Mám miminko a já bláznim

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Olunka
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 08.02.09 17:46
Mám miminko a já bláznim

Ahoj maminky , chci se zeptat , mám doma téměř 14 ti denního chlapečka,ale stále si na něj nak nemůžu zvyknout , furt mám takové smíšené pocity a jsem z toho neštastná.Celých 9 měsíců jsem se na něj těšila a ted když je na světě , tak je to jiný.Je mi z toho moc smutno , bojim se že nebudu dobrá máma.Jinak on je moc krásný a dá se říct že je i hodnoučkej.Prosím je tu někdo kdo tyto pocity taky zažil?Další co mě štve je to ,, že když jdeme na procházku tak jak každý kouká do kočárku , jak ho každý chce vidět , asi žárlim nebo co.Jsem hrozná.Prosím poradte mi něco jak se se vším vyrovnat?

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Halka
Ukecaná baba ;) 1760 příspěvků 08.02.09 18:04

Neboj, chce to jen čas. Musíte si na sebe zvyknout, je to přeci jenom velká změna. A máma budeš určitě výborná, právě proto, že o tom pochybuješ. Špatná máma o takových věcech vůbec nepřemýšlí.
Užívej si to, za chvíli z něj bude kus chlapa. Strašně to letí.
 Halka

cmelda
Závislačka 2753 příspěvků 08.02.09 19:08

oluscho, temito pocity projde hodne prvorodicek, neboj, je to normalni :) ja az skoro po sestinedeli zacala citit takovy to jako „jeee, to je fakt moje dite, za nic na svete ho nedam..“, takze neboj, chce to cas :) a pak to desne rychle utece :)

oskaria
Kecalka 168 příspěvků 08.02.09 19:12

Ahoj,tak já něco podobného zažila u prvního miminka.Jsou to jen rozbouřené hormony tzv.šestinedělí,což má každá z nás.To se časem upraví a z prckem se zžiješ.Já,když na to vzpomenu,tak se trochu ošiju,ale bude to lepší,uvidíš!Chce to vydržet a nestyď se vybrečet nebo vypovídat.
Já bulela při každé návštěvě doktorky. :lol:
U druhého miminka už to takové nebylo.Už jsem věděla,co mám dělat.
S narozením miminka nedostaneš žádný návod,jak na něj! :)

Paradise
Závislačka 3529 příspěvků 08.02.09 19:26

Oluscho neboj prochází si tím opravdu spousta maminek,miminko je velký zásah do běžného života a to hlavně ženy.

Vpomínám na sebe,kdy jsem si hlavně v noci říkala,že nevím jestli to zvládnu,jestli jsme přeci jenom neměli pčkat,ale bylo už jaksi pozdě :oops: kolotoč plenek,vstává­ní,krmení a brečení byla jsem z toho vedle,já naštěstí měla mámu a ségru vedle sebe,které mě podrželi a dodali odvahu,myslím,že jde opravdu o to šestinedělí za prvé než se trochu ustálí rozbouřené hormony a za druhé než si na sebe s mimískem trochu zvyknete a za třetí než ty sama si zvykneš na ten kolotoč,který je kolem miminka.Dnes jsem ráda,že toho svého broučka mám,miluju ho nade vše a nejvíc na světě a chvilky s ním si užívám.Pocit jestli budeš nebo nebudeš dobrá máma v tobě asi přetrvá,ale při každém úsměvu mimíska na něj zapomeneš a asi to tak je v pořádku.Dej tomu čas a pokud i po čase si cítila úzkost není ostuda ses tím svěřit odborníkovi,ale to už hodně předbíhám,věřím,že jako u spousty jiných maminek i ty se s tím srovnáš a nedáš na svého broučka dopustit a pocítíš tu nehynoucí lásku a štěstí

Zkus si vyšetřit i pár minut denně pro sebe,pokud ti to manžel nebo nějaká babička dovolí a uvidíš,že brzo bude líp.Držíme všechny palečky :srdce:

LUCIKU
Závislačka 4338 příspěvků 08.02.09 19:46

Ahojky
Nič sa neboj.Bola som na tom stejne :( :) .Moje myšlienky:som zla mama,nikam nemožem,bol to dobrý nápad mať dieťa?........Po šestinedeli to zo mňa všetko opadlo :D :D :D :D Teraz mi je uplne jedno,že nikam nemožem.Manžel ma posiela,že on maleho pohlida a ja ani za cely svet :lol: .To iste mala segra a už je tiež OK.Tak len trpezlivosť.Určite budeš dobra mama :wink:

tykadlo
Kecalka 225 příspěvků 08.02.09 20:07

Oluscho, to přejde!!!! Jak už psaly ostatní, chce to čas, fakt to funguje! U mně to bylo tak, že první 3 týdny jsem měla úplně stažený žaludek, jako kdybych měla před nějakou zkouškou. Ani jsem pořádně nejedla (to nedělej!), měla jsem jen divně svíravý pocit.. Přešlo to za pár týdnů a dnes bych svého šmudlíka uláskovala :lol: …

Kača.M
Závislačka 2786 příspěvků 08.02.09 20:17

oluscho: nezbývá mi než jen se přidat k ostatním maminkáma k tomu co píšou! akorát u nás to možná bylo jen o trochu horší v tom,že se naše princezna vyklubala o 6neděl dřív a o to víc jsem se všeho bála!Teď už taky manžel kolikrát vymýšlí kam si zajdem na skleničku,večeři a že domluvíme hlídání a mně se nikam nechce.Sotva dojím už abych byla doma a ujistila se,že je Majda OK! Vydrž! Bude líp…

