Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Svistice skvělé, musím uznat ze mas v lecčems pravdu Takže me asi spis z žira pocit me neschopnosti, pochopila jsem to?
@Kakika
ty má ale take neustále v lufte, dnes jsem koupila pantofle typu zdráv. obuvy, jen nazouvací, Sante Dobré je ze se ji líbí ze klapou
@mumisek79 píše:
@Svistice skvělé, musím uznat ze mas v lecčems pravdu Takže me asi spis z žira pocit me neschopnosti, pochopila jsem to?
Já nevím co tě (možná?) zžírá. Na to si musíš přijít sama. A proč pocit neschopnosti?
Za sebe(vycházím z vlastní zkušeosti) bych to formulovala jako zjištění, že ne všechno můžeme v životě řídit a mít plně pod kontrolou dle vlastních představ. A nelze od toho utéct nelze to nechat opravit, lze to prostě jen přijmout jako výzvu a naučit se s tím žít. Zároveň samoný fakt, že něco nemám pod kontrolou, není sám o sobě špatný.
@mumisek79 vůbec si mi nenapsala jak jsi odpověděla..Budu hádat že ve většině to vůbec nedělá viď.
@mumisek79 ahoj, můj syn 2r9měs. - fixovaný na dveře, musí je otvírat a zavírat sám, jinak se vzteká /i v obchodě, na veřejných záchodech atd.), když ho pohladíme a on zrovna nechce, bije se ručičkou do toho místa, kde jsme ho pohladili, nesnese, aby byla doma změna v uspořádání, vyklidila jsem mu jednu polici v knihovně, aby si tam dal hračky, hysterický jekot, musela jsem je dát rychle zpátky ty knihy, zajímají ho nejvíc elektronické signály, pořád se mě ptá, čím může projít telefonní signál a čím ne, kde je silný a kde slabý…PAS to není. Je jen jiný. Má představivost, chápe ironii, hru, legraci, komunikuje. Požádej o schůzku dětského psychiatra, raději než psychologa, chceš-li se poradit. Ale podle mě autismus spočívá v něčem jiném, než co popisuješ.
@Malike pardon, tak to zusim…ale po této diskuzi jsem se vcelku zklidnila. Bude asi jen tvrohlava a akční
1. ano
2. ano
3. no někdy mam pocit ze ouška nema, ale reaguje. Někdy teda zcela nevnima co říkal, ale na své jméno se otočí
4. asi ano, někdy se stanevze řekne ze chápe, vnímá ale když to chci zopakovat někdy řekne ze nevi, ale když ji pomůžu chytne se. Někdy sama ztrati nit o čem mluvila. Někdy se v řeči zadrhava a někdy opakuje veci dokola, jakoby se ujistovala o pravdě přitom důvod k neduvere nema. Např se chystáme do lesa a andulka se tak 10× než vyjdeme ujisti „jdeme do lesa“
5. obcese ano, např musí sejít první ze schodů a me ruka ze mam počkat až sejde, párkrát se stalo ze k tomu nebyl cas. prostor a pochopila to, nevriskala. Pak má svou milovanou decku gugu a ta funguje na vše. Dále třeba rani mliko, pije jen když jsem tam ja, jinak řekne ze nechutná i když je uvarene stejne. Cestou dom musí jit po obrubníku…ale je to vše s mírou, nechá si veci vysvětlit a povetsinu pochopí vážnost situace
6. změny bere vcelku dobre, je z rozvedene rodiny a občas bývá mimo domov. Cesty obměňovat muzem
7. s jídlem to je tragédie uz od mala, je mlsna moc neexperimentuji ale novým chutim se nebrání
8. na jídlo nema cas, nevěnuje se mu, pocit hladu nemiva. Přičichava si rada ale to i ke kvetinam atd, s jídlem si hraje, patla, prohlíží.
9. agresivní neni, na me se občas zamraci když se ji něčo nelibí. Zkoušela me strčit ci placnout ale to jsme si vysvetlily. Ja jsem občas nervak a musím se naučit počítat pro uklidnění
10. je spis soliter, ale par kamarádů ze školky má. Co se týče deti kamaradu tak se do hry zapojí rada
12. to občas ano, ale jako reakci na me meldovani. Nerada slyší když place miminko, třeba v tramvaji
13. kresli krasne, barevne a konkrétní veci. Dokáže namalovat příběh
14. hry na jako hraje často, zahlasi mami ja jsem kočička a ty pejsek a třeba varime dort, nebo pisem psaní…panacky do hry zapojuje, mění hlasy a rozdává role
15. povely - to se ji moc nechce, nema rada časový pres, to aby se začala oblékat někdy musím opakovat ale dohodnem se
16. vnímá? Snad ano ale je těžké pro ni udělat výcuc
Dekuji, jen jsem se ztratila v číslování…
@mumisek79 autista vaše dcera tutově není.
