Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel dítě nechce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.2.12 10:09
nikollkam píše:
AHOJ HOLKY.
Jsem vdaná 2 roky, vzala jsem si spolužáka,proto se známe 10 let. Za dobu našeho studenství jsem musela ustát hodně věcí, byla v tom i nevěra,kdy jsem se kvuli němu přestěhovala do Prahy,protože jsem mu chtěla dokázat, že při něm stojím, Myspolu vycházíme dobře,ale v těch důležitých věcech je boj o vše, po 6 letech o zasnoubení,… než se k tomu rozhoupal bylo to půl roku psychického stresu… prosazení svatby bylo v době,kdy jsem si uvědomila,že už nemůžu takhle dál a proto bylo bud svatba nebo rozchod. A v ten okamžik mi sdělil, tak jo, tak se vezmeme…a ja byla nejštastnější na světě.
Ted je otázka dítě nebo rozvod…
Svého muže miluji, pro mnohé jsme dokonalým párem- manžel je aktivní sportovec, v práci velmi oblíbený,hezký, chytrý, má šarm a všude je brán jako pohodář.
Když jsem se vdávala,věděla jsem,že vše bude na mně, prostě jsem to brala jako fakt,že takoví dneska chlapi jsou a že mám být ráda,že nepije, nekouří a je na mě hodný, že je to ideální vzít si po tolika letech spolužáka, tak trochu mi to připomínalo vztah mých rodičů, kteří spolu chodili taky dlouho.
Kdyby to bylo na mně, děti bych měla dávno. Vždycky jsem si myslela,že musí být vysoká škola, najít byt, zařídit byt, potom být v práci min. 3 roky, pak miminko…
Když jsme se bavili o dítěti, vždy řekl, že někdy ho budu mít a že je čas, protože studoval 2 vysoké školy, brala jsem to jako rozumnou věc…
Však teď nastal ve všem zlom…
dozvěděla jsem se,že jeho sestra čeká rodinu,budou se brát. Tato informace mě nepřekvapila,protože je sestra jednodušší, a pro člověka,který nechce pracovat se to dalo očekávat… když mi to řekl, uplně mě tím rozhodil,protože mi došlo,že jsou lidi,kteří nemusí o nic bojovat a dostanou věci zadarmo.nemusí mít našetřeno, vystudováno, zajištěno, pořád splńovat nějaké ukoly, prostě lidi, kteří nic neřeší a jdou do toho !.. Rozhodilo mě to natolik,že jsem pocítila,že už nechci být na čekací listině ,řekla jsem manželovi, že bych taky chtěla miminko a na to mi on řekl,až když budebyt bude dítě což znělo rozumně.
Uběhl nějaký čas a nečekaně přišla nabídka na byt, která se neodmítá!!! byla jsem unešená cenou ,vybavením, vším- mohli jsme touhle výhodnou koupí ušetřit 450 tisíc.Jaké bylo moje zjištění, když řekl, že ten byt není top,že si byt předtsavuje jinak…Řekl to ale člověk, který nikdy nehledal byt, nemá předstvau o cenách, lokalitatě, vybavení, zateplení,splacené anuitě, dostupnosti dopravy…zařidila jsem u rodiču i ručeni na byt,prostě stačilo jen podepsat a on ze mě udělal před všemi pitomce.
V ten okamžik po jeho pasivitě a nezájmu,jsem si uvědomila, že nejde o byt, a že jakýkoliv byt pro něj nebude dobrým, nebyl to přece první byt, který jsem mu ukázala… došlo mi ,že neche byt ,aby nemuselo být dítě..
Ve stejném období mi řekl, že dítě nechce,že ho zaskočilo, že bych chtěla dítě,že to pro něj není aktuální téma,mladí ,máme si užívat, že času je dost.mně bude 28, manžel měl 27 let.
Když jsem se ho ptala,proč mi neřekl, před svatbou, že nechce děti, řekl, že chce,ale neví kdy… alespon z něj vypadlo,že ani jeden rok,či dva to ne,možná dítě až za 3- 4 roky,coč je pro mě opravdunepředstavitelné.
Máma jsem toužila být už před 3 roky,ale vše jsem si dokázala racionálně odůvodnit,…to že jsem mezi posledními a mám slzičky v očích když vidím malé dítě asi nemá hodnotu… protože na mně vůbec nezáleží.
kamarádky mi říkají, že je můj manžel a že mám držet …krok… že jsem mladá na dítě,ale říkají to ty,které mají již batolata.
Když mi řekl,že nechce dítě, nechtěl vzít byt, přestala jsem mu zajištovat domácí komfort se vším všudy. čekala jsem, že kolem mě bude chodit a uvědomí si,jak mi tím vším ublížil---však opak je pravdou- je ještě víc pasivní,než kdykoliv předtím.nezavola,nepíše, jen mlčí a mluví o svých zaležitostech z práce.
