Máme doma ducha?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Ter85 píše:
@AdemeBer to tak, ze se chodi na syna koukat ti, co te meli radi a uz mezi nami nejsou. Kdyby ti chtel skodit a strasit te, tak se zacnou dit veci-vypinat a zapinat se televize, pretavat fungovat spotrebice, budis se v noci bez zjevne priciny-jako by te nekdo vzbudil-zatrasl tebou, ale nikoho nevidis, jen mas blby pocit. Nam v byte strasilo a proste nas to z bytu vyhnalo, radsi jsme se prestehovali. Co mame dcerku, tak obcas mam pocit, ze tu nekdo je, ale ten pocit je takovy hezky, uklidnujici, dcerka se odmala usmiva „do blba“, jako mala hodne plakala, mela koliky a nekolikrat se mi stalo, ze kdyz jsem byla vyrizena a dala jsem dcerku do lehatka, abych se sla aspon na pit, tak za chvili plac prestal, dcerka koukala do prostoru a strasne se smala, jako by na ni nekdo delal opicky. Co zacala mluvit, obcas za mnou prijde a rika mi, ze je tu pan nebo pani, rozhodne se neboji, obcas se predvadi a rika pani nebo pan a ukazuje.Neresim to, jen vzdycky na hlas rikam, ze by me zajimalo, kdopak se to prisel na tu nasi treperendu podivat:) Kdyby ji to desilo nebo nam chteli skodit, tak se dejou divny veci a dcerka by rvala a nechtela by sama spat v pokojicku. Takhle vecer ctu pohadku, dcerka najednou zacne koukat ke dveri a rika pan, usmiva se, nekdy i mava, pak zhasnu a neboji se tam sama usinat i s panem/pani. Jsem rada, ze mi ji nekdo hlida a chodi se koukat, jak nam roste a dela radost. Obcas citim zavan chladnyho vzduchu, jednou jsem i videla stin a pak mela pocit, ze vedle me nekdo sedi a hladi po ruce. Akorat jsem brecela, mela jsem uz dlouho krizi, hormony, unava, manzel pryc a moc me to uklidnilo.
Já se picnu - teď si tu asi lidi myslejí, že jsem obšlehla tvůj příspěvek - ale já ho čtu až teď!!!
Jojo, děti tohle ještě intenzívně vnímají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jéé holky hlásím se z nového profilu. Psala jsem adminům jestli by byli ochotni a smazali můj starý profil xxx, že jsem na něj zapoměla heslo a oni mi smazali profil „ademe“ který jsem používala 
každopádně všem děkuji a zkusím to nevnímat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Spis si tom potvrdila, ze se to deje i jinde a nejsem padla na hlavu 
Ale zkusim to s tema fotkama, jestli by nekoho nepoznala, at vim, kdo k nam chodi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodný duch zemřelé babičky?
Omlouvám se za anonym. Pro mě moc citlivé téma. Na Silvestra mi zemřela babička. Měla jsem ji strašně moc ráda, byla to zvláštní osobnost a já jsem ji asi nejvíc ze všech chápala. Stejně tak ona mě. Už to byl měsíc od její smrti, ale stále doma rožíhám svíčku, nemohu si pomoct, nechci, aby odešla nadobro. Dělám dobře? Neubližuju jí a sama sobě tím? Vždy, když rozžíhám svíčku, začne se smát panenka, kterou dostala od své prababičky (mojí zemřelé babičky) moje dcerka. Děti si s tou panenkou nechtějí hrát, dala jsem ji na do výšky na skříň. Ležela už v různých polohách, napravo, nalevo, zády, čelem, vždy reaguje na rožnutí svíčky u fotky mé babičky. Občas panenka „povídá“ i přes den, v pokoji vůbec nikdo není. Ta panenka by podle výrobce měla reagovat na pohyb kolem sebe a začít poskakovat, smát se. Ale dělá to opravdu divně, vždy když otevřeme domovní dveře a jdeme ven, jakoby se s námi loučila. Vždy když otevřu balkonové dveře. Někdy prostě mimoděk, jako by na nás babička volala: „hej, jsem tady!“ Snad si to namlouvám, ale ve spojení s rožíháním svíčky je to opravdu železně pravidelné, že se panenka dvakrát zasměje.
Vím, že bych babičku měla nechat jít, ale zase si říkám, co když chce být se mnou a s mými dětmi? Nechci ji vyhánět. Nevadí mi tu. Říkám si, že konečně je s námi a s našimi dětmi, jak se jí to vždycky líbilo. Ráda s námi trávila čas, v poslední době bohužel čím dál méně. Děti občas o ní začnou vyprávět. Jsou malé a nechápu, že si najednou vzpomenou, dlouho ji neviděly.
Jak tohle píšu, panenka na skříni poskakuje.
Na pohřbu jsem byla, s babičkou se v hodinu její smrti rozloučila. I jsem ji umývala, oblékala. Mám tu od ní spoustu vzkazů, které napsala ještě za svého života. Plus její deník napsaný o jejím dětství. Předměty od ní jsou mi velmi cenné. Urna je zatím u maminky, na jaře ji chceme vysypat.
Je pravda, že s její smrtí se budu dlouho vyrovnávat. Jaká je další fáze? Vysypání urny? A potom? Já už nevím, jak dál. Na jednu stranu se mi líbí, jak je tu pořád se mnou, na druhou stranu si říkám, jestli nejsem divná, že věřím na ducha. Jestli mám právo ji tu držet. A jestli je to opravdu hodný duch mé babičky. Děkuji za každou reakci 
- Citovat
- Upravit
Nám v domě taky umřel dědeček 
a dějí se tam dost divné věci 
Otevírá se skříňka, činčily plaší jak kdyby se je nikdo chystal utopit
Ze stolu padají papíry a na schodech slyším kroky když tam nikdo není 
Mě fakt hrabe ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
