Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj lidičky, prosím o názory. Je mi 42 a manželovi 44. S manželem jsme spolu 3roky manželé a 15 let ve vztahu. Máme 2 kluky 12 a 9 a před dvěma roky jsme se bavili o třetím. Během té doby jsem 2× potratila a pak asi rok a půl nic s tím, že chut na třetí stále byla u obou. Nyní se nám to podařilo a najednou manžel není rád, že prý už je to nebezpečné, jak pro mě tak pro mimi. Manžel pracuje v zahraníčí a zatím se nechce vrátit do Čech. Tak mi navrhl, že bych si mimi měla nechat vzít.
Byl to pro mě šok a nyní se zlobím jak to mohl vyslovit a vnitřně samozřejmě ho dát pryč nechci.On se zase zlobí, že jsme málo spolu.
Tak málo spolu jste kvůli jeho práci v zahraničí. Osobně to nechápu, když už jste se záměrně snažili. Promluv si sním, proberte pro a proti. Jistá rizika samozřejmě ve vysokém věku jsou. To už je ale Vaše věc. Sama bych si dítě ve 42 letech nenechala, kdyby mě manžel kvůli tomu měl opustit. Péče, nevyspání, finance, budoucnost…plus další dvě děti.
Manžel není žádný puberťák, věděl co dělá, když jste se před pár dny/týdny nechránili.🤦♀️ Třeba jen prvotní šok.
Jsem stejně stará, osobně bych si dítě snažila prosadit. Nejspíš je to už poslední příležitost.
Ve svém věku už by mohl vědět, ze jestli dítě nechce, má se chránit
. Každopádně je to rozhodnutí vás obou, on to za tebe nerozsekne ale ani ty za nej. V klidu si sednete a proberte to, zvažte poradně pro a proti a podle toho se zaridte … Ja chápu, ze te to zranilo a ze si ted naštvaná, ale je potřeba vzít v úvahu, ze má třeba muz pravdu. Děti mate už větší, na mimino mate oba vysoký vek, navíc jestli on pracuje v zahraničí tak bys na děti byla sama a začínali byste v podstatě vše zas od začátku.
Držím palce, at se rozhodnete dobře ![]()
Já bych si dítě určitě nenechala. Manžel o dítě už nestojí plus spolu vůbec nejste, takže by jsi na 3 děti byla sama. A hlavně ve 42 letech je to už na mě moc. A to nemluvím o rizikovém těhotenství apod. Samozřejmě konečné rozhodnutí je ale na tobě. ![]()
Už před 2 roky jsi nebyla nejmladší na početí a ty ztráty tomu napovídají. On souhlasil a třetí chtěl. Nechápu, že najednou nechce. Jako by s tím souhlasil jej proto, aby měl doma klid, když se tolik nevidíte. Měli byste si promluvit a být k sobě opravdu upřímní.
On se nechce vrátit, ale on se zlobí, že nejste spolu? Plánujete dítě, několikrát potratis a pak když otehotnis, tě žene na umyslny potrat? No já bych ve vašem věku dítě rozhodně neplanovala, a kdyby přišlo samo, tak bych na ten potrat asi i šla. Ale pokud jste dítě plánovali, tak třeba je teď chlap jen v šoku, po těch potratech, v tom věku, třeba s tím už nepočítal, smířil se, že to nejde a teď najednou bum.. dejte tomu chvilku, třeba to vstřebá nebo aspoň podá nějaký relevantní důvod, který přesvědčí i tebe.
Jezis to je blb. Málo spolu jste kvůli němu, ne protože jsi těhotná. O miminko jste se snažili, tak stará zas nejsi, tak se do ničeho nenech tlačit. Od něj je to pěkně hnusné.
@giovanka jo, ta fazole je velký mimi. Jinak podle mě je to u něj šok. Nech jej to trochu zpracovat a pak to proberte znovu a případně ať ti řekne, proč.
No tak abych byla upřímná, pokud to neřekl předem a nechal tě v podstatě psychicky ve fázi, že dítě chcete, tak by si ode mě vyslechl něco, co by si za rámeček nedal.
Za těchto okolností by pro mě potrat nebyla možnost, pokud by se dítě ukázalo jako zdravé.
