Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Křičí moje, moje, moje
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.2.11 21:00
jano já tomu rozumim,ale to dítě za to že je jedináček nemuže,ale muže za to ta matka že ho nevychová pořádně a pochybuju že kdyby měla dva tak nejsou stejný a nejdou s klackama oba.
Moje dítě je jedináček,dokáže se rozdělit a souseduv Petřík co je ze tří dětí zase bije klackama hlava nehlava a taky s nim ven teda nechodim,ale to je o výchově.
pak když něco řeknu že ho nemá učit aby si bral klacek (to kdyby udělal muj malej okřiknu ho) tak mi řekne že má dva bráchy že je naučenej se furt mlátit a bránit 
taky máme v okolí i jedináčky a spíš naopak bych řekla že jsou víc vychovaný proto že na ně má matka víc času
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 21:02
cica píše:
jana - myslím, že máš pravdu, ale není to jenom o sourozenci, ale i o povaze dítěte, já ani přítel třeba moc nedáváme, že malej je strašně ukňouranej, takové děti jsem nesnášela a te´d mám jedno takové doma a nevím jak ho „předělat“. Snažíme se vytyčit hranice, ae samozřejmě je bourá, naše chyby neumíme být mocx důslední, ale poslední dobou se ta naše důslednost dost zlepšila, ale myslím, si, že kdyby měl sourozence naše výchova bude pořád stejná
Však jsem psala, že je to hlavně o rodičích a o tom, jaké podmínky mu vytvoří. A samozdřejmě o povaze dítěte, na tu jsem zapomněla. Ale trvám si na tom, že existence sourozence, sourozenců na to má vliv 
A celková výchova taky.
Mmch, taky mám ukňourané starší dítě, ale jen doma, pořád si něco vymrčuje 
Nepřekrucujte, nejsem rýpavá, hádavá. Když píšu jiný názor, snažím se neurážet atd.
Napíšu něco pozitivního. Když jsem četla o jedináčcích, vícekrát jsem se setkala s názorem odborníků, že ty děti jsou v jistém smyslu vnitřně vyrovnanější, stabilnější. Právě proto, že rodiče měli čas jen na ně a dítě nemuselo místo svého vývoje řešit hádky se sourozencem. Fakt je to jen o tom, z které strany se to vezme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 21:07
Tak moje malá se dělila už uplně od malinka,třeba když dostala čokoládu hned dala mě i tatínkovi.A když se narodila sestřička tak uplně v pohodě,hraje si sní nežárlí a když jí třeba něco kupuju tak hned řekne maminko ještě něco sestřičce Ale zas dva a půl roků to je asi takový období,to se časem změní až bude větší a pak bude chodit do školky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 21:12
jasný, i když období vzdoru mi fakt dává zabrat a kolikrát jsem totálně z něho vyčerpaná, oufám, že z něho dokážu vychovat člověka s kvalitníma hodnotama a naučím ho slušnosti k okolí, protože a teď to asi vyzní nafoukaně, ale já i přítel jsme společenští v okolí oblíbení, slušní k lidem a k sobě se chováme pěkně a on v prostředí v kterém bude vyrůstat to je pro něj do života to nejdůležitější, si myslím. A to jestli má sourozence či ne snad takový vliv nemá.ne?
Jak kamča psala o tom chlapečkovi ze třech dětí jak se bije klackem, to je přesný, já mám o dost starší bráchy, měla jsem od nich spartanckou výchovu a musela jsem se hodně prosazovat, ae na druhou stranu jsem byla tátova holčička a to zas nemohli roozdejchta oni, tak a teď jsem to napsala tak trochu mimo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucineeccka
14.2.11 21:12
Musím s Tebou nesouhlasit.
Já jsem taky jedináček, vždycky jsem měla kamarády a moje máma měla a má kamarádky, které mají více dětí a nikdy to nebyl problém. Myslím, že je to spíš o povaze než o tom kdo je jedináček a kdo ne.
Nepřipadám si ochuzená, spíš naopak. Naši, teda hlavně máma se mi vždycky hodně věnovala, ale přitom měla čas i na sebe. Nikdy mě extrémně nepeskovali a ani nerozmazlovali. A myslím, že jsem fajn a vyrovnaný člověk
Jana206 píše:
Já odpovím, co Ti možná nebude po chuti. Ze zkušenosti z rodiny - děti, kteří vyrůstají jako jedináčci jsou přechytralé, většinou v dětském kolektivu neoblíbené. Jsou neoblíbené v určitém období i mezi maminkami, co mají více dětí. Maminky s maminkami jedináčků nerady tráví čas. Ty děti jsou oproti sourozencům skutečně „jiné“.Dodnes si vzpomínám na bratrance, který byl o 20 let mladší od svých bratrů, vyrůstal mezi dospělými, byl i ode mě dost mladší, takže jsem měla možnost pozorovat a srovnávat.Pocházím z více sourozenců a taky jsou o dost mladší. Bratranec byl nejhorší kolem 3 let a potom kolem 5 let - období vzdoru, s nikým nechtěl být, vše bylo jeho atd. Ale klid, vyrostl z něho fajn kluk.