Je jen svá..
Na autismus musí splňovat takzavou triádu..
Komunikace a tu zvládá
Sociální interakce tam taky problém dle vašich odpovědí nevidím
A představivost - tam je taky vše v pořádku.
Myslím si že problém je spíš že jak jste starší tak máte méně trpělivosti a tam je pak kámen úrazu..vidíte problém tam kde není.
A autismus bohužel je první co maminky napadne aniž by pořádně zjistili o co se jedná.
Pak jsou nekonečné termíny u odborníků.
@Malike dekuji jsem vám za názor a cas vdecna
Zacnu trénovat trpělivost ![]()
@mumisek79 ahoj, mám hodně podobnou holčičku, teď jí budou tři a od mala na ní též pozoruju, že je ve spoustě věcí úplně jiná,
vůbec se nemazlí, oční kontakt má, do dvou let nemluvila, jen ukazovala, teď už mluva bez problémů,
od mala strach z dětí (přetrvává do současnosti), strach z dosěplých mužů (překonáno), další strachy už vyřešené (strach z traktoru, mixéru, vysavače, stěračů v autě, ptáků… to prostě časem odeznělo, ale řevu a utíkání s tím bylo… kdo to nezažil nepochopí)
milióny drobných rituálů, soustavně třídí věci podle barev
,
pomalé přijímání změn,
pořád poskakuje,
odnaučit z plínek na nočník to byla tragédie a stejně se 10× týdně připočůrne do kalhotek, protože si prostě neřekne včas a je jí to úplně jedno (nepomohlo domlouvání, odměny, zákazy) úzkostná, místy hysterická, cucá si palec na zklidnění, teď poslední měsíc když plače, tak si cpe do pusy všechny prsty a slintá a tečou jí nudle a všude to roztírá (přesně vím o čem to píšeš ty)
drobnosti typu, že musí otevřít dveře když jdeme ven, jinak je scéna na 15 minut, občas prostě jen sedí na židli a srdceryvně se rozpláče a my vůbec nevíme co se jí stalo a další a další…
osobně jsem to probírala nedávno se svou dětskou doktorkou a ta vyslovila podezření na PAS, konkrétně aspergerův syndrom, já osobně zatím nevidím důvod k diagnostice (papír by mi k ničemu nebyl a pro holčičku by to byl obrovský stres), hodně se zlepšila právě mezi druhým a třetím rokem což je pro PAS netypické, takže čekám co bude dál
přeju pevné nervy a ať je to co je to u tvého dítěte, neboj, bude líp, protože jistě mi dáš za pravdu, že časem se dítě samo zlepšuje ať na něj tlačíš nebo naopak necháš být
já osobně jsem si dost věcí obulela (prostě mi místy došly nervy a trpělivost), ale s manželem na ní téměř nekřičíme a její stavy a odlišnosti tolerujeme, vysvětlujeme,
(synovy bude v listopadu rok a to je úplně jiné miminko, když vidím jaká může být „pohoda“ vychovávat dítě, tak si často kladu otázku „proč?“)
hodně mi tuhle pomohl komentář v nějaké diskusi, že dítě si tě vybralo za rodiče, protože usoudilo, že ty jsi ta pravá, která to s ním zvládne,
a pokud máš doma něco podobného jako já, jde o to upozadit svoje ego a kousnout ty její stavy a vyhovět i když by člověk občas něco vzteky rozflákal, tak to tedy aspoň mám já
@canyla papír k PAS je důležitý, kdyby se potvrdil autismus tak potřebujete papíry do školky, začít terapie bez kterých nezlobte se být nemůže. Zasadni je včasná diagnostika a pokud někdo vyslovil podezření na PAS tak jděte. Dite stresovat nebudete, návštěva psychologa není o dítěti jako o vás kdy vy budete povidat.Dite není zkoumano pod rentgenem nebo tak.
