Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel dítě nechce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Taky anonym
8.3.12 13:09
- Citovat
- Upravit
8.3.12 13:23
No teda,ty se v tom plácáš ! 
Ale jo,já to asi celkem chápu…ne úplně ale lecos si umím představit…
A souhlasím a Taky anonymem-vybodni se na oba dva,alespoň na čas,odejdi a uspořádej si myšlenky,uklidni se a udělej si pořádek sama v sobě.Na manželovi už ti vadí úplně všechno,ty už ho vlastně nechceš,jen to nechceš přiznat…
Daniel nevím,myslím,že tě to jen odrazí a posune jinam,víc bych v tom neviděla,řekl ti cos chtěla slyšet,ale s realizací se taky nepřetrhne,bude couvat…
Uvědom si ale,že musíš být i zodpovědná-najdi si chlapa,který bude chtít mít rodinu,který tě bude milovat a pořiďtě si bydlení a pak mimčo.Nemůžeš přivést na svět miminko a přemýšlet co dál a kam s ním…tohle je třeba mít připravené předem…mít pro něj zázemí…
I když je těžký čekat,děláš to pro něj…já čekám zatím dva roky a taky občas hysterčím,že to mimčo strašně chci,tak hrozně po něm toužím,ale ještě víc toužím po tom,aby to bylo s tímto konkrétním mužem a vím,že má pravdu,že pro to nemáme podmínky…musím vydržet (a ty podmínky si z větší části taky musím zajistit sama,on na papírování kolem bytu a podobných věcí taky není,ale na byťáku už se mnou byl,takže jistá účast tam je)
Ty začni od sebe, a pak uvidíš,co bude dál…pořád máš ještě nějaký čas…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
15.3.12 12:04
začala jsem od sebe, už se konečně cítím líp, ne tak vyprahlá! Nic nového se neděje, jen nebrečím při každém pohledu na kočárek a vnitřně je to lepší.Tohle co se stalo mi ukázalo,že je potřeba nespoléhat se na nikoho -kromě sebe, nespoléhat se na to, že může být chlap oporou, nespoléhat se na to,že jsou chlapi,kteří berou zodpovědnost za to, jak nám s nimi je,že je potřeba nic nečekat, ničemu se nedivit a dělat vše pro rozvoj své vnitřní síly.
- Citovat
- Upravit
nikollkam
20.3.12 15:07
Situace se uklidnila, žiju,nic nechci a od nikoho, nevím,zda je to dobře, cítím se líp..... uvědomila jsem si,že tlakem, křikem, ničeho nedocílím.
Škoda, že vše musí záležet na mužích,zda nám bude dobře či nikoliv…
- Citovat
- Upravit
nikollkam
23.3.12 06:56
Je dobře že le klid po pěšině a vůbec nic se neděje. nehledá byt, prostě vůbec nic?Náznak ničeho…?!
- Citovat
- Upravit
nikollkam
13.4.12 07:38
Jsem z toho uplně zoufalá! Přišel z řečmi, že by rád jel do zahraničí a nerad by ve svém životě něco propásl,taky to vypadá to, že je zde i třetí osob z práce,se kterou se vídá ve volném čase,na mimino se necítí a bydlení nemá opět potřebu řešit!
Protože má hočina 8 letý vztah a řeší stejný věci jako já, že bych chtěla byt a miminko,tak ji je oporou a chápe to!!!??? ale u mně je v pozici,že po něm něco chci.
Hrozně žárlím a mám velký vztek,že nic není pod kontrolou! nevím,zda to ukončit,nebo vše ustát. 
Je to stále ve mně,chtěla jsem aby projevil,že o mě bude bojovat,alespon na chvíli jsem chtěla pocítit,že mu na mně záleží.
Včera jsem poprvé řekla mámě,že máme problém,čekala jsem vlnu kritiky a ono přišlo porozumnění…
stále to chci řešit,nějak změnit,ale vědět na čem jsem, když jsem navrhla aby změnil práci, přestěhovali jsme se, začali…tak to bere jako nátlak či vydírání…
v minulém víkendu o veikonocích,místo aby byl se mnou jel raději na MOravu za Kamarády na pochod, přece tam nemuže chybět když je to každoroční klučičí akce, že?
