Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Předat dítě otci, když dítě nechce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.12.11 23:56
Neblazni, hned tak mu exekuci nemuzou dat!!! Ditko je nemocne,mas zpravu od lekare a mas souseda svedka ze maly pri odchodu plakal…
Spis tedy nechapu to, ze maly mel prvne s ex odejit, ty ses to nejak snazila zamluvit a potom ta scena???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pavelll
29.12.11 00:19
Může to být i horší...
Držte se a snažte se to nevyhrotit k dalšímu boji nebo může ex žádat jako pomstu střídavou péči a ať pak nemusíte zažívat toto: http://www.jedendomov.cz/…91-ze-zivota . Nebo tuto hrůzu : http://www.youtube.com/watch?…
- Citovat
- Upravit
29.12.11 00:57
Barca12345 píše:
Neblazni, hned tak mu exekuci nemuzou dat!!! Ditko je nemocne,mas zpravu od lekare a mas souseda svedka ze maly pri odchodu plakal…
Spis tedy nechapu to, ze maly mel prvne s ex odejit, ty ses to nejak snazila zamluvit a potom ta scena???
Přesně tohle jsem chtěla napsat, díky Barčo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 08:51
Davdan píše:Barca12345 píše:Přesně tohle jsem chtěla napsat, díky Barčo.
Neblazni, hned tak mu exekuci nemuzou dat!!! Ditko je nemocne,mas zpravu od lekare a mas souseda svedka ze maly pri odchodu plakal…
Spis tedy nechapu to, ze maly mel prvne s ex odejit, ty ses to nejak snazila zamluvit a potom ta scena???
Jsem rada ze nejsem sama, moc to totiz nechapu… podle toho, co pises (zakladatelko) maly kyval ze odejde, tak prece sprasknu ruce a otcova auticka vychvalim az do nebes, jak si budou stavet autodrahy, prekazky a garaze… pokud bybyl maly OK zdravotne, nevidela bych prozatim nejmensi problem!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 10:06
Já jsem tohle právě nezvládla, řekla jsem že až bude Rudík lepší určitě si přijde pohrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 10:07
Jaděnka píše:
Já jsem tohle právě nezvládla, řekla jsem že až bude Rudík lepší určitě si přijde pohrát.
A jak moc je nemocny???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 10:19
Pokud je nemoc v pocatcich, take bych dite nepustila (a mel by to pochopit i otec), pokud uz ale leky dobira a doma funguje normalne, dite bych pustila a podporila.
Nermuzu soudit, neznam celkovou situaci, ale zkus popremysliet, jestli treba - i nevedomky - nezpusobujes to, ze syn odchody k otci spatne snasi!!!!
Z toho, co jsi napsala jsem pochopila, ze syn by tedy i sel, ale ty jsi to zarazila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 10:53
Nemocnej je od Štědrého dne a ano nemám na tohle nervy. Přes den je celkem v pohodě kašle občas,ale v noci je to dost hrozný, dusí se. Víš co možná to mám i v podvědomí, nenechat ho, protože se nestaral o Rudíka jako o miminko, jednou jedinkrát jsem mu řekla aby se večer o něj postaral. Já měla horečku a už jsem byla vyčerpaná, on sice Rudlu nakrmil a pak ho dal do postýlky, ale nezajistil mu jí a odjel pryč. Vzbudilo mě jak Rudánek pláče a našla jsem ho zavřeného v pokojíčku na zemi. Byla jsem tenkrát asi hodně naivní že jsem to neoznámila, jako zanedbání péče, to si dnes hodně vyčítám a jemu nevěřím, že se konečně vzpamatoval a jde mu o Rudánka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 10:59
Nerikam, ze mu o dite jde, ale tady ted neni priorita, jestli jde o dite jemu a nebo jeho mamince (synove babicce) ale o to, aby to ditko co nejlepe snaselo!!!
Myslim, ze to oba dva delate spatne a synovi to jen zhorsujete.
