Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@LUBOŠ6717 píše:
Mám krásnou dceru, které je již rok a ještě jsem s ní nebyl ani minutu sám. Matka odmítá umožnit jednou za týden styk s mou vlastní dcerou bez její přítomnosti a tím vznikají konflikty. Stále na sebe strhává pozornost a ukazuje se dceři. Dcera ji vidí a logicky chce k mamince. S matkou se nedá rozumně domluvit a tak styk vždy končí pláčem a vypjatou atmosférou. Matka uvádí, že kojí a nechce abych byl s dcerou bez ní, přitom ji hlídá celá její rodina a to i celý den.
Máme za sebou soud, který rozhodl nepravomocně, že se můžu s dcerou stýkat jednou týdně a to za účasti matky…Proti výroku jsem se odvolal.
Nevím co dál.
Celá její rodina s matkou nejspíš normálně vychází, takže se jich dítě nebojí. Když máš kontakt za přítomnosti matky, tak logicky musíš fungovat za přítomnosti matky. Čím na sebe strhává pozornost nebo co dělá že ji tam nemůžeš snést?
Nevěřím na celodenní hlídání kojeneho dítěte. Podle mě se s nimi matka hodně stýka, tráví čas dohromady, je někde poblíž, odchází jen, když si potřebuje něco zařídit ![]()
A tak často probíhá i kontakt takto starého dítěte s otcem v normálních rodinách. U nas to bylo podobné a děti s jakýmkoliv hlídáním co nejvíc venku, kde je hodně podnětů. A nejlíp ještě se sourozencem, na kterého bylo dítě zvyklé.
Můj názor na toto je, že si neměli dělat dítě, když se o něj handrkuji už v jeho 10 měsících. Takových dětí je mi velmi líto ![]()
@Jana206 Samo dítě s otcem bývá minimálně… Cože? Moje teda bývá samo s otcem úplně běžně, klidně jdou spolu na dvě hodinky ven a nijak nenormální mi to nepřipadá. Od malinka si chlap vzal kočárek a šli spolu ven klidně sami. Je to jeho otec proboha, má na to dítě stejný nárok jako já. ![]()
@Serpentini To, že to Tobě připadá běžné ještě neznamená, že je to běžné všude. Dítě v tomto věku patří biologicky k matce a taky chápe sebe a ji jako jednu bytost. Jeho sebepojeti se vyvíjí postupně. V jiném období může být zase víc vázáno na otce. Třeba Elektřin komplex u dcer v předškolním věku, vazanost na otce, to je taky důležité období. Bohužel, rozvody a rozchody ničí tyto zákonitosti, podepíše se to na psychice dětí.
@Jana206 a to, že Tobě připadá normální, aby otec dítěte nebyl ani na minutu sám s roční dcerou neznamená, že to normální je. A vzhledem k tomu, že běžně potkáváme tatínky nebo babičky s malými dětmi klidně i v kočárku bez maminky, tak asi naše rodina není taková výjimka jak Ty si myslíš. Díkybohu.
@Jana206 píše:
Dítě je v období separační úzkosti a já jsem ráda, že ještě nevymrel zdravý selský rozum a soud rozhodl, tak jak rozhodl![]()
Dej jim pokoj a hlavně čas. I ve zdravé funkční rodině má otec úlohu zcela jinou než suplovat matku, na kterou je dítě navazane. Samo s otcem bývá minimálně.
Není normální, aby se vztah rozpadl tak brzy. Dítě v této době patří biologicky k matce. Doufám, že toto rozhodnutí potvrdí i odvolací soud. Styk pouze za přítomnosti matky nejlíp až do 3 let.
To je hrozný, jak k tomu ten chlap přijde?
@Venetia Mě je úplně jedno, co si o mém názoru kdo myslí
Odpovídala jsem zakladatelovi, moc mě potěšilo, že v dnešní době, kdy se hodně preferuje stridavka, má nějaký soudce ještě zdravý rozum a priklepl styk v tomto věku pouze za přítomnosti matky ![]()
Nejsem povinna nikomu svůj postoj vysvětlovat.
@LUBOŠ6717 píše:
Mám krásnou dceru, které je již rok a ještě jsem s ní nebyl ani minutu sám. Matka odmítá umožnit jednou za týden styk s mou vlastní dcerou bez její přítomnosti a tím vznikají konflikty. Stále na sebe strhává pozornost a ukazuje se dceři. Dcera ji vidí a logicky chce k mamince. S matkou se nedá rozumně domluvit a tak styk vždy končí pláčem a vypjatou atmosférou. Matka uvádí, že kojí a nechce abych byl s dcerou bez ní, přitom ji hlídá celá její rodina a to i celý den.
