Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahojte ![]()
Asi je to trošku divný, možná zbytečný téma, ale já si potřebuju utřídit myšlenky. Mám dojem že jsem ten nejexotovatější(sakra to je divný slovo
) exot. V čem?
Nějak mi ne a ne dojít, že tu každým dnem bude malé miminko(TP28.10). Malej človíček. Prej má na to člověk 9 měsíců, aby se na to připravil…já teda nevim, ale já jsem se tak akorát sžila s tím, že mi roste bříško, uvnitř malej zázrak, ale až k tomu, že tu bude živé malé stvořeníčko, má fantazie(či představy)ne a ne dosáhnout. Jasně že hned jak mrňouska uvidim, tak mi to dojde, ale já chci aby mi to došlo už teď, protože se možná bojim šoku, kterej jsem zažila, když jsem viděla pozitivní těhu test. Fakt jsem to drahnou chvíli nezvládala pobrat a hodně dlouho rozdejchávala.
Chci se na to připravit, nechci to rozdejchávat…
Jsem strašně šťastná, že to malý čekám, ale já bych ho asi chtěla čekat furt. Brzdim čas jak to jen jde (ono to teda moc nejde
), abych ten den oddálila. přestala jsem mít panickou hrůzu z porodu. Teď mám pro změnu panickou hrůzu z té ohromné změny…a jakože to bude změna jako k*áva
, až tu ten mrňousek bude.
Omlouvám se za román. Nějak si chci myslet, že si to vydatlováním na emimino v té hlavě srovnám, že mi to už konečně dojde. No, zatim nic. Zatim jsem stále úplně mimo ![]()
Vám, které už máte děti, došlo vám to během těhu, nebo až když se malé narodilo? Chtěla bych vědět, jestli jsem opravdu exot, nebo mám normální reakci… ![]()
Tak mě to došlo až po porodu. Nejhorší na tom bylo, že mi syna naprosto bezdůvodně odnesli, ani jsem ho neviděla a přinesli za 20min. a já jsem nikdy nějak nenašla tu souvislost břicho-mimino. Zkrátka břicho skončilo a pak mi někdo přinesl dítě a řekl, že od teď se o něj budu starat. Docvaklo mi to prakticky až ve chvíli, kdy jsem ležela na šestinedělí a nechtěli mě nechat vstát, že mám ještě ležet a tím pádem mimino samo u sester ![]()
Tak asi v tu chvíli mi secvakli obvody, vstala jsem bez sestry, ta šla okolo, měla z toho menší šok, že si tam pochoduju, oblékám se a tak ![]()
No a pak jsem si šla k sestrám a namířila úplně automaticky k němu, vůbec mě nenapadlo se podívat na jmenovku a byl zkrátka můj.
U mě byl ten „blik“ když malé brali krev z patičky a ona tak plakala… To byla fakt šlupka, jsem si musela sednout, jak to se mnou zamávalo…
Neboj, myslím, že jsi normální=) jen většina ženských o tom nedokáže takhle otevřeně uvažovat a psát ![]()
Tak mně to došlo taky až po porodu. Ani při porodních bolestech,a vlastně ani hned po porodu,protože jsem rodila akutním císařem a 3 dny mi malou nosily na kojení. Jasně,že jsem pořád koukala na dveře a čekala kdy do nich vejde sestřička s Terkou v náručí,ale takový to opravdový docvaknutí přišlo,když jsem jí mohla mít už celý den na pokoji a pořád se na ní dívala v postýlce.
.
Jseš úplně normální
Myslim, že prvorodičce to snad ani během těhu dojít nemůže
Taky jsem si to nedokázala představit, ale jak se malá narodila, všecko šlo stranou, několik dní jsem dospávala skoro každou volnou chvíli a když jsem pak měla čas se zastavit a zamyslet se, už mi ani nemělo co docházet, přišlo mi vše přirozené. Teď bych si to nedokázala představit jenom ve dvou, ani ty vánoce by nebyly ono…Co mi teď ale schází, je zase pupík, panečku, jak jsem se pyšně nosila!
Takže jsi naprosto normální, tak buď v klidu, naposled zkontroluj, jestli máš všechno přichystaný a pak už jenom čekej
(a hlavně si užívej ty chvíle, kdy ještě můžeš dělat co chceš kdy chceš
)
Zuzoušku přichystané všechno ještě nemám. Dělám vše dost pomalu a s rozvahou. Možná je to ten můj způsov jak ten den oddálit, zbrzdit čas. Tak nějak si myslim, že až budu mít vše připravené a sednu si do křesla, a řeknu malému do bříška „tak a teĎ už můžeš přijít“, tak se okamžitě leknu a uteču.
