Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj všem,ráda bych znala Váš názor na tuto situaci.
Přítel pochází z vesnice,narodil se tam,strávil dětství i mládí,ale už nějaký ten rok pracuje v Praze,kde jsme se i poznali.Už na začátku vztahu mi narovinu řek,že by se chtěl vrátit do jižních čech,že nechce žít v Praze a ptal se mě,jestli bych šla s ním.Já mu to odsouhlasila,protože sama vidím,jak je v paneláku neštastný,žijeme v mém bytě ve 2+Kk a on tomu říká králíkárna
Je zvyklej žít v baráku,kutit něco na zahradě,v dílně nebo garáži a v paneláku se přímo nudí ![]()
Jenže já jsem zase pravý opak-typicky městský člověk,pražanda.život v bytě je pro mě pohodlný,všude si dojedu metrem nebo tramvají,obchody jsou otevřený až do večera.....Začala jsem pochybovat,jestli by se mi život na vesnici líbil,jestli bych tam vůbec dokázala žít.Mám tu rodinu,kamarády navíc dobře placenou práci,kterou bych na vesnici nesehnala,to mi potvrdil i přítel a dělat tam např.prodavačku za 8 tis.mě opravdu neláká.Tak trochu se bojím,abych se tam nezahrabala.Pořád si říkám,jak v bytě třeba jen otočím kohoutkem a hned začne hřát topení,v baráku na vesnici se většinou muí nejdřív zatopit v kotli a pravidelně přikládat
Přítel vždycky celej ožije,když jedeme na chalupu,hned tam jde sekat dřevo(já bych si usekla prsty),hrabat seno(ani neumím držet hrábě)apod.Může si typicky městský člověk zvyknout žít na vesnici?Už ted vím,že se mi bude hrozně stejskat po mym bytě
Je mezi Vámi někdo,kdo se z města přestěhoval na venkov?
Podle toho, co píšeš(dobrá práce), je blbost stěhovat se na vesnici..
Záleží, jaká ta vesnice je. Jestli je to prdelka na konci světa, kde lišky dávají dobrou noc, o víkendu tam jede autobus jen jeden, není tam pošta, obchod, žádná kultura, tam bych se nestěhovala ani náhodou..
Pokud je to „satelit“ do max. 10 km od města,s dobrou infrastrukturou, spoji do měst, má např. vlastní restauraci, kino, školu, školku, nějaké „mateřské centrum“,přírodu k procházkácm, tak budeš jedině ráda, že vypadneš z velkoměsta - zvlášť, až budete mít děti. Jako bydlet v centru zasmraděného města a jediné vycházky metrem nebo tramvají, není pro život s dětmi nic moc..
Já jsem studovala ve velkoměstě. Jako studentce se mi tam moc líbilo. S dětmi bych tam nechtěla žít ani omylem. Ale zároveň bych ani omylem nechtěla žít na vesnici(malé, zapadlé), kde jsem bydlela..
Příspěvek upraven 27.06.11 v 21:51
Tak já mám zase opačný problém,bydlím ve vesnice kde je 300 lidí a zase by mě lákal život v Praze
Nákupy,památky atd.Ale můj manžel je jako ten tvůj,jen jak může něco dělat,on by nevydržel v paneláku.Miluje práci a pro něj by panelák nebyl.A jestli si zvykneš?I vesnice má své kouzlo,je tady klid,prochajdy lesem atd.Má to své pro i proti.Jak se říká člověk si časem zvykne na všechno.Ale stou prací je to fakt,někde na vesnici asi práci dobře placenou neseženeš ![]()
A taky zvaž výhody pro děti do budoucna - dobrá a kvalitní školka, škola, dostupnost zájmových kroužků..Jestli budete mít 2 auta v rodině a možnost děti do školky a školy, na kroužky dovážet..Bohužel, děti z vesnic z rodin, kde nemají 2 auta nebo je nepojízdný jeden člen, jsou ve velké nevýhodě..
Vlastní zkušenost nemám. Mám karádku, která pochází z Brna na našla si přítele z vesnice, ve které je jen dvacet baráčků. Přestěhovala se za ním, koupili rozpadlý statek, začaly spravovat..... Po sedmi letech utekla zpátky do Brna. Podotýkám, že problémy ve vztahu neměli, ale jí prostě chyběl ten ruch, společenskej život, obchoďáky… On nechtěl do velkýho města, jí to tu ubíjelo… Těžko říct, každej je jinej… A nešel by nějaký kompromis? Něco jako jako domeček poblíž Prahy, aby on byl spokojený na vesnici a ty přitom mohla mít Prahu za zády?
