Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel dítě nechce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
nikollkam
20.2.12 12:45
- Citovat
- Upravit
20.2.12 14:52
no-život někdy dělá pěkný kotrmelce-někdy stačí jen chvilka a je všechno jinak 
Prostě to budeš stejně muset nějak rozseknout-manžel a podobné problémy nejspíš celé manželství,nebo někde jinde něco jiného…?
jediná otázka podle mě tedy zní-chceš s manželem prožít zbytek života? Pokud už teď víš,že ne,pak není co řešit.Kromě rozvodu.
Vztah s kamarádem může být ten pravý,ale taky nemusí,může to být jen to poslední,cos potřebovala k tomu,abys mohla změnit svůj život a jít jiným směrem,ten impuls…
držím palce,ať už se rozhodneš jakkoliv,ať ti to vyjde 
bude to tvoje rozhodnutí a tvůj život…tak si ho udělěj pěknej-máš jen jeden 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
21.2.12 07:59
Včera jsem měla mít důležitý rozhovor, přišel ke mně ,dal mi do ruky kávu a řekl" přeji si ,aby tento rozhovor byl v klidu,abychom se nehádali" což řekl tonem jako by o nic nešlo…
vim,že jsme zjistili ,že bez sebe nám je líp… a že bych tomu dal 2 měsíce,kdy se budeme oba snažit,a podle toho uvidíme 
Bavil se o společném životě,jako by to bylo- tuhle televizi nebereme,tato je větší,cenově lepší…
bolí mě vidět realitu 
Pak byl náznak toho, že se chce objímat a že se můžeme pomilovat pro uvolnění napětí…
Ja jsem takový idit, myslelal jsem si,že řekne něco v tom smyslu,NECHCI TE ZTRATIT.
Když tomu necháme čas, nebude se nic řešit,tak jak to dopadne všichni víme…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.12 08:24
Já bych se tedy v tomlhe případě rozvedla. A neříkám to jen teoreticky, sama jsem to udělala. Byla jsem s chlapem 6 let, potom mi začalo vadit, že on si žije víc pro sebe a svoje kamarády, než abychom byli spolu, tak jsem mu řekla, že buď se něco změní, nebo se rozejdeme. On se načas změnil, v té době mě požádal o ruku, já mu na to hloupá kývla, on se zase vrátil k tomu, že si jel po svém (byl na mě hodný, pracoval, měli jsme společné kamarády, chodili jsme do společnosti, ale…). Začali jsme řešit bydlení, já jako trubka lítala, sháněla, zařizovala, a jemu to pořád nebylo dost dobré. Jenou už jsme došli tak daleko, že jsme měli připravené smlouvy k podpisu, předjednanou hypotéku, zajištěné ručení, … a on najednou, den před podpisem smlouvy, couvl. Odítěti taky pořád říkal, že chce, že chce určitě se mnou, ale NE TEĎ, spíš za pár let. Podptýkám, že mě bylo 30, jemu 29 
A já byla blbá a pořád jsem všechno odkládala, až mi jednou ruply nervy a já si uvědomila, že jsem sice vdaná, ale je to stejné, jako kdybych byla sama. Tak jsem ho donutila si se mnou sednout, všechno jsem mu řekla, aby měl možnost se „bránit“, on mi to všechno v podsatě odsouhlasil, a já jsem podala žádist o rozvod. Děti ani majetek jsme neměli, takže to byl fofr . Rozvod nabyl právní moci v prosinci, já se v březnu seznámila se svým současným manželem, s tím teď budeme slavit čtvrté výročí od seznámení a už máme dvě děti 
Ale rozmysli si, jestli uvažuješ o odchodu od manžela kvůli sobě, nebo jestli v tom roli ghraje „kamarád“, který ví, co chceš slyšet, otázka je, jestli on to skutečně taky chce, nebo jestli tě na to chce sbalit. Prostě - pokud chceš od manžela odejít i za tu cenu, že pak budeš sama, udělej to. Jinak si to ještě dobře promysli. Já jsem šťastná, že jsem to tehdy udělala
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.2.12 08:25
Anonym v 8:24 - nemám žádný pospis, tak aby to bylo rozlišitelné, jsem Karolína.
