Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj. Bohužel ti nic neporadím. Jen ti budu strašně moc držet palce a myslet na vás na oba,ať jste brzy spolu a všechno je v pořádku. Drž se.
![]()
@MarketaKul jezdila jsem za dcerou narozenou 27+5 tri měsíce denně 50 km tam a 50 km zpět. Vůbec jsem nemyslela na sebe a svoje pocity. Myslela jsem jen na dceru a jeji postupné pokroky, hladila ji v inkubátoru, povídala.
Tak u něj zůstaň. Nemocnice by měla mít možnost zajistit ubytování atd, máš na něj nárok. Pokud nemáš doma další dítko nebo jiné povinnosti, nechoď. Buď co nejvíc u malého, seď u něj, povídej mu atd…
Drž se, je to moc těžké..já měla dceru také na JIP, narodila se ve 32tt.
A byla jsem s ní v nemocnici celou dobu hospitalizovaná..držím malému palce,
hodně sil. ![]()
Asi bych byla nasáčkovaná od rana do večera u inkubatoru. Cetla nahlas, mluvila na něj. Hladila po ručičce. Pekla bych personálu koláče a modlila se, aby se mi mimčo rychle uzdravilo.
@zimniden to bych ráda, ale jsme v Podolí a právě tu probíhá rekonstrukce, takže nemají kapacitu
uz takhle jsem ráda že mě tu nechaji aspoň o pár dní víc, abych mohla za maličkým
@MarketaKul Aha, to je mi líto. Potom teda se domlouvej tak, že brzo ráno přijedeš a strávíš tam několik hodin např…nebo prostě ráno přijít, být tam, pak si zajít na oběd a vrátit se ještě, určitě se půjde nějak domluvit. Večer pak pojedeš domů.
Tak to my jsme mohli k inkubátoru tak max. na půl hodinky a to po třech hodinách. Když měli nový příjem, tak nás nepustili vůbec. Každá nemocnice to má jinak, ale myslím si, že bohužel být celý den u inkubátoru nebude umožněno. Maminky, co měly miminka dlouhodobě, jezdily za miminkama většinou v době, kdy byl k dispozici lékař, který sděloval, jak na tom miminka jsou. Také sestřičkám předaly odstříkané mléko, pomazlily se přes inkubátor s miminkem a zase musely jít. Záleží na domluvě s personálem a na praxi té dané nemocnice. Nemá nemocnice ubytovnu? Bývá to mimo budovu porodnice, ale lze takto za miminkem několikrát denně docházet. Jinak přeju hodně sil a zdraví miminku i tobě. ![]()
Máte to tedy teď velice těžké, doufám, že Vám bude přát štěstí. Já byla se synem hospitalizovaná většinu času, co proležel v inkubátoru. Byla jsem ve vedlejším pokoji pro maminky, škoda, že to není všude. Jinak bych musela taky dojíždět denně daleko. Na tři dny jsem musela být doma (i když jsem mu tam vozila odstříkané mm), doma to byla muka, byla jsem zralá na antidepresiva, takže jestli budeš doma jen plakat a myslet na dítě, poradila bych se s gynekoložkou a nechala si antidepresiva předepsat. V nemocnici jsem taky často brečela, ale s dítětem poblíž se to dalo snést. Doma to bylo opravdu náročné hrozně. Hodně štěstí. ![]()
Dvojčata narozená ve 33tt. Jedno dítě zdravé, jen potřebovalo nabrat váhu, druhé dostalo sepsi a bylo na tom hooodně špatně (doktoři nás připravovali na nejhorší). Já navíc s břichem rozřezaným po císaři a dalšími zdrav.problémy, které se u mě na konci těhotenství vyskytly. Byly to nejtěžší týdny v mém životě (děti propustili jednoho po 3 a druhého po 5 týdnech). Místo lásky a radosti z narozeného miminka řešíš stres a obavu o jejich životy. Dnes je dětem už skoro 6let, jsou tu s námi oba
a já ty vzpomínky na těžký začátek tak nějak vytěsnila.
Moc držím palce, je to těžké, ale určitě to překonáte a bude zase dobře. ![]()
Holky díky všem za podporu, doufám že za pár let to bude už taky jen nehezká vzpomínka a budu mít doma malého čiperu
s tím ubytkem už jsem zkoušela kde co, to asi neklapne :/
Ještě dodám, že jsem to tenkrát měla z domova do porodnice 50 km, takže jsem si na tu přechodnou dobu sehnala ubytování v místě porodnice, abych nemusela dojíždět takovou dálku. Dnes už bych bojovala jinak. Ty jako zákonný zástupce máš nárok na to být 24/7 se svým dítětem, nenech se odbýt, malý tě potřebuje.
Moc ti držím palce, musí to být strašené. Upřímně, vysedávání u inkubátoru, když si ani nemůžeš pochovat, pohladit, je podle mě spíš dobré pro čisté svědomí matky, než pro to dítě, takže pokud jsou cesty problém nebo je tě potřeba doma, tak se asi nic nestane, když vynecháš.
@Anonymní píše:
Dvojčata narozená ve 33tt. Jedno dítě zdravé, jen potřebovalo nabrat váhu, druhé dostalo sepsi a bylo na tom hooodně špatně (doktoři nás připravovali na nejhorší). Já navíc s břichem rozřezaným po císaři a dalšími zdrav.problémy, které se u mě na konci těhotenství vyskytly. Byly to nejtěžší týdny v mém životě (děti propustili jednoho po 3 a druhého po 5 týdnech). Místo lásky a radosti z narozeného miminka řešíš stres a obavu o jejich životy. Dnes je dětem už skoro 6let, jsou tu s námi oba![]()
a já ty vzpomínky na těžký začátek tak nějak vytěsnila.
Moc držím palce, je to těžké, ale určitě to překonáte a bude zase dobře.
Ty sis tedy také vytrpěla. Přeji celé rodině hodně zdravíčka. ![]()
@MarketaKul píše:
Holky díky všem za podporu, doufám že za pár let to bude už taky jen nehezká vzpomínka a budu mít doma malého čiperus tím ubytkem už jsem zkoušela kde co, to asi neklapne :/
Strašně moc na vás na oba budu myslet a dej nám vědět. Určitě to bude tak,jak píšeš. Tyhle nehezké začátky vytěsníš a budeš si užívat už jen ty mateřské radosti. ![]()