Mám hrozný strach, že miminko umře

Anonymní
3.12.19 20:18

Mam hrozny strach, ze miminko umre

Dobry vecer. Mozna se najde nekdo, kdo zazival neco podobneho jako ja, bude mit pochopeni, nebo radu… Jsem nyni 38+5tt. Tehotenstvi se nam povedlo po triletem snazeni, kdy v tom case jsem prodelala ZT (pred 2 lety). Kdyz se konecne zadarilo, radovala jsem se asi jen 5 minut, pak prisel strach, ze to opet nedopadne. Tento strach me provazi cele tehotenstvi, vubec si proto tehotenstvi neuzivam. Bez Angelsoundu bych nebyla treba schopna fungovat. A ted se blizi porod a ja se modlim za to, aby se maly narodil co nejdriv, protoze mam strach, ze miminko umre driv, nez se narodi. Jednim znamym se to stalo a vim, ze se tyhle veci proste deji. Uz dva tydny se snazim nejakym zpusobem si porod popohnat, horka vana, koreneny napoj, pohyb, uklizeni, sex… Samozrejme nic nepomaha a do terminu porodu je jeste daleko. Na kontrolu ke gynekologovi chodim jednou tydne, vse ok. Resila jsem s nim svuj panicky strach, i ze kvuli tomu nespim, rekl mi, ze na takove veci nemam vubec myslet. Od 14tt mam dulu, se kterou to resim taky, obcas me dokaze uklidnit, ale to tak na jeden, dva dny. Poradila mi treba kraniosakralni terapii, sla jsem tam, ale nebylo mi to prijemne, jak na me sahal divny cizi chlap, navic tech sezeni by melo byt vic a to bych se nedoplatila. Mozna si reknete, ze jsem to mela resit psycholgem ci psychiatrem, ano, zkousela jsem v tehotenstvi zacit brat AD, ale cele tehotenstvi mam velmi silbe nevolnosti, nedokazala jsem v sobe udrzet ani male tabletky kyseliny listove, takze nekolik pokusu o brani AD skoncilo upornym vyzvracenim. Kazdou noc usinam s tim, ze si moc preju, aby se maly konecne narodil a rano prvni na co myslim je, zda vubec jeste ucitim jeho pohyby. Jsem uz tim tak posedla, ze jsem si uz zjistovala, co me ceka, kdyby se to stalo, jak je to s pohrbem, materskou a tak. Mame taky uz jednoho starsiho syna, ktery se na brasku moc tesi a ja porad jen premyslim nad tim, jak mu vysvetlim, ze jeho braska umrel a neprivezeme si ho domu. Porad mam hruzne predstavy, jak se z nemocnice vratim domu sama a tady bude prazdna postylka, kocarek… S kazdym dalsim dnem tehotenstvi je to horsi a ja se bojim vlastne i toho, ze si to nestesti tema myslenkama sama privolam. Doma porad neco delam, uklizim peci cukrovi, koukam na filmy, komedialni serialy, chodim na prochazky, ale nic nepomaha. Bojim se taky, ze ublizuju tomu diteti. Zazivala jste nektera stres a depresi v tehotenstvi, ale je vase dite presto ok? Porodu jako takoveho se nebojim, mam strach z toho, co se muze stat… :,(

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

48
3.12.19 20:24

Ja jsem zazivala depresi od dětství, jen jsem to neuměla popsat. Myslela jsem, že tyhle stavy má každý a ono ne. Po porodu deti se to zhoršilo. Deti jsem nepoustela ven, a kdybych neskončila v Bohnicích, asi by ven nesmely dodnes. Beru AD a s nimi je život lehčí. Chtělo by to psychologa, abyste nebyla veznem celý život.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3089
3.12.19 20:24

Fuj, úplně se mi z toho udělalo ouzko. Jak takhle můžeš fungovat? Psychiatr a psycholog..Jsi opravdu hodně úzkostná a měla bys to řešit i po porodu. Nevěřím, že problém s psychikou zmizí porodem zdravého dítěte. Drzím palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9166
3.12.19 20:31

Já doporučení jak holky psali psychologa nebo psychyatra protože po porodu to může být ještě horší takže bych to začala řešit za včas

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
753
3.12.19 20:33

Ahoj, taky jsem prodělala ZT, minulý rok v listopadu, nyní jsem těhotná znovu dnes už 28tt. Úplně tě chápu, ten strach je hrozný, malou sice cítím každý den, spíš celý den ale i tak se hrozně bojím, hlavně ráno se na ní soustředím nejvíc, naštěstí jak říkám kope celý den. Angelsounds taky mám ale naštěstí ho nemusím používat když jí cítím. Poslední dobou uvažuju že kdybych si mohla vybrat tak bych šla na císařský řez, malá by byla hned venku, a já bych se alespoň nemusela bát že se při porodu něco stane. No je to hrozné ten strach ale neboj, všechno bude v pořádku a maličký tady za chvíli bude s tebou. Vím že je těžké na to nemyslet, tak se zkus pořádně něčím zaměstnat. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.19 20:37

Mela jsem podobny strach, ale asi mene extremni. Nanestesti jsem prenasela a vyvolavali mi porod 41+6 a posledni dva tydny jsem plakala strachem, ze mi umre v brise pred narozenim. Dopadlo to dobre, mam krasneho zdraveho syna a po jeho narozeni je strach o nej mensi, ale nezmizel. Bojim se SIDS, treba. Navic jsem zdravotnik, tak fakt vim, co vsechno se muze stat :roll:. Za mne bych doporucila pokracovat v aktivitach, at na to tolik nemyslis. A zkus se synem a muzem mluvit o tom, na jake aktivity s mrnetem se tesite a na co jste u nej zvedavi (treba komu bude podobny a tak), proste pozitivni aspekty.