ahoj
Ja od mala vyrustala v panelaku a pak ikdyz jsem zacala bydlet sama a i po sleze zacla zit s pritelem tak jsme bydleli tez v panelaku,jenze pak jeho rodice koupili domek na vesnici a rodice nam nabidli ze se sem muzeme nastehovat nejdriv jsem nechtela rikala jsem si jak tam budu zit presne tak jak to mas ty jenze jsem videla ze muj pritel je v panelaku tez nestastny a tak jsem se rozhodovala pritel mi dokonce rekl jdu s tebou nebo bez tebe ale v panelaku nebudu a tak jsme se stehovali bydlime tu 3 rokem a muzu rict ze uz bych to nemenila je tu klid a jiny zivot nez ve ve meste udelala jsem si ridicak a do za praci dojizdela 20km ted jsem na materske takze kdyz neco potrebuji sednu do auta a jedu si
myslim ze by jsi to mohla zkusit a uvidis a co nebudes umet se naucis ja taky neumela topit v kamnech a dneska rikam si jak je to lehke
![]()
Podle toho co jsi napsala, tak soudím, že si nezvykneš,navíc po letech vztahu přijde doba, kdy si to začnete vyčítat.Jsem z města na venkově,ale já jsem venkovský typ,mě velká města stresujou ![]()
Tak přímo vesnice to neni,je to městys-je tam škola,školka,obchody,restaurace,kino,lékař apod.a větší město zhruba 15-20 km.Autobus do vesnice jezdí několikrát za den,protože ne všichni maj auto a dopravujou se do většího města za prací.Já nebydlím v centru,ale na sídlišti,kde je lesopark,plno zeleně,vhodné pro rodinu s dětma,navíc 5 min.od metra a během 2 let tu mají stavit velké obchodní centrum(plno prac.příležitostí)krámy otevřený do 21 hod. a vše v pěší vzdálenosti
Já si myslím, že si nezvykneš. Já jsem z vesnice, ale ve 14letech jsem začala bydlet v Praze a v 30se odstěhovala. Praha mě strašně štvala, toužila jsem po tom vesnickém klidu, ALE po 2 dnech jsem měla klidu až po krk a neměla jsem do čeho píchnout. Nakonec jsme to s manželem vyřešili tak, že bydlíme v domku v malém městě poblíž Prahy - máme veškerou občanskou vybavenost po ruce, můžeme se realizovat v domě, ale nejsme jeho otrokem. Je tu klid a do centra v pohodě dojdu pěšky, takže když zapomenu něco nakoupit, nemusím stresovat, že musím 20km do nejbližšího obchodu.
A co udělat kompromis - vesnici s dobrou dojezdností (častým spojením, příp. okrajovou část města, kde to jako na vesnici už vypadá), do Prahy tak, abys o práci nepřišla a kdykoliv si mohla užít kulturní život? Jinak ano, člověk z města si podle mého může zvyknout na vesnici, ale musí to mít tak v sobě hozené, třeba potřebu po klidu, být introvertní atp. Pokud ty taková ze zásady nejsi a přítele miluješ, tak on zas musí pochopit, že nemůže být jen po jeho. Prostě kompromis oboustranný… ![]()
Jo zvykneš si v podstatě kdekoliv, ale za jakou cenu
Já jsem také z Prahy a přítel je z Pardubic a můžu ti říct, že přestože to je jedno z větších měst, tak pro mě to je téměř venkov. V Praze je perfektní infrastruktura (jezdí často a kamkoliv), slyším o pardubickém dopravním podniku a jde mi pěna od pusy
Já idiot jsem se na návštěvě u přítele nudila a tak vyrazila do „centra“ a to v sobotu kolem poledne
Odbila dvanáctá hodina a všechny obchody zavřely a snad jediný obchody otevřený zůstaly supermarkety a fastfoody, lidi najednou zmizeli a na mě tam padla taková depka, že jsem raději jela k přítelovi a uvařila oběd (nic jiného se tam totiž dělat nedalo) ![]()
Já bych na vesnici nešla, hráblo by mi ![]()
Ahoj, já jsem taky typická pražanda a v létě mě čeká stěhování na vesnici, ale… Jak už tu někdo psal, je to satelit, cca 2 km od Kladna a cca 30 km od Prahy. Mám u nosu vše vč. nonstop Tesca, na výběr spousty školek i škol, obchody a kulturní vyžití. Do práce jezdíme oba do Prahy. Rozhodně neplánuju cokoliv pěstovat ani chovat. Ale.. už mě začíná lákat představa vlastních rajčat, jahod, rybízu a hlavně domácího česneku. V podstatě už se děsně těším na skleník, jen se to naučit ![]()
Ze zvířat plánujeme jen kocoura nebo kočku kvůli myším a děti dostanou králíka. Psa už máme.
Jsem ráda, že jsme z Prahy vypadli, v tom jsme měli jasno oba, 5 let bydlíme v Kladně v bytě a fakt to tu milujeme. Do baráku se těším, ale typická „buranka“ bez urážky nikoho, ze mě nikdy nebude. A ještě dodám, že dál od Prahy bych nešla.
Drřím ti palce, at se domluvíte
Kristanka píše:
A co udělat kompromis - vesnici s dobrou dojezdností (častým spojením, příp. okrajovou část města, kde to jako na vesnici už vypadá), do Prahy tak, abys o práci nepřišla a kdykoliv si mohla užít kulturní život? Jinak ano, člověk z města si podle mého může zvyknout na vesnici, ale musí to mít tak v sobě hozené, třeba potřebu po klidu, být introvertní atp. Pokud ty taková ze zásady nejsi a přítele miluješ, tak on zas musí pochopit, že nemůže být jen po jeho. Prostě kompromis oboustranný…
Ja bych s pritelem na tvem miste dohodla „zkusebni obdobi“ a odstehovala bych se cvicne treba na mesic-dva, pak bys to pochopuila, jestli ti to vyhovuje nebo ne. Ja jsem to zkusila a nedokazala, vztah na tom ztroskotal a ted jsem rada, ovsem kolem sebe vidim hromadu pozitivnich prikladu.Zalezi na cloveku, minulosti, vztahu.
Já se právě dost nudim i na tý chalupě
Ale to je polosamota.O baráku někde za Prahou,kde jezdí PID jsem mu taky říkala,ale on se chce vrátit do svý rodný vesnice,hrozně se mu stejská,pořád mi vypráví jaký to tam je,co kde zažil a hrozně si přeje,aby tam vyrůstali i naše případný děti.Prej by moc chtěl,aby měli krásný dětství jako on.Kolikrát jsem ho přistihla jak má slzy v očích,když o tom jeho rodným kraji dávali něco v televizi,nebo čet nějaký článek