Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky,
já bych plakat nenechala.Je moc malinkej, asi mu chybí bříško.Co zkusit šátek? Myslím, že to bude fajn.Bude tě cítit a ty budeš mít volné ruce.
ŠárušN píše:
Vím, že na tohle téma se diskutuje neustále dokola a počítám i s tím že se setkám s nepochopením, ale prostě by mě zajímalo jak to vidíte vy. Mám tři děti, nejstaršímu bude 3,5 roku, mladšímu byly 2 a nejmladší se mi narodil před dvěma týdny. Je to mazlíček, udělala bych pro něj první poslední, tak jako pro všechny svoje děti, ale máme problém - je strašně uplakaný, musí se nepřetržitě nosit, jakmile ho položím, pláče. Vyjímečně vydrží 5 - 10 min. v postýlce nebo v autosedačce, ale za takovou chviličku se pochopitelně nedá nic stihnout. A kdo zažil, pochopí, že se třema dětma je toho k dělání celkem dost. Řeším to šátkem, ale za prvé: ne vždy se mu v šátku líbí, chce se nosit jen tak na rukou, v šátku křičí a jak se vzpírá, často mi z něj vyklouzne. A za druhé: ne vše se dá s miminkem v šátku dělat, vlastně většina prací u nás doma s miminkem v šátku dělat prostě nejde. A jednou rukou už vůbec ne. Nikoho na pomoc nemám - babičky a prababičky daleko, navíc zaměstnané nebo nemocné, manžel pomůže když je doma ale jako živnostník je spíš mimo domov. Zbývá mi tedy jediné: když to jinak nejde, miminko položím do postýlky (nebo do autosedačky či do lehátka) a nechám plakat. Jsem absolutní odpůrce toho, aby se takhle malé miminko nechávalo plakat, jde mi to proti srsti a rve mi to srdce. Vždycky jsem si myslela, že když mi miminko pláče, je chyba na mé straně a že to přece musí jít i bez pláče. Ale zjistila jsem že to prostě nejde a jsem z toho totálně zničenáPokaždé, když ho takhle nechávám křičet, jsem šíleně nervózní, na starší děti křičím ať si pospíší nebo ať mi pomůžou, abych mohla běžet za malým - a pak mám ještě větší výčitky svědomí, že se musím k dětem takto chovat. Proto se ptám vás, jaký na to máte názor, jestli neznáte ještě nějaké jiné řešení a jestli je normální, že jsem z pláče svého dítěte tak hotová, nebo mám prostě zavřít dveře, zacpat uši a dělat že ho neslyším? A brát to prostě tak, že miminka pláčou?
ahoj mam presne takove oma…jsme teda uz vets6.mesicu ale od male je presne takovz a mam vyzkouseno ze se tzv,neuplace ci neunavi…nosila jsem a nosila…az se to prodluzuju na 20 min kdy neco muzu udelat a navic to mam stizene ze mi usne jenom u prsa.,..takze si pripadam jak otrok a ne mama doufam ze to nezni sobecky… ![]()
Děkuji za reakce, jen nevím, jestli jste četly ten můj román celý, já totiž šátek používám a taky jsem tomu pár řádků věnovala…
tak ho zkus zabalit do zavinovačky a ketomu mu třeba skus dát dudlíka třeba ho to na chvíli zaměstná,
ŠárušN píše:
Děkuji za reakce, jen nevím, jestli jste četly ten můj román celý, já totiž šátek používám a taky jsem tomu pár řádků věnovala…
taky si počkám na reakce, chci třetí, ale tu druhou, také jsem stále chovala, fakt je, že v šátku nebo nosítku jsem nikdy nic neudělala ![]()
Také bych zkusila zavinout pevně do zavinovačky nebo deky, dudlíka a třaba i pohoupat. Pokud nepomůže, zkusila bych to houpací lehátko na baterky, dítě to uhoupe a ty mezitím můžeš dělat co potřebuješ ![]()
Jak ti může vyklouznout ze šátku?