- Citovat
- Upravit
nikollkam
27.2.12 08:15
Do doby než jsem chtěla změnu jsem si myslela,že jsem šastná.
Manžel je smutný, když jsem řekla slovo rozvod, umýval nádobí a ani se od něho nehnul,ja jsem si myslela,že přijde ke mně a bude chtít,aby vše bylo v pořádku…
Ted je z toho smutný,a ja už pomalu začínám dostávat kapky ze všech stran. V pátek mi napsala dopis sestra- ve stylu mám te ráda,ale zatřep hlavou, dej se dohromady, na tobe nezáleží…,pak mi psala kamarádka,která mi byla doposud oporou stylem- měla by ses odprostit od dítete, uplne ti z toho hrabe,zachran manželství,ale říká mi to ta,která je ve 3 měsíci těhotenství po 2,5 letém vztahu.
Pak mi z ničeho nic napsal náš společný kamarád,začal psát o církvi a víru v boha, a aby nechybělo,tak Daniel( kamarád) bydlí studenským životem s holkami.Tak ty chtěli velkou poradu a od řešení čistoty dřezu,po třídění odpadů, zaobalit to,že sice jsem jejich kamarádka,vše je ok,ale vadí jim, když jsem u nich častějí na návštěvě- že oni platí energie a to, že jsem u nich na návštěvě 12 dní z měsíce… že když Daniel vaří,tak mu pomáhám s vařením a není normální si k nim přinést nákup, přitom když vaříme s Danielem spolu,je normální, že uděláme společný nákup,ne…jinak..podtýkám jsme u něj v pokoji, chodím minimálně do společných prostor ,ještě před tím, než byla tato debata jsem jim sdělila,že bych chtěla přispět na vodu za tu dobu 3 měsíců,kdy jsem byla u Daniela častěji.Tak zazněl názor,že byt je pro 4 osoby a jak by se to rospčítalo…tak mi uplně stačilo… hrozně mě to zamrzelo i bolelo, vidět realitu. 6e chci přispět za vodu a oni mi chtěj naučtovat denní taxu.
Od prosince jsem zažívala peklo,necítila jsem se doma dobře,byla jsem s Danielem,protože mi byl oporou. Holky mají kluky jen na jednu noc, nechápou ,ani si nedovedou předsavit,co to je, znát člověka deset let, být vdaná ,a jednoho dne zjistit že je vše jinak a je konec…
Ale když jsem cítila tuhle ženskou přesilu - raději jsem rázně řekla,že se omlouvám,zda jsem jim mohla jakkoliv omezit jejich prostor v rámci užívání bytu a že tahle debata se nemusí dál rozvíjet, protože k nim nebudu chodit.
Na to ony, že jsou kamarádky,ale pak že návštěva se musí ohlašovat,ale ja nejsem jejich návštěva,ale Daniela! Chtěla jsem ho chránit,aby po něm nešly. Když se jich zeptal kolik dni mohu být u něj, tak každá povídala něco jiného a ja to tak nechtěla,zbytečně mu přidělávat starosti..
když jsme byli venku,tak mi řekl,že pokud to takhle bude dál,nechá holkám dvouměsíční dobu na vystěhování,protože on ručí za byt nechce už řešit stále dokola problémy,kdo nechal hrnek na stole a boj o…čí je to vlas v koupelně…?
Taky u holek padla informace,zda se knim nastěhuji,protože jedna holčina brzy odchází,ale v tu chvíli… po celkové debatě s holkami, jsem jim řekla,že se budu stěhovat po rozvodě,ale představuji si to jinak…
rozhodně jsem neměla chuť jít knim bydlet , po tom co řekly.
Z včerejšího dne mi udělalo radost,když Daniel řekl,že bychom ke konci roku šli bydlet spolu,bez nikoho,to mě opravdu zahřálo na srdci.
kdybych nebyla vdaná,tak se hned stěhuju,ale cítím 
tlak ze všech stran a někdy je to neuprostné.
MOje vize byla mít teď svuj byt s manželem a čekat s ním miminko,když jsem zbaběle dala ultimátum,abych viděla,jak se zachová,nestačila jsem se divit,že to sním nehlo… 
Je pro mě morálně hrozné,že jsem selhala,že jsem to neustála,protože by se tohle třeba nestalo…
Ale kde je ta hranice toho co sneseme?
