Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Mimi "za dveřmi"-pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.10.10 09:16
ahoj, já jsem na tom podobně, nějak si nepřipouštím, že to jsem já,kdo má jít do 3 týdnů rodit. Nejvíc se na mě dívají jako na exota, když se mě někdo zeptá jestli se těším a já mu odpovím, že se nejvíc těším, až budu mít pryč to břicho a všechno dělat jako dřív. Navíc se nějak nemůžu smířit s tím, že čekám kluka, přítel je nadšený, ale mi se to nějak nelíbí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 12:54
igracek píše:
ahoj, já jsem na tom podobně, nějak si nepřipouštím, že to jsem já,kdo má jít do 3 týdnů rodit. Nejvíc se na mě dívají jako na exota, když se mě někdo zeptá jestli se těším a já mu odpovím, že se nejvíc těším, až budu mít pryč to břicho a všechno dělat jako dřív. Navíc se nějak nemůžu smířit s tím, že čekám kluka, přítel je nadšený, ale mi se to nějak nelíbí…
Za tři týdny…jůůůůůůů 
Máš pravdu, otázka: těšíš se? = na co? Na mimi? Nevim, jsem zvědavá jak bude vypadat, ale hlavně se těšim, až se budu moct pořádně nadechnout a nebude mě nic tlačit do žaludku 
Jo mimochodem, veřer mi pěkně začalo klesat břicho. Ještě předevčírem jsem si ponožky sice za úporného hekání, ale obula…včera mi je už musel obouvat můj chlap, jak je to břicho nízko.
Večer jsme tak seděli ještě s kamarádkou a mým chlapem (se neustále hroutil, omdlíval kdykoli jsem řekla au-na kopance), a tak nějak jsme vše probrali, zabalila jsem konečně tašku do porodky 
a docházet mi to nějak začalo…
Holky děkuju moc za vaše reakce. Jsem koc ráda, že vím, že „to“ nemusí naskočit okamžitě po porodu, že „to“ může naskočit třeba až za pár dní. Kdybych tohle nevěděla, propadla bych určo strašnějm depkám, že jsem špatná máma.
Jsem ráda, že vás tu mám. Vaše zkušenosti a názory jsou pro mě strašně důležité!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 13:00
Prodigy, neboj, přijde to! Já jsem v duchu obě své těhotenství velmi brzdila, taky jsem se hrozně bála té změny a chtěla jsem být těhotná pořád. Ale fyzicky jsem už už chtěla rodit, protože oba konce těhotenství byly velmi náročné!
Neboj, všechno má svůj konec a konec tvého těhotenství bude znamenat začátek něčeho moc a moc krásného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 13:05
dagmar10 píše:
Prodigy, neboj, přijde to! Já jsem v duchu obě své těhotenství velmi brzdila, taky jsem se hrozně bála té změny a chtěla jsem být těhotná pořád. Ale fyzicky jsem už už chtěla rodit, protože oba konce těhotenství byly velmi náročné!Neboj, všechno má svůj konec a konec tvého těhotenství bude znamenat začátek něčeho moc a moc krásného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 13:39
Já to mám taky zachvilku a začíná se ve mě probouzet panika, ještě nemám všechno dochystaný, takže mám hrůzu z toho že to příjde dřív, furt doufám, že to do termínu vydržím.