Kača.M
Závislačka 2786 příspěvků 08.02.09 20:21

jo a ani nemluvím o tom,jak mi lezlo na nervy,jak mi všichni kladli všelijaké otázky a já neznala odpovědi a jěště horší pro mě bylo,jak mi tchýně do všeho neustále kecala,ale aby mi přišla pomoct,to ne e…

ave
Zasloužilá kecalka 837 příspěvků 08.02.09 21:08

Já jsem svoje dítě začala milovat fakt až tak po šestinedělí. Možná to bylo i tím, že hned po narození se vyskytly zdravotní problémy a byl skoro dva týdny na JIP, pak mi ho dali jeden den na pokoj (opravdu jen na jeden) a šla jsou rovnou domů. A moje jediná myšlenka po příchodu byla, sakra co si s ním mám počít. Kojení nešlo, malý byl ze začátku hodně neklidný a já myslela, že se z toho zblázním.
Takže moje rada, chce to čas a hlavně alespoň trochu odpočinku - však on prách nemá nožičky a z polic neuteče :) , že?
Teď se zas někdy úplně děsím, jak toho tvorečka totálně zbožňuji a nechápu, že jsem tak dlouho mohla být bez dítěte .

pitrisek
Ukecaná baba ;) 1293 příspěvků 08.02.09 21:22

:lol: :lol: :lol:
Oluscho, nejsi zdaleka první, kdo se z toho vyznává.
Kamarádka mi tehdy říkala, že jí připadá, že má doma malého snad odjakživa, jako že už ho zná léta nebo co.
Já jsem ale tehdy absolutně nechápala, co to ta kámoška mluví. Já jsem se e strachem, takovou zvláštní úzkostí a s obavami koukala do té postýlky, byla jsem taková spíš zmatená, věděla jsem naprosto jasně že se o ten uzlík musím postarat, že ho musím přebalit, nakrmit, že musí mít beruška čisté dupačky - ale prostě i když to děťátko máš v bříšku 9 měsíců, tak doopravdy se s ním seznamuješ až po porodu, a je to zkrátka nový človíček, kterého jsi nikdy předtím neviděla, ještě dost dobře nevíš, proč pláče, nebo co od něj máš čekat (a taky co čekat od sebe), zkrátka se to v člověku mele.
Je to myslim normální.
Třeba je to u druhého dítěte jiné, já sem ale ten pocit zmatení, který popisuješ, prožila taky.

timeaa
Kecalka 354 příspěvků 09.02.09 00:06

Známe, známe 8) . Ten vztah k dítěti se vyvíjí, nezůstane takový „zmatený“ jako je teď. Mně úplně šokovalo, jak moc se mi ze dne na den změnil život (stokrát jsem s tím počítala a připravovala se na to v těhotenství, dítě bylo veeelmi chtěné) a jestli je tohle opravdu to, co jsem chtěla 8O , ztížené navíc plačtivým miminkem, se kterým se nedalo ani vyjet s kočárkem a „pochlubit“ se …
U druhého to bylo jiné, v lecčems horší („Proboha, nestačil nám jeden křikloun?“), ale třeba ubyly ty pochybnosti, jestli to zvládnu. Prostě jsem věděla, že ano, akorát to chce čas, aby se to všechno zajelo a uklidnilo.
ALE - první těhotenství, první miminko, první kojení, to je prostě nezapomenutelné a mám při těch vzpomínkách slzy v očích, už se to nevrátí a jakkoli to bylo svým způsobem „šílené“ období, bylo to krásné …

Mili-mil
Povídálka 16 příspěvků 09.02.09 06:38

Ahoj, tak to jsem ráda za tohle téma. Máme doma taky 14-denní dítko a pocity obdobné. Výbavičku jsem začala chystat snad od začátku těhotenství a po příjezdu z porodnice jsem měla pocit, že ani tuhle prkotinu jsem vůbec nezvládla. Jak pak mám teprve zvládat péči o mimčo. Tak přeji, ať je to šestinedělí rychle pryč.

Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 09.02.09 08:58

Jako bych četla o sobě :lol: Přesně tyhle začátky jsme měli taky, jen ještě okořeněné tím, že jsem v podstatě do 4 týdnů nepřetržitě kojila - ve dne tak po hodině, v noci někdy po 2, ale spíš míň. Takže nevyspalá, brečící uprděné miminko, manžel celé dny v práci. Jakmile babička sáhla na Matýska, že si ho pochová, už jsem byla jak na trní - hrozně jsem žárlila :oops: Ale srovnalo se to a podruhé to snad bude lepší.
Takže bych to viděla jako úplně normání poporodní stav :wink:

Olunka
Ukecaná baba ;) 1280 příspěvků 09.02.09 10:33

Děkuji všem , strašně moc jste mě uklidnili , že je to normální ,už jsem se bála že já jsem spíš nenormální :(

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Co si uvařit na Vánoce, když se snažíte zhubnout?

Pokud jste pevně rozhodnutá, že letos o Vánocích se ručička váhy nehne směrem... číst dále >

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Články z Expres.cz

Pomeje si vyslechl krutý verdikt: Rakovina se šíří dál a lékaři tápou

Rakovina je velmi zákeřný soupeř, který se nechce vzdát bez boje. Svoje o tom... číst dále >

Libuše Šafránková po letech na veřejnosti. Jak vypadá legendární Popelka?

Svého času patřila mezi naše nejvyhledávanější a nejkrásnější herečky, od... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pracny, košíčky a další skvělé cukroví, které pečeme v redakci

Také letos vám přinášíme osvědčené recepty na vánoční cukroví, které se peče... číst dále >

Na plastiku jsem šla kvůli šikaně, říká kdysi obézní žena

Annie McManisová (25) z Nového Zélandu od mala zažívala kvůli obezitě šikanu.... číst dále >