Na otázku co si myslí,, že by mohlo zlepšit náš vztah mi řekl, začít spolu trávit čas,začít spolu spát…
Ale ja nemužu, mám odpor spát s člověkem, který bere jako katastrofu, že bych s ním měla dítě, dotklo se mě to jako ženy, nechci chlapa,který se mnou nechce dítě!!!
Aby to nebylo moc jednoduché,když mi bylo nejhůř stál při mně muj nejlepší kamarád, který o mě skutečně stojí, je mi oporou.
Znám manžela 10 let, bojovala jsem o vše, ale už nemužu být tím vlakem,který ho za sebou táhne,má pocit,že vše je jenom na mně.
To že mám skvělýho chlapa je skvělý ,ale co zbytek- chtít cítit oporu, zájem o společné bydlení, zájem, chtít dítě.
Není to koupě televize, je to fakt, že potřebuji vedle sebe cítit muže… mít na chvíli pocit, že o mě stojí a nejsem na vše sama.
Uvědolila jsem si, že byla chyba všechno ustát,vše zvládnout a zařídit, možná proto je takový… protože si myslí, že má čas a já to zase zvládnu.
trpím,chci oporu,chci cítit,že mám šanci,že můžu být máma. Ale když neberu 3 roky antikoncepci,tak asi rozumíte,že slovo „stalo se“ neexistuje!
je špatné chtít normálně bydlet ve vlastním bytě? Je chybou chtít cítit zájem? ´Drží mě všachu a ja nevím, zda to nebyla chyba…
chci věřit, že existuji muži, kteří o ženu opravdu stojí a nejsou jen paraziti využívající výhod společného bydlení- omlouvám se za ty slova, ale mám v sobě velkou zlost na danou situaci.
Moje rodina manžela miluje, nikomu nezáleží na tom ,jak se cítím, to že nebudu máma cca 4 roky mě děsí,tohle nechci,to by mě zničilo…
nechci znovu chodit po realitkách a doprošovat se co by se mu líbilo…¨
přála bych si být štastná… což je asi sobeckéNevím, zda mám bojovat s větrnými mlýny,nebp se zozvést, jit proti všem,ale mít šanci,že dostanu to po čem tolik let toužím
promiň ale je to pěkný sobec! a nevím jestli se ten jeho cit vůči tobě dá nazvat jako láska, já osobně bych tohle neunesla,tohle je vážné " chce dítě možná tak za
roky??) myslím že on ví že je nechce, prostě si jen chce užívat života. promiň že jsem to tak na rovinu napsala. 
je to smutné,byla bych děsně nešťastná na tvém místě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
17.2.12 10:15
Holky,děkuju za Vaše názory.
Všechno se stalo tak rychle,během pár okamžiků se sesypal domeček z karet.
Kamarád nikdy dlouhodobý vztah neměl,nevim, zda „chápe“ přesně moji situaci. protože tady jde o to, kdo bude táta mýho dítěte,kdo zvládne být zodpovědným za sebe, nás, „být dospělým“
Teď jsem byla týden u rodičů,abych si promyslela co chci a co by mělo být správné. čekala jsem,že mi bude volat manžel,že mi bude psát sms,kdy přijedu domů a něco v tom smyslu…
Jediný kdo se o mne zajímá je můj kamarád,že mu chybím , kdy dorazím, večer je na netu,aby si se mnou mohl psát, zajímá se.
každý říká, že začátky jsou všechny stejné, a že se chlapi nemění, pak všichni zpohodlní a dokud to neí tvůj manžel,tak se snažit bude…
Dneska je Morava celá zasypaná sněhem a ja nemužu odjet do Prahy ikdybych chtěla…
Nemůžu našim nic říct, protože by se strhla lavina,ale která by spadla na mě.
okolí považuje mého muže za štestí, že takových chlapů je málo.
jsem vyčerpaná a ve stavu,že bych se nejraději zahrabala do země..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.12 10:26
ahoj, tak u nás to bylo přesně naopak (stejný věk můj i manžela) a manžel je prostě rodinnější typ nž já a přišla doba, kdy jsme měli dům, školy hotové a on chtěl dítě a chtěl ho moc. já se ještě jaksi pořád úplně necítila, chtěla jsem ještě cestovat, stáže, práce atd. no a přišel velký problém. a já pochopila, že pokud ho nechci ztratit (byli jsm chvíli od sebe), musím si uvědomit, že je na čase mít dítě. samozřejmě, že jsme byla plná obav, zda to zvládnu atd.. no, povedlo se na první šťouch a máme naši úžasnou dcerku, manžel ji miluje, hodně pomáhá a já vidím, že je moc šťastný…co tím chci říct?!