Kamarádka mi popisovala jaká je to změna a že se ti všechno obrátí naruby a jsem z toho tak nějak divně rozpoložená, já mám ráda nějaký režim a nechce se mi nějak nic měnit 
Na miminko se moc těšim a celý těhotenství si opravdu užívám, pohyby, nákupy výbavičky, prostě se v tom vyžívám, ale ted z toho nějak přestávám mít radost a začínají spíš obavy z porodu, z nočního vstávání, z komplikací, snad to všechno zvládnu, nic jinýho mi asi už ani nezbyde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 14:48
Já jsem celé těhotenství moc neřešila. Prostě jsem čekala, že odjezd do porodnice budou fofry a nebude čas něco řešit. Jenže pak jsem šla na vyvolání porodu. Když si dr. prolistoval diář a řekl „tak zítra v sedm“, podlomily se mi kolena. Nemohla jsem rozdejchat, že jsme právě společně rozhodli, že se dítě narodí zrovna zítra a ne třeba pozítří nebo za týden. Ale pořád mi to nedocházelo. Pak jsem ráno před odjezdem seděla doma v pokoji, koukala na prázdnou postýlku a furt mi nešlo do hlavy, že až se vrátím, tak v ní bude mimino a všechno bude jinak. Že až za mnou za pár minut zaklapnou dveře bytu, tak zároveň skončí můj život, tak jak jsem ho doteď znala. Připadalo mi to jak sci-fi. Furt mi to ještě nedocházelo. A secvaklo mi to všechno ne tehdy, kdy se malý narodil, ale v okamžiku, kdy před nástupem druhé fáze porodní nachystala por. asistentka takový ten proužek, co se dává miminku na ručičku. Bylo na něm bylo jméno a příjmení našeho miminka. Ještě se nenarodilo, ale na stole už ležel papírek, který bude mít miminko za chvíli na ruce. Došlo mi, že za chvilku budeme mít opravdu díte, že už je to neodvratné. Tehdy mi to došlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.10 15:22
Anonymousss píše:
Já jsem celé těhotenství moc neřešila. Prostě jsem čekala, že odjezd do porodnice budou fofry a nebude čas něco řešit. Jenže pak jsem šla na vyvolání porodu. Když si dr. prolistoval diář a řekl „tak zítra v sedm“, podlomily se mi kolena. Nemohla jsem rozdejchat, že jsme právě společně rozhodli, že se dítě narodí zrovna zítra a ne třeba pozítří nebo za týden. Ale pořád mi to nedocházelo. Pak jsem ráno před odjezdem seděla doma v pokoji, koukala na prázdnou postýlku a furt mi nešlo do hlavy, že až se vrátím, tak v ní bude mimino a všechno bude jinak. Že až za mnou za pár minut zaklapnou dveře bytu, tak zároveň skončí můj život, tak jak jsem ho doteď znala. Připadalo mi to jak sci-fi. Furt mi to ještě nedocházelo. A secvaklo mi to všechno ne tehdy, kdy se malý narodil, ale v okamžiku, kdy před nástupem druhé fáze porodní nachystala por. asistentka takový ten proužek, co se dává miminku na ručičku. Bylo na něm bylo jméno a příjmení našeho miminka. Ještě se nenarodilo, ale na stole už ležel papírek, který bude mít miminko za chvíli na ruce. Došlo mi, že za chvilku budeme mít opravdu díte, že už je to neodvratné. Tehdy mi to došlo.
Hezky napsaný, ten proužek na ručičku si dokonale dokážu představit, to je krásný 
Já doufám, že se odhodlá narodit samo, nechtěla bych rodit tak, že … tak a zítra porodim, to bych byla tak potento strachy, že by to byla pohroma, takhle když nevim kdy to příjde, tak se v podstatě tolik nebojim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.10 17:57
ahojky,no tak já mám termín 12.12.já se furt dívám na obrázky v knížkách a nevěřím tomu že je vemě vážně takovej tvoreček-je to strašně zvláští pocit to jak tam sebou furt mele-už se těším až bude venku-sice nevím co si pak počnu. 