Tudíž je skoro jasné, že tašku budu dobalovat mezi kontrakcema, a postýlku bude povlíkat můj chlap až budu v porodnici, pač prostě odmítám mít vše připravené…
Magor no ![]()
Prodigy, vubec nejsi exot ![]()
Myslim, ze tohle proziva vetisna budoucich mamin, jen to proste neventiluji.
U Ericky mi to vsechno nejak dochazelo postupne, jak mi ji po CS nosily na kojeni a pak kdyz uz jsem ji mela u sebe a starala se o ni.
Rikala jsem si, ze podruhe se toho uz nebudu „bat“. OMYL
Den pred nastupem do porodnice jsem rikala manzelovi, ze si nedokazu predstavit, ze tu bude maly clovicek.
Pripravit se na to asi nejde. Bude to poradna pecka, ale ver tomu, ze miminko Te bude potrebovat tolik, ze na nejaky rozdejchavani nebudes mit cas ![]()
Použiji tvůj výraz: " ty jsi ale holka ušatá, že"
![]()
Až ty jednou napíšeš - holky, nic mne netrápí, všechno vím a jsem maximálně spokojená, tak já se dám na modlení.
Neboj, určitě to přijde tak nějak postupně samo. matka příroda je moudrá a ví, jak to má zařídit.
Odpočívej a užívej si.
prodigy, jako nechci vyhrožovat, ale já kdybych tašku dobalovala až po začátku porodu, tak by tam toho moc nebylo
Prdla voda, nejdřív jsem byla v šoku, pak na záchodě a pak se plynule rozjeli takové kontra, že jsem byla ráda, že jsem si natáhla kalhoty a dolezla k autu. ![]()
lemaz píše:
Použiji tvůj výraz: " ty jsi ale holka ušatá, že"![]()
![]()
Až ty jednou napíšeš - holky, nic mne netrápí, všechno vím a jsem maximálně spokojená, tak já se dám na modlení.
Ale já si počkám na tebe…příští rok ha ha
, to bude miliarda otázek!!!
Už se těšim na ty tvoje malé bobečky (třeba fakt budou dva)…to budeš emimino bombardovat otázkama co hodinu
![]()
Ještě že tu emimi holky jsou ![]()
Gladys píše:
prodigy, jako nechci vyhrožovat, ale já kdybych tašku dobalovala až po začátku porodu, tak by tam toho moc nebyloPrdla voda, nejdřív jsem byla v šoku, pak na záchodě a pak se plynule rozjeli takové kontra, že jsem byla ráda, že jsem si natáhla kalhoty a dolezla k autu.
oká jdu balit… ![]()
tak u mňa to bolo podobné, už šok, že som tehotná akosi som tomu nemohla uveriť - ja a tehotná
bol to hrozne zvláštny pocit, nevedla som si predstaviť, že vo mne rastie nový človek. Proste akoby to bolo len brucho. Keď sa narodila a priniesli mi ju, bolo to ako sci-fi… ako tu už zasnelo, akoby mi „odniekiaľ“ priniesli miminko a ja som sa musela starať. Stále som si v hlave opakovala vetu: to ty si vo mne rástla? Proste zázrak. Od tej chvíle nastala hrozná zmena, zároveň som zistila, že som ani netušila, ako hlboko dokážem milovať
![]()
Nečetla jsem odpovědi, tak jen za sebe:
Taky jsem si to neuměla představit, trochu mně to došlo až na pokoji šestinedělí.
Teď čekám druhé, termín mám ani ne za týden a taky si to pořád neumím představit. No doufám, že mně to zas dojde
Rozhodně se tím nestresuj.
Spinka mi v postylce ten mrnousek a dodnes nejak nechapu jak z niceho pres obrovsky uzasny brisko vznikne neco tak uzasneho, dokonaleho jako je (to moje) miminko.
![]()
Já si to taky nedovedla představit, ale to vlastně asi každý, pač nevíš, jak to mimi bude vypadat a tak… Ale já mám ještě jedno srovnání- do syna jsem se zamilovala okamžitě, byl moc krásný a vypadal přesně jako manžel. U dcerky mi to trvalo dýl, pač nebyla nikomu podobná a nos měla jako tchýně
To se se mnou táhlo celou porodnici(těch 5 dnů) pořád jsem jí ohlížela ze všech stran a ten nos se mi vůbec nelíbil
Až jsme si jí přivezli domů, tak postupně tak nějak prokoukla a dnes je moc hezká holčička, ale fotky z porodnice se mi vůbec nelíbí ![]()