekdo ok. Kdyz tvoji postavu nevidim, tak tezko posoudim.
Ale v tvem popisu jsou skutecne varovne signaly, v poradku to urcite neni. Byt tebou, zacnu jist vic a pak zpevnim telo nejakym sportem. Pak se sebou budes spokojenejsi. Ale mozna se neobejdes bez odborne pomoci. Drzim ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 04:02
Ano, máš anorexii. Začni se léčit, tohle je vážné. Mladší sestra onemocněla anorexií taktéž ve tvém věku, ale dlouho to docela úspěšně tutlala a když to prasklo, tak to odmítala řešit ještě dalších 15 let. A bohužel se to zvrtlo stylem, až jednou skončila v těžkém epileptickém záchvatu na zemi, u záchvatu se i počůrala, nedýchala, musela se resuscitovat, byla v bezvědomí několik minut. Pak lékaři zjistili, že je na tom již tak špatně, že jí selhávají orgány, rozkládá se krev, nic v těle nefunguje, jak má atd. Tehdy jí došlo, že takhle už dál nesmí, začala se léčit a s léčbou nepřestala dodnes, dnes jí je 43 a jak sama říká, nejraději by si nafackovala, že si takhle zničila život a zdraví.
Nikdy se z té nemoci zcela nedostala, občas mívá stavy, že se raději nechá hospitalizovat na psych. klinice. Je vážně nemocná, má kvůli tomu i invalidní důchod a to vše způsobila právě anorexie.
A víš, co je zajímavé? Jak anorexie ovlivnila jejího syna. Otěhotněla, když jí bylo 18, v nejsilnější fázi anorexie. Celé těhotenství pořádně nejedla, nepřibrala tedy ani gram. Syn, který se jí narodil, má pro změnu panickou chuť k jídlu. Neví, kdy má dost, má nonstop hlad a panickou potřebu jíst. Dnes už taktéž dávno dospělý, je z něj koule, ale neví, jak si pomoct. Prostě tehdy, jak ona hladověla celé těhotenství, dítě v ní taktéž trpělo hlady, nebylo dostatečně vyživené a zřejmě se to v tom mozku nastavilo tak, že takhle hlady už trpět nikdy nebude a trpí tudíž druhým extrémem.
Další dítě pak už sestra neměla, i kdyby chtěla, nešlo to, ztratila MS a stala se neplodnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 04:32
Ahoj. Neni normalni, kdyz nekdo preferuje selhavani organu, ale hlavne, aby nebyl tlusty. Ty fotky anorekticek-nechutne chodici kostry s vypadanymi vlasy a zuby a pritom jim jejich nemocny mozek rika, at jeste trochu zhubnou a pak uz bude vse v poradku. Normalni clovek se proste nechce sam zabit. Kdo se pokusi zabit, tak toho odvezou na psychiatrii. Kdo nedava svym organum dostatecne mnozstvi zivin, tak aby mohly dobre fungovat, tak se taky zabiji. Akorat je to pomalejsi. Popisujes uplne klasicky pripad anorexie, tak jak se o tom uci. Uz tam jsou i ty dukazy, ze telo nefunguje, jak ma: ztrata menstruace, zima a bude to pokracovat.
