Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Taky se hlásím do klubu mamánků. Dcera je taky taková, doma se na mě věší, nic neudělám. Zato venku, co začala chodit, okamžitě zdrhá. To je jí najednou nějaká maminka putna, když je kolem tolik lákadel
Za ruku odmítá chodit, to se taky hned vzteká. Neumí si hrát sama, na nic se dlouho nesoustředí. Třeba dneska venku na zahradě nejdřív sebrala kropáček a šla jako zalévat kytičky, pak jí upoutal kýbl s vodou, tak se v něm chtěla vykoupat. To jsem jí zatrhla, takže řev. Pak jí pro změnu upoutalo enduro, za chvíli chtěla na houpačku
A to všechno ani ne za 10 minut. Jo a ještě sebrala manželovo klíče, které nechal na zahradním stole a šla je hodit do sudu s vodou
Jídlo je taky kapitola. Bez židličky jí nenakrmím a i v té se svíjí. Patlá jídlo všude, hází ho na zem. A krmí psa. A může se umlátit smíchy, když to, co mu hodí, sní. Kolikrát jsem tak unavená, že mám pocit, že usnu ve stoje, ale to vám nemusím povídat. A strašně mě mrzí, když se pak už neovládnu a třeba na ní křičím, jsem na ní naštvaná
Protože ona je vlastně úžasná, strašně šikovná a nic jí neunikne. Když se mi jí podaří správně zabavit, tak je veselá a že na mě visí, prostě jen chce být se mnou. Takže v poslední době fakt doma skoro nic neudělám, jen když spí. Jinak si s ní hraju a chodím hodně ven. A jakmile usne, tak rychle dodělávám resty, vařím zásadně po večerech, když spí. Naštěstí nejsem maniak na úklid, tak mě nějakej ten drobek nerozhodí
A minimálně jednou v týdnu jí nechám manželovi a jdu si zacvičit nebo s kamarádkou na kafe, protože jinak by mi fakt hráblo.
A jak to máte holky s okolím? Já jsme někdy tak naštvaná, z toho věčnýho kňourání, že jsme pak protivná sobě, ale i partnerovi..podotýkám, že synovi je rok a je to u nás jak přes kopírák..
Já jsem na tom uplně stejně, malá má období samého mamíííí, mááámooo, mamííííí a to imrvere 24 hodin denně…at jsme kde jsme…jako je to hezky, to neříkám, ale odsud podsud a hlavně ve společnosti…kdy je to samá máma…přitom do společnosti chodíme, mezi lidi, mezi děti, dospělý… fakt mazec kolikrát ![]()
A kolik je dceři? Synovi je za týden rok a doufám, že to někdy přejde
on se nechá v klidu pohlídat, ale nesmím tam být já..
@laibon13 píše:
A kolik je dceři? Synovi je za týden rok a doufám, že to někdy přejdeon se nechá v klidu pohlídat, ale nesmím tam být já..
pokud to bylo na mě, tak dceři je 15 měsíců…jinak s tím, ze když je s někým jiným, tak taky o. k, to je fakt…ale jakmile mě uslyší nebo uvidí, tak konec ![]()
Malé je 2,5 roku a je mamánek. a spíš se to zhoršuje než zlepšuje. a to chodíme na plavání, do kroužků, na písek… nic nepomáhá…
Synovi je 18 měs. a je to tak, jak popisujete..s přítelem když je, nebo s babičkami, tak je ok, jakmile se ukážu, je to špatně, prostě obrat opačným směrem..nic ho pak už nezajímá, kňourá, visí se na mě, tahá mě někam..a to předtím nedělal, když byl na hlídání..nejhorší to je, když jsem sami. Jsem z toho taky na prášky, hlavně, když pak po něm vyjedu, protože přebalit, obléct, nakrmit, by´t jen utřít pusu či umýt ruce..katastrofa. nebojí se výšek, neposedí, křičí, vším háže..ostatní maminky nechápou. Jak by mohli, když neznají…pořád se utěšuju tím, že z toho vyroste..ale..