Nechci se ho zastavat, ale pokud mu nedas sanci ukazat, ze to se synem zvladnou, nemuzes zmenit nazor - az uvidis, ze to s malym nezvlada, tak potom muzes neco zacit podnikat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 11:14
Jaděnko, to co tu čtu je fakt hrozný, teda hrozný hlavně pro malýho, vy se o něj rvete jak děti o plyšáka 
Vážně byste se měli nějak rozumně dohodnout, protože z toho cos tu popisovala musí mít Rudánek pěkný psycho 
Vem rozum do hrsti, proč si myslíš, že se tvůj bývalý nedokáže o syna postarat když má zaléčený kašel? Přeci je to taky dospělý člověk, jeho otec, myslíš, že by se mu nevěnoval, že kdyby v noci kašlal a dusil se, že by spal??? A kdyby ses rozhodla mu synka předat, tak ho na to připrav, pozitivně mu povídej na co všechno se může u taťky těšit a jak ti to potom bude vyprávět… Protože jestli touhle tahanicí, seš ty na nervy a bejvalej taky, tak váš synek z toho bude uplně zničenej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 11:49
nevim asi máte pravdu, tohle je opravdu těžký úkol. Děkuji za vaše názory a že jsem se tu mohla svěřit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 12:04
V pohode, fakt si nad tim zkus popremyslet, syn by mel byt prioritou a tyhle spory urcite nejsou to nejlepsi…snad se to u vas uklidni!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.11 12:18
Nepíšu to jen z teorie, sama jsem si tím před 5ti lety prošla, kdy jsem odešla od manžela s ročnám synem, když byl Martínek miminko, tak se o něj EX taky „nestaral“ nepřebaloval ho, necvičil s ním vojtovku, a když měl horečku, tak k němu v noci nevstával, dokonce si i šel lehnout vedle aby ho svícení při ledových zábalech nerušilo taky jsem bývala na nervy když si ho odvážel, myslela sjem si že nepřežiju víkend bez moje mazlíčka, když pokašlával, tak jsem trnula co bude beze mě nemocnej dělat, ale vždycky mi ho vracel vpořádku, nikdy nebylo znát, že by ho nehlídal, nebo neoblíkal-prostě dospělej člověk. Docela rychle jsem se hodila i já do klidu a postupem času mu syna dávala i nemocného(nachlazeného, nebo dobíral ATB), dala jsem mu instrukce, že nesmí ven, že musí odsávat nosánek, že musí kapat kapičky atp a pokaždý mi ho vrátil „doléčeného“ ba naopak si myslím, že chtěl dokázat svou dokonalost a dodržoval všechno uplně poctivě 
Postupem času se u nás i hroty způsobené rozchodem obrousili a když si vezme syna na dovolenou, tak mi i posílají(píše ho Ex) pohled-prostě pohodička, domluva a syn se těší k taťkovi, těší ke mě a vůbec mu nepřijde, že by naším rozchodem o někoho přišel
Moc vám přeju abyste zchladili rozvodem rozpálené hlavy a pro společného syna udělali všechno 
A když budeš mít pocit, že nemá právo být se synem, tak zkus situaci „otočit“ jako, že malej je v jeho péči, tobě chybí a těšíš se na společné chvíle po vánocích, vezmeš si v práci dovolenou a najednou je všechno jinak, sedíš doma sama a o nemocného syna si taky děláš starosti a ráda bys byla ten čas co vám byl soudem vyměřený s ním-víš, přece, že se o něj dokážeš starat i jako o nemocného a tvůj ex ti napíše zprávu, že je malej nemocnej a ty si ho nevezmeš, protože bys nesvedla se o něj starat když kašle 
......
Držím palce abyste se sladili a bylo všechno u vás vpohodě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.11 07:52
Nečetla jsem celou šňůru příspěvků, takže za sebe…
Můj, teď už exmanžel, měl se svou první ženou dceru. Rozvedli se když jí byly tři roky, vše v klidu, vše dohodou. Pro klid vztahů jí nechal byt i vybavení, asi ještě nějakou dobu věřil že se k němu vrátí zpátky. Nevrátila, naopak začala dělat problémy s malou. Snadno šlo využít kolonky v rozsudku „otec je oprávněn stýkat se s dcerou kdykoli ve svém volném čase po dohodě s matkou“. Volný čas měl, ovšem dohoda s matkou možná nebyla.
Argumenty že prší, je horko, náledí, malá je u babičky, u tety… pak si změnila číslo tak už jeho návštěvy, kdy si šel pro malou, byly jen tipovka a stejně mu nikdo neotevřel.
