Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já když jsem s dětmi dělal adrenalinové sporty, tak manželka se na to nemohla dívat a šla raději nakupovat. Stačily 2 výpravy a zjistila, že potlučený se vracím jen já a děti vysmáté a bez šrámů. Na další akce už je pouštěla beze strachu, ale být u toho nesměla. Děti vydrží mnohem víc, než dospělý a pokud je přítel zodpovědný, tak vše předem vyzkouší sám. Pro děti je akční přítel požehnáním, protože se naučí reakce v krizových situacích a to jim může v budoucnu zachránit život. Lézt ferratu je bezpečnější, než přecházet silnici. Třeba je to jen o tom jednou překonat strach, dát plnou důvěru příteli a možná ještě lépe se toho sama neúčastnit… co oči nevidí… Mimochodem my dělali Extreme Challenge, což je závod, kde se leze horolezecký výstup nahoru, na paraglidu se sletí dolů a nakonec se jede na kajaku divoká řeka. za celou dobu byl nejhorší úraz odřenina, kterou vyřešila náplast za 5 korun.
@Anonymní píše: Více
„Byl jeden pán, který se tak moc bál nebezpečného světa venku, že raději nevycházel ven a zůstával jen doma ve svém domku. Jednoho dne přišla bouře, vyvrátila strom vedle domku, ten spadl na dům a pána zabil. ".. autor té bajky chtěl nejspíš říct, že před nebezpečím se nelze schovat. Ze zkušenosti vím, že člověk, který s nebezpečím pracuje ho dokáže mnohem lépe eliminovat, než ten, který ho nezná. Moje "děti“ skáčou s padákem, sjíždějí řeky, na lyžích freestyle, ale vždy mají ochranné prvky a helmu. Helmu mají i na kluzišti a víte kolik je tam dětí, co na bruslích nemá helmu a rukavice? Já dítě pustím na padák, ale nepustím ho na kluziště bez helmy a rukavic. Riziko není v tom, co děláte, ale v tom, jak vnímáte nebezpečí.
Urcite bych se na dovolene nenechala naverbovat do neceho, co mi zpusobuje uzkost. Fakt jsem se poucila na horach, kdy partner chtel, at zkusim lyzovat a skoncilo to panickou atakou, to fakt nechces. S partnerem bych si sedla, rekla mu, jak se citim a pripadne se domluvila na tom, ze zatimco on se synem bude nekde lozit, ja si s dcerou udelam holcici program a pak byde program spolecny, ktery bude vyhovovat vsem. Dcerka sama tihne k takovym aktivitam jako jsou ty ferraty?
Ne. Strach z dovolené nemám. Miluji cestování, cestuji velmi často a na každou cestu se moc těším. Ostatní členové rodiny to mají naštěstí stejně. ![]()
Hele ja bych takovou dovolenou pro sebe a dite uplne nechtela. Nedivim se ze te to stresuje, ale ja bych se aktivit ktere me stresujou proste neucastnila. Sama jsem dost akcni a zkusila jsem ledasco, ale u ditete je to neco jineho, tam mi jakakoli zbytecna rizika prijdou zbytecna. Vzdyt staci jak je tezke nekdy deti uhlidat normalne, trnout strachem co je napadne kdyz s nimi zrivna nejsme, stava se spousta nehod a urazu, jeste tomu jit naproti…taky hodne s ditetem jezdime do hor, ale vybirame normalni bezpecne cesty, kdy si tak maximalne vyvrtne kotnik. Navic kazda mame na sve dite odhad, co zvladne, co ono samo dokaze spravne odhadnout aby se mu nic nestalo. Ze je neco pro deti urcene neznamena, ze se tam nikdy zadnemu diteti nic nestalo. Ja myslim ze jde mit hezkou dovolenou i bez toho aby hrozilo ze se mi tam dite prizabije (nad ramec toho jak to hrozi normalne)
Ty ferraty byl jen příklad. Už jsme lezli i s malou, al jen tady v Čechách. Chceme to i dovolenou na pohodu, chceme vidět soutěsky, jezera a lehčí trasy pro děti, pak do Chorvatska k moři na válecí dovču. Ale ten strach tam je. Mám ho i normálně, ale ne v takové míře.
Začala bych to řešit, když to nedáš sama, tak i přes odborníka.
Zažila jsem něco podobného, horšího. Ty jsi ve fázi, kdy to dusíš v sobě, jenže ono to přeteče a začneš se projevovat nahlas, před dětmi…
Máma byla vždycky šíleně úzkostný typ, když jsme měli jet se školou na lyžák, když jsme měli jet na školu v přírodě, na sportovní soustředění atd. To bylo neustále, nejedeš, protože si zlomíš nohu. Nepojedeš s tou a tou, co když se vybouráte, protože nemá dlouho řidičák. Nepojedeš na vodu, co když utopiš. Pořád něco, jen samé negativní řeči.
Jaký to mělo vliv na mě do budoucna? Tam, kde matka nebyla, tak jsem ji začala lhát. Tam, kde byla, tak jsme se poštěkaly, protože z mé strany byla blázen. A sama jsem v dospělosti zjistila, že se bojím o sebe, když to neustále slyší člověk, tak se mu to do podvědomí dostane, snažím se s tím pracovat, docela mě to poznamenalo…
Trocha strachu neuškodí, ale všeho moc škodi. Jet na dovolenou se strachem, co kdybyste nabourali, je za mě už fáze, kde bys měla hledat odborníka..
@Anonymní píše: Více
Taky jsem ráda, když jsme v cíli, ale kdybych se měla stresovat ze všeho, tak už bych si to šla hodit, přihodit se může něco klidně i doma ![]()
No já nemám strach, ale stres jo. Nesnáším cestování do zahraničí a kdybych neměla děti, tak mě tam nikdo nedostane. No ale mám pocit, že bychom měli dětem ukázat různé způsoby trávení dovolené, takže letos poletíme. Snažím se s tím pracovat tak, aby děti měly pěkne zážitky a já to zvladla bez větší ujmy
.
Určitá míra obav je normální - např. ty dopravní nehody.. ale u tebe už jde o úzkosti…
jinak bych si nedala diktovat, co mám o dovolené dělat, takže děcka klidně ať s tátou lezou, já bych si ve svatém klidu četla a relaxovala u bazénu/vody (hurááá
)… nemusí dělat všichni všechno společně a způsobovat si tím nervy a křeč…
@Anonymní píše: Více
Opravdu bych se podívala na videa, jak ta vaše ferrata vypadá.
Jde o to, že když tam půjdeš na sílu, můžeš dostat záchvat paniky a nebudeš moct dopředu a někde se nedá vrátit a může tam být spousta lidí za Tebou a bude to nepříjemné.
@Anonymní píše: Více
Tak na feratu by me nikdo nedostal ani pred x lety natoz s ditem, cesta autem to je jina..nad tim premyslet nemuzes.:nevim:
Ahoj,
stát se může člověku něco kdekoliv. I když zůstane doma. Samozřejmě u všech aktivit je třeba vážit riziko. Pokud chceš něco jako prevenci udělat, zjisti se blízkou nemocnici.