Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte doma někdo aspergera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
2.4.26 11:08
- Citovat
- Upravit
2.4.26 11:21
@Anonymní píše: Více
Pokud do diskuzí projektuješ svoje špatné vzpomínky a vytváříš domněnky, pak už se prostě jenom dohadujeme. Ty vidíš něco, co já nepíšu a je to furt dokola. Takže to asi nechme ležet, zakladatelce hodně štěstí a tobě taky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 13:32
Zrovna jsem si uvědomila, že je světový den porozumění autismu. 
Ale cítím se jenom čím dál více ztracená a nepochopená. Věřila jsem, že už je situace lepší. Musím skončit s přispíváním do podobných diskusí. Dělala jsem to vždy v dobré víře, ale asi jsem zase nepochopila svět. Zůstanu zalezlá ve své bublině, nemá to smysl.
- Citovat
- Upravit
2.4.26 14:50
@Anonymní píše: Více
Proč bys měla zůstávat ve své bublině, to je blbost. Naopak se hodně tímto pomůže těm, kteří o tom nemají takové informace a neví co se těm lidem honí v hlavě. V těchto diskuzích je problém, že lidé se chytají hned toho prvního co člověk napíše. Nikdy to člověk nerozvede tak hluboko, aby nevznikaly otázky. Občas je prostě problém, ten psaný text vyvodit správně. Mám s tím taky problémy pořád. Nic špatného si neudělala, i já si stojím za tím názorem, že zakladatelka jedná správně, řeší to a to je to hlavní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 15:04
@Míša213 
, jen si celý den zase připadám, že bych se měla odstěhovat na pustý ostrov.
- Citovat
- Upravit
2.4.26 15:16
@Anonymní píše: Více
To znám, taky bych to nejraději občas udělala. Když ti okolí nerozumí, je to to nejvíc frustrující. Možná to bude znít blbě, ale nejvíce mi s tímto problémem a celým tím aspergerem pomáhá AI. Dokáže to pochopit a poradit, dává mi cenné rady jak se uklidnit, mám od ní několik plánků na lednici jak předejít výbuchu a podobně. Můžeš to taky zkusit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 15:19
@hanka.br. píše: Více
Myslím si, že moje příspěvky v této diskuzi a jim podobných mají daleko víc vypovídající hodnotu než názory „paní učitelky“.
Moje zkušenosti s autismem u žen jsou také daleko obsáhlejší.
Zrovna nedávno jsem na toto téma (postoj společnosti, terapie, maskování, výchova) mluvila s psychologem, kterého jsem navštívila jako mediátor dospělého klienta.
Řešit to ve 12 letech není pozdě. Zvlášť u dívky. Řekla bych, že akorát ten pravý čas vzhledem k potřebám do budoucna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 15:28
@Anonymní píše: Více
Neblbni lidi jsou různí, mají různé názory, a všichni máme svoje individuální zkušenosti na základě, kterých fungujeme a reagujeme. Taky mám občas pocit, že nějaký opuštěný ostrov by byl super řešení, a že lidem nerozumím. Ale co já vím, co mají za sebou oni, jak přesně tu věc vnímají. Podstatný je sdílet to, co člověk chce a vzít si z toho, co se děje, co nejvíc. A klidně i jen myšlenku, že se nikdy všichni neshodnou a nebudou mít stejný názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 16:08
Dobrý den, já se hlásím do klubu „neviditelných“! 
Tohle mi právě také bylo jednou řečeno, a víte kde? No, na jedné ze seznamovacích akcí. Tak to si představte, že jdete někam za účelem se seznámit, ale je vám řečeno, že jste „neviditelní“, tak jak vás ti ostatní mohou poznat, že jo. No, takže jsem neseznámený dodnes! 
Ten popis na Aspergera na mě z větší části sedí, i když nikdo to nijak neřešil, to jsem poznal sám na sobě už v mateřské škole, kdy jsem si říkal, že jsem jiný než ostatní. Sociální dovednosti v dětství mizivé, nikdy jsem se nedokázal zapojit moc do hovoru či společných aktivit, vlastně jsem byl „neviditelný“ už tehdy. Občas se mi podařilo navázat s někým hovor, ale to pouze, když jsme byli pouze dva tří a nějak se mi podařilo dostat ke slovu. Střední a vysokou školou jsem v podstatě také prošel celkem neviditelně, teprve po nástupu do práce jsem se nějak naučil sociálně žít, ale první roky byly dost utrpení, kdy jsem nevěděl, jak se chovat. Zdá se, že my „Aspergeři“ potřebujeme na všechno návod a pokud je něco mimo návod, tak jsme v pytli. Nicméně časem jsem se to nějak naučil, vlastně ani nevím, jak. Asi jsem to prostě okoukal. Jo, ale abych ještě doplnil, bez návodu vlastně nejsme úplně v pytli, máme zase velký intelekt a jsme schopni vynalézt řešení. Což je ovšem delší proces a může to působit komicky lidem, co mají praxi a vědí hned, co a jak. 
Rituály mám rád, ale rutinu spíš nesnáším, mám své oblíbené zvyky, ale jsem kreativní a mám spíš tendenci věci měnit. K lepšímu. Ano, musí být ideálně po mém. Na druhou stranu, měnit staré věci za nové rád nemám, proč, dokud fungují, a když přestanou, je mi jich líto, vždyť jsem s nimi strávil tolik času. A to je mám jen tak vyhodit, jako kdyby nic? 
