Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@BeaL píše:
@Kipa22
Souhlas. A krásně vysvětleno.Jinak zakladatelčin text jsem nečetla. Zaujal mne ale nadpis. Proč nezní takhle: "Moje dcery se nemají rády. "Tak jak to napsala zakladatelka, to vyznívá, že sestry nejsou vlastné. Že nemá ráda svou nevlastní sestru. Hm, hm… zní to velmi divně.
![]()
Psycholog by z toho něco vyvodil. Tedy - já taky.
Pri precteni nadpisu me napadlo presne to same
@BeaL asi jsem to fakt napsala blbě. Ale dnes me to dostalo, jak to řekla. Doslova a před ní. Taky ji to musí ubližovat. Tedy, myslím si to…
@lussinka píše:
Mas pravdu…i když holky chtěly na dovolenou k mori…a jede se. Jen kvůli nim, jen pro ně ❤️ já chci aby byly spokojené, obě
Chce to dobře zvážit a za takové chování by dcera k moři rozhodně nejela. Pokud celý rok štěká a dělá doma dusno, tak ne. Je dost stará, aby věděla, co je příčina a následek. Předem bych ji upozornila.
@Kipa22 píše:
Píšeš, že mladší má chronické onemocnění a více péče. V tom vidím základní problém, tam vznikl pocit, že je upřednostňovaná a starší dcera to pojala jako velkou nespravedlnost. Znám z minulosti jednu rodinu. Měli dvě dcery, starší zdravou, mladší málem po porodu zemřela - těžká srdeční vada, prodělala řadu operací v dětství a byli na ní hodně opatrní. Měla hodně péče, na starší té péče zbylo mnohem míň, byť se k ní chovali hezky. Starší brzy začala mladší nenávidět a to tak, až to vypadalo, že by jí nejradši zlikvidovala. Podle mě je třeba zdravému dítěti kompenzovat péči stejnou pozorností a obdobnou péčí, byť si někdo může myslet, že jde o rozmazlování, jinak hrozí sourozenecká nevraživost. A nikdy není pozdě na omluvu, že se cítí odstrčená. To by mohlo pomoct.
No zní to logicky, ale dcera onemocněla před 2 roky. A není to období, kdy se chování změnilo. Bylo to tak nějak vždy, už když byly holky hodně malé. Třeba období, kdy mladší začala chodit a brát si hračky, které byly do určité doby Jen starší dcery. A vznikl problém a to takový, že ji hned vrazila…
@Uslava mám pocit, že si není schopna uvědomit tu příčinu. I moje mamka říká, že si pak za to může sama, prostě když štěká, tak nemůže čekat že ji přijdu s omluvou dát polibek. 🤷♀️
Anonymní zakladatelko, ve Tvojí rodině je toxický vztah, trvá to už roky a stále se to zhoršuje. Ty to naprosto nezvládáš. Tím psaním dlouhých výlevů zde to nenapravíš! To znamená že je jen jedna možnost: okamžitě s holkou do poradny a zapojit psychologa. Ty ho budeš potřebovat taky.
No, ještě by mohlo pomoci vykopnout tu starší aby šla bydlet k babičce. Ale to asi není prakticky možné, což?
Ahoj zakladatelko,
Preklikla jsem se, tak napíšu příspěvek znovu.
@Tala20 píše:
Anonymní zakladatelko, ve Tvojí rodině je toxický vztah, trvá to už roky a stále se to zhoršuje. Ty to naprosto nezvládáš. Tím psaním dlouhých výlevů zde to nenapravíš! To znamená že je jen jedna možnost: okamžitě s holkou do poradny a zapojit psychologa. Ty ho budeš potřebovat taky.No, ještě by mohlo pomoci vykopnout tu starší aby šla bydlet k babičce. Ale to asi není prakticky možné, což?
