Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky,
ani si tak nejdu stěžovat jen zjistit jestli je na tom někdo podobně. Vždycky jsem si říkala jak moje první dítko bude do světa, od malička ho budu zvykat na lid a tak - no jo
naivní představa prvomatky.
Naše malá byla od malička v pohodě, navštěvujeme cvičení a plavání občas jdem i za kámoškama ale ne moc často. V rodině pravidelně vídá babičky, strejdy no prostě různé příbuzenstvo. Ale je jasné že 95 % času tráví se mnou.
Ale někdy před 14 dny začala natahovat na kohokoliv mimo mě. Přišla babička a nemohla blíž jak na 2 metry, jinak malá spustila srdceryvný řev až to přešlo v hysterák
Nejdřív jsem si myslela že to bylo náladou. Ale tento týden mi to samé udělala i na cvíču první polovinu jen prořvala a když jsme si pak sedly kousek dál tak se zklidnila a cvičila v pohodě. Dělá to už i na taťku.
Zatím si to sobecky trošku užívám
ale občas to má i nevýhodu. Potřebovala bych občas pohlídat a ona se od nikoho jiného ani nenají (jsme na UM). Je pravda, že na taťku brečí večer, což už může být celkovým utaháním. Tak uvidíme ještě o víkendu.
Jinak se přes den směje je veselá ale jak se někdo přiblíží - tak jede.
No jen mě to trošku překvapilo a doufám, že to je jen přechodné období. Netušíte někdo za jak dlouho by to mohlo aspoň trošku přejít?
Má smysl s tím něco dělat, zkusit nechat vyřvat?- nechci to zase lámat přes koleno, přeci jen je to ještě malé miminko.
Panuško, já myslím že je to obdobím. Terezka když byla jako miminko tak jí nikdo nesměl chovat jen já nebo manžel.
Poznala když si jí někdo vzal a začala vždycky horzně brečet.
A ještě tak před měsícem když viděla kamarádku tak taky hned začala natahovat a tak po půl hodince se to zlepšilo.
A do dneška když jde večer spát tak jí musím uspávat jen já. Jak jí uspává manžel a já si jen odskočím na wc tak je zle.
A když se probudí v noci pláčem a manžel na ní promluví tak dostane hysterickej záchvat pláče.
Prostě se bojí. ![]()
Myslím že jí to přejde brzy. Asi se stím moc dělat nedá.
Tak já mám doma to samý
Naší Nelču to taky chytlo tak od 4.měsíce a drží ji to doteď. Zrovna dneska, když jsme byly na půlroční prohlídce, tak tam spustila takový srdceryvný pláč, že jsem si až říkala, že to nemůže být moje jinak doma vysmáté dítko
A přitom ji doktorka jen prohlížela, ani žádný očkování nebylo. Ale holt na ní sáhnul někdo cizí ![]()
Nelča to taky má vůči cizím lidem. Tatínka ještě zvládá, ten s ní dělá různý legrácky. Ale na babičku taky ze začátku kouká nedůvěřivě a někdy spustí.
A když přijde někdo, koho nezná, tak ji musím vždycky nejdřív nějakou dobu chovat, ostatní na ní nesmí moc mluvit. Po nějaký době si zvykne a pak už k ní můžou i ostatní a nakonec si s nima i hraje. Ale ze začátku hrůza děs, to by hned začala ječet, kdyby ji vzal někdo jiný.
Doufám, že z toho vyroste… přece jen z praktických důvodů… občas je nutné dítko odložit někomu jinému, abych si taky odpočinula.
Panuško, já nevím, co poradit, jen píšu, že v tom nejsi sama.
Maličký mi to začíná teďka dělat (je o trošičku starší než tvé dítko) a trošku to i chápu, přecijen se mnou tráví 99% svého času, v bytě jsem sama, manžel je teďka pracovně na pár týdnů v Makedonii a za babičkama se dostaneme jednou za týden.
No a moje sestra má klučíka téměř ročního a taky to dělá a trvá to už cca tři měsíce. Minule tam přijela babička a pochovala si ho, malej ji předtím neviděl asi tři týdny a spustil takovej neskutečněj řev, to se snad ani nedá nazvat řevem, to byl rykot, jekot, hysterák největší a uklidňovali ho dobře půl hodiny chudinku. Prostě maminka je maminka! ![]()
nechci strašit, ale já mám doma mamánky dva a to šílený! Nepřejte si vidět ten mazec, když se oba dva najednou dožadují mazlení… Syn byl jako miminko docela v pohodě, ale dneska odmítá i tátu, všechno jenom „máma, máma“ a dcera ta to má prakticky vůči komukoliv koho nezná nebo dlouho neviděla…
Lemoro, tak to se mám možná na co těšit, že?! ![]()
Blbý to je v tom, že když doopravdy člověk potřebuje něco vyřídit atd., že dítko s nikým bez pláče nevydrží. Můj malej ještě občas vydrží s mojí ségrou, která má téměř ročního klučíka, ale nesmí ani jeden začít kvůli něčemu brečet, protože jakmile spustí řev jeden, druhý se hnedka přidává, aby snad nezůstal pozadu či co
a pak uklidnit dvě řvoucí dítka v jedné osobě, je docela masakr ![]()
Taky máme doma mamánka
,
u nás to začlo ve čtyřech měsících a trvá i nadále. Co jsem se bavila s neuroložkou, tak mi říkala, že ty děti mají takové období a že je to ve třech ve čtyřech letech přejde samo. Prý si to mám užívat, že až mu bude patnáct, tak už se chovat nebude chtít ![]()
U nás to pokročilo už tak, že se mnou už chodí i na WC
, protože bych mu mohla asi utéct ![]()
U nás od rána a celej den je to v pohodě. Přes den když jí hlídá děda nebo babička tak mě ani nepotřebuje. Ale začne večer a nesmím se hnout. A když jsme doma sami tak na wc chodí semnou taky a běda jak se zavřu.