Po půl roce mu došlo že se prostě nedomluví a tak chtěl na soudě konkrétní úpravu (každý druhý víkend v měsíci, týden nebo dva v létě). Jeho bývalá přišla s argumentem, že s tím problém nemá, ale malá si za tu dobu odvykla tak než si zvykne, chtěla by dohodu na dvě hodiny 1× za 14 dní. Dohoda proběhla, dostal ji 2× po sobě a od té doby to dítě PRAVIDELNĚ KAŽDOU SUDOU SOBOTU bylo nemocné.
Bylo nám sděleno, že pokud má papír od lékařky na nemoc, dát ji otci prostě nemusí. A tak to pravidelně bývalo tak, že v pátek odpoledně přišla s malou k doktorce, tvrdila, že měla celou noc horečku, bolí ji hlavička, nebo měla průjem, nebo něco jiného. Paní doktorka nám na to říkala „když mi maminka příjde s tím, že holčička měla teplotu, já si nemůžu dovolit nenechat ji doma“.
Když už to bylo hodně trapné, tak cca 1× do měsíce prostřídala lékařku s pohotovostí, prostě jen aby měla ten papír. Sem tam mu poslala doporučený dopis (odeslaný v pátek, tudíž do soboty přijít nemohl) že malá má rodinnou akci a náhradní termín mu dává příští týden (ovšem to už byla zase nemocná).
Když došlo na soud, jí postačilo že má papíry o nemoci a hotovo. Holčičce už bylo pět, šest, sedm, devět… celé ty roky to kupodivu procházelo, dítě si mezitím odvyklo a slyšelo ze všech stran jen jakej je fotr hajzl, jak jí uližoval a že si přece pamatuje jak je všechny mlátil, nedával jim peníze, všechno jim ukradl, takže ona musela spinkat na zemi bez plyšáčků a všechno jí koupila až znova maminka.
Soudy se táhly léta a co se stalo? Dítě vyrostlo, přišlo o skvelého tátu, který by jí do toho života hodně dal, bývalé ženě by rozhodně nedělal problémy. Dělaly se pak různé posudky, psycholožka byla až zděšená jak je dítě naočkované, jak je rozhárané protože se bojí něco říct aby se na ni maminka nezlobila a zároveň se bojí chtít jít za tátou, protože to je přece největší hajzl na světě. Z dětství si pamatuje jen scény jak ji maminka nutila říkat že ji bolí bříško, jak se zavírala v koupelně a plakala dokud jí malá neslíbila že tatínkovi nevynadá a neřekne mu ať umře že ho nemá ráda atd…
Prokázalo se to, ale zároveň se prokázalo i to, že je otec pro dítě prostě netvor a bez spolupráce matky to lepší nebude. A tak mu došlo, že prohrál, že už svou holčičku nikdy mít nebude a vzdal to. Teď je klid, ale co si z toho vzalo to dítě?
Nejen že nemělo úplnou rodinu, ale do toho jen věčné hádky rodičů, nadávky, pomluvy, špinění, stresy že „zase má přijít tata“. Přitom jak málo stačilo? Sednout si s malou, vysvětlit jí že teď příjde tatínek, tak si spolu budou hrát, určitě pro ni bude mít něco dobrýho … a blá blá. Jde to, ale musí se chtít. Když dítě uvidí že to mamince vadí tak určitě nebude chtít.
Tyhle schválnosti možná dají matce dobrý pocit, že ona je tou nej… ale pro dítě torozhodně dobré není ať už je otec jaký chce.
A druhá strana… když jsem se rozvedla já, manžel už měl jasno. Jedno dítě mi vzali, dtuhé si sebrat nenechám. Předrozvodové období byla síla, chtěl ji do péče, pral by se za ni. Nakonec jsme se dohodli. Já si sehnala byt hned naproti s tím, že malá zůstane mně, jemu nechám ten byt bez náhrady a sepsali jsme širokou škálu styků otce s ní.
Nakonec se úpravy u soudu sám vzdal s tím, že to teda necháme na dohodě. Funguje to tak už rok a půl, malá je tam, kde zrovna chce být, snažíme se domlouvat a i když se u toho někdy pěkně rafneme, malá rozchodem rodičů nestrádá tak, jako kdyby byla od jednoho z nich izolovaná.
Proto bych nepřemýšlela o tom, jak dítě nepředat, ale jak dítě po psychické stránce připravit tak, aby se tam těšil. Ono to časem zapadne do daných kolejí a bude to ok. Vím, že maminka je maminka, ale i toho tátu naši špuntíci potřebují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