Proč si připadám jako mrcha,která místo aby byla doma a tiše trpěla,začala čekat, si vybrala možnost být s člověkem, který ji naplnˇuje radostí?
I když 3 měsíce nenosím prsten, stále tam je to „vdaná“
Je mi ze sebe zle,že jsem s Danielem a domu přijdu jen jako spolubydlící… a stručně se zeptám co v práci, zda mám něc nakoupit..
Je mi hrozně, když telefonuju s našimi,kteří nic neví 
A to s těmi holkami mě docela šoklo! 
Čtu knihu o vztazích,kde je napsané nést zodpovědnost za své činy, otázka zní, proč chlapi neberou ani nepocitují zodpovednost za to, když nám ubližují, drží nás v šachu a na nás nezáleží…
CHtěla bych být sama,tak 2 měsíce bez nikoho,být prostě sama sebou…ale to nejde--- protože doma bydlet nemůžu, nikoho jiného v našem Big městě neznám…
už bych si přála,aby tohle zkončilo a konečně byl klid
- Citovat
- Upravit
27.2.12 14:39
Ahoj, sleduji tvůj příběh a nějak jsem úplně nepochopila jednu věc- s manželem jste si řekli, že to 2 měsíce zkusíte, budete se snažit a pak uvidíte? A ty se stejně dál takto intenzivně vídáš s tím kamarádem? Myslíš, že to je ten nejlepší způsob, jak tu vaši poslední šanci uchopit?
Jinak, ať si říká kdo chce co chce, tak otázka kdy mít děti a kolik jich mít je tak zásadní, že jestli se na ní s manželem neshodnete a představy se odlišují tak diametrálně, že najít nějaký kompromis je nemožné, tak další setrvávání v manželství nemá moc význam…kamarádi a příbuzní by asi byli raději, kdyby jste zůstali spolu, ale oni to za tebe nerozhodnou, protože to nebudou oni, komu najednou vznikne veliký problém, až se časem zjistí, že manžel třeba nechce děti vůbec, nebo je chce, ale ne s tebou, nebo že vám to nejde…
Spolubydlící bych neřešila, to je zatím dočasná nepříjemnost,ale to jsou cizí lidi, kteří dále v tvém životě figurovat nebudou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
27.2.12 14:54
Manžel chtěl že se budeme snažit 2 měsíce,ale neděje se vůbec nic, kromě řešení,kdo co koupi za pečivo,nebo že zítra jede na běžky. Ja jsem se po všem zařizování a snažení se nějakam pohnout rozhodla,že to nechám na něm,že vyčkám, uvidím, zda se něco změní.
Třeba dnes jsme spolu byli na obědě a připadalo mi to, jako bych obědvala s cizím člověkem, bavili jsme se o nedůležitých věcech, pak při rozloučení řekl,že kdyby nebyl doma,tak řeší běžky a odešel.
Když jsem minulý týden v pátek řekla chci dítě,bydlení a nebudu se ptát co chceš ty, protože tobě nezáleží co chci,prostě to prohodíme… JAk ti je? není to příjemný viď… touhle debatou jsem si opravdu naběhla,..chtěla jsem vidět jeho reakci,když otočím to co se děje, že jsem ja ta co se musí přizpůsobit a stále čekat, doufat… otočila jsem to tak,aby pocítil,jaky to je, když jsi v té druhé pozici.
Jako idiot jsem si myslela,že se k tomu nějak vyjádří,jen řekl,takhle to přece nechceš,takhle to nemá být???… ale jak to má být…když 
ze všeho je obrovský stres.
