Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Předat dítě otci, když dítě nechce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.12.11 00:08
Předat dítě otci, když dítě nechce?
Ahojky, poradíte mi někdo co dělat? Mám skoro 3 letého syna a už máme za sebou soud s bývalým přítelem o dítě, protože jsem žádala o výživné a svěření dítěte do péče, tak bývalý na to reagoval podáním úpravy styku s dítětem. Syn ho měl rád, ale dnes si ho odvezl a on chudinka netušil, proč ho táta odváží? Neplakal, ale volal kam s ním táta jde.Předal mi ho pozdě, hladového-unaveného. Sprostě mě před synem urážel, když jsem mu toto vytkla a dožadoval se dalšího styku a pokud mu ho nepředám, že podnikl kroky k exekuci dítěte.Podle rozsudku, což má být na 2.svátek vánoční a vrátí ho až 1.1.2012 Co mám dělat když syn mi řekl že k němu sám už nechce. Děkuji předem za každou radu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.12.11 00:11
je to hnus ale kyž to budeš komplikovat bude to pro dítě ještěhorší, zkus i přes veškerou zášť dítku říkat, že ho má táta rád a že muu něj bude dobře.. exekuce dětí není žádný med, zažívala jsem to jako dítě a fakt je to pro dětskou dušičku, která to nechápe uplně šílený…
zákony jsou na levačku.. ty mu to můžeš jen usnadnit a to tím, že prostě nebudeš dělat problémy … nic jiného vážně nezbývá.. handrkování o děti o styk s nimi je na roky a dětem to jen ubližuje..
- Citovat
- Upravit
22.12.11 00:34
Děkuji a pokusím se být tou pevnou skálou, je mi ho ale strašně líto, že tímto musí projít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.11 00:52
Jaděnka píše:
Děkuji a pokusím se být tou pevnou skálou, je mi ho ale strašně líto, že tímto musí projít.
to je mi jasný, sama jsem vděčná bohu za to, že mi klape vztah… nedokážu si představit, že by dítka prošli tím čím já… ale vážně v takové situaci jediné rozumné tak jak píšete, být skálou 
přeji mnoho sil…
- Citovat
- Upravit
22.12.11 08:18
Jaděnko, musí to být pro tebe strašně těžké, ale asi bys měla zatnout zuby a snažit se dítě k otci „nutit“ a dávat ho tam často, pokud se vztah nevybuduje v tomto věku, tak možná už nikdy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 08:21
Jako prvni bych udelala vse pro to, aby se synuv postoj zmenil - tatinek te ma rad, udelate si prima dny, zazijete legraci - diteti muze chvili trvat, nez si zvykne na system a pochopi, co se deje, kdyby to nepomohlo potom bych zacala podnikat urcite kroky - prizvala bych si socialni pracovnici k navratu a odchodu ditete, at vidi, zazadala o znalecke posudky ze navstevami syn strada na psychice, a urcite bych zazadala o zmenu styku, ted pres ty svatky je to silene dlouha doba pro tak malicke dite, na to jsi predtim pristoupila???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SayaSt
22.12.11 08:40
ahojky, vim uplne jak ti je 
my jsme od sebe rok a pul, ex temer rok zajem nemel, nechtel dceru ani do kocaru (2 roky a 9 mesicu nyni), pak nas asi nekde videl s novym pritelem, ktery se ma k dceri krasne, nasel si slecnu (18 let, z detskeho domova) a zazadal si upravu styku. dceru dostal kazdy sudy vikend,zatim jen pres den, za pul roku i noc. dcerce jsem tatu nikdy nepomlouvala! a presto me kazdou navstevu prosi, maminko, ja nechci k tatkovi, chci zustat tady s tebou, tak ji s tezkym srdcem domlouvam, premlouvam. ale kdz pak vidim jak odevzdane jde a ani na nej nekouka, je mi tak tezko, ze sotva odjedou, tecou mi slzy 
uz na nej neni zvykla. a ja se jen modlim, ze si zvykne, nechci ji tak „trapit“.
moc ti drzim palce,at se to u vas upravi. bohuzel dokud ho vraci v poradku, nemuzes nic..
- Citovat
- Upravit
22.12.11 09:34
je mi to lito..
ja osobne bych ditku casto rikala, ze ho ma tatinek rad a budou delat neco zabavneho…at je to pro nej prijatelnejsi. promluvila bych s otcem, ze mu branit ve styku nechci, ale dite to tezce nese, tak at se snazi, aby se k nemu syn tesil. Kdyz by to nezabralo, zasla bych na socialku, k detskemu psychologovi.
nedokazu si ani predstavit, ze bych mela predat placici dite…
pokud by chtel syna mimo stanovene navstevy, nedala bych ho, at si rika co chce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 09:35
Ne ne, na to jsem nepřistoupila a u soudu jsem namítala, že je syn na tohle ještě malý a nezralý, že nemám problém v tom aby se otec u nás kdykoli kdy se dohodneme u nás zastavil a syn si tím mohl přivyknout. Bohužel sou dal za pravdu otci, který se dušoval jak o syna má zájem a že má popřípadě matku (tím myslel svojí), která mu se vším pomůže. Je mi zcela jasné o co tu jde. Bývalému o syna vůbec nejde, žila jsem s ním dost dlouho abych pochopila, že on na to nemá, a že o syna jde jen jeho matce (babičce). Bohužel hormony pracovali tenkrát kdy jsem vše mohla změnit proti. Prožívala jsem už jako těhotná a pak s mimi stavy že přece nemůžu vzít miminku otce a že se bývalý určitě změní a on sliboval a sliboval a nic se nezměnilo, tak jsem odešla a zažádala o výživné které neplatil ani předtím, když jsme spolu žili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.11 09:47
Ahojky,
píši anonymně, protože mě za názor asi ukamenujete.
