Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Četla jsem je úvodní příspěvek. Žiju v Anglii a tady jsou pejskaři asi vycepovaní, mají psy na vodítku a pouští je jen tam, kde je to pro ně určené. Ale v Česku mě tohle vytáčelo a to dost. Já jsem většinou nenechala ani páníčka promluvit a rovnou jsem jim vynadala, ať si ho laskavě dají na vodítko, jinak volám policii.
Samozřejmě řeč je o psech, kteří na mě pomalu vrčeli a zaujímali útočný postoj… Nějací malí mopslíci mi nevadí. Ale fakt mě vytáčí, že se mám nechat ohrožovat cizími čokly, protože páníčci si pletou les nebo pole se sídlištěm plným lidí ![]()
On ten malý taky není vždy úplně neškodný. My máme rasu, která je klidná, mírumilovná. Nemají potřebu, že budou po někom útočit nebo konflikt vyvolávat. Takže se nechal, aby po něm vyjel jorkšír. Napřed nám na něj hlasitě dorážel a málem mojeho psa kousnul do čumáku, než páníček zareagoval, že mu zvíře uteklo a provokuje. Náš stihnul uskočit pryč, otočil se a víc toho psa nevšímal.
@Eva2610 píše: Více
To je těžko
Tady má každý představu, jak pes skáče ze křoví a napadá každého na potkání. Já třeba psa k lidem nepouštím, i když je na volno. Těch nebezpečí pro samotného psa je hodně. I na polní cestě může jet auto nebo traktor a můžou tak psa srazit. Už jen proto psa pouštím jen tak daleko, abych ho mohl kdykoliv přivolat, musím na něj vidět. Nikde neexistuje, aby odběhl a já o něm nevěděl. Tohle se ale se psem musí trénovat a není to úplně jednoduché, zvlášť u mladého psa. Pes nemůže jen tak samovolně odběhnout někam pryč. Dá se trénovat a zvládnout i to, aby se pes zastavoval a hlídal si pána. Je to prostě taková synergie - já vím, kde je pes a pes ví, kde jsem já. A oba se vzájemně hlídáme ![]()
Už jen z psychologického pohledu, pro psa je hrozně nevýhodné, pokud se ztratí a ocitne se sám, bez vůdce smečky. A k tomu je potřeba psa vést. Že jsou takoví, kteří pro psa nejsou autoritou a tedy pes se nebojí odběhnout, to je věc druhá. Je potřeba to se psem cvičit, není to v žádném případě nic automatického. Neříkám ale ani to, že pes bude za každou cenu chodit jen a pouze u nohy. Ne, pes může odběhnout (pokud je mu to dovoleno), ale při tom musí neustále sledovat pána (vůdce smečky), protože ten určuje, kam se půjde a pes na to musí reagovat. Pokud je zvládnutý povel přivolání a je zvládnuté výše popsané chování, nemělo by se stávat, že by se pes ztratil z dohledu pána. Pokud ano, pak 1) je to chyba pána, že to psovi umožnil a 2) je potřeba věnovat se tomu, aby si pes více hlídal pána.
Procházka se psem pro mě není vypnutí, ale je to věnování se psovi a další zdokonalování a prohlubování vzájemného pouta, důvěry, oddanosti a dovedností psa. Nechci aby procházka byla totální volnost pro psa. Potřebuju, aby procházka byla pro psa hra, proto při procházce psa různě motivuji, dávám mu různé úkoly, povely. Když byl mladší, tak jsem ho schválně třeba i dostával do stresových situací, aby se naučil důvěřovat mi, že já vím, jak tyto situace zvládnout… Výchova psa je poměrně komplexní záležitost a troufám si říct, že v mnohem je to i těžší než výchova dítěte. Zatímco dítě se vede k nějaké samostatnosti, pes se musí vést k totální závislosti, pes nikdy nesmí rozhodnout sám za sebe.
Taky nesnáším. Kamarádku před lety napadl pes sousedů Nějaké větší plemeno. Roky ho znala, nikdy žádný problém. Šla ven s myslím 4letou dcerou, pes najednou přiběhl a byl agresivní. Kamarádka zvedla dceru do výšky a pes se jí zakousl do lýtka. Bylo štěstí, že nebyla venku s oběma dětmi, obě by nezvedla.
Nám se stalo, že dcera (cca 15měsíců) venku něco jedla, přiběhl černý pes vysoký jako ona a vzal jí jídlo z pusy. Fyzicky jí neublížil, ale ona měla šok a strach ze psů následujících 5 let, než ji ho zbavila učitelka ve školce 🙏
Tehdy se majitelé ani neomluvili, já měla práci s uklidňováním dcery a majitelé pěkně rychle zmizeli.
