Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Já mám rozdíl mezi holkama necelé 4 roky, ale taky jsme si prošli něčím podobným. Nebylo to teda tak zlé, páč Marunka jako malinké miminko byla moc hodná, hodně spala, jedla pravidelně. Ale i tak to byla pro Anežku - do té doby jediné dítě a vnouče ze strany mojí i manželovy - dost velká změna. Už je to lepší a očekávám, že až Mája ještě povyroste a začne se zajímat o její hračky a výtvory z kostek atp, tak bude zase nějakou dobu trvat, než se s tím Anežka smíří.
Poradím ti, co radí všichni. Zapojovat starší dceru - Anežka si zakládá na tom, že je velká ségra, že může spoustu věcí, co miminko ne, že ji má Maruška ráda atp.
Přeju hodně sil
.
Ahojky to znám…včera bylo Davídkovi 5let a Alexejovi 1 měsíc.....celou dobu v těhu jsem ho na to připravovala…ale stejně.Začal prostě žárlit.Kvůli všemu brečí,nebo hnedka natahuje…je to hrůza.Ale musím zaťukat ťuk ťuk…trošku se to zmírnilo.....doporučím ti aby ti manža pohlídal mimíska a ty si udělaj chvilku pro dceru.Udělala jsem to též.Nakrmila jsem a vzala staršího na dětskou akci se skákacím hradem…no afakt se to osvědčilo…Nebo když mimísek spí tak si s dádou vybarvujem omalovánky a nebo hrajem s dinosaurama.
Hold…musíme to nějak překonat.Držím palečky a pevné nervy ![]()
rozmary Předem gratulka k miminku ![]()
Já tohle znám… Kubík je sice na ségru hodnej a zlatíčko, ale asi 14 dní, co jsme se vrátili z porodky nedokázal pochopit, proč mu všechno nedám hned. Navíc měl v oblibě mně potřebovat zrovna když jsem kojila nebo koupala
Ale přešlo ho to opravdu rychle. A jak píše hkac je nejlepší je zapojovat…
Moje ségra zapojila dokonce synka. Taky mají rozdíl pět roků. A vždy když se šla věnovat mimču, tak ho lákala slovy, Pojď nakrmíme miminko a pak ho budeme šimrat. Zní to divně, ale na něj to zabírala a navíc si k mimisestře vytvořil hezký vstah a byl na ní hrozně něžný a opatrný. A vůbec byla z nich odjakživa prima dvojka. Synovcovy už je 19 a neteři je 14 a stále se běžně oslovují Verunko a Martínku ( má pomalu dva metry a je to kus chlapa).
GRATULUJI K MIMINKU.
Já bych taky zapojovala.
Co vím, kamarádka připravila dceru tak, že jí ušila panenku, stejně velikou jako miminko a co dělala maminka, to dělala i dceruška.
Měla malou vaničku, kočárek…- a měla to bez problémů. Časem i dovolila něco pomoci s miminkem.
Také jsou od sebe 5 let.
Ahoj, na tohle se teprve připravuju, mám z toho docela strach. Až se nám mimčo narodí, malý bude 5 a půl.
Zatím se těší, ale bojim se, že je to tim, že neví, co jí přesně čeká.
Myslíte, že se na to dá nějak připravit nebo si tím prostě musíme projít?
A chodí starší děti do školky nebo si je necháváte s mimčem doma? Já bych ráda zachovala tu školku, ale bojim se, aby si nemyslela, že jí tam odkládám, když budu s miminkem doma ![]()
no a ja kluky pripravit nemuzu, bude jim jen 14 mesicu, takze vysvetlovani asi nic nezmeni…chjo…
jsem zvedava, jak kluci brachu vezmou ![]()
Ahoj, tak já ti to popíšu z pohledu toho staršího dítěte. ![]()
Když mi bylo 5 let, narodil se bráška. Do té doby jsem byla zvyklá být středem pozornosti rodičů i babiček a dědečků. To že si pořídili rodiče další miminko mi připadalo jako zrada, brala jsem to tak, že už mě přestávají mít rádi, protože jsem moc velká, tak si pořídili malý miminko, který maj teď radši. Zoufale jsem se snažila být zase středem pozornosti jako dřív, nejdřív jsem si myslela, že když se začnu chovat jako miminko, tak to bude všem připadat roztomilé a budou se zase věnovat jen mně. Takže jsem začala lézt po čtyřech, žvatlat, dudat dudlík atd.
Když to nepomáhalo, začala jsem stávkovat, neposlouchala jsem, bráchu jsem budila tím že jsem mu brala dudlík, zlobila jsem ho že jsem mu brala hračky atd., prostě jsem se k němu chovala nehezky a všechno co šlo jsem sváděla na něj.
Dneska se za to moc stydím, ale tenkrát jsem si prostě myslela že to rodiče dřív nebo později vzdaj, miminko vrátěj čápovi a zase tu budou jen pro mě.
Ale tak se nestalo. Válčili jsme spolu s bráchou celý dětství, začali jsme si rozumět až v době dospívání, teď se máme hrozně moc rádi a nedáme na sebe dopustit, pro bráchu bych udělala první poslední. ![]()
Ale tenkrát jsem to vnímala takhle, tak snad ti bude zkušenost z pohledu toho dítěte taky užitečná. ![]()
Určitě bych nedávala staršímu dítěti odpovědnost za mladší, to mě štvalo nejvíc, že když brácha něco vyvedl, tak jsem za to dostala já, protože jsem ho měla hlídat, to ve mně asi nejvíc vypěstovalo tu nenávist, takže tohle bych nedělala, chce to hodně trpělivosti a fakt si udělat čas kdy se budeš věnovat jen tomu staršímu dítěti.