Prestanes rust. Nevyvinou se prsa, kosti. Kazi se plet a zuby. Kosti se odvapnuji a stavaji se krehcimi. Prichazeji srdecni obtize a poruchy ledvin atd. Hodne anorekticek nakonec umre. Vyhledani pomoci psychiatra je dobry napad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 06:37
@Anonymní píše:
Ahoj, vím že sem asi úplně nepatřím ale potřebuju se na něco zeptat. Bude mi 15, měřím 165 cm a vážím mezi 45-46 kg. Podle BMI mám podváhu ale já si hubená nepřijdu, spíš naopak, jsem se sebou hrozně nespokojená. Pořád myslím na jídlo, kolik jsem toho snědla a kolik toho ještě můžu sníst abych zhubla a nepřibrala. Chci ještě zhubnout, ale řekla jsem si, že pod 43 kilo nejdu. Snažím se jíst co nejméně, jím pomalu a po malých soustech a když toho s ním víc, bojím se že přiberu a mám velké výčitky svědomí. Snažím se pak jíst o to méně. Když jsem sama, mám skoro pořád špatnou náladu a myslím jenom na svojí váhu a postavu. Jsem teď taky dost přecitlivělá, brečím kvůli každé blbosti, nejčastěji kvůli váze a postavě. Když je to možné, sleduju kolik má co kalorií. Nechci snídat ani svačit, stejně ráno nemám hlad. Je mi teď skoro pořád zima a nedostala jsem menstruaci, ale tu jsem nikdy neměla pravidelnou. Rodiče mě nutí jíst víc než chci a když si nandám menší porci- pro mě akorát, máma mi říká že jsem asi blázen když držím dietu, že jsem anorektička a že mě pošle k psychiatrovi. Nevím jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Bojím se to někomu říct, protože kdyby to opravdu bylo vážný, musela bych přibrat a to opravdu nechci. Co si o tom myslíte? Myslíte že bych tu anorexii opravdu mohla mít?
Bohužel asi ano. Promluv si s mámou, řekni jí to, co jsi napsala tady. Tohle opravdu není sranda. Deset kilo přibrat, by ti opravdu neuškodilo. Tedˇto vnímáš tak, že chceš ještě hubnout na 43kg, to už musíš být jako tyčka. Ale, můžeš se dostat do fáze, že budeš hubnout, i když už nebudeš chtít, budou ti padat vlasy, budou se ti hodně lámat nehty, úplně vymizí menstruace. To už je pak opravdu život ohrožující stav a skončíš v nemocnici. Tělo už prostě nebude schopné přijímat potravu. To opravdu nechceš, je to běh na dlouhou tratˇa nemusíš to vyhrát. opravdu neblbni, a začni to hned řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 06:49
Ten vztah k jídlu OK není - ani to upnutí na váhu. Menstruace sice v tomhle věku může blbnout, ale může to být i podvýživou. Co preventivky u doktora? Všechno v pořádku? Tam by ti asi řekli, jestli jsi moc hubená nebo ne. A kde se vzal ten impuls k hubnutí - řekl ti někdo, že jsi tlustá, že moc jíš, nebo v čem je problém? Nebo ti kamarádky přijdou štíhlejší? To se může stát, ale není to důvod k hladovění, každý máme to postavu nastavenou trochu jinak. 
Podle BMI toho člověk houby pozná - je to spíš orientační. Spolužačka měla podobnou výšku a váhu (podváhu) a byla typ Věstonická Venuše (i s takovou váhou měla 30% tuku, měla kvůli tomu i problémy s menstruací - nepravidelnosti a bolesti - a lékař jí nařídil dietní režim, ale rozhodně ne hladovění, naopak zaměřené na přibírání svalů a redukci toho tuku, takže pak byla těžší, ale opticky štíhlejší), na druhou stranu jiná měla na stejnou výšku o 5 kg víc a vypadala naopak o 10 kg lehčí než ta „s podváhou“. 
A samozřejmě znám i holky co se stejnou váhou jsou klasicky štíhlé, nijak vychrtlé. Stejně tak znám na pohled skutečně vychrtlé holky - ani tak ale všechny nejsou anorektičky - některé z nich jsou zdravé (moje kolegyně: lehce přes 170cm, kolem 40 kg a porodila s tím 3 děti - nicméně spokojená s tím jak vypadá není, chtěla by přibrat, ale nic nezabírá, tak je zbytečné se kvůli tomu trápit), jiné bohužel tak úplně zdravé nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.22 06:59
Anorexie. Jako bys popisovala moji dceru…
Svěř se mámě a vyhledejte pomoc. Kontaktujte sdružení Anabell, tam by vám měli poradit asi nejlépe. Čím déle se v tom budeš plácat a tu anorexii prohlubovat, tím horší bude cesta zpět k normálu.