..jinak můj manžel chce být u porodu-ale jek píšeš prodigy222 pomalu omdlívá při pohledu na moje obličeje a Au na kopance.Snad to tam nějak zvláne-jinak to sem celá já snad to tam zvládne a co já??snad to tam zvládnu já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.10 18:18
Pocity
Ahoj maminky, tak já to pojmu trochu slohem, ale snad tím trochu pomůžu jiným …
Miminko jsme s manželem plánovali, hrozně jsme ho chtěli. Nejprve přišly otázky, jak to zvládneme, jestli „už“ jsme připravení a podobně. Jaká byla radost, když se nám to povedlo hned na poprvé. Jenže ejhle - týden jsem věděla, že to vyšlo a byla strašně strašně šťastná. A pak to přišlo - začaly nevolnosti. Zvracela jsem 4 měsíce v kuse i sedmkrát denně, 4 měsíce jsem žila o rohlíku a vodě. Skončila jsem s únavovým syndromem na týden na kapačkách, které naštěstí pomohly a já si tři měsíce mohla užívat těhotenství. Od toho sedmého mě provází další nevolnosti, naštěstí už ne v takové míře. Stále mám však v živé paměti, jak ležím manželovi na rameni a brečím, že už tohle dál nevydržím 
Vydržela jsem a jsem strašně ráda. Proč to ale všechno píšu. Termín máme sice oficiálně až za 4 týdny, ale taky nás to může potkat každým dnem. Jsem strašně nedočkavá, zvědavá, jak ten drobeček bude vypadat, protože 3D je sice super, ale stejně, dokud ten uzlíček nemáte v náručí Současně ale od samého začátku příšerně bojuju s tím - zvládnu to? Dokážu to? Od té doby, co se na testu objevily dvě čárky příšerně bojuju s tím, že teď bude všechno jinak a celý život jinak. Tisíckrát jsem se před početím ujistila, že ve svých 25 už jsem připravená, že děti miluju, stejně propadám panice. Za těch osm měsíců, co máme za sebou, se u mě střídají pocity nervozity, rozčarování, štěstí, radosti, strachu z porodu. Poslední asi tři týdny (tak od toho 33. týdne) mi dost tvrdne břicho, dostala jsem nejprve pesar, který miminko naštěstí udržel, protože ale tvrdnutí nepřestalo a pokud neležím, bříško tvrdne co pět minut, pesar mi byl včera, kdy jsme začali 36. týden, vyndán. Poslední týdny si připadám jak hroch, na to, že jsem díky zvracení přibrala jen pět a půl kila, mám břicho, jak když jsem spolkla obrovskou dýni, jak se třeba teď obouvají boty, to Vám psát nemusím 
Po vyndání kroužku musím jen a jen ležet, protože by bylo prý dobrý, abychom ještě alespoň ty dva týdny vydrželi. Z toho všeho tlačení na žebra, žaludek, močák jsem byla ve stavu, kdy už se snad ani toho porodu nebojím, jsem smířená. Jenže ejhle, najednou dneska stav, kdy jen brečím, brečím, naprosto bezdůvodně, slzy tečou a tečou, připadám si jako trotl Mimísek je už hodně v porodních cestách, kroužek už ho nedrží, takže každý pohyb v břiše zkoumám, jestli UŽ to nebude. Holky, představa, že tohle může trvat ještě měsíc, to si se mnou manžel užije 
Nejhorší jsou asi večery a noci, každej večer usínám s pocitem, že teď už to určitě musí přijít, protože tyhel divný pocity v břiše už určitě nejsou normální 
No, asi spíš nejsem normální já a moc se zkoumám, ale doufám, že na tom nejsem takhle jedinná. Maminky, pokud i vy máte podobný pocity, tak snad normální jsme A snad jsem Vám tímhle slohem pomohla v tom, že v tom nejste samy, držím Vám všem pěstičky a ať se všechny brzy dočkáme a hlavně - ať to všechny dobře zvládneme!!!! Holky, držte se!!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.10 20:29
ahojky,myslím,že jsi strašně statečná!!!Já mám těhu bez nevolností,bez zvracení a komplikací a jsem 33tt a už se těším na porod-teda až bude malá venku-je to tak strašně náročný..sem divná..obdivuju maminky který mají problémy a tak statečně to zvládají!!!Klobouk dolů.mě je 24 a taky sem furt nejistá jestli to všechno zvládnu-a to sem si tím byla před početím víc jak jistá.No ale moje mamka měla v mém věku už 3 děti-takže věřím,že to nějak zvládnu-A většinou máme manžele/partnery a ti nás určitě podrží a pomůžou nám.Prostě klobouk dolů .:potlesk: za statečnost všem a určitě to zvládnem a bude to moc krásné mít naše mimi poprvé v náručí!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Caty
22.10.10 20:34
AHojky, měa jsem to stejné. Snažili jsme se přes dva roky. Pak se ovedlo první IVF a nedocházelo mi to. Možná až když se malá začala hýbat, ale pořád jsem si nedokázala představit, že budu máma, budeme rodina, budu mít miminko, živé miminko, které na mně bude závislé. Nedovedla jsem si to představit ještě v 9. měsíci a to jsem poslední měsíc a něco byla v nemocnici. Nakonec porod vyvolávali v 37tt kvůli preeklampsii a ještě na koze mi to nedocházelo. Upřímně? Nedošlo mi to ani když mi malou dali do náručí. Byl to šok, ale nádherný, pžasný a nepředstavitelný pocit. Vše mi došlo až když nás pustili domu. A to jsem poprvé brečela. Dřív jsem to z toho šoku nedokázala. DOšlo mi to až když jsme byli doma. Neboj se, je to krásný. Hele, mám doma malou cácorku a už si zase nedovedu představit, že mi poroste bříško a že budu rodit a budeme příští rok 4 a ne 3. Prostě si neumím představit, že budu mít děti 2 a ne jedn Barborku. 
