Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@malyprinc12 - ahoj, řeším to samé, ale po dvou letech ve školce. Malému jsou 4,5 a teď v únoru nám ho přendali z „malé třídy“ do té větší a měl tam přejít se svým nejlepším kamarádem, ale ten odešel ze školky úplně (rodiče ho dali jinam) a od té doby nám už dva měsíce každé ráno bulí ve školce. Nejradši by byl doma, do školky nechce…, visí na mně, jako na věšáku, no děs…, teď se to trošku začíná zlepšovat (přece jen už jsou to dva měsíce).
Zkoušela jsem zjišťovat, zda mu tam někdo neubližuje, zda pláče i přes den, ale to ne. Jen když se máme rozloučit, tak začne bulet. Pak se pomazlí s učitelkou a přes den je dobrý. Když se ho odpoledne zeptám, jak se měl, tak řekne, že moc hezky…, pak se tam těší, ale ráno stejný scénář. A nedělá to jen mně - dělá to i tatínkovi.
Ale u nás už se to fakt začíná zlepšovat. Učitelky mu dovolovaly, aby šel třeba na chvíli do té vedlejší třídy a pak se vrátil…, s tím nejlepším kamarádem se vídá občas mimo školku a to jsou oba moc šťastní…, no uvidíme. Tak se drž!
Ano, stalo se mi to s tehdy 2,5letým synem, když jsem nastupovala na plný úvazek do práce a on musel být celodenně v soukromé MŠ. Nejdříve ani nechtěl domů a po 14 dnech (když zjistil, že tam prostě musí) se mi každé ráno v šatně věšel na nohy, ať jsem s ním. Cítila jsem se hrozně. Většinou se ale uklidnil do 15min. po mém odchodu, jen jednou jim proplakal většinu dopoledne a nehrál si. Situace se zklidnila tak během dalších 3 týdnů. Hodně ale spolupracovaly i paní učitelky. Teď je mu 4,5 roku, chodí do státní a absolutně žádný problém.
U nás byl důvod ten, že malá provedla lumpárnu (někomu na procházce podupala záhonek) a paní učitelka jí ostřeji vyčinila (pouze slovně). Mimochodem tyto souvislosti jsem lovila několik týdnů, než to z malé vylezlo. Už je to zas v pořádku.
@malyprinc12 Myslela bych, že bude problém ve školce. Nemají novou učitelku, spolužáka? Neměl syn nějaký konflikt? „Nezasedl“ si na něj někdo? (Např. v naší školce děti, když je teplo, chodí na zahradu - tam se potkají i s dětmi z ostatních tříd: čili pokud to nastalo v době, kdy začali chodit ven, mohl se potkat s někým cizím, s kým si nesedl.)
Já bych teda „řešila“ - zeptala bych se učitelek, jestli se něco nestalo, případně je poprosila o všímavost, aby zjistily, jestli se kolem dítěte něco neděje.
Můj syn (3,5) roku chodil do soukromé školky už od dvou a čtvrt roku (v té době jen 2 dopoledne týdně) - žádný problém, pak přešel v září do státní školky zase bez problému. Žádné plačtivé scény, spokojenost. Pak teď po Novém roce byl nemocný, pak byly prázdniny, takže byl celkem asi 3 týdny doma. A začal horor. Každodenní nechtění do školky, ve školce plakal když ho tam tatínek ráno „opouštěl“ a i během odpoledne doma říkal, že zítra do školky nechce. Vydedukovala jsem, že za ty 3 týdny doma si zvyknul (mám ještě dceru 1,5 roku) že jsme všichni spolu, se ségrou že je sranda a vůbec pohoda lahoda a tím pádem už pro něj školka nebyla tím vítaným zpestřením, zábavou. Teď už je zase v pohodě. Přešlo to samo, paní učitelky jsou úžasné a řešili jsme to všichni tak nějak společně. Ráno si ho vzala jedna z nich za ruku, odvedla jeho pozornost a odpoledne trpělivě odpovídaly na zvídavé otázky „Jak to šlo?“ ![]()
@hartiepa - přesně, nám taky pomáhají učitelky…, nejlepší je, když je tam hned ta jeho z té původní třídy, tak ho dnes odvede a pokládá mu otázky a on nemá čas rozjet tu svou etudu
, ta je nejlepší. Také si myslím, že je to i tím, že když jsou pak po nemoci nebo dovolené déle doma, tak zjistí, že i to chození do školky je povinnost a přece lepší je být doma a nemuset nic ![]()