Ahojky! Mám taky mezi klukama rozdíl 5 let…opravdu myslím,že nejlepší je si udělat na toho staršího čas,pravidelně,mrně ať hlídá manžel,a společně si někam zajít,dělat něco spolu a v klidu bez řvoucího mimina ,prostě mít čas a věnovat se jen a jen tomu staršímu.....to žárlení prostě přejde časem,u nás to bylo a je jako na houpačce,někdy žárlí,někdy ne.Ale obecně bych řekla,že je to čím dál lepší a chce to jen čas.Jednou budou TAK rády,že se mají ![]()
Ahoj! Š marja tři kluci a ještě mezi nimi takový věkový rozdíl
…no přesto ti nepřeji upřímnou soustrast,ale děsně Ti držím palečky a přeji pevné nervy…vydržať
![]()
Ivetza píše:
Ahoj, na tohle se teprve připravuju, mám z toho docela strach. Až se nám mimčo narodí, malý bude 5 a půl.
Zatím se těší, ale bojim se, že je to tim, že neví, co jí přesně čeká.
Myslíte, že se na to dá nějak připravit nebo si tím prostě musíme projít?
A chodí starší děti do školky nebo si je necháváte s mimčem doma? Já bych ráda zachovala tu školku, ale bojim se, aby si nemyslela, že jí tam odkládám, když budu s miminkem doma
Já teda dávám staršího do školky normálně.....Aspon si tam vyhraje.
Malá chodí taky do školky,dokonce když jsme přivezly mimčo z porodnice,nechtěla chodit ze školky domů,měla pocit že už jí nemáme rádi
Aspoň si tam odfrkne od věčně řvoucího mimča a má tam kamarády
Snad se to brzy srovná a holky si na sebe zvyknou ![]()
Obnovuji diskusi… asi spis jen proto abych se zrovna ted vypovidala ze „šoku“.. Do dnešního dne jsem si myslela jak je malá v pohodě, že moje těhotenství „nevnímá“ negativně. Po 3 týdnech šla do školky (marodila před vánocema tak byla tak dlouho doma), děsně se těšila ještě cestou do školky, a najednou při převlíkání začala plakat že do školky nechce…a říká „Ale já tě mám ráda mami“!! A učitelka mi povídá že je teď přecitlivěla, že plakala už před vánocema a myslí si že je to kvůli těhotenství mému
No dostalo mě to strašně. Šla jsem domu s pláčem a pocitem že jsem jí dala do školky za trest.. Strašně bych jí teď chtěla obejmout. Ach jo
..až teď mi dochází že je opravdu citlivější a mazlivější
Četla jsem tu co radíte, tak se pokusim jí zapojovat, dávat najevo že jí máme rádi a budeme mít rádi i když tu bude mít brášku…jsem z toho fakt rozhozená, malá je rozumná, pořád říká jak se na brášku těší, sahá mi na břicho…vůbec jsem nečekala že to může mít i negativní reakce ![]()
@darkblack mám děti o 2,5 roku a starší byl taky mazlivější a citlivější. Teď mám doma 2 miminka. Starší chce oblékat, krmit…
Brášku má hrozně rád. Když ale měli chodit čerti, tak přišel s tím, že už brášku nepotřebujeme, tak ho dáme čertům a pak kvůli tomu hodně dlouho brečel a pořád ho pusinkoval a hlídal, aby nám ho někdo nevzal.
My dali staršímu už v porodnici hračku „od brášky“ - nenápadně si ji vybral. Plus samozřejmě se vším pomáhá, neustále chválím, že je pomocník. Takže krmí, koupe, přebaluje, obléká…
U kojení jsme četli pohádky, což se mu hrozně líbílo. Mazlili jsme se všichni dohromady. Pak je fajn někdy dát mimino někomu do kočáru a věnovat se jen staršímu. Snažím se několikrát denně, aby mě měl první jen pro sebe.
Jo a je hodně dobré neustále nenapomínat - nesahej na něj, nebuď ho… Mně se osvědčily „pozitivní“ zákazy - jestli chceš brášku hladit, hlaď ho raději po ruce, pokud si chceš hrát s jeho hračkou, tak počkej, až si s tím dohraje… Moje máma to nedělá a ji zlobí podstatně víc než mě.
Mám sice mladšího, ale něco by mohlo fungovat i na starší.
Ahoj maminky,hrozně se stydim,ale nějak to nezvládám,máme 18dení miminko a pětiletou holčičku,která byla zvyklá,že nás má sama pro sebe,že při každym jejím zavolání se můžem přetrhnout a navíc je slušně rozmazlená a neposlušná,začínalo se to zlepšovat před porodem,ale od té doby co máme malou doma je to katastrofa,skoro neposlouchá,samozřejmě se cítí odstrčená,páč malá mi zabere fakt strašně času a pak jsem úplně vycuclá,jsem nevyspalá a,nemám náladu na její vztekání,tak se chvílema přistihuju,že jsem na ní vyloženě zlá a pak mě to strašně žere.Snažím se jí vysvětlit,že teď to bude s miminkem chvíli trošku náročný,ale nějakj to asi nechce chápat a kvůli všemu roní slzy.Napište mi někdo,že to taky znáte,ať se necítím jak ta nejhorší matka na světě
