Poradna pro řešení zdravotních obtíží přírodní cestou
Mgr. Pavla Hájková
@brulinka píše:
No když třeba dám konkrétní příklad.. „matka mě neocenila“ přijímám že mě matka neocenila… Ale já pořád přemýšlím, že ji to mám za zlé, že jí to nemůžu odpustit a babřu se v tom.. nebo třeba táta mě uhodil (podle.me neprávem) a mám si to opakovat, ale přece to nemůže přijmou jako jak přijmout? Já to ani nechci přijmout…
Na kineziologii jsem byla, ale paní že mě vytáhla spoustu peněz a dělala se mnou regresi ( té nevěřím) pak jsem k ní nechodila..
Matka mě neocenila - to vnímáš až teď zpětně, nebo ti to vadilo, už jako malé? Pokud už jako malé, přijímej v přít. čase (tj. neocení mě), pokud zpětně, nech to takto v minulém. Základ je přijímat tak dlouho, pokud se u toho jakkoliv mění tvé pocity. Pokud přijímáš, a už se při tom nic nemění, ale vadí ti ti pořád, tak se ptej: Co je na to nejhorší, např. neváží si mě, následně přijímám, že si mě neváží. A pak kontrola od zadu, čili Neváží si mě, pocit? Je ok, tak pak neocení/nila mě, pocit? V knize je to určitě popsané…
@brulinka pořád platí, že nepříjemný pocit je po myšlence. Takže pokud máte pocit křivdy, tak ho máte po nějaké myšlence v situaci, kdy jste tu křivdu v dětství prožívala. Pokud vám to nejde podle knihy, tak to nevadí, nebudete jediná, doporučuji zajít k terapeutovi a on vám s tím pomůže.
Co se týká příkladu „matka mě neocenila“… tak ten program bude znít jinak… „Neocení mě“ a přijímáte, že vás neocení… případně, jako malá holka jste si to řekla/myslela jinak… „nemá mě ráda“ třeba.
Přijmutí neznamená, že s tím souhlasíte, ale že akceptujete to že se to děje. Přijetím se rozpouští negativní pocit u programu. To že to nechcete přijmout je zase program, který vám v tom brání a může klidně způsobovat to, že vám to nejde.
Přeji ať se vám to podaří. ![]()
Ahoj. Vyskočila na mě tady vaše diskuze - musím říct, že velmi zajímavá. Chci se zeptat také na jednu otázku. Je možné „vyřešit“ i to, proč se necítím šťastná ? Vědomě teď nejsem schopná říct důvod (dluhy nemám, mám kde bydlet atp., takové ty normální věci, co si myslím, že dělají lidi šťastnými/spokojenými). Nicméně já už hodně dlouhou dobu se na nic netěším (i když jsem byla na super dovolené, nedokážu ji jakoby „prožít/užít“) a tak bych mohla pokračovat. A vzpomínám si kdysi ještě na ten pocit, kdy jsem se dokázala z něčeho upřímně radovat.
PS: doufám, že nezním nevděčně; také si nechci stěžovat atp. Spíš by mě zajímalo, jestli i tomuto je možné přijít na kloub ?
PS2: od jakživa nemám ráda negativní lidi
a myslím, že ani tak na ostatní nepůsobím, ale vnitřně se cítím nešťastná…
děkuji za odpověď a hezký večer
![]()
Mohu se touto metodou zbavit citove zavislosti na zlem a sobeckem manzelovi? ![]()
@Ridicovazena píše:
Mohu se touto metodou zbavit citove zavislosti na zlem a sobeckem manzelovi?
Pokud to vnímáte jako váš problém, tak ano
Buď vyřešit vaší závislost, nebo od něj odejít nebo s tím nic nedělat a nic se nezmění. Vaše závislost je jeden problém, a zlý a sobecký manžel je druhý problém. Záleží na vašem záměru, co chcete. RUŠkou to jde vyřešit.
Jsem na nem financne zavisla potrebuji se od nej citove odprostit proste potrebuji aby mi byl volny ![]()
Mám taky problém, snad by to pomohlo, manžel mi řekl, že už to není jako kdysi a že už se mnou nebude sdílet intimní chvilky. Jinak se o rodinu stará, i teď je na mě milý. Děti malé 3 a11, tak rozvod nechci. Neumím si to vyložit, beru to jako zradu, nenávidím ho. Jsem z toho nešťastná. Byla jsem na kineziologii..ta mě částečně pomohla.
Ahoj, tak já stejně jako creaminess řeším, že i když mě zrovna netrápí nic závažného, stejně nemám z ničeho radost, na nic se netěším a nedokážu se pro nic nadchnout. Začala jsem pracovat s knihou, protože teď vůbec nejsem v takovém rozpoložení, že bych chtěla před cizím člověkem opakovat, že přijímám, že mi je to a to.
Manžel ale 2× navštívil individuální sezení s terapeutem a posun ohromný. Poprvé po asi 30ti letech přestal mít vodnatou rýmu (čistil si vzpomínky, kdy závodně v dětství plaval a 2× denně musel skočit do studeného bazénu) a také mu to velmi pomohlo s vyřešením vztahu s otcem.
No co je to taky za vola jestli se vam naskytne nejakej hodnej chlap tak sup do nej nic jinyho si takovej citovej mrzak nezaslouzi. : ![]()
Já jsem to Teda přes měsícem vyzkoušela, taky jsem řešila, že jsem nešťastná, že mi vadí přetvárka u lidí a podobně. Vyšlo mi z toho, že jsem moc hodná. Prostě jsem všechny omlouvala, i přesto, že mi ublížili a ubližovali, vždycky jsem si říkala, že to mají těžké a proto to dělají apod. Pramenilo to z jedné učitelky, která mě na základce celkem šikanovala a shazovala mi seběvědomí, i přesto, že jsem ji měla jenom jeden rok, tak to ve mě zanechalo hluboké kořeny… Teďka se snažím být tvrdá nejen na ostatní, ale i na sebe, uvidíme jak mi to půjde v budoucnosti. ![]()
Ahoj všichni, chystám se ještě letos na kurz R1. Potřebuji toho hodně vyčistit. Kdyby měl někdo stejný záměr, prosím pisněte ![]()
Ahoj,
přemýšlím o kurzu Ruš, ale zajímala by mě jedna věc…když se hledají příčiny našich problémů v dětství, co když si například nepamatuji žádnou situaci z dětství, která by osvětlovala mé problémy? Nebo například fóbie z pavouků, tu mám snad od narození, nepamatuji si tedy na žádnou vzpomínku z dětství, která by mi tuhle fóbii přivodila. Pomohl by mi terapeut najít příčinu/danou vzpomínku?
Děkuji.
@phavran ve většině případů lze dohledat příčinu v dětství (někdy se hledá i před). Terapeut vás tam zavede. Ve vašem případě fóbie z pavouků je jen „nálepka“, opravdový problém bude znít trochu jinak - nejspíš nějaký strach, že vás může kousnout, vleze vám do pusy a vy ho spolknete)… každý tam má něco jiného. Doporučuji se ozvat terapeutovi a domluvit sezení.
Z mé praxe: klient měl fobii z klíšťat - bál se jít i na posekanou trávu i v holinkách. Špatně si vzpomínal, ale našli jsme místo v dětství, kdy mu maminka říkala něco ve smyslu: „Nechoď tam, nebo tě něco kousne.“ - když byli na procházce jako 5ti letý kluk a maminka nechtěla aby jí utíkal. To jsme vyřešili a pár věcí kolem a dnes už klient jde na trávu i naboso ![]()