Ale to, že jsem si přála být spolu 4 dny,prostě být spolu,bylo převedeno slovy,vždyt spolu budeme příští víkend,nebo no dobrá, přijedu v neděli,… přijel v neděli,ale v 19.30…
chtělo by to resset hlavy…
- Citovat
- Upravit
13.4.12 09:12
Tak nevim, precetl jsem si skoro celou diskusi a mam pocit, ze nejlepsi bude rozvod. Znate se uz opravdu hodne dlouho a pripada mi, ze se z vaseho vztahu vytratila laska, respekt a je vubec otazka, jestli spolu chcete byt vy dva (s ditetem nebo bez). Manzel radsi jede na pochod, na bezky a tak. Proste si zije svuj zivot a po narozeni ditete (ktere navic ani nechce) se to nejspis nezmeni. Navic jak pises neni videt, ze by chtel vztah zachranit.
Neni treba si vytvorit seznam ukolu, ktere je potreba splnit pred narozenim ditete. My se zenou jsme pocali dite „nechtene“ jeste pred svatbou a nemeli jsme skoro nic. Ted uz mame druhe dite a dari se nam naramne. To dulezite ale je, ze chceme byt spolu a fungovat jako rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
21.4.12 07:58
Do příštího týdne se má rozhodnout co bude chtít. Ja bych s ním ráda žila pokud by šlo o pohodu, sport,nic nešení,na druhou strani jsem ve věku a cítím, že chci rodinu,že chci jiné věci, než stále žít jako kolejským způsobem.
NA druhou stranu mám strach z možného rozvodu, znám ho 10 let a mít někoho pod kůží–nejde jen říct.tak jdeme dál.
Děkuji za všechny příspěvky a podporu, je dobr vidět i jiný pohled.
Hezký den všem.¨
Děkuju
- Citovat
- Upravit
nikollkam
8.6.12 12:43
Je 7.6 a právě jsem si začala balit věci…
už nechci žít na hromádce, doprošovat se o cokoliv, mám naději na lepší zítřky a chci věřit, že i já mám právo na své štěstí bez usilovného boje.
Na jednu stranu ze mne spadl kámen, na druhou stranu pociťuji divný pocit opustit manžela…
nevím co bude dál, nevím zda člověk,kterého znám 1 rok mi vynahradí 10 let s manželem,ale to je život a ja už nechci nic plánovat…
chci být máma,chci pocitovat běžné věci,které k životu patří.
Je to divný,mám na stole rozvodov papíry,má iluze končí, dobojováno¨…
ale nikdo zde není vítěz ani poražený…
Moje máma mi řekla,že je problem ve mně,že mám navštívit psychologa,…
mně přijde normální ve svých skoro 28 chtít mimčo a žít jinak než studentským životem..
opouštím nejistotu, strach z budoucnosti a věřím v lepší zítřky
nikdy by mne nenapadlo,že se tohle stane…
- Citovat
- Upravit
9.6.12 00:45
@nikollkam píše:
Je 7.6 a právě jsem si začala balit věci…
už nechci žít na hromádce, doprošovat se o cokoliv, mám naději na lepší zítřky a chci věřit, že i já mám právo na své štěstí bez usilovného boje.Na jednu stranu ze mne spadl kámen, na druhou stranu pociťuji divný pocit opustit manžela…
nevím co bude dál, nevím zda člověk,kterého znám 1 rok mi vynahradí 10 let s manželem,ale to je život a ja už nechci nic plánovat…
chci být máma,chci pocitovat běžné věci,které k životu patří.
Je to divný,mám na stole rozvodov papíry,má iluze končí, dobojováno¨…
nikdy by mne nenapadlo,že se tohle stane…
ale nikdo zde není vítěz ani poražený…
Moje máma mi řekla,že je problem ve mně,že mám navštívit psychologa,…
mně přijde normální ve svých skoro 28 chtít mimčo a žít jinak než studentským životem..
opouštím nejistotu, strach z budoucnosti a věřím v lepší zítřky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nikollkam
13.6.12 15:48
Mám obavy jestli se dokážu "osvobodit "…ikdyž sním nejsem, stále mě to k němu táhne,
pak stačí třeba telefon a vidím styl jakým se mnou komunikuje a jsem uplně psychicky na dně.
občas přemýšlím nad tím, zda existuje psychický parazitismus.
