Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechce chodit venku pěšky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.12.23 16:04
Nechce chodit venku pěšky
Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Mám syna, kterému budou v únoru 3 roky. Chodíme často na procházky, akorát ne vždy jsou v klidu, někdy má den, že jde v pohodě, sice se sorajcne, zabreci, ale pak jde a pak jsou dny, dost časté, že jdeme a je u toho taková scéna, že s ním ani nehnu. Nelehá si teda na zem nic, jen prostě řve, stojí a nechce jít. Už jsem t toho někdy i nervózní, protože co procházka, to pořád problém, prostě se zastaví a nejde. Nevím, v čem je problém. Kočárek sice máme, ale nechci ho už brát, chci právě, aby se naučil, že se chodit pěšky. Když řeknu, že jdeme na procházku, tak v pohodě, jde si pro boty a pro bundu a jdeme a asi za 5 min. Problém, někdy už i před barákem.
Máte to tak nešlo taky? Přejde do? Může to být nějaký ten vzdor?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
kocourGarfield
28.12.23 16:13
@Kelly13
A když začne řvát, tak se stane co?
Vyhovíš mu?
Kočár bych zrušila, dala do sklepa. Zkusila ho motivovat. Půjdete na něco co ho bude bavit, zajímat - místo, aktivita. Nebo ho zabavit, vzít odrazedlo q dojít na bezpečné místo a tam třeba jet z kopce, vzít koloběžku, atd…
Chápu, že neujde celou túru, ale 3-5 km by ve 3 letech dle mého měl s motivací dát úplně na pohodu.
Procházku bych zkrátila ve dnech kdy prší, fouká, to pak se jim fakt nechce.
Si vem kdyby ve 3 letech nastoupil do školky, tak bude denně 1-1,5 hodiny venku a taky se ho nikdo ptát nebude 
a v kočáře ho vozit tuplem nebude ( u nás chodí na procházku denně i 2-3 letáci, většinou u toho mají zábavnou aktivitu ).
- Citovat
- Upravit
28.12.23 16:22
@kocourGarfield Nevyhovim, nikdy, neberu ho do ruky, už jen z toho důvodu, že ho neunesu, on je velikej, má 105cm a 18 kg a já mám 50 i s postelí a prostě ho nemůžu brát do ruky a táhnout se sním. Když jdeme na hřiště, tak mu říkám, že jdeme na hřiště, že tak má trampolínu a houpačku. Snazim se při procházkách něco vymejslete, občas to zabere, to jsou ty lepší dny, když jsme někde, kde nejezdí auta, tak děláme závody, chvilku béžime, pak se chytneme za ruku a už to dojdeme tam, kam potřebujeme. Není přeskakujeme kanály, louže a tak. Když ale prostě nechce, tak ho musím táhnout za ruku, samozřejmě je v tu chvíli úplně gumový, takže řve, ale prostě jdeme, vždycky ho zvednu a jdu prostě, po chvíli pochopí, že mu nic jiného nezbývá, uklidní se a jde.
Takže prostě my vždycky dojdeme tam, kam potřebujeme, jsou i dny, kdy to udělá jen jednou a pak ujdeme docela i túru. Ale prostě pořád to musí být s těmahle scenama, myslela jsem, že ho to po nějaké době přejde, ale asi to zatím v plánu nemá. Jinak je hodný, šikovný, ale tohle je prostě někdy už na palici 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ounou
28.12.23 16:22
Já mám děcko celkem chodce, ale na „procházku“ by v téměr třech letech nešel…ale na hřiště, do parku, krmit nějakou zvěr, do obchodu ano-není problém právě v té formulaci?
- Citovat
- Upravit
28.12.23 16:26
@kocourGarfield Ještě jsem zapomněla, že kdyz jsme normálně na zahradě nebo tak, tak tam je to v pohodě, tam litá, jak dívej, ale jakmile je procházka, tak je to jiný. On chodí do mateřského centra a tam teď začali chodit na procházky, chodí zatím jednu trasu a krátkou k vůli tomu, že tam jsou i mladší děti. A prej chodí v pohodě, ale taky se jim vždycky sorajcne, dokonce na stejném místě, ale neberou ho do ruky, prostě s ním jdou, jak já a on to pak vzdá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
28.12.23 16:43
Dcerka se mi také pravidelně vztekala, nakonec jsem zjistila, že to bylo únavou z nedostatku vitamínu D.