Vím jednu věc,stačí se začít usmívat, udělat večeři, znovu spolu spát, a říkat si ,že se nic nestalo, pro klid duše, rodiny… ale ja chci poprve vidět,že něco udělá ON. …vlastně když to tak píšu…uvědomila jsem si jednu věc, že po tom,jak se zachoval mám největší strach z jedné věci a to…
jestli by zvládl být táta a jak bychom dál fungovali s případným dítětem,když se z toho všeho stal takový stres… mám z toho STRACH 
S kamarádem jsem ,když je manžel v práci, protože nikoho jiného v našem velkoměstě neznám. Vííš.. to,že se to všechno takhle stane s kamarádem,by mě ani ve snu nenapadlo! Vždyt ja jsem mu radila,jak se má dát dohromady s bývalou holkou ,prostě to přišlo přirozeně a docela nás to překvapilo.
- Citovat
- Upravit
27.2.12 15:44
A co manželská poradna? Ale je fakt, že když se nechce snažit jeden, tak ten druhý nemá šanci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 16:04
já ti fandím, manžel prostě nechce dospět, byt, dítě, to je zodpovědnost, ze které se nejde jen tak vyvlíknout, někdo dospěje ve 20ti, někdo ve 30ti a někteří nikdy… prostě kluk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
28.2.12 07:56
Včera jsem přišla domu a nebyl doma, na to, že byl 4 dny v práci jsem si myslela ,že bychom mohli být chvíli spolu,tak mě to mrzelo… po 30 minutách jsem se mu dovolala a že je u známých a řeší půjčení lyží. Na dotaz ,kdy přijde,řekl,že neví,že ted ma na stole jidlo,cekaji na nej a ja si pripadala jako ještě věcí blbec,že ho ruším. Řekla jsem mu, zda muže nasednout na tramvaj a prijet domu, na to,že proc to hrotim, že přijde až pujdou všichni,ja jsem pro něj chtěla přijet a bylo to jen proto,abychom byli spolu.Pak jsem mu napsala nejake hnusne zprávy,byla jsem nastvaná…řekla jsem,že je hrozny sobec, že už s nim nechci zit, že se chci rozvest,že mi vadi jeho ignorace…
Z 6 hodin,kdy měl přijit,pak jen napsal ,už končíme, před sedmou budu doma,…
Po tomhle rozhovoru jsem jen napsala,už nemusíš spěchat a napsala jsem Danielovi, zda ho můžu vidět.
Byl z toho překvapeny, prvni co v telefonu řekl,„stalo se něco“?…
Když jsem ho viděla, držela jsem ho v obětí a nechtěla pustit,…cítila jsem jak čerpám energii,vážila jsem si každého okamžiku,kdy mi dodával sílu.
Nevím co se pak stalo,ale než jsem přijela domu,volal manžel a omlouval se ,jak se zachoval, tohle nedělá, docela mě to překvapilo a připadalo mi, jak by se s někým poradil…ale omluvu jsem cenila.
Dnes ráno jsem manžela poprosila,aby šel do psychologické poradny,což ho šokovalo 
řekl,že nemá žádný problém a není psycycky labilni…
na to jsem mu řekla,že se známe 9,5 let, jsem 2 roky vdaná,nechce řešit byt,ani nechce dítě, neví kdy co chce, a jestli chce,.. tak asi někde háček bude, a pokud by mu to mělo pomoci v dalším vztahu,aby byl lepší,tak mu to jen pomůže.. ¨Myslí si, že si dělam legraci,ale tak to není, nemůžu se dívat na to, jak ničí to co mezi námi je…
jak mu to je jedno…
jak mu na tom nezáleží a nic s tím neudělá, protože to nechce řešit.
- Citovat
- Upravit
28.2.12 11:26
já myslím,že tím,že se pořád stýkáš s kamarádem,nedáváš manželovi už žádnou šanci 
jestli si mu dala ještě dva měsíce naději na nápravu,tak by ses s kamarádem vidět neměla,myslím,že už si se zamilovala jinde,mám ten dojem,a manžel už kdyby byl sebelepší,už to nezachrání tedˇbys to měla především řešit s manželem a ne s někým dalším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
28.2.12 16:30
manžel šanci má,každý den, každý okamžik, kdy jsme spolu,trávíme spolu volný čas,ale máš pravdu myšlenky mám na někoho jiného…
- Citovat
- Upravit
6.3.12 10:46
nikollkam píše:
manžel šanci má,každý den, každý okamžik, kdy jsme spolu,trávíme spolu volný čas,ale máš pravdu myšlenky mám na někoho jiného…
Právě si to,tak myslím 
a co je tedy nového??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
8.3.12 11:29
Minulou sobotu jsme si měli udělat hezký čas,Protože od neděle do středy jsem byla v Belgii,(to bylo už domluvené 2 měsíce s Danielem a jeho známými.. a ja to nechtěla rušit, s manželem jsme byli venku a bylo to docela přijemné,zároven zvláštní,protože jsme spolu nebyli dlouho.Myslela jsem si,že spolu budeme cely večer,ale bylo to jinak…
Když se zeptal jestli může s holkami z práce na squash,tak jsem to uvítala, protože jsem doma uklízela i to, když nebyl dlouho venku, a že by s bandou někam vyrazil…řekl, že můžu taky jít,ale byla jsem tak zažraná do uklidu a chtěla to mít vše hotovo,že jsem řekla,aby se šel bavit a přišel, kdy bude chtít. 