Hodně sil a hlavně zdravé mimnko.
- Citovat
- Upravit
22.10.10 21:12
Ahojky, já bych tomu statečnost neříkala, řekněme, vytrvalá Nemám ve zvyku něco vzdávat, když se na to dám a miminko byl můj sen už spoustu let, jen ten správný partner nebyl. Manžel je přesně to, po čem jsem u chlapa vždy toužila a strašně mi pomáhá. Děti miluje a strašně se mi líbí, jak s nimi zachází, takže je vlastně tohle vědomí jedinný, co mě uklidňuje. A moc mi pomáhá to jeho těšení se. To, že vím, že na to nejsem sama, že budeme na to dva. Ale nějak nejsem schopná se mu s těma pocitama, co cítím, svěřit. Mamča, když byla v mým věku, tak mě už bylo šest a nemám pocit, že by mě špatně vychovala, na dětství mám krásný vzpomínky. Ale nemám odvahu se jí zeptat, zda někdy, když mě čekala, pochybovala, zda se rozhodla správně. Bráchu měla až ve třiceti a pořád naivně doufám, že při druhým už tak vyklepaná nebudu Každý říká, jak je to krásný mít poprvé toho drobka u sebe v náručí a jak je to krásný pocit, doufám, že to tak opravdu je 
Ale taky je pravdou, že když jsem zkraje tolik zvracela, tak jsem měla vcelku velké pochopení pro maminky, které trpí poporodní depresí a když o tom teď tak přemýšlím, mám strach, abych nebyla stejný případ. Kamarádka má rok a půl starou princeznu a je úžasná mamina, hrozně ji obdivuju, ale taky se bojím, že tohle nedokážu. No, zkrátka a dobře - za pár dní či týdnů se ukáže 
Pokud je ti dobře, užívej si to, jak můžeš, fandím ti a přeju úžasný miminečko a hlavně ať je vše v pořádku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.10 12:34
Ahoj, já mám termín zítra a taky mi stále nějak nedochází, že budu mít miminko. Když mluvím ke svému pupíku, občas řikám věci typu „No tak maminku nekopej tolik do žeber zlatíčko moje“, ale to slovo maminka pro mě ještě nemá ten plný význam. Snad mi je rozumět Myslím, že si to prostě plně představit nejde. Taky se bojím toho šoku, až mi ji přinesou a řeknou, že to je můj mimísek a mám se starat. Půjde mi to? Bude šťastná a spokojená se mnou, s náma? Musím doufat, že ano Však to maminky nějak zvládneme
8.11. Dcerka se mi narodila 2.11. Jmenuje se Veronika a jsem moc šťastná máma
Příspěvek upraven 08.11.10 v 19:18
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.10.10 15:58
Holky budeme muset to zvládnout, mimi se o sebe nepostará Já se taky strašně těším. Je pravda že si taky říkám jestli budu dobrá máma.A jak to budu zvládat starat se o takového drobečka,abych něco nezanedbala.Prostě hrůůůza. Celou dobu člověk bez nějakých velkých starostí a teď příjde taková zodpovědnost, unesu to??? A unesu, moc jsme si přáli mimi a teď to je tu. Manžel mě podporuje a taky se strašně těší.Vím že na to nebudu sama a jsou kolem lidi kteří mě pomohou a poradí. Tak že hůráááá do rodičovství. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.10 05:04
Holky tak me se ten drobeček v úterý 26.10 narodil. je to holcicka. jsme jeste v porodnici protoze musela jit nakonec akutnim cisarem takze ji viděl jako první muj chlap,a ja az dlouho po probuzení z narkozy. muzu vam rict,ze se o ni sice starám ale furt mi to jeste nedošlo. vcera jsem teda mela nejaky chvilkový zachvev,kdy jsem na ni koukala jak mi spinka v naruci a plakala štěstím. JE TO ZÁZRAK!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