- Citovat
- Upravit
17.2.22 07:12
@Anonymní píše:
Anorexie. Jako bys popisovala moji dceru…
Svěř se mámě a vyhledejte pomoc. Kontaktujte sdružení Anabell, tam by vám měli poradit asi nejlépe. Čím déle se v tom budeš plácat a tu anorexii prohlubovat, tím horší bude cesta zpět k normálu.
Přesně tak, bohužel si neuvědomuje, že někdy už cesta zpět není 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 07:25
@listento až mi bude 15 půjdu na prohlídku tak uvidím, ale taky se toho docela bojím.
Začala jsem hubnout asi proto, že jsem vždycky měla rychlý metabolismus, byla jsem vždycky ta nejhubenější, aspoň podle ostatních, a pak jsem najednou asi ve 13 začala normálně přibírat, měla jsem skoro 50 kilo. Začala jsem se porovnávat s ostatníma a říkala si, že by to chtělo pár kilo dolů, ale nějak moc jsem to neřešila. Teď mám ale takové období že na mě kamarádi moc nemají čas a tak mám pak víc času se na to soustředit.
Příspěvek upraven 17.02.22 v 16:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 07:36
Ahoj, podle toho, co píšeš, to bohužel opravdu vypadá na anorexii. Chápu, že tě to asi děsí, ale vypadá to, že tvoje tělo teď potřebuje víc živin, aby mohlo normálně, zdravě fungovat (nebyla jsi zimomřivá, měla normální menstruaci a náladu, neplakala). Rozumem to asi víš, víš, že máš podváhu, ale přesto tě to nutí omezovat jídlo a hubnout. Ona totiž ta kontrola jídla a hubnutí dává krátkodobě dobrý pocit, na kterém se tvůj mozek stává závislým. Naopak se snaží za každou cenu vyhnout panice a úzkosti z přibírání. Takhle ta nemoc funguje v tvojí hlavě (do které ti nevidím 
, ale mám to načtené a prožité s kamarádkou, která si anorexií prošla).
Potřebuješ si s někým promluvit? Dovedeš si představit zajít s mámou k psychologovi/psycholožce nebo k psychiatrovi/psychiatričce. Nebo co zkusit Linku bezpečí? Můžeš kdykoliv zavěsit, když zjistíš, že ti to povídání není příjemné.
Drž se. Jsi určitě úžasná mladá žena a máš právo se mít ráda a být se sebou spokojená 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 08:35
To je PPP jak z učebnice. Mám 170 cm, a když jsem stresem zhubla na cca 50 Kg, tak ze mne lezly kosti. Ty máš ještě méně a chceš ještě méně. Jsi stále ve vývinu a potřebuješ živiny, i ty tuky jsou nezbytné. Ty chceš obrazně přežívat na rose a půl jablku denně.
Potřebuješ akutní psychologickou a lékařskou pomoc. Nebo umřeš. PPP jsou psychické onemocnění, které mají nejvyšší úmrtnost. Nebo si přinejmenším poškodíš zdraví na zbytek života.
Mít 50 kg při tvé výšce není tloušťka, ale furt dost hubenost. Nečekej do 15 let, ale řeš to co nejdřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 08:48
@Aanonym_k píše:
@listento až mi bude 15 půjdu na prohlídku tak uvidím, ale taky se toho docela bojím.Začala jsem hubnout asi proto, že jsem vždycky měla rychlý metabolismus, byla jsem vždycky ta nejhubenější, aspoň podle ostatních, a pak jsem najednou asi ve 13 začala normálně přibírat, měla jsem skoro 50 kilo. Začala jsem se porovnávat s ostatníma a říkala si, že by to chtělo pár kilo dolů, ale nějak moc jsem to neřešila. Teď mám ale takové období že na mě kamarádi moc nemají čas a tak mám pak víc času se na to soustředit.
