Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Holky já potřebuji vědět jestli to je jenom u nás a mám si o tom promluvit s pediatričkou nebo jestli je to nějaký způsob testování z jeho strany. ???? mám úžasného syna je fakt hodnej, ale občas se stává, že jen tak se začne fackovat a parkrat ne vždycky se stane, ze když se v noci vzbudí začne strašně brecet a když ho chci vzít do ruky a pomazlit a uklidnit tak se mi spouzí a začne mlátit hlavou o zeď. Ne moc ale ani ne málo. Nevím mám v tu chvíli pocit jestli je všechno v pořádku a nerozumím tomu u nás tohle vidět nemohl kdyby vás napadlo i tohle doma se nebijeme a hlavně nefackujeme. Jsem z toho zmatená a nevím jestli to patří nějak k vyvoji. Jo je mu rok a půl to jsem nenapsala. Děkuji za váš čas a případně zkušenosti či rady. ![]()
V noci to mohou být noční děsy - dítě nejde uklidnit, v náručí se vzpouzí.
No, nemá něco s ušima? Že by se tím „fackováním“ mohl snažit se toho nějak zbavit.
Zeptat se pediatra je určitě dobrý nápad - nebude to nic psychiatrického, tím že je maličký, tak jeho mozek ještě není dostatečně zralý, aby mohl „bláznit“.
Děkuju moc holky. My tam jdeme tento mesic tak se rovnou zeptám. Na ty uši taky to klidně muže být. I když teda slyší velmi dobře a učí se dobře, ale člověk nikdy neví muže ho tam něco bolet. Dekuju moc ![]()
A co vlasy v očích nebo uších? naše se taky „fackovala“ když jí vadily vlasy
Ty uši by to opravdu být mohly. Zažila jsem to u neteře.
Možná by stálo za to vyhledat kvalitního lékaře na ORL. Neteř měla dlouho gromety v uších a to zhruba ve stejném věku jako tvůj prcek
@Aradhell vlasky to nejsou ty má zastrihnutý a uši zkusím i když slyší velmi dobre, ale člověk nikdy neví. Dekuju ![]()
@Leonarose píše:
Holky já potřebuji vědět jestli to je jenom u nás a mám si o tom promluvit s pediatričkou nebo jestli je to nějaký způsob testování z jeho strany. ???? mám úžasného syna je fakt hodnej, ale občas se stává, že jen tak se začne fackovat a parkrat ne vždycky se stane, ze když se v noci vzbudí začne strašně brecet a když ho chci vzít do ruky a pomazlit a uklidnit tak se mi spouzí a začne mlátit hlavou o zeď. Ne moc ale ani ne málo. Nevím mám v tu chvíli pocit jestli je všechno v pořádku a nerozumím tomu u nás tohle vidět nemohl kdyby vás napadlo i tohle doma se nebijeme a hlavně nefackujeme. Jsem z toho zmatená a nevím jestli to patří nějak k vyvoji. Jo je mu rok a půl to jsem nenapsala. Děkuji za váš čas a případně zkušenosti či rady.
Ahoj, mrkni na příspěvek do jiné diskuse, kde jsem psala, třeba Ti to nějak pomůže https://www.emimino.cz/…rankovani/2/
A noční děsy moc dobře znám. Je to hrůza. U nás to totálně vygradovalo. Pomohla nám změna výchovy viz odkaz výše.
Až o dost později jsem zjistila, že syn v těchto stavech napůl spí napůl bdí, každé promluvení, pohlazení ho jen rozezlilo. Pomohly nám homeopatika a mluvit o tom. Naplánovat, jak to v noci budeme spolu řešit. Teď ho prostě vezmu do náručí, volám na něj, hlasitost stupňuju, uklidňuju…„Pepi vstávej, bude to dobré, pomůžu Ti, musíš se probudit, otevři oči, koukni na mě, teď se jdeme napít (v těchto případech děláme šumivý vitamín, řekli jsme si k tomu příběh, že ty bublinky vyženou ty špatné myšlenky, takový rituál), otevři oči, haló, jsem tady, už jsi vzhůru…“ v tomto stylu do té doby než si nejsem jistá, že je vzhůru a vnímá mě. Dříve si taky ubližoval, zuřil apod. Vysvětlila jsem mu, že se mi to nelíbí a je mi to nepříjemné, že mu ráda pomůžu, ale nebude to dělat. On se třeba i dusil, zadržoval dech apod. Nahradili jsme to počítáním do deseti, řekli jsme si, že do té doby se musíme stihnout napít a pak už to bude pryč apod. Někdo ještě radil dodávat vit. B ve velkém a dáváme hořčík. Zvládnete to, hlavně nesmíš panikařit ty. Je dobré do toho zapojit i manžela, to nám taky pomohlo. Držím pěsti. A taky bych radila najít dobrého psychologa a objednat se. Pokud to totiž budete potřebovat akutně, nebude mít nejspíš nikdo čas a nebudete si moct vybírat. Raději se objednat teď a počkat si.