Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte doma někdo aspergera?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.4.26 13:56
Kamarádka. Manžel má AS, dite má AS. Poznali to poměrně brzy. Už od dětství bylo jiné. Navíc sociální stránka tam nefungovalo. Diagnózu měli někdy přelom školka / škola, ale že je něco jinak věděli delší dobu.
My mame PAS (AS ) chviličku. Má k tomu ADHD / testy se dělají těsně před školou / ale všichni odborníci to zmiňují jako že je vidět / ale i VD, která byla původně primární a později jde do pozadí. Mam i zprávu, kde ji odborník vyloučil. Takový mix, který se tam prolíná vším. Že je něco jinak jsme věděli velmi brzo. Funguje jinak už od porodnice. Jen se to ze začátku skrývalo pod “ vyroste z toho, má takovou potřebu, povahu …” K nějakému celku jsme se začali dopracovávst okolo 3 let. Ale krystalizuje to velmi věkem - začíná to být v některých složkách více čist.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 14:09
@Snopy123 A co konkrétně nefungovalo pomsociální stránce? Mám dceru 12 let, že je jiná víme také dlouho, dlouho jsme si mysleli, že má sociální fobii, ale je jiná o v jiných oblastech. Je to delší na rozepsání. Teď řeším psychologa, ale odmítá k němu jít. Ve zkratce, nechce se nechat fotit od mala, nikdy nechtěla vystupovat na besídkách, nerecitovala básně, nečetla nahlas, i když číst uměla dost brzy. Nikdy jí nezajímaly menší děti. Mimina nesnáší, vše musí být podle ní, nedává moc změna a nezvládá nekomfront ( například když se někde vedle někoho mačká, neuznává pravidla a skoro nikoho nezdraví. Jinak je velmi chytrá a kreativní. Vypisuji jen ty rysy, co mě trápí nejvíc. Ještě má problem a mytím rukou po toaletě a tomjí to říkam denodenně..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 14:19
Asi já a moje starší dcera, ale v „žitelné formě“, oficiální diagnózy nemáme. Lpění na rituálech, repetitivní činnosti, rozhodí nás drobnosti (není volné oblíbené sedadlo v autobuse a podobně), slabší vztah ke společnosti obecně, ale několik bližších vztahů jsme schopné udržovat, malá potřeba spánku, velký smysl pro pravdu a neschopnost lži či přetvářky, tím pádem určitá naivita. Změny opravdu nedáváme, stejně tak davy, nedostatek osobního prostoru. Dcera se nikdy netulila, mně tulení ale nevadí. Mírně atypické potřeby dcery byly znát od narození. Hodně brečela, bylo těžké ji zaujmout. Obě máme vysoce nadprůměrný intelekt a dobře maskujeme. Anonym, děkuji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 14:31
Ja a syn. Každý trochu jiny. Mne vadi zvuky, syn nesnese ticho. Mne vadí dotyky, syn je prehnane kontaktní. Změny nesnášíme oba, stejne tak sociální dovednosti jsou mizive. Ja jsem se to naučila tak nejak životem sama, ale učím se porad, dokonale to nebude nikdy, protoze to pro me neni automatické, dělám naučené veci, nekdy zapomenu, nekdy nevim, nechápu… Se synem ted chodíme na nacviky sociálních dovedností. Emoční labilita, rituály, stejne oblečení, stejne jídlo, stejne nádobí, stejne misto u stolu… ted resime problémy s odchodem do skoly po víkendu, po nemoci, po prázdninách… proste změna. To řeší dost deti s AS, co znám. A je toho mnoho dalsiho.