Máme za sebou soud, který rozhodl nepravomocně, že se můžu s dcerou stýkat jednou týdně a to za účasti matky…Proti výroku jsem se odvolal.
Nevím co dál.
A co místo boje za to, aby to hned teď fungovalo jinak, vyzkoušet, jak byste si to mohli užít i za těhle podmínek? Jít na hřiště, stavět spolu bábovku a hloubit tunel, jet na výlet, do ZOO… Udělat všechno pro to, aby si Tě dcera zafixovala jako někoho, s kým je zábava. Ale přitom se nesnažit strhnout všechnu pozornost na sebe a respektovat, že máma je pro malou prostě nejdůležitější.
@Jana206 píše:
@Venetia Mě je úplně jedno, co si o mém názoru kdo myslíOdpovídala jsem zakladatelovi, moc mě potěšilo, že v dnešní době, kdy se hodně preferuje stridavka, má nějaký soudce ještě zdravý rozum a priklepl styk v tomto věku pouze za přítomnosti matky
Nejsem povinna nikomu svůj postoj vysvětlovat.
Meleš tady strašný srač. ky, dítě v jakymkoliv věku rozhodně s otcem vydrží minimálně procházku bez matky za pr. delí. Zakladateli vydrž, u odvolačky máš velkou šanci a vytrve, aby se dcera k tobě vytvořila vztah a mohli jste mít co nejdřív střídavku.
Mimochodem, až budou líní chlapi hledat argumenty, proč se nestarat o svoje malý děti a partnerky ani na vteřinu nepustit od dětí, perfektně můžou využít tvoje argumenty…miláčku, fakt si nemůžeš ani na vteřinu vydechnout, ta separační úzkost je svinstvo.
Děkuji všem za krásné příspěvky i když z těch pár vět hned někdo poznal, že jsem idiot a že se nedokážu s matkou domluvit a jiné dedukce někoho kdo je na tom asi stejně.
S matkou jsem měl vztah dva roky a za tu dobu jsme se dokázali několikrát rozejít a moc to mezi námi nefungovalo. Dítě chtěla matka a já jsem myslel, že to vyřeší vztahy a vše začne být růžové a budeme mít krásnou rodinu.
Musím ještě dodat, že jsme už starší rodiče a nejsme manželé. Od matky jsem odešel, protože už jsem dále nemohl snášet její způsob života. Odešel jsem když matka otěhotněla a to plánovaně pomoci IVF Clinic.
Když se malá narodila zajistil jsem vše potřebné od kočárků až po monitor dechu, prostě vše co miminko potřebuje.
I když jsem s matkou již nežil byl jsem u porodu a v této době jsem se snažil matce pomáhat, nakupovat vařit a jiné věci, které zrovna potřebovala.
Na dceru jsem okamžitě po narození začal platit výživné a nákupy jsem rovněž hradil.
Když jsem chtěl dceru na pár minut před dům do kočárku tak mi to bylo zakázáno.
Chtěl jsem být dceři nablízku a podílet se na jejím životě jako otec. Matka mi nezakazovala přijít za malou, ale jedině k ní domů a za jejich podmínek kdy a jak se tam budu chovat.
Já jsem nemohl být s dcerou ani na okamžik sám a to jsem se snažil matce ve všem vyjít vstříc a to ve všem.
Když jsem si pro dceru přišel před dům matky a měl si ji podle soudu převzít byla malá úplně v pohodě, nesl jsem ji na rukách a vše bylo fajn, matka si dávala záležet aby ji malá neustále viděla a taky slyšela. Když jsme přišli do dětského centra a hráli si bylo to úžasné, ale jen do chvíle kdy dcera trochu zakňourala a v ten moment přiběhla matka a vyrvala mi ji z náruče. Celou dobu mých tří hodin týdně, kdy jsem mohl být s dcerou byla matka ve střehu a s rukama založenýma jako námořník čekala kdy malá zakňourá nebo zabrečí. Když dítě matku nevidí a neslyší hrajeme si bez problému. Samozřejmě, že když jí matka delší dobu neslyší plakat tak se jí hned ukáže a snaží se upoutat pozornost. A toto je důvod proč si myslím, že by u styku neměla být.
Na každý takový styk sebou nosím kabelu kde mám plíny jídlo, pití a hračky pro malou.
Matka mi nesděluje nic o zdravotním stavu dcery a vymýšlí si různé problémy, které nakonec nejsou pravda. Podotýkám, že se umím o malou postarat a to od přebalování krmení a vše co dítě potřebuje. Mám vystudovanou zdravotnickou školu a jsem diplomovaná sestra s ARO JIP.
Vždy mi šlo a jde jen o Dceru a o to že i když nežiji s matkou mám právo se s dcerou stýkat. Chápu, že matka je uražená, že jsem od ní odešel a že si představovala, že se o ní postarám, ale fakt se to nedalo.