Jindy jsem byla s dětmi (7, 5, 3,5 roku a 3 měsíce) na hřišti, kde byla rozbitá vrátka. Nejmladší ležela na dece. Přiběhl tam velký pes a hned na naši deku. Zvedla jsem malou. A pes vzal z deky oblíbeného plyšáka jedné ze starších dcer. Majitelka psa něžně prosila, aby plyšáka pustil - slovy: „Maxíčku, pusť plyšáčka.“ Maxíček ji měl na háku. Plyšáka jsme od něj dostali po několika minutách - rozkousaného. Děti plakaly, hlavně ta, jejíž to byl plyšák. Paní psa pochválila: „Hodnej Maxíček,“ a šla pryč. Já s jednou další maminkou jsme na ni volaly: „Paní, počkejte, to přece nemůžete, jen tak odejít.“ Paní suše prohlásila, že může. My na ni, ať se aspoň omluví. Ona neviděla důvod. My že kvůli jejímu psovi tady pláče malá holčička. Nezájem, prý se přece nic nestalo.
Jasně, pes nikoho nepokousal. Ale ta arogance byla neuvěřitelná. Jinak my máme jorkšíra a chodí na vodítku. Nikdy neútočí, ale je dost mazlivý. A hovínka sbíráme z chodníku i z louky.
@Petr-33 píše: Více
@Petr-33 Kdyby se k tomu každý majitel stavěl jako vy, možná by nebylo nutné tolik přistupovat k vyhláškám, zákazům a prostorům určených pro psy a lidé na ulici atd by mohli být klidnější.
A možná by mi syna, když byl menší, nebudili a až k pláči nelekali, nevychovaní psi za každým druhým plotem. Vy jste bohužel ale jen jeden z mála. Zdál jste se mi doteď jako docela rozumný, dokud jste nezmínil, že prý máme pouze představy. Tady mnoho lidí píše na základě vlastních zkušeností. Na nás už se na lesní cestě (a ne jen jednou) taky takhle vyhrnul cizí velký pes a běžel přímo k nám a majitel nikde. Naštěstí ale pak změnil směr a šel jinam. Ale hrklo ve mně dost a už jenom to, že člověk si jde po svém, na procházce s malým dítětem a je strachy bez sebe, že se mu cizí čokl žene na kočárek, i když se ve finále vůbec nic nestane, úplně stačí.
@Janča6 píše: Více
@Janča6
Být trochu víc od rány, tak paní vezmu telefon a fláknu jím o zem. A když by po mně chtěla omluvu a platit, tak jí řeknu, že nezájem, přece se nic nestalo, ne? Ale co jsem matkou, jsem na podobné chodící splašky ve společnosti, dost háklivá, takže kdo ví. ![]()
Tak mě na syna zaútočil pes od souseda. Hlídal ho prý bratrovi. Americký pitbull. On se vracel domu a otevřel dveře a pes mu utekl ven. My zrovna vystupovali z auta za rohem. Řítil se k nám, přímo na syna. Já držela kabelku, takovou na dlouhém popruhu a zacala ho mlátit. Naštěstí poslechl, když ho soused zavolal. Bylo to vše snad během pěti vteřin, ale přísahám mít v ruce pistol, tak je po psovi. Klepala jsem se ještě druhý den a syn měl úplně histerak. A to mi v autě ještě spal další syn v sedačce. Strašný zážitek. Muzu jen doufat, že ho nebude hlídat častěji.
@justforthecomments Taky se na mě řítil vlčák, který zuřivě štěkal a pán za ním běžel a volal stůj, stůj. Taky ve mně tenkrát hrklo, ale ani po téhle zkušenosti nějak strach ze psů prostě nemám. Tátu dokonce pes pokousal, když přijel do střeženého areálu a vrátny na něj volal, že mu utekl pes, co daný objekt hlídal a jestli mu ho táta pomůže najít. No a jak vystupoval z auta, tak se mu pes zezadu zakousl do ruky. Naštěstí to bylo v zimě, takže přes silnou zimní bundu a skončilo to jen velkou modřinou. Na druhou stranu, to byl pes na hlídání objektu, který byl agresivní.