No…díky, asi jo, přemýšlela jsem už delší dobu o psychologovi…taky mam takový pocit. Že to nezvládám. Jsem už na pokraji. Už někdy přemýšlím, že by bylo lepší nebýt, nemít starosti a neřešit nic. Jenže, pak si řeknu že to udělat nemůžu ausim tu pro ně být. Ale jako co? Máma na baterky? Někdy si tak připadám. Snažit se můžu jak chci… 😪 Ale asi dělám vše špatně, jo, jinak bych nemusela řešit tohle. Nemám ráda to jak žijeme, jen stres. Dítě nemocné, druhé psychicky náročné…psycholog nepomůže 😶
Pokračování ![]()
Chci jen napsat, že někdy prostě si dva sourozenci nesednou, jako my se ségrou. Ségra mě jako malou nesnášela a myslím, že se to s věkem moc nezlepšilo. Nemusela jsem se nikdy moc učit a měla jsem dobré známky, ségra to musela vydřít, na vysokou mě vzali hned, ségru ne, já nic moc neřešila a dařilo se a ségra všechno hodně řešila a dávala mi za vinu všechny své problémy… a tak nějak se to táhlo celou dobu. A já ji nepochybně taky zlobila a leccim nevědomky trápila. Dnes se samozřejmě respektujeme, vidíme se rády, ale cesta k tomu byla dlouhá. A tedy dost bolestivá, páč jsem nikdy moc nepochopila, co segre vlastně vadí a proč. ![]()
U vlastních dětí bych hledala společné zájmy, snažila se o větší respekt k sobě a třeba bych zkusila i nějaké společné sezení s psychologem a hledat příčiny… Držím palce! ![]()
A pokud se i Ty cítíš fakt zlé, jak jsem dočetla teď v příspěvcích, tak bych asi začala u sebe s psychologem a řešila nejdřív sebe a pak vztah můj k dětem a děti k sobě a mezi sebou.. držím palce!
Precti si Sourozenci bez rivality, to je takova bible pro rodice vic deti.
Treba tam najdes, co delas blbe.
Nejde veci delat stejne vuci obema. Matka neni superman, aby vzdy vse rozdelila presne napul. Proste chvili bude mit vic ta a chvili zase ta, je to normalni.
No a pokoj - i maly pokoj s jednim oknem jde rozdelit napul, treba obycejnou lamino deskou, delaji vysku 2,5 m, ukotvis do stropu a podlahy k nejake liste, u okna nechas mezeru na otevreni, do diry vsadis dvere z OBI a hotovo dvacet.
Nečetla jsem ostatní, ale já tam vidím tu starší jako nešťastnýho bolavyho človíčka, co tě volá na pomoc, ale neví jak. Trochu sis v tom odpověděla sama, že žárlí. Mladší ségru vidí jako soka a nepřítele, kterýho má máma radši. Podle mýho je řešení tu starší zahrnout láskou. Snažit se nevidět ji jako sobeckyho puberťaka, ale jako tu tvou malou holčičku, kterou tolik miluješ. Jasný, že to nebude hned, ale když pozná, že o mamu bojovat nemusí, tak bojovat přestane. Máte nějakej čas jen vy dvě samy pro sebe? Víš, takovej čas kdy cítíte společnou blízkost? Kdy děláte, co baví ji, povídáte si, zajímáš se o ní?
Mě moc pomáhá opakovat si mantru Miluj dítě vic, když si to nejmíň zaslouží.
Máme se sestrou skvělý vztah hjezdime spolu na dovolené voláme si atd ale v období plus mínus co píšeš jsme se nesnášely.
Měly jsme společný pokojíček hodně se to zlepšilo když měla každá svůj vlastní.
Já bych hlasovala rozhodně pro rozdělení pokoje. A pokud toto není možné a vy s manželem pokoj máte, dost bych zvážila, zda by se rodiče neměli přestěhovat do obýváku, aby každá z holek měla svoje soukromí. Nejen kvůli té starší, která má prostě složitou povahu, ale hlavně kvůli té mladší, aby nebyla nezvaným hostem u sebe v pokoji. To je hrozná pozice. Jestli se jí před dvěma lety rozjelo onemocnění, nemůže na to mít vliv nepohoda doma? Možná, kdyby měla svůj pokoj, tak bude i v tomto ohledu lépe. Jako žít vedle sestry, která mě nesnáší a nemít se kam schovat, to je strašná bezmoc a stres. A co dělá trvalý stres se zdravím, o tom se píšou celé knihy… Jinak, v každém případě, máte to, zakladatelko těžké.
Rozdel pokojicek(paravan, zaves, tajne skrinky…neco kam si navzajem nepolezou)
Odlisny pristup, nikdy ne to stejne, urcite jsou odlisne povahy, tudiz maji i odlisne potreby.
Cas na kazdou zvlast min hod v tydnu podle ni, i kdyby jste spolu jen koukaly na serial. Muzou se u tebe stridat pri priprave vecere, vzdy budete varit podle vyberu te co pomaha.
Spolecny cas, povidani o nich jako miminkach, pripominani kdy na sebe byly hodne, co spolecne delaly, zahrat si hru, cist spolecne knihu…
V pripade hadky je rozdelit, pouze usmernit ke zmene tonu nebo volbu slov, i „nenavidim te“ se da rict jinak.
Toto zhruba funguje u nas, ale na nehynouci sesterskou lasku uz nejak neverim ![]()
I moje 70ti leta mama se sestrou se popichuji…co je znam ![]()