Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jo děti vycítí, že doma nejste úplně v pohodě. Proč nechodíš ven? Snad je lepší se po nějaké hadce sebrat, jít se projít a vyčistit si hlavu, vychladnout a ne sedět doma v napjaté atmosféře. Pokud máš poporodní deprese, tak to řeš u odborníka, ty samy nezmizí s koncem sestinedeli.
Dneska sem s ním byla venku 3×. Včera 1× venku a dlouho na zahradě. Chodíme často, navíc když začíná být hezky tak co doma. Když hledá prso tak mu ho dej, koj na požádání a ne podle hodinek. A s hadkami skoncujte, čím dřív tím líp.
Sama píšeš, že když nejdete ven, tak je dítě protivné, takže to asi bude chtít se přemoci
jinak moc nechápu, proč máš výčitky, když spí, takhle malé děti přece prospí většinu dne… Když je vzhůru, ukazuje mu hračky, zpívej, mluv na něj, víc netřeba.
S dvou měsíční jsme byli venku hodně. Nebo doma prostě ležela v postýlce, občas v lehátku. Když neplakala, brebentila si rozhodně jsem neměla výčitky, raději učit taky i samostatnosti. Jak byla větší měla hrazdičku, štěrkatka. Dala jsem si ji k sobě do kuchyně na deku, hrála si… já semtam koukla, podala něco… u toho jsem uvařila, poklidila. Nevěnovala jsem se miminku 24 hodin denně. Ale samozřejmě jsme si i hráli.
Mám dvouměsíční dceru a vždy si s ní chvíli hraju a pak ji nechám v postýlce. Kouká na kolotoč a u toho si cvičí. Hrajeme si tak, že ji ukazují hračky, cvičím ji s nohama a rukama a miluje, když ji zrcadlim. Když naspuli pusu, zopakuji atd. A ona sama pak zrcadli mě. Ven chodím 2× denne, když jsem doma sama (se psem, dcera v šátku) a s přítelem na delší procházky s kočárkem. Občas si hrajeme na dece, jinak ji mám denně na bříšku. Procházky by ti podle mě spíš pomohla, já si vždycky vyčistím hlavu. S přítelem se taky občas pohadame, ale snažíme se, kvůli ní, krotit. Také ji zpívám a vypravují, ale chci, aby trávila čas i sama, navíc potřebuji doma něco udělát. Deprese bych řešila s odborníkem
Chodime ven kazdy den
male jsem v tehle dobe hodne zpivala, vypravela, ukazovala cernobilocervene kontrastni karticky obrazky, nechavala na brisku a nebo jen lezet pod hrazdickou pozorovat hracky. Ale co si pamatuju, tak do 3 mesicu toho hodne naspala.
Mam miminko necele dva mesice. Ven chodime kazdy den alespon jednou. Kdyz nespinka, dam ho pod hrazdicku a kdyz se mu to uz nelibi, tak mu ukazuju ruzne hracky, rikam rikanky nebo ho chovam u sebe. Kdyz se chova, taky chce obcas prso. Kdyz chce, tak mu ho dam. Neresim jestli je zrovna cas na kojeni…
Jo a kojim, jak si řekne, někdy ani skoro nepije, ale uklidňuje ji to. Časem bych se neřídila.
Jít ven je to nejlepší, co se s takovým miminem dá dělat. Doma by mi brzo hrablo. Kor pokud se hadate. Chce to jen se premoct a odejít, uvidíš, ze venku ti bude líp. A miminu taky. Teď je krásné nemusíš sebe ani mimino nijak oblikat. Prostě se rozhodnu, tak maximálně prebalim, hodím na sebe čistý tričko a jdu. Ideální.
Máme psa, takže dvě minimálně hodinové procházky denně musí být, i když se nechce, nebo je hnusně. Dcerka je pořád hodně spavá, takže bdělé chvíle trávím s ní - zpívám, dokola čtu oblíbená říkadla, a pak souvislejší příběh. Je jasné, že to ještě nevnímá, ale věřím, že se má na miminko hodně mluvit a zas tolik hlubokých myšlenek nemám
Takže čtu, co se líbí mně: Fimfárum, Medvídka Pú, Čmeláka Aninku. Taky zrcadlím její výrazy nebo se ji snažím rozesmát. Nechávám ji pást koníky a podle rad fyzioterapeutky cvičíme přetáčení (s tím začala sama, ale chytá nějaké blbé manýry, tak má cvičení na podporu správné techniky). Teď je jí 3,5 a už se hodně zajímá o hračky, brouká si, tak ji někdy nechávám, ležím vedle a čtu si. Je to velký rozdíl proti dvěma měsícům.
To vztekani u prsu a pritom stale „hledani“, jak to tu popisujes, mi malej dela taky. Jsem z toho nekdy uz celkem na nerv, ale vypozorovala jsem, ze kdyz ma velkej hlad tak to nedela a proste poradne pije. A ze nekdy kdyz se takhle vzteka, tak ho boli proste brisko a nevi co driv, jestli prdet, brecet, nebo jist.
a s tou depresi-sama musis odhadnout, jestli uz vyhledat pomoc. U me treba ted taky vse horsi nez v sestinedeli, jsem mnohem unavenejsi a nekdy podrazdena a pak jsem hnusna na pritele nebo brecim. Ale vim ze je to z unavy, nekdy ted nemuzu usnout, ani kdyz malej spi… ale co mi opravdu pomaha je cerstvej vzduch a pohyb. Dnes jsem malyho zaparkovala v parku a lehla si na slunko a to mi fakt dobylo baterky! Hadka a blba nalada, to je spis o duvod vic ven jit, nez bejt doma😉
![]()
Jak často chodíte na procházky s mimi, které má dva měsíce, tři měsíce,… Mám výčitky že s ním nechodím často, ale prostě nemám náladu když se s mužem pohádáme. A když jsem s mimi doma, nevím jak ho zabavit, většinou leží brebtá nebo brečí, že chce pozornost, ale jakmile ho vezmu do náruče nemůžu se s ním pomazlit, prostě hledá prso i když není čas na kojení. Nemůžu se s ním jenom tak pomazlit ani po kojení, hračky ho ještě nezajímají a pak mám výčitky když ho nechám ležet nebo spát že jsem špatná máma. Bojím se taky jestli už ve dvou měsících vycítí že se máma s tátou na něčem dohadujou, máme doma těžší období. Měl to někdo podobně? Řeším ještě školu a možná i proto nemám náladu a mám obavy o mimi, že mu nedokážu dát tolik energie. Četla jsem že Mimi může mít poruchy na psychickém vývoji pokud se mu maminka dostatečně nevěnuje a stane se součástí hádky táta máma. Snažila jsem se to muži několikrát vysvětlit, ale on má pocit že hlas nezvyšuje a je těžké se tomu pak vyhnout. O tátu přijít nechceme. Jsou běžné poporodní deprese i po šestinedělí? Mám pocit, že mi teprve začaly.
Navíc se stresuju když kojím a mimi se mi odtrhne jakoby nechtěl pít, vzteká se a hledá prso dál. Kaká čurá, i tak se bojím jestli ze mě vypije dost.