pokud by tě manžel opravdu miloval a záleželo by mu na tobě, tvých potřebách, touhách a štěstí, podřídí se…vždyť pro chlapa to neznamená tolik omezení.nevím no, to je můj názor.
já bych si sním promluvila na férovku a řekla mu, co chci a pokud to nepůjde s ním, tak to půjde holt s někým jiným
- Citovat
- Upravit
17.2.12 10:34
Utikej, dokud to jde. Byla bys nestastna cely zivot. Mam takovou kamaradku, ktera ma muze pohodare a kazdych 14 dni mi rika, ze se rozvede. jenze uz maji dve deti a zije v cizine, tak je to slozite. Ted je to boj o deti a pak az si je prosadis (jako ona), tak ti s nicim nepomuze (takovy pohodari jsou) a budes nestastna a na vsechno sama, protoze to ty si chtela ty deti. Pokud mas kamarada, tak neni co resit. Znicila by sis zivot. A ze tvuj vyada, jako idealni se tak asi jen zda. Take jsem pred manzelem chodila s takovym „idealnim“ (sportovcem) a ted jsem rada, ze jsem s nim nezustala. Preju ti, at ti to vyjde a mas to, co chces a nemusis o to tolik bojovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
17.2.12 10:41
o tom jsme se už bavili,ale nemužu se smířit s tím,že by to udělal,jen aby měl klid,nebo by se nemusel ´rozvádět.
Když jsem mu řekla,jeslti si uvědomuje důležitost toho co se děje, že e mužu taky odstěhovat a bude všemu konec, na to řekl," ja vím" a pak převážně mlčí a řekne ,že mu to je líto.
máš pravdu v tom, že mě zaskočilo,že by mi neudělal mimčo ani za tu cenu, že nechce,jen aby mě neztratil …
Někdy mám pocit, že si tu důležitost neuvědomuje,jako by to pro něj nebylo dostatečně na prvním místě.
Kamarádka mi tvrdí, že dítě vztah neslepuje a díte musí chtít oba. oba! že to dítě vycítí a pak jeden z partnerů stejně nefunguje
Nejvíc mě mrzí že už to je ve mně a teď mám o něj pochybnosti já… a aby to fungovalo musela bych s nim začít spát a dát to do stejných kolejí- říká se,vše jde když se chce---- ale je to opravdu tak? 
o kamarádovi neví,ale je tady…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.12 10:45
a ty bys jako chtěla žít a mít dítě s tím kamarádem???
ono pak bývá spoustů věcí jinak až spolu dva lidé skutečně žijí nž když si jen tak píší a vídají se…
- Citovat
- Upravit
17.2.12 11:09
Ale dobrovolne to udelat nechce, takze bud budes muset pockat, az bude chtit on nebo ho budes muset opustit…a doufat, ze s jinym to pujde rychleji…
A jeste jedna vec…takoveho kamarada bys nemela, kdyby bylo vsechno ostatni jak ma 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.12 11:28
nikollkam A co praštit ho pánví po hlavě?Třeba se mu rozsvítí? 
Ne teď vážně…já mám pocit,že jste spolu jen ze zvyku a ze strachu ze změny a taky z ho,co tomu řeknou lidi…
Na lidi a příbuzný kašli-je to tvůj život,oni ho za tebe žít nebudou a stejně se s tím smíří…neboj 
Ad manžel-polopatisticky vysvětlit biologiii-splodit dítě trvá průměrně 1-12 měsíců (i déle),tobě je 28,když budeš čekat do 32 a jemu stále nebude chtít,tak co pak?Než najdeš někoho jinýho,s kým ti bude dobře to může chvíli trvat-buďmě optimisti-33,po roce do toho půjdete-34,takže dítě 35-36,když nebudou problémy a všechno bude klapat.Nebo budeš dlouho sama,nebo to nepůjde,pak zůstaneš třeba taky bez dětí…A nebo je bude chtít,tak stejně ti bude nejméně 33,pokud to vše půjde jak má…prostě už máš nejvyšší čas si rozmyslet kudy a jak dál,ať už s manželem nebo bez…
JJ-kamarád takhle nablízku značí,že doma už to není úplně ok…otázka zní,zda se to ještě spraví,nebo rozsekne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
17.2.12 12:45
Právě jsem s kamarádem telefonovala, chtěl by mě mít u sebe a udělat si hezký víkend.je trošku zaskočen z toho, že jsem zůstala u rodičů a chtěla jsem být sama.
když jsem viděla jeho fungující rodinu, jak se jeho táta choval k mamce o to jsem k němu tíhla blíž, protože manžel pochází z nefunkční rodiny.