- Citovat
- Upravit
1.4.26 14:36
Já mám aspergera, hodně mi to ovlivnilo život. Jak psaly přede mnou, lpění na rituálech, nesnášenlivost změn. Nepoznám vtípky, všechno si beru osobně, každé rady od ostatních beru spíš jako útok na mojí osobu. Jak si na něco zvyknu, musí to tak být. Vadí mi třeba i změna v receptu, protože já mám prostě v hlavě jediný postup a ten je podle mě ten správný. Občas se neumím rozhodnout sama, když mi dá někdo na výběr, neumím prostě vybrat, lepší když mi třeba manžel řekne tohle udělej tak a tak. Vždycky jsem si rozuměla spíš s dospělými, než s dětmi, když jsem byla malá. Můj syn to má pravděpodobně po mě, nesnáší změny, vyhýbá se dětem, má své rituály, které se musí držet. Často se zavírá k sobě do pokoje a chce být sám. Vadí nám oběma hluk, hodně lidí na jednom prostoru. Třeba i drobek na zemi spustí strašný chaos v hlavě. Každý to má ale jinak, a žádný aspík není stejný. Jestli dcera nechce k psychologovi, objednej se aspoň ty, ať tě naučí jak s dcerou pracovat. U mě se na to rodiče vyprdli a následky si nesu doteď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 14:41
@Anonymní píše: Více
A tohle je stále asperger a nebo už nějaká vyšší forma? Nevím co přesně pod to spadá. Dcera není třeba vybíravá v nádobí, nebo oblečení, místu na sezení, spíše jí vadí třeba špatný materiál oblečení.
Ještě s sebou vlastně dlouhou dobu nosila neustále mazlíka, le kterýmu pořád,,čuchala " když se třeba uklidnovala a nebo se styděla. Ale nikdy nevyhledávala dotyky, naopak. Nevím jak a s kým to řešit, protože odmítá jít k psycholožce, ale sama ví, že je něco jinak.
Jsme v každodenním střetu názorů, protože já z její strany vidím neochotu udělat něco pro druhé, myslí jen na sebe a v pokoji je to jeden velký humus a chaos. Když ji chci pomoct, nechce, nic podle ní nechápu, no prostě má svůj svět. Všude by jezdila jen autem, pěšky jí to nebaví, zkazí skoro každý výlet, protože se momentálně nedělá to, co by chtěla ona. Třeba jsme na dovolené a jsme 8 hodin na pláži, já se tam peču jak pečínka, ale vidim že je šťastná, tak to přežiju, pak se chci projít po městečku a chci něco taky vidět jiného než moře a v tu chvíli se zhroutí a začne brečet a prudit tak dlouho, dokud radši nezůstaneme na pokoji… a takhle je to pokaždé.
Myslíte, že jsou to rysi AS?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 14:43
@Míša213 tak tohle na mojndcerunsedí opravdu hodně.
Jak vám to třeba ovlivňuje vztahy v zaměstnání? Lze pracovat v kolektivu?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 14:45
@Míša213 dcera také dlouho nechápala vtipy a ani dvojsmysly. Cokoliv jí řeknu ( v dobrém ) je útok na její osobu a hned zpochybňuje svojí existenci na světě, že by nám bylo líp bez ní, že vše jen komplikuje..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.4.26 14:47
@Anonymní píše: Více
Je to možný, syn je taky takovej, zkazí vsechny akce, protože to neni to, co zrovna chce delat, nebo tak, jak to zrovna chce delat… ja to mam stejne, ale uz jsem se to naučila ovládat. Cílem je, aby se to naučila ovládat i ty deti. Proste je potreba maskovat, bez toho se v tomto světě zit nedá. Syn ma dvoji vyjimecnost, je nadany, k tomu AS a různé dys.. ja asi taky, jen to tehdy nikdo neresil, byla jsem ta chytrá a divná..
- Citovat
- Upravit
1.4.26 14:57
Ahoj, můj partner má Aspergerův syndrom. Diagnostikovaný v dospělosti, již za našeho vztahu. Je opravdu jiný, ale zvykla jsem si a vím, jak s ním komunikovat a fungovat. Nicméně u něj převažují ta pozitiva, která tento syndrom přináší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.26 15:01
@Neboj píše: Více
A jak probíhalo jeho dětství nevíte? Jaká jsou prosím ta pozitiva?