  • Nahlásit
  • Citovat
640
3.12.19 20:37

Hele, já tě chápu. Mám po zamlklém těhotenství před třemi roky. Na jedné kontrole bylo vše v pořádku, na další kontrole embryo nevyrostlo ani o milimetr a musela jsem na revizi. Pořád to ve mě přežívá a každou kontrolu se mi to vrací. A to jsem teprv 15tt. Mám strach že o něho přijdu. A uvědomují si že pokud to takhle půjde dál i já budu potřebovat pomoct. Zatím to dokážu ovládnout já, ale nevím na jak dlouho.
Mrzí mě čím prochazis. Tyhle myšlenky vůbec nemáš mít. Těš se na zdravé miminko. Nic ti to přeci nezkazí. Už jsi skoro na konci :) povídej si s ním a říkej jak se na něho těšíš :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.19 20:53

@sediza nejspis nezmizi, ale psycholog ma cekaci dobu pul roku na objednani a nastup ucinku AD je cca 6 tydnu, uz jsem si to zjistovala, protoze to resim cele tehotenstvi. Neresi to ale nijak muj aktualni problem. Prvni tehotenstvi bylo uplne pohodove, byla jsem takova ta stastna tehule beze starosti, porod ukazkovy, po porodu taky vse ok. Hodne me zmenilo to ZT, vim to, ale kdykoli jsem to chtela nejak resit, reakce byla, ze vlastne neni co resit, ze potrat je normalni a ze mam byt hlavne rada, ze to skoncilo v prvnim trimestru. A takove ty veci. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
33160
3.12.19 20:59

Tohle je jednoznačně na AD.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.19 21:02
@Anonymní píše:
Mela jsem podobny strach, ale asi mene extremni. Nanestesti jsem prenasela a vyvolavali mi porod 41+6 a posledni dva tydny jsem plakala strachem, ze mi umre v brise pred narozenim. Dopadlo to dobre, mam krasneho zdraveho syna a po jeho narozeni je strach o nej mensi, ale nezmizel. Bojim se SIDS, treba. Navic jsem zdravotnik, tak fakt vim, co vsechno se muze stat :roll:. Za mne bych doporucila pokracovat v aktivitach, at na to tolik nemyslis. A zkus se synem a muzem mluvit o tom, na jake aktivity s mrnetem se tesite a na co jste u nej zvedavi (treba komu bude podobny a tak), proste pozitivni aspekty.

No z toho mam taky hruzu, ze budu jeste kdovi jak dlouho prenaset, kazdy dalsi den, kdyz jsem porad jeste tehotna, je fakt horsi, taky kolikrat zacnu brecet jak blazen, i uz domlouvam dva tydny malemu, at uz raci vyleze, ze to pro nej bude lepsi, vzdyt se ani nemuze u mne v brise citit dobre, vzdyt ty moje uzkosti ho musi nicit! A on tam sedi dal… Ted posledni dobou se i mene hybe, jak uz ma malo mista, tak ja kolikrat sedim a stoucham do nej a kdyz necitim hned odezvu, mam dost. Mam uz docela silne poslicky, boli me panev, vzdycky si rikam u bolesti, ze treba konecne UZ, a zase nic :( ano, snazim se furt neco delat, ale kolikrat jsem uz v takovem stavu, ze ani nemam silu se k necemu dokopat…

Nejhorsi asi je, ze jsem kvuli tomu ZT nejak ztratila viru ve svou intuici. V prvnim tehotenstvi jsem byla klidna, vedela, ze je vse ok, nepotrebovala jsem nejame kontroly, vysetreni, byla jsem od zacatku na mimco silne napojena, vedela jsem od prvni chvile, ze je to kluk. Druhe tehotenstvi zacalo uplne stejne v pohode, citila jsem, ze je vse ok, ze je to holcicka. A najednou konec, nepoznala jsem nic. A ted jsem od zacatku mimo, jakoby to tehotenstvi ani nebylo moje, nedokazu vubec odhadnout, co bude, jen vidim vzdycky ten nejhorsi scenar.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.12.19 21:03
@vodolejka píše:
Tohle je jednoznačně na AD.

Uzkosti a OCD je lepsi resit psychoterapii nez leky. Ale udelat si na to cas se dvema detma bude asi slozitejsi.

  • Nahlásit
  • Citovat
33160
3.12.19 21:05

V tomhle stavu není snad ani možné podstoupit psychoterapii tak, aby měla smysl. Mělo by to jít rozhodně současně.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.19 21:06

@vodolejka uz jsem psala, nekolik pokusu obrani AD selhalo, vse jsem vyzvracela. Kdyz jsem je par dnu po sobe v sobe udrzela, mela jsem tak silene vedlejsi ucinky, ze mi bylo mnohonasobne hur, vubec jsem nespala a mela silene tresy. Dle psychiatra to je proste normalni nastup, ze AD je treba brat nekolik tydnu, nez zadnou ucinkovat a ze normalne by mi jeste naspal nejake silnejsi leky na ten zacatek, ale ty se v tehotenstvi nesmi.

  • Nahlásit
  • Citovat
33160
3.12.19 21:07

Psychiatr má pravdu a v zájmu mimča i sebe bys to měla vydržet. Protože po 3 týdnech to ustoupí. Kdežto takto to bude jen horší…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.12.19 21:12

@vodolejka tak jeste jednou, leky jsem vzdy vyzvracela, skoro cele tehotenstvi mam velmi silne nevolnosti, to neni o tom, abych to vydrzela. Moje telo ty leky neprijalo proste. Navic to nijak neresi muj soucasny problem, i kdybych je zacala ted znova brat, do porodu nezacnou ucinkovat.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama