Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No moc mě mrzí takové reakce, já své dvě dcery miluji stejně. Ani každá je jiná a ke každé mám jiný přístup ale já je mám oběd moc ráda. Nevím, kde se bere to z příspěvků, že ji nemám ráda. To mě mrzí, jen situace, která mě mrzí a s kterou jsem se svěřila, neznamená že o ní chci učit jen negativně. Jen píšu věc, co mě trápí a s čím jsem chtěla poradit. Babičku má jednu, moje mamka. Bydlí 15km daleko. V době skoly to někde kvůli dojíždění. Navíc, dcera rám byla asi 2× na jednu noc zatím teď přes prázdniny, pak už chce zpět domů. Kdybych ji poslala pryč, věřím že by právě to bra, že ji nemáme radi a nechceme ji doma. To by nebylo vůbec dobře. Navíc i ostatní vidí to co jsem zde napsala. Moji rodiče tvrdí, že ji příliš dovolím a má vše na co si ukáže. No vše nemá, zítra teď si vymyslela umělé nehty gelove, to jsem odmítla aby měla ve 13 letech a už jsem byla nejhorší na světě. Nepsala jsem, protože jsme byli na dovolené u moře, kam si dcery praly jet a ta starší po 3 dnech, že ji to tam nebaví. Poslední den kdy jsem řekla asi 15× ať si vezme plavky, že půjdeme k moři mě řekla že nikam nejde, že nechce. A když manžel řekl ať tedy zůstane na apartmánu tak za 5 vteřin udělala scénu, jako jestli to myslíme vážně, že ji tam necháme samotnou… No já už dál psát nebudu, protože ať napíšu cokoli, tak jsem za toxickou a přitom jsem jen chtěla poprosit jak v těch situacích reagovat, protože si nevím rady. Jinak ten nápad rozdělit pokoj aspoň závěsem nebo clonou uu dávno odmítla, že je to o ničem. To mě už před rokem napadlo také, ale to nechce. Takových situaci, kdy mi slovně ublížil bylo také několik. A jak jsem psala že psycholog nepomůže, to bylo proto, že jsme tam už byli asi před 2-3 lety a žádný výsledek, navíc teď tam ani nechce. Jak to nadhodim, dělá scény že nikam nejde. A to ji jen slušně navrhnu, ať jdeme k nezávislém člověku, který nám ukáže pohled na situaci. Asi píšu zmateně, ale mám toho tolik na srdci…Jen už to psát nechci, když jsem spíš za toxickou mámu. A prosím se snažím aby byla dcera spokojená.
@lussinka píše: Poslední den kdy jsem řekla asi 15× ať si vezme plavky, že půjdeme k moři mě řekla že nikam nejde, že nechce. A když manžel řekl ať tedy zůstane na apartmánu tak za 5 vteřin udělala scénu, jako jestli to myslíme vážně, že ji tam necháme samotnou…
Pročpak jsi jí to říkala patnáctkrát? Patnáctkrát!?! Maš nesesitelný způsob výchovy. Tohle by vytočilo i mne, a to jsem flegmatik. A manžel Ti zřejmě při výchově moc nepomáhá, nebo spiš vůbec, že?
@lussinka píše: A jak jsem psala že psycholog nepomůže, to bylo proto, že jsme tam už byli asi před 2-3 lety a žádný výsledek, navíc teď tam ani nechce.
Výmluvy, výmluvy. Před třemi lety to bylo desetileté dítě. Ted je jí třináct. To je jiný člověk. A samozřejmě toho psychologa potřebuješ hlavně Ty s manželem, abyste zvládli její nevyrovnanou pubertu a všechny ty nahromaděné bloky z předchozích let. Že tam nechce je jedno. To neumíte dva dospělí dát příkaz třináctiletému děcku?
Ve vaší rodině je něco hodně špatně, a není to (jen) starší dcera.
@Tala20 píše:
Výmluvy, výmluvy. Před třemi lety to bylo desetileté dítě. Ted je jí třináct. To je jiný člověk. A samozřejmě toho psychologa potřebuješ hlavně Ty s manželem, abyste zvládli její nevyrovnanou pubertu a všechny ty nahromaděné bloky z předchozích let. Že tam nechce je jedno. To neumíte dva dospělí dát příkaz třináctiletému děcku?Ve vaší rodině je něco hodně špatně, a není to (jen) starší dcera.
Protože se jí nechtělo a řekla že nejde. Mě to taky vytáčí a já jsem pak ta špatná a zlá, když musím zvýšit hlas aby poslechla. Příkaz umím dát, proto jsme tam tenkrát byli.
@lussinka píše:
Protože se jí nechtělo a řekla že nejde. Mě to taky vytáčí a já jsem pak ta špatná a zlá, když musím zvýšit hlas aby poslechla. Příkaz umím dát, proto jsme tam tenkrát byli.
A kdyby ses jí zeptala, co chce dělat místo toho? Klidně dala na výběr "ok, chceš teda radši zůstat v apartmánu nebo chceš si zatím zajít do "blízká kavárna v bezpečné vzdálenosti " na zmrzlinu?
To by nepomohlo? Je dost stará, možná rebelujez protože je strašně mikromanagovaná. I s malým dítětem se člověk kolikrát líp domluví, když mu dá v rámci možností na výběr.
@lussinka píše: Příkaz umím dát, proto jsme tam tenkrát byli [u psychologa].
Zapomeň na to, že jste jednou před třemi lety zašli s desetiletým ditětem k psychologovi.
Celá rodina potřebuje terapii jako sůl. A starší dcera musí na pobyt do diagnostického ústavu, aby se izolovala z vlivu rodinného prostředí a aby tam s ní mohl psycholog pracovat individuálně.
@Tala20 píše:
Zapomeň na to, že jste jednou před třemi lety zašli s desetiletým ditětem k psychologovi.
Celá rodina potřebuje terapii jako sůl. A starší dcera musí na pobyt do diagnostického ústavu, aby se izolovala z vlivu rodinného prostředí a aby tam s ní mohl psycholog pracovat individuálně.
Ty jsi taky dobrej oddil
.
Nemely by teda radsi vsechny deti vyrustat v ustavech, aby je rodice neovlivnovali…??
@Tala20 píše:
Zapomeň na to, že jste jednou před třemi lety zašli s desetiletým ditětem k psychologovi.
Celá rodina potřebuje terapii jako sůl. A starší dcera musí na pobyt do diagnostického ústavu, aby se izolovala z vlivu rodinného prostředí a aby tam s ní mohl psycholog pracovat individuálně.
Nikdy jsem životě bych neposlala dceru do nějakého ustavu, tím bych ji zničila totálně a nás vztah by skončil totálně. Hrozně bych ji tím ublizila a to já dělat nebudu. Ať je to jakkoli, vždy se ráda vrací domů, když někde je. I když probirame spolu kam by šla na skolu (stredni) tak hlavně prý nechce na intr, chce být poblíž a jen dojíždět. Když se zmíním jestli nechce jit ven, že je hezky, tak mi hned nadhodi, proč ji vyhanim.
Och, zakladatelko, už jsem jednou předeslala, že Tě z ničeho neobviňuji! Zároveň je mi ale jasné, že - jak píše @Tala20 - něco je u vás špatně. Už jsem napsala, že jsi o dcerce nenapsala nic hezkého. Krom její kritiky ji pořád opisuješ jako nešťastného negativního človíčka. Neznám ji, takže neříkám, že to tak není. Podle Tvého opisu je to evidentně pravda. A je jasné, že tento stav Tě trápí.
Proto se Tě vážně ptám: U jaké činnosti je dcerka šťastná, spokojena? A má kamarádky? Je s nimi šťastná? Napiš, prosim.
@BeaL píše:
Och, zakladatelko, už jsem jednou předeslala, že Tě z ničeho neobviňuji! Zároveň je mi ale jasné, že - jak píše @Tala20 - něco je u vás špatně. Už jsem napsala, že jsi o dcerce nenapsala nic hezkého. Krom její kritiky ji pořád opisuješ jako nešťastného negativního človíčka. Neznám ji, takže neříkám, že to tak není. Podle Tvého opisu je to evidentně pravda. A je jasné, že tento stav Tě trápí.
Proto se Tě vážně ptám: U jaké činnosti je dcerka šťastná, spokojena? A má kamarádky? Je s nimi šťastná? Napiš, prosim.
Ano, kamarádek má dost, je ochotná pro ně hodně udělat. Ve třídě je oblíbená. To mladší nemá kamarádky skoro žádné. Kdy je šťastná? Kdy ji koupím to, co si přeje. Když ji dovolím to, co chce. Jenže nejde ji dovolit vše a tam je pak problém, když nemá co chce, je naštvaná na celý svět. Je naladova, někdy všechny nesnáší a je všechno problém, jindy je v pohodě.
@lussinka píše:
Ano, kamarádek má dost, je ochotná pro ně hodně udělat. Ve třídě je oblíbená. To mladší nemá kamarádky skoro žádné. Kdy je šťastná? Kdy ji koupím to, co si přeje. Když ji dovolím to, co chce. Jenže nejde ji dovolit vše a tam je pak problém, když nemá co chce, je naštvaná na celý svět. Je naladova, někdy všechny nesnáší a je všechno problém, jindy je v pohodě.
Ty jsi fakt nevydržela psát něco pozitivního o dceři ani jeden jediný odstavec ![]()
@lussinka
Oblíbená, kamarádky…
A co ráda dělá? Jakou činnost?
Tohle se neptám jen tak.
(Já např. ráda čtu, chodím na jarmarky a podobné akce, po lese, zahradničím. Někdo má zase rád disko, sport, je kreativní, maluje, šije…)
@Liberalissima píše:
Ty jsi fakt nevydržela psát něco pozitivního o dceři ani jeden jediný odstavec
Mozna to i chapu, kdyz resi problem, tak logicky vypichne ty problemove/negativni veci…
Ale souhlas s tim, ze nekde je neco spatne.