Já doufám, že jsem to nějak špatně pochopila…
Vážeš kolíbky nebo rovnou vertikální úvazy? Jaké?Pokud neumíš šátek uvázat, tak by stálo za to se vydat na nějaký kurz ![]()
Jinak bych zkusila pevné zavinutí(to neznamená rychlozavinku, ale zavinout nejlíp do tetraplíny, vždycky jednu ručičku k tělu, přetáhnout cíp a podložit ho pod protilehlý bok a z druhé strany to samé) a pustit lux, u nás to zabíralo přímo zázračně.
taky mě překvapila ta část o tom, že ti dítě ze šátku vyklouzne
vážeš dobře? naší malé se v šátku nelíbilo, když jsem ji špatně vázala, pak jsem se to pořádně naučila a hned byla spokojenější ![]()
jinak jak doporučují holky - pevné zavinutí (zavinky přímo na to seženeš třeba od Anavy), pustit vysavač, fén nebo digestoř, případně bílý šum (white noise) - ten stáhneš na netu…
Mě tak napadlo nejstaršímu bude 3,5 myslím, že byl byl už schopný dítě malinko pohoupat třeba ve vajíčku , kočárku - samozřejmě v tvojí přítomnosti, samotné bych neriskla…
Šátek uvázat umím, vážu si ho do kolíbky, ale on jak se vzpírá, dostane se z něho ven - vyvlíkne se. Nevypadne mi na zem, to ne! Ale prostě mi z něho leze a já se musím snažit abych ho v něm nějak udržela a absolutně nic neudělám, volné ruce nemám. Zavinovačku máme vyzkoušenou - nelíbí se mu to
Vysavač jsem zkoušela zrovna dnes, plakal dál…
Ještě chci dodat, že ne na každé miminko platí zavinutí… Můj malý než jsem zjistila, že to vyloženě nesnáší, si musel vytrpět
..
Jamile jsem ho zamotala do zavinovačky a nosila a nebo víc něco zabalila řval, neměl rád sevření…
Dodnes nemá rád nějaké těsné muckání atd..
Tak to bude náš případ, malý taky nemá rád pevné zavinutí… A to houpání máme vyzkoušeno, nezabírá… On s chce prostě pouze a jenom nosit, nic jiného ho neutiší. Ani u tatínka už dokonce nechce být, uklidní se jenom u mě. Jsem prostě otrokem a o starší děti se nepostarám ![]()
Já jsem měla to samé, takže jsem jdnou nohou strkala vozíček - ten nám zabral, jezdil a skřípal a krajela třeba brambory,
Ale to je sto a jedna já mám dítě jedno, a stačilo mě jednu dobu..
Vím, že na tohle téma se diskutuje neustále dokola a počítám i s tím že se setkám s nepochopením, ale prostě by mě zajímalo jak to vidíte vy. Mám tři děti, nejstaršímu bude 3,5 roku, mladšímu byly 2 a nejmladší se mi narodil před dvěma týdny. Je to mazlíček, udělala bych pro něj první poslední, tak jako pro všechny svoje děti, ale máme problém - je strašně uplakaný, musí se nepřetržitě nosit, jakmile ho položím, pláče. Vyjímečně vydrží 5 - 10 min. v postýlce nebo v autosedačce, ale za takovou chviličku se pochopitelně nedá nic stihnout. A kdo zažil, pochopí, že se třema dětma je toho k dělání celkem dost. Řeším to šátkem, ale za prvé: ne vždy se mu v šátku líbí, chce se nosit jen tak na rukou, v šátku křičí a jak se vzpírá, často mi z něj vyklouzne. A za druhé: ne vše se dá s miminkem v šátku dělat, vlastně většina prací u nás doma s miminkem v šátku dělat prostě nejde. A jednou rukou už vůbec ne. Nikoho na pomoc nemám - babičky a prababičky daleko, navíc zaměstnané nebo nemocné, manžel pomůže když je doma ale jako živnostník je spíš mimo domov. Zbývá mi tedy jediné: když to jinak nejde, miminko položím do postýlky (nebo do autosedačky či do lehátka) a nechám plakat. Jsem absolutní odpůrce toho, aby se takhle malé miminko nechávalo plakat, jde mi to proti srsti a rve mi to srdce. Vždycky jsem si myslela, že když mi miminko pláče, je chyba na mé straně a že to přece musí jít i bez pláče. Ale zjistila jsem že to prostě nejde a jsem z toho totálně zničená
Pokaždé, když ho takhle nechávám křičet, jsem šíleně nervózní, na starší děti křičím ať si pospíší nebo ať mi pomůžou, abych mohla běžet za malým - a pak mám ještě větší výčitky svědomí, že se musím k dětem takto chovat. Proto se ptám vás, jaký na to máte názor, jestli neznáte ještě nějaké jiné řešení a jestli je normální, že jsem z pláče svého dítěte tak hotová, nebo mám prostě zavřít dveře, zacpat uši a dělat že ho neslyším? A brát to prostě tak, že miminka pláčou?