Zkušenost se psy mám takovou, že drtivá většina psů funguje v rámci nějaké hry a málokterý je nastavený na to, aby byl agresivní, nebo šel vyloženě po člověku. Jasně, jsou i takoví, ale pak je to majiteli, protože ten by měl v první řadě vědět, jak se jeho pes chová, co ho stresuje (protože to stresující faktor pak spouští různé reakce). Ano, jsou i případy, kdy pes zaútočí bez důvodu, že mu střelí v hlavě. Může se to stát, stejně jako se to stává i u lidí. Ale u těch běžnějších případů určitou roli hraje i to, jak člověk dává najevo strach a jak k samotnému psovi přistupuje. Jasně, nikomu asi není příjemné, když pes začne očuchávat jeho rozkrok a zadek nebo mu začne ojíždět nohu ![]()
Bavíme se tady o psech. Mi se stalo, že z pole, přímo přede mě skočili dva soupeřící srnci. Zvíře je to teda větší jak pes a ten pohled obou srnců, když do sebe byli zakleslí parožím a když zjistili, že tam je najednou někdo třetí, jako nic moc. Měl jsem fakt respekt
Nebo před x lety jsme stanovali na louce na Slovensku a ráno jsme zjistili, že jsme uprostřed stáda krav
Je vlastně pravda, že mě pes (cizí) taky kousl do ruky, ale to byla moje chyba, protože pes byl rozdováděný a chtěl jsem ho uklidnit a chytil jsem ho. V tu chvíli to bylo tak trochu kdo z koho, protože jsem toho psa držel pod krkem a on otočil hlavu a kousl mě. Díval jsem se mu do očí a i když mě to kousnutí fakt bolelo, tak jsem ho nepustil. Po chvíli jsme se pustili vzájemně a pes odešel se skloněnou hlavou. Od té doby si ke mně nic neodvážil.
Chápu, že někdo má negativní zkušenost, někdo se víc bojí. Každopádně venku na procházce to není jen o psech a třeba na polích a v lesích jsou i jiná zvířata. Taková srna, která je třeba schovaná i v nižším porostu je ve stresu dezorientovaná a nemá problém vyběhnout přímo proti vám. A tohle je zase moje zkušenost, že těch nebezpečí je kolem víc a člověk, kdyby byl vším vystrašený, nemůže nikam. Rozumím tomu, že u psů je to nepříjemné v tom, pokud to majitel neřeší a bagatelizuje to, protože to, že ho pes neposlouchá není vlastně selhání psa, ale majitele.
@Janča6 píše: Více
Tohle je fakt problém. Když jde pes k dospělému, je to problém, ale tak nějak se to asi dá zvládnout. Ale když jde k dítěti, je to problém. Dítě je slabé, neví jak se bránit, pro psa je pak snadné si od dítěte něco vzít (jídlo, hračky,…). Pes to nemusí ani chtít, ale třeba v zápalu radosti se ožene tlapou a může dítěti třeba i vyškrábnout oko. To si ne úplně každý majitel psa uvědomuje. Nemám rád ani takové to, jak někdo dětem nabízí „chceš si pohladit pejska?“. To je totální blbost, protože pro toho psa může být přítomnost dítěte stresující faktor, nebo může být zaměřený na jídlo, které dítě drží v ruce, atd… Pes ale nikdy nesmí, prostě nesmí, bez dovolení majitele odejít od majitele pryč a dělat něco takového. A v první řadě je to chyba majitele, ne psa.
Nam se kdysi stalo, ze jsem byla venku s retrivrem a dosli jsme si na kofolu, bylo to venku. Psa jsem si uvazala ke stolu, pes spal. Priritilo se tak 4-lete dite, spiciho psa bez zeptani pohladilo a ten se ohnal a dite lehce kousnul do ruky, to zacalo rvat a priritili se rodice a zacli nadavat mne. Dite melo nastesti jen otisk.
Jinak ja beru psa ven vzdy s nahubkem a kde jsou lidi, tak pouze na voditku.
Na volno vidam hodne psu, vetsinou nic nedelaji, ale take mi to vadi a hlavne, kdyz jdu s detma.
@pisisvori píše: Více
Jen si dovolím drobnou opravu - to nedělají pejskaři, ale burani a dementi ![]()
Jinak se všemi, kdo píšou, že pes na volno ne a bojí se o sebe i dítě, soucitim a souhlasím. A to jsem psí člověk od narození, psy mám moc ráda, ale co se děje posledních deset patnáct let je…
![]()
Kamarádka chodí se psem na dlouhé šňůře a už několikrát byli na veterine po napadení cizím psem, letos už dvakrát.
A s malým dítětem stačí k vyděšení i jen stekajici pes obihajici kolem.
Psi na volno být ve městě nesmí a kdo psa na volno pustí je prostě bezohledné hovado. Bez výjimek.
Už se mi takhle taky stalo, že mi zakrslá agresivní mrcha zastoupila cestu, vrčela a štěkala a majitel to komentoval, že si chce hrát. Viděla jsem jak tohle hraní může dopadnout a jako fakt nemám zájem. Po přečtení diskuze sebou začínám nosit pepřák a nebudu se zdráhat ho použít.
@Serpentini souhlas, je to bezohlednost.
Někdo psy nemusí, nestojí o to aby k němu pes čichal, skákal na něj. To je obtěžování.
Bojím a stitim se hadů a nezmění to žádné „není jedovatý, není útočný, je v klidu, neboj“
@Janča6 píše: Více
A přesně kvůli takovým arogantním pejskařům začínám být na psy a jejich pány alergická… A podle diskuze nejsem jediná. Dělaj si to ale sami.
@justforthecomments píše: Více
Představa mě rozesmála
ale tohle by některým namyšleným pejskařům jen prospělo…