Pokud to zítra umožní počasí,budeme spolu,.. řekla jsem,že nechci nic dělat, chci jen relaxovat a mít klid,prostě nic neřešit,tak doufám,že se vše začne konečně hýbat- prostě už to dál takto nesnesu–žít dva světy
jeden s manželem, kde čekám,zda něco udělá,začne se zajímat a jeden s kamarádem, který mě má rád a sním zapomínám na všechny bolístky.
- Citovat
- Upravit
nikollkam
17.2.12 14:55
ja bych to nenazvALA VÍTĚZSTVÍM, protože tak jak tak jsem poražená a neštstná.
Měla jsem koupit byt,s byt spravovat, těšit se s miminka a řeším co bude dál. Rozvod a jit proti rodině, nebo šance,že tomuže být taK JAK TO MÁ BÝT,PROSTĚ MÍT chlapa,který to ustojí…
Je mi z toho hrozně smutno a moc mě to vše bolí…
- Citovat
- Upravit
17.2.12 16:08
ale to je normální,že jsi z toho nešťastná…něco jsi budovala,v něco si věřila a ono to nakonec není,jak mělo být…z toho je každý smutný…záleželo ti na tom a najednou to vypadá,že z toho nebude nic …ale zase každej dělá chyby a někdy stačí jedna a na tu se nabalí další a další a trvá to opravdu dlouho,než zjistíš,co z toho je…to znám a nejsem zdaleka jediná…
já nevím jaký máš jinak vztah s manželem…jestli je to jen krize a bude to dobrý,když oba zapracujete - oba!,nebo jakej je ten kamarád…nadruhou stranu mi přijde rozumnější se rozvést teď,než v 33 nebo i s dítětem,které si na něm vymůžeš…třeba by to i tak šlo do kytek,nevím…
rozhodnout se musíš ty,je to tvůj život
mě to za to stálo-mám teď přítele kterého neskutečně miluju a jsem strašně šťastná,vím,že je ten pravej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
20.2.12 08:42
O víkendu jsem měla být s manželem,ale nechtěla jsem vidět,že neřekne něco co by pro mě bylo důležity, vím, že by řekl něco co by mi zase mohlo ublížit.
Dnes je den,kdy máme mít vážný rozhovor, tak jsem zvědavá!
když jsem se svým kamarádem citím velkou oporu a radost,je to užasný pocit,mít pocit,že jsi milovaná. Taky mi udělal radost,když mi řekl,že chtít bydlení a děti je uplně normální věc a člověk nemusí stále splńovat nějaký parametry…
Vím,že žiju svuj život,je to mé rozhodnutí,ale trochu se bojím rodiny,to nepopírám… když jsem odjížděla od rodičů mamka mi řekla,hlavně měj ke svému muži uctu a koukla na mě ,jako by byl modla..
někdo mi řekl,že pokud jsou problémy na začátku, není dobrý to lámat přes koleno a čekat velké změny..že ten, který je nedospělý..tak nedospělým zůstane..
myslíte,že je to pravda?
kdybychom spolu chodily,tak se rozejdu,ale rozvod je podle mě hrozně bolestivý, nejste v tom sami, jsou to i Vaše rodiny,to ,že ta špatná budu já..
- Citovat
- Upravit
20.2.12 10:56
Taky máš pocit,že musíš být za všech okolností ta hodná holka?Jinak tě nebudou mít rádi? Já jo…je to hrozně svazující,ale já už jsem to částečně překonala,byla jsem ta špatná,co opustila manžela,vzala děti a šla ke kamarádovi (myslím,že kromě nás dvou,kteří jsme věděli,jak to je,si všichni mysleli,že jsme milenci…Nebyli jsme,tehdy ještě ne)…a světe div se-nic se nestalo! Tata to lehce obrečel,babička to ani moc neřešila a to bylo všechno…a jede se dál.Tata si s ním dnes i tyká! 
Je to můj život,takže doma jsem oznámila,že bydlím jinde a mám podanou žádost o rozvod.Neobhajuju se,prostě to tak chci.Trvalo mi 30 let,než jsem zjistila,že si můžu svůj život žít po svém a nemusím se nikomu zpovídat,co a proč dělám,pokud s ním tedy nežiju…
Rodině bych to klidně řekla až bude po všem,nebo až budeš odstěhovaná…
Kamarád má pravdu jen zčásti-když nemáš nic,je krajně nezodpovědné mít dítě,i když ho moc chceš (taky musím mít podmínky dle partnera,dítě bude potom a taky mě to štve 
)…každopádně buď opatrná i na něj,myslím,že přesně ví,co chceš slyšet a tak ti to i říká…chce tě 
Jen aby jeho slova byla stejná jako činy,zatím je to u vás na začátku,je třeba ho trochu prověřit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