Jaděnko a probírala jsi s klučíkem, že půjde k tatínkovi a proč úměrně jeho věku? Reaguji na tvou větu :„On chudinka netušil, proč ho táta odváží.“ V tomhle bude práce hodně na tobě, aby jsi jej k tátovi navnadila, ale současně ho ujistila, že se k tobě vrátí. Dej mu na cestu třeba spícího plyšáka nebo ať si vybere oblíbenou hračku, se kterou si bude hrát s tátou, domluv se s otcem na nějaké činnosti, kterou společně budou dělat (i pitomé hřiště s houpačkou nebo kreslení autíček), aby byl na věci připravený.
Já to mám z té druhé strany, přítel má holčičku (teď 3,5 let) a od jejího roku jsme se strašně handrkovali - máma ji ani neřekla, že táta přijde (dítě zcela vystresované), učila malou věty „tatínku, už pro mě nechoď“, „tatínku, nevolej mi“, při loučení malé říkala „moc se mi bude stýskat vrať se ke mě…“, nedala jí s sebou nic. A holka samozřejmě úplně v háji při loučení, ale 5-10minut po rozloučení byla v klidu, pak ale k večeru volala maminku. Matka s ní zašla k psychologovi, aby měla posudek pro soud na úpravu styku s dítětem (aby jí měl tatínek méně. Co se dělo nevíme (domníváme se, že dostala za uši ona), ale od té doby otočila a snaží se chovat o poznání lépe - tolerantně, rozhodně ji nepodporuje, ale ani ji neočkuje proti. A situace se u malé rázem změnila, je mnohem klidnější, od maminky odchází spokojená a ještě jí mává.
A tátovi se moc nedivím, je to šílená situace, když nemůžeš vidět vlastní dítě a když matka hází klacky pod nohy.
Proč to píši? Jaký postoj a přístup budeš mít ty, tak takový zřejmě bude mít i klučina… Zkuste se dohodnout, alespoň o dítě.
- Citovat
- Upravit
22.12.11 09:48
Je to fakt síla, vůbec si to nedovedu představit, ale pokusím se najít v sobě tu sílu. Připadá mi to jako absurdita, že si bývalý vzpomene na syna až když jsem si dovolila odejít, kdyby neměl svou maminku, tak by dál žil free jako předtím. Achjo…držte nám palečky. Děti by si přeci zasloužili víc lásky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 09:50
Začal až teď v prosinci, narostl mu tím dluh, který podle soudu musí uhradit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Což už je a zatím nic nepřišlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.11 09:51
Anonymní píše:
Ahojky,
píši anonymně, protože mě za názor asi ukamenujete.Jaděnko a probírala jsi s klučíkem, že půjde k tatínkovi a proč úměrně jeho věku? Reaguji na tvou větu :„On chudinka netušil, proč ho táta odváží.“ V tomhle bude práce hodně na tobě, aby jsi jej k tátovi navnadila, ale současně ho ujistila, že se k tobě vrátí. Dej mu na cestu třeba spícího plyšáka nebo ať si vybere oblíbenou hračku, se kterou si bude hrát s tátou, domluv se s otcem na nějaké činnosti, kterou společně budou dělat (i pitomé hřiště s houpačkou nebo kreslení autíček), aby byl na věci připravený.
Já to mám z té druhé strany, přítel má holčičku (teď 3,5 let) a od jejího roku jsme se strašně handrkovali - máma ji ani neřekla, že táta přijde (dítě zcela vystresované), učila malou věty „tatínku, už pro mě nechoď“, „tatínku, nevolej mi“, při loučení malé říkala „moc se mi bude stýskat vrať se ke mě…“, nedala jí s sebou nic. A holka samozřejmě úplně v háji při loučení, ale 5-10minut po rozloučení byla v klidu, pak ale k večeru volala maminku. Matka s ní zašla k psychologovi, aby měla posudek pro soud na úpravu styku s dítětem (aby jí měl tatínek méně. Co se dělo nevíme (domníváme se, že dostala za uši ona), ale od té doby otočila a snaží se chovat o poznání lépe - tolerantně, rozhodně ji nepodporuje, ale ani ji neočkuje proti. A situace se u malé rázem změnila, je mnohem klidnější, od maminky odchází spokojená a ještě jí mává.
A tátovi se moc nedivím, je to šílená situace, když nemůžeš vidět vlastní dítě a když matka hází klacky pod nohy.
Proč to píši? Jaký postoj a přístup budeš mít ty, tak takový zřejmě bude mít i klučina… Zkuste se dohodnout, alespoň o dítě.
Souhlasim, matka muze hodne ovlivnit!!!
Vetsinou to pomuze, kdyby se ale dite dale trapilo, snazila bych se mu pomoct jinak!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