Přesně tak! papír je strašně důležitý, protože bez něj s ní nikdo nezačne pracovat tak, jak ona potřebuje, aby dostala šanci se rozvíjet. Naopak vy to musítě chytnout, co nejdříve a zorientovat se jaké máte možnosti u vás a začít s ní pracovat. Papír důležitý je! Tam je důležité si uvědomit, že s tou diagnozou se dá teprve začít pracovat a kam se dostane, bez pomoci se v tom budete akorát plácat a škodíte dítěti i sobě. A ted neříkám, že Vaše díte má PAS, jen se vyjadřuji k tomu, že JE důležité znát dg. a to co nejdříve.
@Malike @Nikol79 holky díky za reakce, budu o tom přemýšlet,
zaráží mě trochu, že moje dětská lékařka se mě akorát zeptala, zda chci poslat někam do brna na cca týdenní diagnostický pobyt (což jsem odmítla s tím, že papír s diagnózou mi momentálně k ničemu nebude), jdu tam za měsíc na 3letou prohlídku, tak to ještě proberem
mentálně i motoricky je vývoj určitě v normě, jediné kde pokulhává jsou sociální vazby, ale tak sakra všichni přece nejsou extroverti né? ![]()
jak jsem psala v minulém příspěvku, nestagnuje, časem se sama zlepšuje, jen to chce obrovskou trpělivost z naší strany (myslím mě a manžela)
navíc jsem někde četla že nervová soustava u dětí vyzrává až s třetím rokem (což jí bude příští týden) takže jí bez problému dám ještě půl rok, navíc je od letoška zapsána do školky, takže taky uvidím zda si něčeho „všimnou“ učitelky, třeba zjistím, že jsem jen přecitlivělá perfekcionistka
malike, nikol vy máte nějakou osobní zkušenost s diagnózou PAS? zajímalo by mě víc k tomu „začít terapii/ začít s ní pracovat“ - co si pod tím mám představit, jak to probíhá, stačí lehce popsat - zda jde o návštěvy u psychologa, rozvojové hry na doma, testy… díky moc
@canyla syn je autista.
Ono takhle..autismus má mnoho škál..od dětského po atypický..od lehkého po těžkou formu.
To že není po zadu nemusí znamenat že nemá autismus. Mnoho autistů má i vyšší intelekt tak jsou kupodivu i napřed v motorice i intelektu.
Jenže i lehká forma je problém, s dobrou terapii ( jedná se o zavedení režimu pro autisty, jiný styl výchovy tak proto je to důležité) zmírnite projev autismu. Jenze jak vy čekáte až se nervová soustava vyvine, tak to je pak prakticky pozdě. Důležite je aby právě aby dítě začalo co nejdřív se speciálním režimem právě dokud je malický a nervová soustava ještě není kompletní. Za pár let je už pozdě a dítě už nebude schopno přijmout změny a bude plně autista i s jeho projevy které se rok od roku zhoršují.
Syn má diagnostikovaný autismus od 2,5 let.
Diagnostický pobyt je vyhlášený a víte výsledek hned zatímco já docházela ke specialní psycholožce a výsledek byl až za skoro rok.( Je pouze pár odborníků co umí diagnostikovat)
A i tam je čekačka. Takze když se objednáte teď dostanete se tam až za půl roku..
Je to na vás, ale pokud někdo pojal podezření tak bych pelášila a rozhodně nečekala..ono není na co.Tak jako nemoc i tohle se musí léčit v případě že vám to potvrdí.
Ano, bohužel mám zkušenost. Psycholog dá pouze dg. na terapie, nácviky atd je speciální pedagog. Je potřeba najít někoho, kdo se zabývá autismem. A Ano škála autismu je sttrašně obsáhlá, ani jeden není stejný, ve 3 letech se ještě vše může schovat za to, že dítě dozrává, ale pokud už jen někde hlodá červík, tak bych zašla a opět k psycholožce, která má zkušenost s diagnostikou PAS.
Ono i těd ty malé projevy, pokud se nezačnou kompenzovat, tak můžou být pro dítě jednou obrovský problém a čím bude dítě starší, bude si ten svůj problém více uvědomovat (neuvažuji, že u vás jde i o mentální retardaci, kde si to třeba zase až tak neuvědomují).
A ano ve školce případně ten problém může být mnohem viditelnější než doma.
Je dobré uvědomit si, že určení dg. není konec.. to je začátek, jak dítěti správně pomoci.
Ale ze všeho nejvíc držím palce, at se PAS nepotvrdí, není o co stát.:o(
@Malike @Nikol79 holky díky moc za odpověď, proberu to detailně s dětskou doktorkou, ať se vám daří!