Jelikož naši měli intoleranci na potraviny, lékařka jim dala Vigantol ve větších dávkách a tenkrát se to zlepšilo a najednou to bylo bez vzteku na procházkách.
I když tenkrát měla až moc vysoké dávkování Vigantolu, kdy ho v této dávce dostávala přes rok, tak i přesto ho má celou dobu nedostatek pod spodní hranicí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 16:43
@kocourGarfield ty scény trvají tak půl roku, půl roku je to od toho, co přestáváme používat kočárek. Před tím chodil taky, ale střidsli jsme to tím kočárkem, takže šel pěšky, pak chvíli do kočárku, a pak zase pěšky, někdy ani už nechtěl do kočárku, tak jsem si říkala, že ho už přestanu brát s sebou. No a od té doby to máme takhle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 16:55
Mně před čtyřmi lety, když mému prvnímu synovi táhlo na tři, pomohl článek, který zpovídal nějakého dětského fyzioterapeuta. Teď už odkaz naň nedám, ale ten článek byl o tom, že dětská noha se výrazně vyvíjí. A každou chvíli jsou v nepoměru jednotlivé kosti, šlachy a tak, takže dítě doopravdu bolí nožičky. A pokud se dítě nutí chodit přes bolest, je dost možné, že to nohu a její fyziognomii poškodí. A následně má dítě ortopedické potíže na celý život. Četli jsem to tehdy s mužem společně a od té doby jsme děti nikdy nenutili chodit. Neustále u všech třech se střídaly období, kdy děti byly docela zdatní turisti na svůj věk a naopak, kdy odmítaly ujít i dvěstě metrů - třeba kolem dvou tří let.
Všechny tři naše děti měli období, kdy se u chůze na nožičky stěžovaly a kdy ne. Nejstarší, kterému táhne na sedm, měl takové nechodící období dokonce nedávno před pár měsíci, odmítal jít i dvěstě metrů pěšky, i když jindy je to vášnivý turista, který nemá problém s deseti kilometry po horách. Ani v tomto věku jsme nijak netlačili, na pár měsíců zrušili dlouhé výlety, dnes po pár měsících to je opět zdatný turista.
Celkově, tento přístup, se nám vyplatil u všech třech dětí, chůzi mají rádi. Ale v kočárku skončí občas i holka, které táhne na pět. Zrovna dnes, po pátém kilometru chůze v kopcích, v něm tato čtyřletá holka skončila, už chodit nechtěla a my jí vyhověli (máme kočárek pro nejmladší). Když sebou netaháme kočárek, máme sebou na výlety nosítko na čtyřletou, občas ho využijeme na kus cesty, občas ne.
Ovšem toto znamenalo, že od dvou do tří a půl let jsme kočárek využili nejvíc ze všeho - určitě jsme ho nemohli odložit, ani na pochůzky po městě. Občas sloužil jen na uložení věcí a popovážení dětí na pár metrech, občas jsme ho nechávaly doma, a občas, i po třetích narozeninách, byl intenzivně využíván.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 17:11
@Bramborova Tak tohle by mě ani nenapadlo, tím, že na zahradě běhá jak divej, hraje si tak i celý dny, tak jsem si myslela, že jak obuv, tak i nohy má v pořádku a že je to třeba její lenost nebo tak. Ale děkuji za tuhle radu, když se ho teda zeptám, jestli ho něco bolí, tak mi to neřekne, nevim, jestli mi takhle vůbec rozumí, takže se nedovtipim zatím toho, co by to mohlo být. Ale dám si na to pozor, takže moc děkuji 🙂
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 17:11
@Bramborova píše:
Mně před čtyřmi lety, když mému prvnímu synovi táhlo na tři, pomohl článek, který zpovídal nějakého dětského fyzioterapeuta. Teď už odkaz naň nedám, ale ten článek byl o tom, že dětská noha se výrazně vyvíjí. A každou chvíli jsou v nepoměru jednotlivé kosti, šlachy a tak, takže dítě doopravdu bolí nožičky. A pokud se dítě nutí chodit přes bolest, je dost možné, že to nohu a její fyziognomii poškodí. A následně má dítě ortopedické potíže na celý život. Četli jsem to tehdy s mužem společně a od té doby jsme děti nikdy nenutili chodit. Neustále u všech třech se střídaly období, kdy děti byly docela zdatní turisti na svůj věk a naopak, kdy odmítaly ujít i dvěstě metrů - třeba kolem dvou tří let.
