Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@pet p Přesně.. Uvědomila jsem si nějakou dobu zpátky, že to taky říkám pořád a jelikož mám dítě dost paličaté, odmlouvací a už z principu je všechno, co po něm chci, problém, tak se hodně snažím to nedělat, protože mu tím jakoby dávám možnost ten můj rozkaz odmítnout splnit
Taky se mi to stává, ale víc bojuju s tím, že dětem dávám často zbytečně na výběr (zvlášť ve chvílích, kdy sama nevím coby)-třeba „dáte si k tomu masu radši brambory nebo rýži?“
Nebo „to jablíčko chceš na měsíčky nebo jen do ruky?“ ![]()
Kdyby jenom dětem…Děti ani ještě nemám. Mluvím tak se svými kolegy, sestrou, mamkou, přítelem a psem…To je teprve děs. Všimla jsem si toho nedávno, a přijde mi to divné, tak mě ta otázka zaujala, protože s tím taky docela bojuju a chci se toho n zbavit. Nepoužívám to ve smyslu, že bych po někom něco chtěla, ale většinou tím něco oznamuju…Např…já teď půjdu tam a tam, jo? Já dneska udělám bramboráky, jo? Odnesu to jinam, ano? Zvláštní je, že vůbec nevím, kde jsem k tomu přišla. Mám pocit, že ty,,ana'' a,,joja¨' užívám teprve pár měsíců. Před tím nikdy, tak kde se to tam zčista jasna bere?
Mě došlo, že to dělám a jak je to divné, když jsem šla k nové doktorce a ona se mnou tak mluvila. A já jako blbec jsem za každou její větou zakončenou ano/jo odpověděla ano, ano. ![]()
@Anonymní píše:
Kdyby jenom dětem…Děti ani ještě nemám. Mluvím tak se svými kolegy, sestrou, mamkou, přítelem a psem…To je teprve děs. Všimla jsem si toho nedávno, a přijde mi to divné, tak mě ta otázka zaujala, protože s tím taky docela bojuju a chci se toho n zbavit. Nepoužívám to ve smyslu, že bych po někom něco chtěla, ale většinou tím něco oznamuju…Např…já teď půjdu tam a tam, jo? Já dneska udělám bramboráky, jo? Odnesu to jinam, ano? Zvláštní je, že vůbec nevím, kde jsem k tomu přišla. Mám pocit, že ty,,ana'' a,,joja¨' užívám teprve pár měsíců. Před tím nikdy, tak kde se to tam zčista jasna bere?
Spíš chceš ujištění, že tě ten druhý slyšel a vnímal, aby potom nedošlo ke konfliktu, jestli jsi to říkala nebo ne
@pet p píše:
Téma na odlehčení
Všimla jsem si u sebe, že za každou druhou větu, kterou říkám synovi, dávám „jo?“ příp. „ano?“
Takže to pak vypadá jako
„Převleč se z pyžama, jo?“
„Teď si vyčistíme zuby, ano?“
„Neházej tam prosím tu hlínu, ano?“
atd. atd.
Doteď jsem si neuvědomovala, jak často to říkám. Přijde mi to jen jako zlozvyk, žádnou „funkci“ to nemá, protože syn mi samozřejmě neodpovídá „ano, souhlasím“
Už třetí den se snažím tohoto nešvaru zbavit a je to pěkně těžké!Říkáte tohle taky svým dětem? Zkusíte to neříkat?
Já místo toho říkám prosím ![]()
Můžeš si prosím vyčistit ty zuby.
Můžeš si prosím uklidit ty hračky na zemi?
Já bych si toho nevšimla, ale upozornila mě na to jedna dobrá duše ![]()
Asi to měnit nebudu, mám pocit, že je to takové, jako že s nimi jednám slušně a nerozkazuju, ikdyž to vlastně rozkaz samozřejmě je ![]()
Jo, také to dělám.
Z čeho de mi ale koupě kůže, když kamarádka takhle používá na konci věty " že "? Požívá to jen při konverzaci s dítětem a já z toho roštu ![]()
Ja mam zas tragicke “viď” 😂 😂 😂 2 lete dite mi ted zacalo odpovidat na vse viď.. cha to mam za to… 😂 😂
@unuděná Dávat na výběr přece nevadí, ne? Aspoň si dítě něco rozhodne samo. Co je na tom podle tebe špatného?
Jak to tak zkouším se toho JO a ANO zbavit, tak si uvědomuju, jak často na dítě mluvím nepřítomně, automaticky
Když si JO a ANO hlídám, nutí mě to být víc v přítomnosti, což je podle mě dobře. No a je to teda výzva ![]()
@welovefashion píše:
Já místo toho říkám prosím![]()
Můžeš si prosím vyčistit ty zuby.
Můžeš si prosím uklidit ty hračky na zemi?Já bych si toho nevšimla, ale upozornila mě na to jedna dobrá duše
Asi to měnit nebudu, mám pocit, že je to takové, jako že s nimi jednám slušně a nerozkazuju, ikdyž to vlastně rozkaz samozřejmě je
Já to nesnáším, ale to je jiná kapitola. Ale nechápu, proč tě někdo upozornil? Dneska se to očekává, že dítě bude prosit a děkovat za každej prd ne? ![]()
Občas řeknu, snad ne nijak extra často. Ale co se mi otevírala a otevírá kudla v kapse, když někdo řekne za každou větou „víš“? Jednu dobu jsem to slyšela snad od všech. ![]()
Ježiš, to dělááám. Před dítětem taky, ale myslím, že to bylo v rozumné míře. Na dítě ale tak mluvim pořád. Hrůza ![]()
@unuděná, na výběr také dávám. Pokud to člověk dělá s rozmyslem, je to ok. Ale já jsem se také přistihla, že to dělám v momentě, kdy se nemůžu rozhodnout a kdy to není adekvátní pro rozhodování 1,5 letého dítěte.
@Bubla Bůčková píše:
Já to nesnáším, ale to je jiná kapitola. Ale nechápu, proč tě někdo upozornil? Dneska se to očekává, že dítě bude prosit a děkovat za každej prd ne?
Upozornil mě, protože se tím ode mne nakazil 😁začal to říkat taky
Já věřím, že to dětem časem taky poleze na nervy 😁 ale moje prvotní motivace asi bylo naučit je právě prosit a děkovat…
Téma na odlehčení

Všimla jsem si u sebe, že za každou druhou větu, kterou říkám synovi, dávám „jo?“ příp. „ano?“
Takže to pak vypadá jako
„Převleč se z pyžama, jo?“
„Teď si vyčistíme zuby, ano?“
„Neházej tam prosím tu hlínu, ano?“
atd. atd.
Doteď jsem si neuvědomovala, jak často to říkám. Přijde mi to jen jako zlozvyk, žádnou „funkci“ to nemá, protože syn mi samozřejmě neodpovídá „ano, souhlasím“
Už třetí den se snažím tohoto nešvaru zbavit a je to pěkně těžké!
Říkáte tohle taky svým dětem? Zkusíte to neříkat?