Jinak je už docela v pohodě ![]()
Zuzuz, s tím WC jsi mě pobavila
Vlastně až teď jsem si uvědomila, že když jsem dnes chtěla jít na WC, tak malej začal krabatit bradičku a natahovat, jak jsem zašla za roh, tak jsem seděla na WC a plácala nějaký nesmysly, aby mě aspoň slyšel a neřval na celej barák ![]()
zuzuz píše:
Taky máme doma mamánka,
u nás to začlo ve čtyřech měsících a trvá i nadále. Co jsem se bavila s neuroložkou, tak mi říkala, že ty děti mají takové období a že je to ve třech ve čtyřech letech přejde samo. Prý si to mám užívat, že až mu bude patnáct, tak už se chovat nebude chtít
U nás to pokročilo už tak, že se mnou už chodí i na WC, protože bych mu mohla asi utéct
tak soukromí na WC neznám už tři roky
u nás to pokročilo do fáze kdy se u dveří na ajnclík boxují oba dva…
ale jak píšeš - užívám si to, v patnácti se ke mě už asi lísat nebudou, ale na budku to opravdu někdy je…
) užívej si to strašně rychle to bude pryč… ale všeho s mírou - určitě neomezovat styk s cizími lidmi - podle mě je to období a za čas si zvykne … ono zase není příjemné aby jsi si nemohla ani odskočit „vypnout“ a dělat něco jiného než se starat o dítě…
Oba naši kluci byli taky dost závislí a tak do 7 měsíců brali hlavně mě - pak mou mámu a manžela - u ostatních řvali:o) (takže štěstí že si oblíbil i jiné než mě že:o) ale třeba tchýni kterou neviděli tak často - tak na tu si prostě museli zvyknout…
no tak to jsem ráda, že v tom nejsem sama. U nás je spouštěč pozdní odpolední čas. Ráno a kolem poledne se nechá vzít od kohokoliv, ale odpolko už to bývá horší. Babičku, dědu a jednoho strejdu vidí Lukáš opravdu každý den, dopoledne si můžu skočit i na rychlý nákup a on si s nimi vyhraje, ale odpoledne, jakoby je už neznal. No a večer, to ne jen, že už se mě nepustí, ale musím pořád povídat, aby věděl, že to jsem opravdu já. Začalo to asi před třemi týdny a vůbec to nevypadá, že by to chtělo skončit. Když ho vrznu večer do ruky taťkovi, tak chvilku zaraženě kouká a pak začne dělat šíííleného kačírka a spustí šíííílený jekot. To nedokázal ani na očkování. Když na něj začnu mluvit a smát se tomu, jak je uplakaný, tak má hned papulu od ucha k uchu, ale jak zmizím z dohledu, tak je to nanovo.
Holky díky za odpovědi,
ráno už se smála na taťku tak u něj to bylo asi tím večerem, to už je taková protivka. Tak si to budu užívat a doufat, že se to brzy aspoň trošku zlepší ![]()
Ahoj
zkusím obnovit diskusi, mám podobný problém. Malá má půl roku, asi od 3. měsíce začala rozeznávat tváře a lidi. Začala brečet u cizích, u doktora, když se k nám někdo přiblížil. No ted má půl roku, sice už nebrečí jen když se někdo přiblíží, ale je hrozný mamánek. Večer ji musím uspávat jenom já, i když tatínek by ji rád uspal, ale ona vždy spustí, vyřvat jsme ji nikdy nenechali. Když ji mamka chtěla hlídat, bylo už skoro uspaná v kočárku, tak jsem odešla a ona hned otevřela oči a spustila strašný, neutišitelný řev. Tak jsem musela jet hned zpátky za ní. Když jede třeba s manželem na nákup nebo někam za kamarádem nebo k babičce tak je vše ok ale jakmile to přesáhne víc než dvě hodiny malá je unavená tak zase spustí strašný řev. S tatínkem i s babičkama a tetama má hezký vztah, na všechny se směje, nechá se pochovat, ale nějaké hlídání nepřipadá v úvahu. Pradíte mi jak na ni? Když jsem četla že půl roční mimika už bývají i 4 dny u babiček
… Taky bych si chtěla někdy oddychnout, manžel je pro rád hlídá, jen malá dělá prbolémy ![]()
Půlroční dítě 4 dny u babiček? Tak to mi nepřijde v pořádku.
Půlroční dítě vyžadující především matku? To mi přijde v pořádku, asi jsem divná ![]()
V tuto dobu jsem si oddechla, jen když mi ji vzal někdo na procházku s kočárem, jinak jsme byly pořád spolu.
Poprvé spala u babičky skoro ve 3 letech a všichni jsme byli v klidu.