Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neporadím, jen ti vyjádřím podporu, nejsi v tom sama. Malému bude za pár dní 5 měsíců a je to to samé v bledě modrým. Až na to, že kňourá, fňuká, vzteká se i když jsem u něj. Věčně nosit ho nemuzu, protože moje záda se ozývají. Zrovna teď si vařím špagety a on kňourá a řve v obýváku. Najedenej, prebalenej a stejně řve. Holt musejí tech par minut vydržet, přece musíme jíst a starat se i o sebe.
Mela jsem to samé
hruza, znam to moc dobre. No zlepsilo se to, kdyz se maly zacal plazit a objevovat svet. Pak od roku uz to bylo bajecne, ale v noci vstava dodnes
(3roky). Je proste neklidne dite. Taky jsem vsem matkam okolo zavidela jejich hodne deti
v kocarku jsem se do obchodu ani neodvazila, ptz to by proste rval. Takze jen okolo baraku
. Ted se mi narodil druhy syn a je uplne hodny, hraje si od mala sam
skoro se o nej nemusim starat ma rozdil od toho starsiho, kolem ktereho musim porad litat. Co bych udelala jinak? Koupila bych satek- opravdu. V nositku to dite klidne nemusi chtit byt, byva casto neforemne, volne. Kdyby mi to nekdo poradil u prvniho, tak bych to udelala. Ten muj druhy je od mikinka v satku a je proste uplne klidny, hodny. Asi se me vzdy nabazi a pak si i chce hrat sam. Preju pevne nervy, je to peklo ![]()
@ShadowDancer
co jste dělaly vy abyste udělaly takový základní věci jsko vyčistit zuby, dojít na wc a uvařit jídlo, najíst se?
Já mám taky 4 měsíční holčičku, ale ona už je zlatá. Ze začátku ale taky plakala a já měla pocit, že si ani nemůžu jít ohřát jídlo - co když bude plakat. No a nejvíc mi pomohlo si uvědomit, že jí chvilka pláče nezabije a já si mezitím udělám, co potřebuju. Takže si klidně zajdi na záchod, ohřej si jídlo. Čím budeš unavenější a nespokojenější, tím víc bude i mimino. Ale musíš se obrnit, je to těžký, když slyšíš jak pláče. Ale mně to opravdu pomohlo a hlavně ona si pak začala zvykat, že občas prostě musí být sama a teď už se zvládne sama zabavit třeba i na 20 minut a já můžu klidně něco uvařit nebo poklidit.
A nemáš třeba nějakou kamarádku na mateřské, která by občas přišla na návštěvu, trochu se s mimčem pošmudlala a ty si měla aspoň chvíli klid?
Já osobně si nastavila hranice, že najíst se a dojít si na záchod zkrátka musím. Ale já ten řev tolik neprožívala, věděla jsem, že jsem udělala vše, co je v mých silách a že nenechám dítě ječet dlouhodobě. Jinak jsem kontaktní rodič, nenechávala jsem mimina vyrvat, ale přeci jen v rámci moji sebezáchovy si někdo poplakal.
Kdybys měla doma ještě jedno nebo třeba batole, tak bys zjistila, že na 100% nejde vyhovět nikomu. A ani to není žádoucí, děti si musí zvyknout na mírné nepohodlí.
@ShadowDancer píše:
Ahoj holky. Píšu už s čistého zoufalství. Máme náročnou dceru, jsou jí teď 4 měsíce a nevydrží beze mě ani jednu minutu. A to doslova. Není možný jí odložit, hned začne řvát, kňourat, vzlykat. Je to první dítě, takže jsem si říkala, že její závislost třeba přejde. Tchyně a rodina neustále opakovali, že po šestinedělí to přejde, až budou dva měsíce, tři měsíce, až bude pást koně.. ale je to jen horší. Už to dospělo tak, že si ani nedojdu na záchod nebo uvařit byť polívku z pytlíku aniž by byla chvilku zticha. Do toho se začala v noci budit co hodinu na kojení.. a já už vyzkoušela všechno, snad kromě lehátka. Nevydží sama ani spát, musím být u ní a jak vstanu, za 2 minuty je vzhůru a odmítá spát dál. Já nevim jestli se bojí že zas vemu dráhu.. partner tolik pomoct nemůže. Ráno v 9 jde do práce a vrací se až v 11 a když je doma, tak se akorát vzteká, protože u něj vydrží chvilku a jen když nejsem v místnosti. Babičky pomoci taky nemůžou, bydlí daleko. Tak prosím o jakokouliv radu, co jste dělaly vy abyste udělaly takový základní věci jsko vyčistit zuby, dojít na wc a uvařit jídlo, najíst se? Já vím, šla jsem do toho s tím že se teď budu věnovat neustále dítěti. Ale tohle je fakt extrém, když koukám na děti kolem sebe, co mají kamarádky. A to ani nemluvím, že ani nemůžu nikam s kočárem, vydrží tak cestu k doktorce, ale v jákémkoliv obchodě a delší cestě spouští hysteráky na celou Prahu. Už za mnou chodí i cizí lidi mě uklidňovat, protože už jsem už brečela zoufalstvím. To samé dělá i v nosítku. Tak co je špatně??!
Děkuji za rady, já už jsem hrozně vyčerpaná. Jsem na ní od porodu skoro furt sama a už mi dochází nápady. Miluju jí nekonečně moc a chci aby byla šťastná.. ale nemůžu být ohladu a do močáku abych si zavedla asi cévku s pytlíkem nebo nevim
A šátek jsi zkusila? Vybrační lehátko? Jednou to určitě přejde a zase budeš řešit něco jiného
Prostě když jdeš na záchod, jdi na záchod. Ať chvilku brečí.