K rozhodnutí okresního soudu jsem se odvolal a půjdu třeba až k ústavnímu soudu, který je v tomhle trochu spravedlivější.
Vždyť chci být jen tři hodiny se svou dcerou…
@LUBOŠ6717 píše:
Děkuji všem za krásné příspěvky i když z těch pár vět hned někdo poznal, že jsem idiot a že se nedokážu s matkou domluvit a jiné dedukce někoho kdo je na tom asi stejně.
S matkou jsem měl vztah dva roky a za tu dobu jsme se dokázali několikrát rozejít a moc to mezi námi nefungovalo. Dítě chtěla matka a já jsem myslel, že to vyřeší vztahy a vše začne být růžové a budeme mít krásnou rodinu.
Musím ještě dodat, že jsme už starší rodiče a nejsme manželé. Od matky jsem odešel, protože už jsem dále nemohl snášet její způsob života. Odešel jsem když matka otěhotněla a to plánovaně pomoci IVF Clinic.
Když se malá narodila zajistil jsem vše potřebné od kočárků až po monitor dechu, prostě vše co miminko potřebuje.
I když jsem s matkou již nežil byl jsem u porodu a v této době jsem se snažil matce pomáhat, nakupovat vařit a jiné věci, které zrovna potřebovala.
Na dceru jsem okamžitě po narození začal platit výživné a nákupy jsem rovněž hradil.Když jsem chtěl dceru na pár minut před dům do kočárku tak mi to bylo zakázáno.
Chtěl jsem být dceři nablízku a podílet se na jejím životě jako otec. Matka mi nezakazovala přijít za malou, ale jedině k ní domů a za jejich podmínek kdy a jak se tam budu chovat.
Já jsem nemohl být s dcerou ani na okamžik sám a to jsem se snažil matce ve všem vyjít vstříc a to ve všem.
Když jsem si pro dceru přišel před dům matky a měl si ji podle soudu převzít byla malá úplně v pohodě, nesl jsem ji na rukách a vše bylo fajn, matka si dávala záležet aby ji malá neustále viděla a taky slyšela. Když jsme přišli do dětského centra a hráli si bylo to úžasné, ale jen do chvíle kdy dcera trochu zakňourala a v ten moment přiběhla matka a vyrvala mi ji z náruče. Celou dobu mých tří hodin týdně, kdy jsem mohl být s dcerou byla matka ve střehu a s rukama založenýma jako námořník čekala kdy malá zakňourá nebo zabrečí. Když dítě matku nevidí a neslyší hrajeme si bez problému. Samozřejmě, že když jí matka delší dobu neslyší plakat tak se jí hned ukáže a snaží se upoutat pozornost. A toto je důvod proč si myslím, že by u styku neměla být.
Na každý takový styk sebou nosím kabelu kde mám plíny jídlo, pití a hračky pro malou.
Matka mi nesděluje nic o zdravotním stavu dcery a vymýšlí si různé problémy, které nakonec nejsou pravda. Podotýkám, že se umím o malou postarat a to od přebalování krmení a vše co dítě potřebuje. Mám vystudovanou zdravotnickou školu a jsem diplomovaná sestra s ARO JIP.
Vždy mi šlo a jde jen o Dceru a o to že i když nežiji s matkou mám právo se s dcerou stýkat. Chápu, že matka je uražená, že jsem od ní odešel a že si představovala, že se o ní postarám, ale fakt se to nedalo.
K rozhodnutí okresního soudu jsem se odvolal a půjdu třeba až k ústavnímu soudu, který je v tomhle trochu spravedlivější.
Vždyť chci být jen tři hodiny se svou dcerou…
tou diplomovanou sestrou jsi to zabil
ne promiň, musíš holt vydržet a budovat vztah, čas hraje pro tebe
@LUBOŠ6717 No a proč jsi toto nedokázal u soudu? Neco mi na tom nehraje
Známý měl už v době postsocialisticke styk u tak starého dítěte hodinu a půl dvakrát týdně samostatně. Tam odešla matka. Jinak si myslím, že pořídit si děcko z IVF a potom, aby se rodina rozpadla, je snad nejhorší ze všech variant. Ze vám to neklape, jsi věděl. Další dítě, které bude muset vyrůst ve stridavce
Protože si myslím, že po 3. narozeninách ji dostaneš, pokud budeš mít podmínky. Kdybyste oba víc přemýšleli, nemuselo k tomu dojít. A na zdravce je psychologie a že dítě neřeší špatný vztah snad ví i student psychologie na střední škole.