- Citovat
- Upravit
1.4.26 15:34
@Anonymní píše: Více
Podle vyprávění byl sice ohromně napřed vůči ostatním vrstevníkům, na druhou stranu ale trpí taky ADHD, takže samozřejmě přístup učitelů tehdy nebyl vždy úplně fér, stejně jako přístup rodičů. Dnes už si myslím, že je společnost mnohem více edukována.
Jinak co se týče těch kladných stránek, dovolím si bez přehánění tvrdit, že je vlastně prakticky pologénius. Jeho mozek funguje na úplně odlišných principech a je v mnoha ohledech abnormálně nadaný. Žel, často jde o vlastnosti, které pro praktický život nejsou úplně přínosné, ale utváří jeho charakter a je to fascinující. Horší to je samozřejmě v nějakých sociálních rovinách, hodně se straní lidí, je dost uzavřený, často i přede mnou. Je náročné s ním o tom mluvit, protože přemýšlí nad problémy úplně jinak než já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.26 16:33
@Anonymní píše: Více
Určitě bych se jí snažila vysvětlit, že jít k psychologovi, není ostuda, naopak jí pomůže pochopit svůj mozek. Já s tím měla velký problém, okolí mě nechápalo a mě užíralo proč, co je se mnou jinak. Tohle o té existenci není dobrý, může to vést k depresím, kor když je v pubertě, to se musí hodně míchat. V kolektivu dobrý, časem sem si vždycky zvykla. Určitě kontaktuj nějakého psychologa, alespoň abys dostala řady ty co dělat. Spoustě věcím se dá předejít. Třeba ta dovolená, do předu se domluvit, co budete dělat, aby se na to stihla připravit. Náhlé změny můžou vést k výbuchu. Třeba teď budeme na pláži, a pak se můžeme jít projít do města a dáme si zmrzlinu, něco dobrého. Všechno říkat s předstihem, ať ví co se bude dít. Vysvětlit jí, že určitě není problémem rodiny, jen její mozek funguje jinak a je to vlastně moc hezké. Často aspíci mají silnou představivost, velký cit pro detail.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.26 16:44
@Anonymní píše: Více
Jestli tomu dobře rozumím, vy si zatím pouze myslíte, že má dcera AS a začínáte diagnostiku řešit ve 12 letech. Jsou věci, které lze tolerovat a v rámci její individuality chápat, ale pak jsou tam takové, které spíše ukazují na nedostatky ve vaší výchově. Ty děti bývají velmi bystré a vycítí snadno, že rodič má tendenci ustupovat, omlouvat zjevné nedostatky a polevovat, že se mu prostě nechce být důsledný, ale naopak by měl být rodič na určité věci nesmlouvavý. Nemyje si ruce po záchodě? Nezdraví? Neuznává pravidla? Nechce k psychologovi? Pane jo - tak to máte sakra problém, protože s nastupující pubertou tohle nastavovat půjde špatně. A hlavně ona bude mít v životě fakt problém. Nikoho nebude zajímat, že má asi možná AS, i když bude mít na sobě tričko s nápisem Mám AS. Ona bude ten život s lidmi žít. Do toho nekomfortu konfliktů s dcerou jste měli jít dávno, aby už teď měla ty návyky nastavené. Podle mě jste situaci strašně podcenili a v podstatě zanedbali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, je to pro mne velmi citlivé téma, prosím o zachování anonymity.
Zajímalo by mne, zda někdo z vás je sám člověk s aspergerovým syndromem a nebo má doma dítě s asperovým syndromem.
Jak jste to na sobě a nebo na dětech poznali a v jakém věku…v čem se odlišují od ostatních. Jak to ovlivňuje jejich sociální vztahy a celkově. Klidně uvítam i anonymní názory, pakliže budou k tématu! Moc děkuji.