@Tala20 píše:
Zapomeň na to, že jste jednou před třemi lety zašli s desetiletým ditětem k psychologovi.
Celá rodina potřebuje terapii jako sůl. A starší dcera musí na pobyt do diagnostického ústavu, aby se izolovala z vlivu rodinného prostředí a aby tam s ní mohl psycholog pracovat individuálně.
To víš, že jo. Co by si asi tak dítě v pubertě odneslo z toho, že je rodiče dají do diagnostického ústavu? Že je totálně nemilované a nikdy by jim to neodpustilo.
@lussinka píše:
No moc mě mrzí takové reakce, já své dvě dcery miluji stejně. Ani každá je jiná a ke každé mám jiný přístup ale já je mám oběd moc ráda. Nevím, kde se bere to z příspěvků, že ji nemám ráda. To mě mrzí, jen situace, která mě mrzí a s kterou jsem se svěřila, neznamená že o ní chci učit jen negativně. Jen píšu věc, co mě trápí a s čím jsem chtěla poradit. Babičku má jednu, moje mamka. Bydlí 15km daleko. V době skoly to někde kvůli dojíždění. Navíc, dcera rám byla asi 2× na jednu noc zatím teď přes prázdniny, pak už chce zpět domů. Kdybych ji poslala pryč, věřím že by právě to bra, že ji nemáme radi a nechceme ji doma. To by nebylo vůbec dobře. Navíc i ostatní vidí to co jsem zde napsala. Moji rodiče tvrdí, že ji příliš dovolím a má vše na co si ukáže. No vše nemá, zítra teď si vymyslela umělé nehty gelove, to jsem odmítla aby měla ve 13 letech a už jsem byla nejhorší na světě. Nepsala jsem, protože jsme byli na dovolené u moře, kam si dcery praly jet a ta starší po 3 dnech, že ji to tam nebaví. Poslední den kdy jsem řekla asi 15× ať si vezme plavky, že půjdeme k moři mě řekla že nikam nejde, že nechce. A když manžel řekl ať tedy zůstane na apartmánu tak za 5 vteřin udělala scénu, jako jestli to myslíme vážně, že ji tam necháme samotnou… No já už dál psát nebudu, protože ať napíšu cokoli, tak jsem za toxickou a přitom jsem jen chtěla poprosit jak v těch situacích reagovat, protože si nevím rady. Jinak ten nápad rozdělit pokoj aspoň závěsem nebo clonou uu dávno odmítla, že je to o ničem. To mě už před rokem napadlo také, ale to nechce. Takových situaci, kdy mi slovně ublížil bylo také několik. A jak jsem psala že psycholog nepomůže, to bylo proto, že jsme tam už byli asi před 2-3 lety a žádný výsledek, navíc teď tam ani nechce. Jak to nadhodim, dělá scény že nikam nejde. A to ji jen slušně navrhnu, ať jdeme k nezávislém člověku, který nám ukáže pohled na situaci. Asi píšu zmateně, ale mám toho tolik na srdci…Jen už to psát nechci, když jsem spíš za toxickou mámu. A prosím se snažím aby byla dcera spokojená.
Bohužel, když se sourozenci nesnáší, skoro vždy za to můžou rodiče svou nezvládnutou výchovou. Z toho co píšeš je patrné, že bys sice ráda, aby obě děti byly šťastné, ale ideálně aby byly obě stejné jako ta mladší, co není problémová, je spokojená se vším, neprotestuje, nemá skoro kamarádky, takže na ně nemusíš žárlit. O své starší dceři si toho popsala tolik negativního, o mladší ani slovo, pravděpodobně má jen samé kladné vlastnosti. Zato o starší jsi nenapsala ani pár kladných slov, to, že píšeš, že jí máš ráda a a chceš aby byla spokojená, není o ní, ale je jen o tobě. Starší dcera vás provokuje, protože je jednak v pubertě a jednak se cítí nemilovaná, tak se snaží vyvolat nějakou vaší reakci, protože se jí nedostává ani pochopení, ani individuálního vyjádření lásky. Ona samozřejmě moc dobře cítí, jak o ní smýšlíš a jak smýšlíš o druhé dceři a nemusíš to ani říct nahlas. Vadí ti na ní všechno. K psychologovi jste nejspíš chodili proto, že vás nechtěla poslechnout a přitom jste tam měli jít proto, že se dcera necítí dobře, necítí se milovaná a aby ses neučila jen dávat příkazy, ale taky jí pochopit a vyjádřit jí to.
@Lucie_Sx píše:
Mozna to i chapu, kdyz resi problem, tak logicky vypichne ty problemove/negativni veci…
Ale souhlas s tim, ze nekde je neco spatne.
To platí pro ten první popis, ale tady se jí výslovně ptali na něco pozitivního o dcerce a vydržela to celé půl věty. Mně je té holky prostě líto ![]()