tohle vše bylo dobrý do okamžiku, než mi řekl,že mu přišla sms, ve které mu k narozeninám psala těhotná sestra- Vše nejlepší k narozeninám přeje.....S.....D a Davídek , což bylo jméno jejich nenarozeného miminka
v tu chvíli bylo po náladě, uplně mě to dostalo dolů Manžel si však ničeho nevšiml…
Když se se mnou rozloučil,šel ven,ještě to bylo ok,ale za pár minut na to mi to znovu vše připomnělo, to jak nechce dítě, jak je v tom problém, ostatní mají děti, to ,jak sme spolu dlouho, nemáme byt, nic, svatba, kamarád…to že to takle nemělo být !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ležela jsem na zemi,bez hnutí a plakala a zároveń se nesnášela ,za to, že jsem to způsobila.
Asi kolem 22 hodiny jsem mu volala,kdy přijde domů--- on byl naštvaný, že jsem přece říkala,že může přijít, kdy bude chtít …ale teď to bylo jinak, potřebovala jsem ho mít u sebe,ale byla jsem srab to říct…
Tak jsem ho požádala,aby přišel brzy.
Mezitím jsem mu psala sms,že ten večer měl být náš a chtěla jsem vidět, čemu dá přednost, prostě jsem se začala chovat jako idiot a na sms přitvrzovat.
Když přišel ve 24 hod domů hodně jsme se pohádali! Ja křičela,že kdyby jsme vzali byt, mohli chtít dítě, že nic z toho by se nestalo a on křičel, že dlouho nebyl venku .tak nechápe proč jsem z toho udělala scénu… řekla jsem mu,že se chci rozvést, že už to nenesu,a místo aby bojoval, jen to ne…prosím ,t bude v pořádku, řekl,…dobrá
jen " dobrá…"
Nejhorší byl pocit, že jsem nemohla odejít, že jsem musela být ve stejném pokoji…cítila jsem velkou bezmoc!
Ráno jsem vyzvedla Daniela s přáteli a odjeli směr letiště-Belgie.
Ano, vím, že jsem říkala,že tomu dáme šanci 2 měsíce,budeme spolu trávit čas,ale když jsem byla řidič,byla akce Belgie domluvená 2 měsíce,nechtěla jsem to rušit.
Tam jsem alespon na chvíli zapomenela na své problémy,do okamžiku odletu,kdy mi daniel řekl,že vše chce čas,že dítě a věci kolem musejí být plánované, a ja si uvědomila,jak jsou všichni chlapi stejní! 
!
Když jsem přiletela do CR došlo mi, že to musím rozseknout. řekla jsem Danielovi,že takhle nemůžu,že chci jiný věci než se držet za ruku…
a že tohle není legrace,že je v tom hrozně moc…
Koukal na mě svýma modrýma očima a ja si uvědomila,že mi nerozumí,že je to pro kluka-muže scifi chtít „spolu fungovat“ udělat velké rozhodnutí,at bude jakékoliv,ale vedet na cem jsme.
aby nevidel že budu brečet rychle jsem nasedla do auta se slovy, že musím už odjet domů..