A pokud jde o to, že není doma, tak co mu brání si najít tady práci?
Hm, tak to je pěkný, manžel asi spíš doufal, že už to nepůjde.
Dítě bych si nechala. A jestli se mu nelíbí, že jste spolu málo, tak ať se vrátí a najde si práci někde poblíž. Práce je pořád dost.
Ahoj, je to jen můj názor, jak bych se tedy zachovala já. Pokud by manžel opravdu trval na tom, že ne, ať už by problém viděl ve věku, rizicích..zkrátka v čemkoliv, tak bych do toho nešla. Proč? Měla bych strach, že nás to do budoucna rozdělí. Že jsem si prostě prosadila svou a obávala bych se, jaký vztah naváže k dítěti. Ano, dost možná by nakonec bylo vše v pořádku, miminko by miloval. Ale člověk si myslí, že toho druhého zná dokonale a pak i po letech ho překvapí, jak se zachoval. Za takové situace( mám věk a mám dvě zdravé děti, manžel není od začátku nadšený ) bych si už dítě nenechala. Ale jak říkám, tohle je můj osobní názor, tvého manžela neznám a tak nemůžu posuzovat. Určitě bych si s ním dlouze popovídala a pokud bych cítila problém stále.. bohužel. Další věc je, zda ty jsi toho schopná, dát dítě pryč. Je to něco, s čím pak člověk už navždy žije a ne každé žena se s tim vyrovná dobre.To už je ale na delší debatu..
Ty dítě evidentně chceš. Alespoň to tak z komentáře vyznělo.
Poraď se s doktorem, jestli je to v tvém věku a zdravotním stavu pro tebe bezpečné a pak si nech udělat vyšetření jestli je zdravý i plod. I s ohledem na to, že jsi předtím víckrát potratila.
Děti co máš doma tě jako mámu rozhodně ještě budou potřebovat, takže kdybys to měla zdravotně odnést ty nebo se ti mělo narodit nějak silně postižené dítě, přidělala bys starost jim.
Jestli chceš nějak radit, tak řeš hlavně zdravotní stav.
Možná se o tebe manžel bojí, abys to vše zvládla, zvlášť když on je v cizině. Třeba už je taky pohodlný a nechce se mu měnit na co je zvyklý…
Dítě bych si nechala. Manžel je někde ve světě, tak budeš stejně dál na všechno sama ![]()
Jak se píše v diskuzi, že by vás mohlo rozdělit, pokud bys na potrat nešla
To, že se mnou souloží bez ochrany, říká tomu snažit se o dítě a pak mě žene na potrat? To by nás rozdělilo zcela určitě ![]()
Chci dítě, čekám dítě, zbavíme se dítěte a dál se s chlapem, který to tak chtěl milujeme až za hrob? ![]()
@giovanka píše:
Ahoj lidičky, prosím o názory. Je mi 42 a manželovi 44. S manželem jsme spolu 3roky manželé a 15 let ve vztahu. Máme 2 kluky 12 a 9 a před dvěma roky jsme se bavili o třetím. Během té doby jsem 2× potratila a pak asi rok a půl nic s tím, že chut na třetí stále byla u obou. Nyní se nám to podařilo a najednou manžel není rád, že prý už je to nebezpečné, jak pro mě tak pro mimi. Manžel pracuje v zahraníčí a zatím se nechce vrátit do Čech. Tak mi navrhl, že bych si mimi měla nechat vzít.Byl to pro mě šok a nyní se zlobím jak to mohl vyslovit a vnitřně samozřejmě ho dát pryč nechci.On se zase zlobí, že jsme málo spolu.
Jestliže je třetí dítě výsledkem společného plánu a vzájemné domluvy, pryč bych ho v žádném případě nedávala - jsou situace, v nichž člověk prostě nemůže ze dne na den změnit názor a manžel by to ve svém věku už měl vědět.
Dítě bych si nechala a téma potratu bych s manželem vůbec neřešila. Nechala bych věci plynout a manžel by tím dostal čas na uklidnění a rozmyšlenou - buď by se „vzpamatoval“ nebo by se naše cesty postupně rozešly, protože s člověkem, který by mne takovým způsobem podrazil, bych téměř jistě nedokázala dál vést spokojený společný život.