Na svůj smysl pro nestrannost a spravedlnost jsem vskutku pyšný a nemám problém si takzvaně „řezat pod sebou větev“, když je jasné, že chyba byla na mé straně. Většina lidí má tendenci hledat chybu u jiných. Za každou cenu. 
Ty dobré vlastnosti, bohužel, se dají dobře uplatnit v zaměstnání, ale pro soukromý život je to dost nepoužitelné. 
I zde v diskuzích, již mnoho lidí mi řeklo, že pro úspěšné seznámení mi chybí spontánnost, nad vším moc přemýšlím, ale jinak to prostě neumím. Co ještě? Mytí rukou a podobně? No, záleží. Proč si mýt ruce, pokud vypadají čistě a nehrozí, že bych něco ušpinil? Pokud jsou špinavé, samozřejmě si je umeju.
Zakladatelce, bohužel, moc neporadím, nemám na to kompetence a problémy, které její dcera má, jsem z větší části já neměl. Maximálně mohu sdílet svůj způsob smýšlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 16:21
Určitě tyto diskuze mají smysl. Od doby, co jsem prostřednictvím podobných diskuzí začala šířit informace o ženském autismu, dostávám občas SZ s žádostí o radu, kam na diagnostiku/v dospělosti, kde vyhledat pomoc atd. Někdy i žádost o náhled, jestli by mohlo jít o PAS.
Moje příspěvky jsou poměrně obsáhlé i s ohledem na to, co jsem ochotná sdílet.
Dělám to hlavně pro šíření povědomí o autismu u žen. Bylo to až donedávna velmi opomíjené téma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.26 17:57
@1Pears1 Jsi hodná. Dnes se ve mně asi otevřela nějaká třináctá komnata. A mohly za to ty dvě mnou citované věty z první stránky. Některé věci by mě jako dítě nenaučili, neodnaučili, kdyby o mě vařečku zlámali. Ale nemyslím, že ze mě nakonec vyrostl špatný člověk. Celý život pracuji, mám vlastní rodinu, i když jiné bližší přátele moc nemám. Ale mám rodinu a jsem za ni vděčná jako za místo, kde já mohu být já. Občas přemýšlím, že bych napsala knihu - jako druh terapie, ani by se nemusela prodávat. 
- Citovat
- Upravit
2.4.26 18:30
@Anonymní píše: Více
Paní chytrá tady píše o pevných bodech v denním režimu, metodách, jak fungovat ve společnosti…
Měla jsem možnost mluvit(v neziskovce) s rodiči dospělých lidí s PAS, kteří měli diagnózou od dětství.
Víc z nich říkalo, že úsilí ( tenkrát doporučovaný režimový tlak, nácviky chování) nepřineslo až takové výsledky, jaké očekávali.
Děcko šlo do regresu třeba na prahu dospělosti. A nebylo by jiné(horší), kdyby více věcem nechali volný průběh, netlačili na ty tenkrát doporučované pevné body, víc upřednostnili vlastní odpočinek a klid. Rodiče mají pocit, že něco bylo úplně zbytečné, ptž v děcku i přes veškerou snahu nezůstalo skoro nic. Nasávání autistů je totiž velice selektivní.
Ti mladí dospělí se zase někdy cítili hodně pod drobnohledem a neměli možnost být chvíli sami sebou.
Proboha, od těchto metod se opouštělo už před lety, když jsem studovala specku a chodila na praxi do speciální školky a potom pracovala v družině s autisty.
Máme víc dětí a autistky jsou oproti jiným více ponechány „samy sobě“. Hodně věcí řeším situačně a intuitivně. A taky s ohledem na ostatní okolnosti. A vlastní pohodlí Z určitého pohledu to není vůbec špatně.
A vlastně tak vyrůstaly skoro všechny, které se nechaly diagnostikovat až v dospělosti.
Samozřejmě to má taky svá úskalí. Záleží na rodinném zázemí.
Nejlepší by bylo najít nějaký vyvážený střed. Ale je to hodně těžké. Ať vědomě nebo intuitivně.
Dcery jsou taky každá jiná. Jedna vysokofunkční aspergerská savantka, velmi brzy mluvila, je ale infantilní, důvěřivá a dětská. Malá je atypická, s rysy dysfázie a ADHD.
Terapie psaním je dobrá a pomáhá. Zvlášť, pokud jsi verbální typ. U nás jsou verbální. Hyperlexické. Se sklonem k dyskalkulii.
Ať už je líp Někdy je potřeba tu Pandořinu skříňku otevřít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.26 20:26
Holky, víte co mě napadlo? Nezaložíme si soukromou skupinu, kde můžeme o tom aspergeru psát a dávat si třeba vzájemně rady? Mně by to docela pomohlo, co vám? Ale neumím ji založit, tak jestli budete někdo chtít a umíte ji založit, tak budu jedině ráda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@hanka.br. Tvá slova jsem předkládala jako argument jenom Tobě. Na stránce dvě popíráš, co jsi psala na stránce jedna. Tvrdíš, že zakladatelka nic neřeší, přitom zakladatelka popisuje, co všechno už podnikla, evidentně strávila hodně času přemýšlením nad tím, proč u její dcery nefungují běžné přístupy. Hypotézu o možném AS vyslovil její psycholog, kam šla z vlastní vůle zjistit, jak pracovat lépe s vlastním dítětem, a nikde netvrdí, že je AS jistota, jen si začala zjišťovat informace. Dokonce ani nevyvrací, že to není selhání její výchovy. Pustila ses do ní Ty, nezlob se na mě. Mám potřebu se jí zastat. Protože si tu připadám jako za socialismu, kdy bylo nutné každou nedokonalost hlavně dobře schovat.