Já myslim, že ne. Podle mě je to v prvé řadě o stěstí. Ale u některých nemocí je genetika mocná.

..tjá doufám že neee máma je trochu hniloba lenivá a myslím že na to doplatí… raději bych v tomto případě byla po babičce- ta je aktivní a relativně zdravá… ještě v 91 letech chodí na kosmetiku a na obědy do restaurace 

Podle mě záleží hlavně na životosprávě

No ja se toho bojim, mamka mela prvni mrtvici ve 34r. Cim vic se do toho veku blizim to vis, ze se bojim.
Taky trpim na zvyseny tlak.
Takze si aspon hlidam jidlo, pohyb, nepripoustim si stres, zbytecne nervy pokud nemusim.
Vic snad udelat nemuzu no. Co bude bude, takovy je osud.

Já si myslím, že něco je dáno geny a něco musíme udělat my. takže geny + životospráva + přístup k životu obecně.

Moje mamka mela rakovinu v 50 letech zemrela v 57 segra nahle v 51 muze to byt dedicne?

@Kelsey píše:
No ja se toho bojim, mamka mela prvni mrtvici ve 34r. Cim vic se do toho veku blizim to vis, ze se bojim.
Taky trpim na zvyseny tlak.
Takze si aspon hlidam jidlo, pohyb, nepripoustim si stres, zbytecne nervy pokud nemusim.
Vic snad udelat nemuzu no. Co bude bude, takovy je osud.

Dobrá prevence proti mozkovce je Omega 3, pomáha prokysličení mozku. A možná taky hořčík, chrání buňky před hypoxii, což by pak mohlo mírnit následky mrtvičky. Taky mám vysoký tlak, musím si hlídat sůl, po ní mi bývá občas dost zle, zjistil jsem to až před dvěmi týdny docela náhodou. Já už jsem měl párkrat stav, kdy jsem nemohl chodit a mluvit, ale rozdýchal jsem to. Děla mi to právě ve špatně větraných místnostech.

Ja bych rekla ze je to tak pul napul, v rodine z maminy strany nepamatuju zenu, ktera by se dozila 70, a to treba babicka byla hodne aktivni, zila celkem zdrave. Naopak rodina z tatovo strany byli vyslovene povaleci, celej den sedeli u televize a cpali se smazenym a uzeninama a dozili se podstatne vyssiho veku 

Samozrejme, ze geny jsou vyznamne. Ale nespolihala bych na to, protoze nas zivotni styl je odlisny. Ale urcite pokud je v rodine nejaka nemoc, tak je dobry delat vse proto, aby clovek snizil riziko.

@Kelsey píše:
No ja se toho bojim, mamka mela prvni mrtvici ve 34r. Cim vic se do toho veku blizim to vis, ze se bojim.
Taky trpim na zvyseny tlak.
Takze si aspon hlidam jidlo, pohyb, nepripoustim si stres, zbytecne nervy pokud nemusim.
Vic snad udelat nemuzu no. Co bude bude, takovy je osud.

Moje mamka zemřela v 33 letech na rakovinu a také jsem měla v cca 30-35 letech takové divné rozpoložení. Ne, že bych se bála, ale prostě jsem to jinak prožívala. Syn je narozený zrovna v takovém mém věku jako byla máma, takže jsem to spíše prožívala srovnáváním. Druhý rodič taktéž na rakovinu, ale až v 69.

Jinak u nás z každé strany jeden zemřel okolo 60 roku a druhý měl přes 75.

A nejdulezitejsi je omezit stres a sladit telo a dusi a byt stastny(a). To je uplne to nejpodstatnejsi.

Dispozice se určitě dědí. Jak k dlouhověkosti, tak k nemocem. Moje jedna babička má rakovinu prsu, což je pro mě signál, že si musím dávat majzla. Ale z druhé strany rodiny je poměrně velká dlouhověkost a tuhý kořínek. Dědovi bude letos 91 a to před důchodem hulil jak fabrika. Jeho sestra zemřela v 93. Tak doufám, že budu spíš po nich. A taky že naše děti budou spíš po naší rodině, protože u manžela to není nic moc 

Nemoci jsou individuální, a pokud jde o dožití, doufám že dědičné není. Nechci tu strašit do stovky.

@Borůvka1990 ale do stovky ja taky ne ale do 80 klidne bych strasila jen nevim kde podat zadost