Doma čekal manžel, řekl mi,že jsem mu chyběla.A ten den to bylo poprvé,…co se mě zeptal, zda něco mám s Danielem…
Na otázku, ja k tomu dospěl sdělil…Protože spolu trávíme hodně času …
řekla jsem mu, „nemám“ a v tu chvíli mi bylo jako největší KRAVE na SVETE.¨
NEchtela jsem mu ublízit,nechtela jsem si ulevit,abych mu rekla celou pravdu,protože by to zmenilo vse, jak ríkal,že by se zacal snazit.
Nějak se pomalu dostávám do Agonie- stavu,kdy jen přežívám,
Doma mám manžela,který pohodlně nic neresí, kamarád ale není manžel,nemám nic, své bydlení vzít nemůžu,pro nedostatek financi, jit na čas bydlet ke kamarádce nemůžu , protože v Praze nikoho neznám…
Moje nálady se začínají odrážet v práci. Četba knihy,relax, neřešení,řešení-nic nezabírá…
Nevím,jestli to někdo z vás zažil,ale chtěl abch dítě i za cenu, že bych na vše byla sama.
Hrozně mi ubližuje vidět těhulky, děti, chodit kolem realitek bez vidiny sveho bydleni, a jeste me pristí týden ceka svatba manzelovy sestry s brískem
kvůli které to vše v listopadu začalo.
Nejraději bych na tu svatbu nešla,když však na svatbu pujdu nesnesu vidět to, jak jeho setra nemusela mít 10lety vztah, bojovat o studium, vzdelání, práci, o zasnouení,svatbu, byt,díte,… proste o nic, protoze je to jednoduhcy typ, který nic nedokázal a jen prvnímu chlapovi rekla,delej a budes vyrábet peníze.
Daniel by se chtel videt kazdy den,ale nemůzu.
Když jsem s manželem bolí mě vidět,jak je zdánlivě spokojený a nic neřeší.
V práci je to blby
Nemůžu koupit sama bydlení
Moje mamka už začíná tušit,že se něco dějě, tak svoji dominantní povahu na mě začíná tlačit,abych se manžílkovi věnovala a vše zařizovala a prostě chce clyšet,jsem štastná a je to nejlepší chlap na svete. Mamka nemuze znát pravdu, nestojí pri mně.
Kamarádky kolem mě těhotní a ja se jen tiše v sobě dusím…
Velký štěstí je, že existuje tento portál,kde mohu popravde napsat jak veci jsou.Je to realita, moje sny princi na bílém koni zkončily
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
jjj…plně souhlasím, máš pravdu ví co chci slyšet.A ví to z toho důvodu protože během toho roku co ho znám jsem ho dávala dohromady s jeho holkou a říkala jsem mu co my holky otřebujeme slyšet, prostě náš " holčičí jazyk"
Klidně jsem mu zařídila,aby ji do práce přišla obrovská kytka slunečnic…pak ji přišlo další překvapení,radila jsem mu co má říct,nebo překládala,co..co znamená..
Kdyby t byla normální holka,tak by to možná vyšlo,ale tohle je holčina která se pohybuje v "lepší " společnosti a nikoho si neváží,natož obyčejnýho kluka,kterej ji měl opravdu rád.
NIkdy by mě nenapadlo,že moje rady budóu použity na mě.) Teď se tomu docela smějeme
největší šok je, že v listopadu plánuješ koupi bytu a plánování miminka s manželem ,a najednou je vše jinak- zjistíš, že manžel se chová jako cizí člověk, je pasivní, nic nechce, hlavně pohodu…dítě a bydlení je pro něj nepřekonatelnou překážkou a vlastně jsi překážkou ty sama…
Nevím, co mi život přinese, ale mám strach, že když to teď ustojím,otočí se to proti mně, ale to by už v tom mohly být děti…
za rok co znám kamaráda jsme spolu strávili hodně času a to o nic nešlo,ani náznakem.jednou jsem dokonce kamarádce řekla, že by bylo fajn,kdyby s ním začala chodit, protože jednu věc vím ,že s ním by byla opravdu šťastná- je to chlap do nepohody a má srdce. Teď se tomu trochu směju, protože s ním trávím čas a je to hrozně fajn.
Jinak řečeno- žiju dva životy.jeden,kde jsem štastná a jeden, kde si připadám jako v ošklivém snu reality.