Dítě by nemělo být v době separační úzkosti predavano s revem, ale pokud to probíhá, jak píšeš, je to v pořádku. Kočár jsem dávala i já. Většina matek je ráda, že si může něco udělat doma, zatímco někdo vyveze dítě na procházku.
Ale nezlob se na mě, moc nevěřím, že je to, jak píšeš když soud rozhodl jak rozhodl
Zajímal by mě názor matky, tady ji vykreslujes jako největší můru.
@Slečna Ferka píše:
Jinak nehodlám tu zabředávat do toho, proč matka dcery není Tvoje manželka ani kdo z vás dvou je ten dáreček, který způsobil, že Tě dítě nikdy v životě nevidělo. Mysli nicméně pořád na to, že za to, koho má ta malá za matku, můžeš Ty. Čili pokud je to hrozná čůza (a já neříkám, že je), jsi to Ty, kdo sis s tou čůzou pořídil mimino, a tudíž by ses měl hlavně snažit, aby dítě smatkou-čůzou netrpělo.
Tahle slova tesat do kamene!
![]()
@LUBOŠ6717 píše:
Děkuji všem za krásné příspěvky i když z těch pár vět hned někdo poznal, že jsem idiot a že se nedokážu s matkou domluvit a jiné dedukce někoho kdo je na tom asi stejně.
S matkou jsem měl vztah dva roky a za tu dobu jsme se dokázali několikrát rozejít a moc to mezi námi nefungovalo. Dítě chtěla matka a já jsem myslel, že to vyřeší vztahy a vše začne být růžové a budeme mít krásnou rodinu.
Musím ještě dodat, že jsme už starší rodiče a nejsme manželé. Od matky jsem odešel, protože už jsem dále nemohl snášet její způsob života. Odešel jsem když matka otěhotněla a to plánovaně pomoci IVF Clinic.
Když se malá narodila zajistil jsem vše potřebné od kočárků až po monitor dechu, prostě vše co miminko potřebuje.
I když jsem s matkou již nežil byl jsem u porodu a v této době jsem se snažil matce pomáhat, nakupovat vařit a jiné věci, které zrovna potřebovala.
Na dceru jsem okamžitě po narození začal platit výživné a nákupy jsem rovněž hradil.Když jsem chtěl dceru na pár minut před dům do kočárku tak mi to bylo zakázáno.
Chtěl jsem být dceři nablízku a podílet se na jejím životě jako otec. Matka mi nezakazovala přijít za malou, ale jedině k ní domů a za jejich podmínek kdy a jak se tam budu chovat.
Já jsem nemohl být s dcerou ani na okamžik sám a to jsem se snažil matce ve všem vyjít vstříc a to ve všem.
Když jsem si pro dceru přišel před dům matky a měl si ji podle soudu převzít byla malá úplně v pohodě, nesl jsem ji na rukách a vše bylo fajn, matka si dávala záležet aby ji malá neustále viděla a taky slyšela. Když jsme přišli do dětského centra a hráli si bylo to úžasné, ale jen do chvíle kdy dcera trochu zakňourala a v ten moment přiběhla matka a vyrvala mi ji z náruče. Celou dobu mých tří hodin týdně, kdy jsem mohl být s dcerou byla matka ve střehu a s rukama založenýma jako námořník čekala kdy malá zakňourá nebo zabrečí. Když dítě matku nevidí a neslyší hrajeme si bez problému. Samozřejmě, že když jí matka delší dobu neslyší plakat tak se jí hned ukáže a snaží se upoutat pozornost. A toto je důvod proč si myslím, že by u styku neměla být.
Na každý takový styk sebou nosím kabelu kde mám plíny jídlo, pití a hračky pro malou.
Matka mi nesděluje nic o zdravotním stavu dcery a vymýšlí si různé problémy, které nakonec nejsou pravda. Podotýkám, že se umím o malou postarat a to od přebalování krmení a vše co dítě potřebuje. Mám vystudovanou zdravotnickou školu a jsem diplomovaná sestra s ARO JIP.
Vždy mi šlo a jde jen o Dceru a o to že i když nežiji s matkou mám právo se s dcerou stýkat. Chápu, že matka je uražená, že jsem od ní odešel a že si představovala, že se o ní postarám, ale fakt se to nedalo.
K rozhodnutí okresního soudu jsem se odvolal a půjdu třeba až k ústavnímu soudu, který je v tomhle trochu spravedlivější.
Vždyť chci být jen tři hodiny se svou dcerou…
hele precti si to. porad matka a matka.
musíš vydržet než dcera bude větší a nevzdávat to. Hlavně zachovat klid, být s dcerou dokud je v pohodě a příště znova. Jak často máš ten styk?
Ty se musíš podřizovat i tomu kam pujdete a co budete s dcerou dělat?