Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Nejsi jediná, dělám to taky bohužel
asi od dvaceti, nevím jak s tím přestat…to asi ani nejde.
Občas to fakt vygraduje třeba minulé se mi to stalo ve vyrivce plné cizích lidí ![]()
Ahoj anonymni. Ja mam to same…uz od mala…asi jsme tak ukecane a nikdo uz nas nechce poslouchat tak si mluvime pro sebe
![]()
A proč s tím přestávat? Já tedy nevím co bych si měla povídat? To jako komentujete co děláte? Nebo jako si děláte imaginárního kamaráda nebo tak? ![]()
@kristyn.g píše:
A proč s tím přestávat? Já tedy nevím co bych si měla povídat? To jako komentujete co děláte? Nebo jako si děláte imaginárního kamaráda nebo tak?
Já si jakože povídám s někým opravdickým
Sem tam imaginárním. Nemluvím vlastně sama se sebou
Já nevím, jestli to řešit nebo ne právě, tak se ptám tady. ![]()
Nedelam to, pokud ano, tak pouze vnitřní řeč. Ale neprijde mi na tom nic divneho, za blazna Te nepovazuju, kazdy máme něco ![]()
Já to nedělám, ale i tak mi na tom nepřijde nic divného. Někdo to tak má. Nejsi blázen, neboj. Já si spíš povídám v duchu. Nebo mluvím na syna, ale ten mi neodpovídá, je mu 9 měsíců ![]()
@Anonymní píše:
Já si jakože povídám s někým opravdickýmSem tam imaginárním. Nemluvím vlastně sama se sebou
Já nevím, jestli to řešit nebo ne právě, tak se ptám tady.
aha, no mě to přijde v pohodě ![]()
Já to delam také.
Ale teda nepřijde mi to jako nějaká vyrazna úchylka, které bych se mela zbavovat. Naopak je to občas fajn, pokecat si sama se sebou. ![]()
Mě nikdy nenapadlo, že bych s tím měla přestat.. já si se sebou povídám ráda ![]()
JA si taky povidam sama se sebou a dokonce se sama sebe obcas i zeptam na radu ![]()
@Taminka píše:
JA si taky povidam sama se sebou a dokonce se sama sebe obcas i zeptam na radu
a radíš si dobře? ![]()
Dělám to
Klidně když něco pokazím, tak si sama pro sebe polohlasně říkám, jak jsem to pěkně podělala ![]()
Před hodně moc lety jsem prošla ošklivým rozchodem, který mě velmi poznamenal…a kamarád psychiatr mi jen tak v hospodě poradil, ať se z toho vykecám…když není, kdo by mě poslouchal, tak vypíšu a nebo to mám povídat imaginární osobě. Takže jsem si v sobě představovala, že jsem někde na sezení a vyprávím to terapeutovi a nebo jiné zoufalé ženě, která se žene do stejného maléru.
Moc mi to pomáhalo a zůstalo mi to. Povídám si sama se sebou ráda. Třeba večer v posteli, když tam ještě není manžel si povídám, co vše musím stihnout druhý den a tak. Někdy se přistihnu, že když jedu v autě, tak si začnu povídat, když zapomenu, že mám za sebou dítě v sedačce a ono mi odpoví ![]()
Ahoj ženy, matky,
, ale jinak to bere v pohodě. Jsem teda hodně ukecaná i když jsem mezi lidma
Hodně si u toho odpočinu, odreaguju se. Ale jak přestat, ať nejsem za blázna???
kam moje paměť sahá, mluvím sama se sebou. Odjakživa. Jak jsem sama, mám klid, tak si prostě povídám. Dělá to třeba i moje mamka.
Ale trošku mě to trápí, už mě „načapal“ manžel a měl ze mě srandu
Děláte to někdo taky? Přemýšlely jste, že je přestanete?
Díkes