Nerozumím tomu, proč si mě bral, proč mi tvrdil že chce miminko a vše, když s tím nikdy nepočítal, bolí mě, že člověk, ketrého jsem si vzala mě ničí a stále přikládá do ohně, místo toho, aby vše dal do pořádku, nebo do klidu…
nemůžu výt bez něj, ale ani ním… ničí mě… je to divné?? 
když jsem řekla, že mám podklady k rozvodu, není z toho nijak zaskočený. říká věty typu, ty už ses stejně rozhodla… za celých 1é let co ho znám jsem si alespon zasploužila snahu, ne? ořád přemýšlím nad tím, kde jsem udělala chybu, dala jsem mu vše, co jsem mohla, milovala jsem…
Za co??? Proboha!!! Je chybou, být hodná, tolerantní-jinka Vás má chlap na háku…
Jsem hrozně moc zklamaná a všeho se bojímm…
- Citovat
- Upravit
nikollkam
15.6.12 07:19
Nyní kdy jsem byla poslední noc na bytě byly dva stavy- jeden dy kříčíš, jak to že nic nechápe a šílený pocit, že bychom neměli být spolu.
Nevím, jestli dokážu žít bez něj, jestli nemám udělat to jako vždy, prostě všechny ty bolesti za 6 měsíců přejít a dát další šanci.
Třeba to vše pochopil..
- Citovat
- Upravit
nikollkam
9.7.12 09:28
Bojím se ukončit nadobro tento vztah, mám strach že jsem to prostě nezvládla a byla to jen moje zkouška, prosím má někdo zkušenost, kdy opustil dlouholetý vztah?
Bojím se, jsem z toho psychicky vyčerpaná, manžel jediný co zvládnul je říct buď slovo promiń,nebo nevím…
ach jo, ---- 
je to již 2 týdny co bylím u přátel, kde je i můj kamarád, který chce se mnou žít. Je chápavý a zároveń štastný, že jsem se dokázala odstěhovat a nastěhovat k nim, nevím zda zvládne vidět, že mám stále tendence bojovat a snažit se o záchranu.
mám člověka, který mne miluje a ja stejně tíhnu k muži, který mě určitým způsobem ničí…
- Citovat
- Upravit
nikollkam
24.9.12 09:59
závěr mého života
Děkuji za tyto portály,
pro všechny, které mě podpořily v mé životní zkoušce jen posílám závěr:
manžel nechtěl byt, ani miminko, pak se to zhoršoval výletama 
s kolegyněma, diskotékama a nezájmem, společně s ignorací.
10 let se známe, 6,5 let vztah, 2 roky manželství pro něj nic neznamená, chce svobodu, nemít starosti, raději se rozvede, aby měl ode mě klid a přišla nová neopotřebovaná…
nezbývá než říci, gratuluji jsi pašák, vzít si holku, udělat divadlo jak o ni stojíš a pak jenom promin, nejde to jinak, neverim, ze by to mohlo být dobré.
Musím začít odznovu, s nadějí, že existují i normální lidi
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Četla jsem od začátku co píšeš a i když tě asi někdo nepochopí, tak já bych asi na tvém místě udělala asi úplně něco jiného. Ještě se tě ale zeptám - máš nějaké finanční zázemí? Pokud ano, rozvedla bych se a šla bych bydlet sama. Ne s přítelem, ne s manželem. Nějaký čas bych byla sama, řešila bych chmurné myšlenky prací a tak a časem bych viděla, kdo a jak se zachová. Zda to manželovi „docvakne“ a vrátí se nebo se najde někdo úplně jiný a začneš nový život. Pokud by se chtěl vrátit (ale ne násilím) a chtěl dítě, ok, bezva, je to super - můžete se pak klidně vzít znovu, nemusí to být honosná svatba, stačí jen zajít na úřad se svědky a je to.
Nebo možná (jak jsem už psala) se najde někdo úplně jiný, kdo ti zkříží cestu a třeba on bude ten pravý.
Jinak ještě otázka - nemá třeba manžel někoho, s kým se stýká? Třeba nejsi jediná. Nevím.
Já bych to řešila tak, jak jsem napsala - tedy, pokud máš materiální zázemí.
Držím ti palečky.