Vyhledej pomoc driv.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 08:51
Zakladatelko, radí ti tu dobře. To je fakt anorexie a máš hodně velký problém. Chce to už teď pomoc od psychologa, psychiatra. A navíc tvoje váha při té výšce je prostě hrozně nízká, musíš být jak kostra. Dám ti otázku: ty ses jako rozhodla zabít? A to v přímém přenosu, aby to viděli tvoji rodiče, jak trpis a umiras tím, že tvoje tělo nebude mít dost energie a živin, aby přežilo? To už tě nebaví tvůj život? To chceš pořád řešit jenom svoje tělo a váhu a jídlo? Není to nuda? Už teď jsi ve velkém průšvihu, a pokud nepozadas o pomoc, zemřeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.22 09:26
Ano. Porucha příjmu potravy ovládla tvůj mozek a tvoji psychiku a pomalu tě zabíjí.
Bohužel tvoje nejistota a nepřijetí sebe sama se proměnilo do docela ošklivé psychické poruchy.
Cesta ven k nějaké spokojenosti nebude v tom, že se budeš trestat za to, že jsi taková, jaká nechceš být a budeš zkoušet dál hladovět. Sama vidíš, že když teď hubnbeš, cítíš se jen hůř a hůř - je to tím, že jsi podvyživená a tvoje tělo přestává fungovat.
Hlavní problém v tvé psychice a ano, nejdřív návštěva pschiatra a případné zaléčené úzkostí a depresí, které PPP přivolaly a následně psychoterapie, aby ses učila brát sebe samu alespoň jako kámošku a aby si uměla měnit svůj život k lepšímu jinak, než hladovkou.
Samozřejmě že PPP při takové představě začne řvát, že to nesmíš, že s nimi nesmíš spolupracovat - sebere jí to moc. Jenže hlavní průšivh je, že PPP lže a jedinné co chce je ovládnout celý tvůj život a pomalu a bolestivě tě zabít. Samozřejmě že by si hubla i pod 43, protože jakmile tvoje chování řídí PPP a ne ty, tak stejně žádnou kontrolu nemáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, vím že sem asi úplně nepatřím ale potřebuju se na něco zeptat. Bude mi 15, měřím 165 cm a vážím mezi 45-46 kg. Podle BMI mám podváhu ale já si hubená nepřijdu, spíš naopak, jsem se sebou hrozně nespokojená. Pořád myslím na jídlo, kolik jsem toho snědla a kolik toho ještě můžu sníst abych zhubla a nepřibrala. Chci ještě zhubnout, ale řekla jsem si, že pod 43 kilo nejdu. Snažím se jíst co nejméně, jím pomalu a po malých soustech a když toho s ním víc, bojím se že přiberu a mám velké výčitky svědomí. Snažím se pak jíst o to méně. Když jsem sama, mám skoro pořád špatnou náladu a myslím jenom na svojí váhu a postavu. Jsem teď taky dost přecitlivělá, brečím kvůli každé blbosti, nejčastěji kvůli váze a postavě. Když je to možné, sleduju kolik má co kalorií. Nechci snídat ani svačit, stejně ráno nemám hlad. Je mi teď skoro pořád zima a nedostala jsem menstruaci, ale tu jsem nikdy neměla pravidelnou. Rodiče mě nutí jíst víc než chci a když si nandám menší porci- pro mě akorát, máma mi říká že jsem asi blázen když držím dietu, že jsem anorektička a že mě pošle k psychiatrovi. Nevím jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. Bojím se to někomu říct, protože kdyby to opravdu bylo vážný, musela bych přibrat a to opravdu nechci. Co si o tom myslíte? Myslíte že bych tu anorexii opravdu mohla mít?