Teď syn jiného bratrance, přibližně stejně starý jako můj 4 letý syn, když kluky srovnám, skutečně jsou každý úplně jiný a myslím, že sourozenec na to vliv má.Děti jedináčci jsou intelektuální, protože mají spoustu času sami na sebe, na své hry, nikdo jim neboří věž z kostek, s nikým se nemusí o nic dělit. Mají čas jen na svůj vývoj, neříkám, že to není k něčemu dobré, ale jsou o určité věci ochuzeny.
O jedináčcích jsem přečetla hodně textu, něco i z odborné literatury, něco z časopisů. Myslela jsem si, že budu mít ze zdravotních důvodů taky jedináčka, i když jsem nikdy nechtěla. Naštěstí mám děti 2, ráda bych měla v budoucnu ještě další, ale téměř stoprocentně nebude. Vše má své pro a proti. Záleží na rodiči, jeho postoji, jaké vymezí hranice a jaké podmínky mu vytvoří.
Kamarádku bych ve smyslu řečí ignorovala. Ale upřímně, sama za sebe, taky se nerada scházím s matkami, které mají jedináčky. Nemyslím třeba roční, dvouleté dítě. Ale třeba pětileté, kde nehrozí v brzké době sourozenec. Hlavně proto, že z mého pohledu vidí v tom svém dítěti „střed světa“, vše berou hrozně intelektuálně. Jeden extrém, dítěti vše dovolí - i poučování a peskování mého dítěte, na to fakt nejsem zvědavá. Nebo naopak si dítě nesmí dovolit vůbec nic - běhat v parku na trávníku, spontánní hra.
Jinak můj syn byl ve věku 2 let ještě sám, ale snad nikdy neměl období „moje“ nebo jen v mírné formě. Všem vše půjčoval, o vše se dělil, až na svůj úkor. Částečně mu to zůstalo dodnes. Je to taky o dítěti.
Ale je to jen mé pozorování a mé zkušenosti, nic víc.
Příspěvek upraven 14.02.11 v 21:14
- Citovat
- Upravit
14.2.11 21:14
jo na to moj, moje, moje taky tak nejvíc spoléhám na školku, tam pochopí, že vše se netočí kolem něj a že hračky tam jsou všech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 21:26
Trochu s Janou souhlasím.. takto, ,myslím si, že by právě dítě, které je samo, mělo co nejvíc chodit mezi děti, aby si zvyklo a aby z něho nevyrostlo to co popisuje Jana.. Zase netvrdím, že jedináčci jsou všichnis stejní - hmm já jsem 
, ale můžu říct, že jde poznat dítko, které je se sourozencem a dítko, které sice nemá, ale je denně někde s maminkou a malým dítětem a dítě, které se do styku s dětmi nedostane… prostě to s nima neumí.. mluvím o věku kolem těch 2 a více, dky začínají ty dětské vztahy, moje, tvoje, pujčování, hraní, atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 21:31
ahoj, určitě to není jedináčkem - mám dvě brzo po sobě (viz metříky). starší řve moje moje furt, mladší kdyby to uměla říct tak nejspíš taky 
V nějaké knize jsem četla, že dítě začíná chápat půjčování hraček a hraní si v kolektivu ve 3 rokách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.11 23:30
souhlasím, je to kombinace povahy, výchovy a prostředí … a vývoje - neboj, vyroste z toho … ale třeba to nebude někdo, kdo by se spontánně rozdal pro druhé … ale všichni takoví nemusí být, že …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.11 18:53
Mám 2,5 letou dcerku (teď k ní přibyl 4měsíční bráška). Mám 2 bratránky 2,5 a 1,5 roku. Neustále se rvou o hračky (každý samozřejmě chce tu, co má ten druhý). Malá, když jsme v domácím prostředí, dokonce odmítá půjčovat hračky (a to se s klukama vídá od mimina minimálně jednou týdně).
Jedno z kluků už i kousla.
Takže i když je tvůj kluk jedináček, tak myslím, že je naprosto normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