Všechny tři naše děti měli období, kdy se u chůze na nožičky stěžovaly a kdy ne. Nejstarší, kterému táhne na sedm, měl takové nechodící období dokonce nedávno před pár měsíci, odmítal jít i dvěstě metrů pěšky, i když jindy je to vášnivý turista, který nemá problém s deseti kilometry po horách. Ani v tomto věku jsme nijak netlačili, na pár měsíců zrušili dlouhé výlety, dnes po pár měsících to je opět zdatný turista.Celkově, tento přístup, se nám vyplatil u všech třech dětí, chůzi mají rádi. Ale v kočárku skončí občas i holka, které táhne na pět. Zrovna dnes, po pátém kilometru chůze v kopcích, v něm tato čtyřletá holka skončila, už chodit nechtěla a my jí vyhověli (máme kočárek pro nejmladší). Když sebou netaháme kočárek, máme sebou na výlety nosítko na čtyřletou, občas ho využijeme na kus cesty, občas ne.
Ovšem toto znamenalo, že od dvou do tří a půl let jsme kočárek využili nejvíc ze všeho - určitě jsme ho nemohli odložit, ani na pochůzky po městě. Občas sloužil jen na uložení věcí a popovážení dětí na pár metrech, občas jsme ho nechávaly doma, a občas, i po třetích narozeninách, byl intenzivně využíván.
Ja mam stejny nazor. Nikdy jsem nenutila pres silu. Vzdycky obe z deti sly aspon nejakou cast cesty/vyletu pesky, ale kdyz byly unavene, nebyl problem posadit do kocaru a dojit takhle. Proc bych se mela nervovat a unaveny dite brecet..nevidim v tom smysl. Pohyb ma byt v tomhle veku zabava, radost, ne bolest, unava a stres.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 17:34
Napadá mě jen, že lítání po zahradě, nebo hřišti, je jiný typ pohybu, méně stereotypní, více nárazový, určitě zábavnější. Přece jen chůze s určitým cílem je stereotypnější, a možná zrovna šlachy dostávají dost zabrat, víc než na zahradě, kdy každý krok a skok je trochu jiný.
Sice je „ostuda“ mít dvouleté dítě v kočárku, ale tím, že přes devadesát procent českých dětí má už v sedmi letech ortopedickou vadu, tak asi ty staré postupy nejsou nejlepší. Náš starší syn, téměř sedmiletý, má teda výrazně estetické chodidlo - krásně vyvinuté obě klenby, hodně svalnaté, všechny prstíky rovné, nijak neuhnuté - asi takové, jaké příroda zamýšlela a jaké vážně většina dětí ani dnes nemá (nosí taky barefooty).
Prostě jsme kočárku využívaného dlouho ani jednou neměli důvod litovat.
A ano. Dvouleté děti neříkají, že je něco bolí. Čtyřleté i šestileté to už říkají - a strašně nás bolí srdce, když vidíme, že to dospělí ignorují ( na výletech to u jiných dětí zažíváme často.). Je u nás hodně zažité, že chůze se má u dítěte vycvičit přes slzy.
A je dost možné, že kdybych někdy nečetla ten článek, taky bych to tak dělala - nutila násilím, ať si vycvičím zdatného chodce. Teď zpětně vidím, že nic takového není potřeba. Máme zdatného chodce, i když v kočárku často seděl ještě před pátými narozeninami (když hodně pospíchám a nechci, aby běžel vedle mně, ještě i dnes ho do kočárku narvu, naštěstí ten náš pojme všechny tři zároveň).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.23 17:52
Takovýhle problémy jsem fakt nikdy neměl. Dítě chodí rádo ven. Zkus ho nalákat na nějakej cíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tuhy_LU
28.12.23 18:30
Ja nwhrotim. Buď vezmu sebou kočár a když nemůže/ nechce, tak se povozi. Nebo dítě hodím za krk a poponesu. Chci mít pohodovou procházku a ne se stresovat. Malé jsou 4 roky.
Dvě straší (dospělé) děti jsou úplně normální. Chodí a mají pohyb radi. Takže asi výchova tak spatna nebyla.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
28.12.23 18:32
Ja jsem asi mimo, ale dítě ve 3 letech snad zvládne říct, že ho něco bolí ne? Chápu že ne v tu chvíli, nebo že nedokáže popsat přesně místo, ale že by nevědělo, že ho něco bolí a neumelo to říct.
Příspěvek upraven 28.12.23 v 18:56
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