Jednou myslím ze i tu, psala jedna maminka, ze mělo dítě z porodu bloknutou krční pater či nějaký sval, ze také věčné brecelo. Pak chodili na rehabilitace a byl pokoj. Jen navrh…
Jestli to není blbý takhle napsat, tak mě uklidnilo že v tom nejsem sama. Taky chodím a závidím. Šátek máme, ale šel mi vázat jen když byla malé miminko. Teď nám to vůbec nejde
. Chtěli jsme děti blízko k sobě, zajištění jsme, peníze, budoucnost.. ale tím že malá je takováhle mám hroznej strach z budoucnosti. Jak by to malá vzala. Teď zrovna spí, ale u mě v náručí a ještě mě pro jistotu drží za triko.
![]()
prvni syn byl taky takovy, musel me mit porad okolo sebe. pomohlo kdyz se pak zacal plazit, vic se zabavil. ale zase za sebou zanechaval spoust
v kocarku zacal ve 4 mes rvat, chvili pomohlo nositko, v 5 mes sel do polohovaciho sportaku, aby videl.
proc nemas to lehatko? je super! das do nej dite, vezmes ho s sebou do koupelny, do kuchyne, vidi na tebe, mluvis na nej. nase melo jeste vibrace, to bylo take dobre, jsou i houpaci…
vydrz! ![]()
@Liynks
To měl i malý. Kiss syndrom. Je pravda, že po odblokování je to o 80% lepší, šestinedělí bylo peklo. Brečel, protože ho to bolelo. Teď nevím, o co mu jde
.
Příspěvek upraven 22.09.18 v 11:59
Tak taky k ní neběžím pokaždym fňuknutí. Vyčurám se, najím.. ale vrtá to ve mě. Byla by schopná fňukat i 2 hodiny. Najezená, přebalená, vyspaná.. prostě máma je vše a bez toho neexistuje. U cizích nevydrží, ani tátu nechce. Po ostatních pokukuje jen u mě v rukou, jak jí dám pochovat, tak ze mě nespustí oči a jak se zdejchnu, řev. Jsou to radosti
![]()
@Innocence taky mě to napadlo, zmínila jsem se doktorce. Ale asi to nebude nic takovýho, byla v pohodě a když jsem u ní tak normálně blbne a směje se a neřve. ![]()
Normálka. Měla. Jsem doma to samé. Musela jsem chodit na záchod, vařit a jíst s ním v ruce. Nic jiného se nedalo dělat. Chodila jsem s ním na celý den ven, protože jenom tam byl hodný. V kočáru spal krásně a dlouho. Takže jsem celé dopoledne a odpoledne procourala
Doma jsem myslela, že se zblázním. Navíc mně šíleně bolely ruce, jak jsem ho furt tahala. Zlepšilo se to v 7 měsících, kdy začal lézt. Druhý syn byl jako miminko za odměnu. Do roka jsem o něm skoro nevěděla ![]()
@ShadowDancer
Pokud točí v pohodě hlavu na obě strany a nepreferuje jen jednu, nereaguje pláčem na dotyk na krku, tak to ono nebude. On malý se kvůli tomu ani sám nevykakal. Ale teď je to něčím jiným, když ho nosím po bytě, neřve. Jak ho položím, je to prů…švih
.
Ahoj holky. Píšu už s čistého zoufalství. Máme náročnou dceru, jsou jí teď 4 měsíce a nevydrží beze mě ani jednu minutu. A to doslova. Není možný jí odložit, hned začne řvát, kňourat, vzlykat. Je to první dítě, takže jsem si říkala, že její závislost třeba přejde. Tchyně a rodina neustále opakovali, že po šestinedělí to přejde, až budou dva měsíce, tři měsíce, až bude pást koně.. ale je to jen horší. Už to dospělo tak, že si ani nedojdu na záchod nebo uvařit byť polívku z pytlíku aniž by byla chvilku zticha. Do toho se začala v noci budit co hodinu na kojení.. a já už vyzkoušela všechno, snad kromě lehátka. Nevydží sama ani spát, musím být u ní a jak vstanu, za 2 minuty je vzhůru a odmítá spát dál. Já nevim jestli se bojí že zas vemu dráhu.. partner tolik pomoct nemůže. Ráno v 9 jde do práce a vrací se až v 11 a když je doma, tak se akorát vzteká, protože u něj vydrží chvilku a jen když nejsem v místnosti. Babičky pomoci taky nemůžou, bydlí daleko. Tak prosím o jakokouliv radu, co jste dělaly vy abyste udělaly takový základní věci jsko vyčistit zuby, dojít na wc a uvařit jídlo, najíst se? Já vím, šla jsem do toho s tím že se teď budu věnovat neustále dítěti. Ale tohle je fakt extrém, když koukám na děti kolem sebe, co mají kamarádky. A to ani nemluvím, že ani nemůžu nikam s kočárem, vydrží tak cestu k doktorce, ale v jákémkoliv obchodě a delší cestě spouští hysteráky na celou Prahu. Už za mnou chodí i cizí lidi mě uklidňovat, protože už jsem už brečela zoufalstvím. To samé dělá i v nosítku. Tak co je špatně??!
Děkuji za rady, já už jsem hrozně vyčerpaná. Jsem na ní od porodu skoro furt sama a už mi dochází nápady. Miluju jí nekonečně moc a chci aby byla šťastná.. ale nemůžu být ohladu a do močáku abych si zavedla asi cévku s pytlíkem nebo nevim